marlowe komentáře u knih

Černé orchideje (Black Orchids) – 1941
Schůzka se smrtí (Cordially Invited to Meet Death) – 1942

1 13.01.2014

Zapovězený rytíř (Her forbidden knight) – 1913
Abeceda pro prosťáčky (Alphabet Hicks) – 1941
Oslava (Out of the line) – 1914

Jedná se o tři detektivky, ve kterých se nevyskytuje Nero Wolfe.

Okřídlená zbraň (The Gun with Wings) – 1949
Poslední projížďka (Bullet for One) – 1948
Vražedná žárlivost (Disguise for Murder) – 1950

Vražedná kniha (Murder by the Book) – 1951
Hlas zo záhrobia (The Silent Speaker, česky Němý řečník) – 1946

Kdyby smrt někdy spala (If Death Ever Slept) – 1957
Dvě přiznání (The Second Confession) – 1949

Červená krabice (The Red Box) – 1937
Jeho poslední vůle (Where There's a Will) – 1940
Literární vraždy (Plot It Yourself) – 1959

1 13.01.2014

Příliš mnoho kuchařů (Too Many Cooks) – 1938
Liga vyděšených (The League of Frightened Men,) – 1935
Zlatí pavouci (The Golden Spiders) – 1953

5 13.01.2014

Tento svazek obsahuje díla vydaná samostatně: A ještě čtyři další / Orchideje a uniformy.

Sbírka „A ještě čtyři další“ (And Four To Go, v britském vydání: Crime and Again) byla vydána v roce 1958 a obsahuje následující povídky:

Vánoční večírek (Christmas Party) – 1957
Velikonoční procesí (Easter Parade) – 1957
Piknik čtvrtého července (Fourth of July Picnic) – 1957
Vražda není legrace (Murder Is No Joke) – 1958

Povídka „Orchideje a uniformy“ (Not Quite Dead Enough) vyšla v roce 1942.

Konečná dedukce (The Final Deduction) – 1961
Příliš mnoho klientů (Too Many Clients) – 1960

Černé orchideje (Black Orchids) – 1941
Schůzka se smrtí (Cordially Invited to Meet Death) – 1942
U dveří zazněl zvonek (The Doorbell Rang) - 1965

Hořký konec (Bitter End) – 1940
Vražda s intrikami (Frame-Up for Murder) – 1958
Nebezpečný úkryt (Assault on a Brownstone) – 1985 (1959, posmrtně),

4 13.01.2014

Druhá Stoutova kniha z Wolfovské série - napsána byla v roce 1935.
Základní problém vidím už ve výběru tématu: ten příběh je od samého počátku nevěrohodný – a nic na tom nezmění ani duchaplné hlášky Archieho Goodwina.

8 13.01.2014

Názorná (a dechberoucí) ukázka toho, jak TAKÉ lze seznamovat čtenáře s nedávnou historií: pomocí košatého příběhu, kde do sebe všechny detaily zapadají jako kostičky lega.
Velké uznání panu autorovi.

17 03.01.2014

Tohle se u Jaroslava Velinského občas stane: nádherným, neotřelým jazykem nám odvypráví trochu kašírovaný příběh se skřípajícími logickými švy a kulhající uvěřitelností. Škoda.
U Kletby mi navíc vadil těžkopádný, statický rozjez (celá první polovina knihy), po němž na jazyku zůstává pachuť, a to i v době, kdy se konečně začne něco dít.
Holt nemůže být každý den posvícení!

8 03.01.2014

Vůbec první Stoutova „Wolfovka“.
Ruku na srdce, ten příběh se vůbec nepovedl – ale základní charakteristika hlavních hrdinů už je tu poměrně přesně načrtnuta; právě v těchto místech (v geniálně zvládnutých popisech sžíravě ironického vztahu Wolfa a Archieho Goodvina) už probleskuje nezaměnitelná zábavnost autorových pozdějších děl.

5 03.01.2014

Zajímavý příběh, fascinující jazyk, „odsejpající“ styl vyprávění a postavy z masa a kostí. Za ty skvostné „hlášky“, které autor trousí jen tak z rukávu jednu za druhou, by si knížka zasloužila plný počet hvězd, ale zase až tak moc rozdávační být nemůžeme…

7 03.01.2014

Možná se někomu bude zdát, že jdu českým „krimi-autorům“ programově po krku. Ale opak je pravdou: Nic by mě nepotěšilo tolik, jako najít „dalšího Velinského“. Jenže proti přírodním zákonům halt člověk nic nezmůže. Vždycky je třeba vytěžit mnoho tun hlušiny, než narazíte na jeden lesklý kamínek.
A první díl série „Vinařská krimi“ – alespoň podle mne – jiným termínem než „hlušina“ označit nelze.
Slova, slova, slova – nekonečné dialogy provozních řečí. V dobrém románu by neměla existovat jediná věta, bez které by se kniha obešla. V „Tramínu“ by šlo s klidným svědomím vypustit polovinu stran – a nic by se nestalo. Detektivka má vyprávět o vyšetřování zločinu, nikoli popisovat, jak a kde všude hrdinové popíjejí víno, popřípadě kávu, popřípadě něco tvrdšího. Celý příběh šustí papírem, vyšetřování se smrskává na sousedské klábosení a závěrečné (a v podstatě náhodné) dopadení vraha navíc zcela deklasuje pachatelovo okamžité přiznání (kdyby ten zmetek alespoň zapíral).
Vůbec nejsem milovník krve a násilí, stokrát raději sáhnu po Simenonovi, než např. po Lee Childovi. Takže v tomhle to nebude. Ten základní problém leží jinde: Nejde o to jenom vršit věty jednu za druhou. Je třeba těm větám také vdechnout život – a to je na psaní to nejtěžší. Když příběh nezačne dýchat, zůstane navždy jen mrtvým dítětem.
Jedna hvězdička z milosti za „docela zajímavé“ názvy kapitol.

7 13.12.2013

Vtipné, ironické, chytré, mile starosvětské, nápadité, zajímavé. Zkrátka dobré. A nejspíš i doporučeníhodné! Určitě se pustím i do dalších dílů.

10 13.12.2013

Vůbec ne špatně napsaná česká detektivka. Autor (zaplaťpámbu) odmítl jít cestou mnoha svých kolegů, zcela rezignoval na laciný humor i na vyčpělý arzenál béčkových kriminálek a rozhodl se oba paralelně prezentované příběhy (oddělené od sebe propastí let), vyprávět střídmě a bez laciných efektů.
Přesto na mě celé to vyprávění působilo trochu odosobněně, jako by člověk nečetl román, ale jeho PODROBNÝ OBSAH…
A možná mně trochu vadilo i použití dvou odlišných literárních FOREM (Ich-forma pro minulost, Er-forma pro přítomnost).

7 30.11.2013

Na moje gusto je tahle detektivka poněkud STERILNÍ. Vlastně je to příběh o slušném nekonfliktním děvčeti, které si neustále s někým povídá.
Pravda, ten motiv čtyřicet let odloučených dvojčat je poměrně silný, ale příběh, postavený jenom na takto vratkých nohách žádným architektonickým skvostem být nemůže.
Samotné hrdinčino „vyšetřování“ je docela uvěřitelné, stejně jako pomalu se objevující obrysy dávno zapadlého příběhu vraždy, ale pořád tomu jakoby něco chybí.
Za poněkud slabší považuji i samotný DŮVOD, proč se hrdinka pustí do vlastního vyšetřování.
A trochu neobratně (a zcela omšelým způsobem) je vylíčen i závěrečný „rádobythrillerový“ střet vypravěčky s pachatelem.
Na závěr ještě malá poznámka pod čarou: Člověku jako já, který si stěží vybaví, co dělal minulé pondělí, připadá poněkud za vlasy přitažené, když tolik lidí dokáže detailně popisovat události, ke kterým došlo před čtyřiceti lety…
Nicméně nikdy neříkej nikdy! Třeba si někdy v budoucnu zkušebně střihnu i druhý díl…

7 30.11.2013