marlowe komentáře u knih

Zajímavá a výjimečná kniha - přesto mi v ní chybělo NĚCO, co by mě přimělo nechat se zcela pohltit dějem; pořád jsem se při čtení cítil tak nějak VNĚ, jako bych příběh pozoroval přes skleněný poklop...

17 21.11.2013

S touhle knížkou mám trochu problém. Danielu Fischerovou mám rád a hluboce smekám před její schopností psát „hezky česky“. To, jak si dokáže pohrát s jazykem, umí dneska málokdo.
Také si cením nápadu postavit do centra „vyšetřování zločinu“ dva (respektive tři) důchodce – postavy veskrze zajímavé, neotřelé a pro mnohé možná i „zamilováníhodné“.
V čem tedy ten avizovaný problém?
V „laboratorně vystavených“, těžko uvěřitelných a od života zcela odtržených příbězích, v neakceptovatelných motivech a v celkovém pocitu, že se děj všech tří povídek odehrává v papundeklových kulisách.
Poznámka na závěr: možná by knize slušela spíš Ich-forma (coby Kristinčino vyprávění).
A ještě jeden postřeh:Úroveň novel má – řekl bych – sestupnou tendenci, od nejlepší k nejhorší, takže si člověk po dočtení ani nemůže alibisticky říci: „konec dobrý, všechno dobré“!

8 03.11.2013

Podle mne (maje na paměti obecně platné české přísloví o holkách a vdolkách) velice mizerně napsaná detektivka. Za vlasy přitažené motivy „zlých činů“, policejní vyšetřování probíhající jen na bázi „sbírání drbů“ (nalezený vlas je světlou výjimkou), neústrojně působící včlenění skutečných (byť pseudonymy maskovaných) postav z vod českého kulturního rybníčku. Rozvleklé, ukecané.
P.S.: Petronelo, lady Ulmannovou se mi také rozklíčovat nepodařilo, redaktor Viktor Mlejnek nejspíš bude – podle mne – český hudební a filmový kritik a novinář Jan Rejžek.

4 03.11.2013

Třináct detektivních povídek s docela snesitelným inspektorem Houdkem se čte dobře – a kniha očividně slouží přesně tomu, k čemu je určena: k ukrácení dlouhé chvíle nebo ke smysluplnému přežití deštivého odpoledne.
Mám-li být upřímný, povídky samy o sobě by na tříhvězdičkové hodnocení stěží dosáhly, tu třetí (prémiovou) hvězdičku přihazuji za očividnou „radost ze psaní“ jakož i za autorův nezpochybnitelný SMYSL PRO JAZYK, který za posledních dvacet let u mnoha jiných tuzemských detektivkářů povážlivě zakrněl.

5 21.10.2013

Michael Connelly nezklamal. Výborná detektivka, okořeněná flash-backy ze zákulisí války ve Vietnamu.

17 16.10.2013

Velké zklamání! A v hlavě neodbytně se vtírající otázka: Jak mohl autor Zinkové cesty, Kilometru devatenáct nebo skvělé Série C-L napsat TOHLE?

5 16.10.2013

Vlastně jsem chtěl knížku jenom tak prolistovat. V rámci soukromého projektu „Nezapomeň si, chlapče, udržovat přehled o autorech současné české krimi.“ Nakonec jsem román dočetl – a bez přeskakování!
Ta detektivka mě mile překvapila. Především nečekaně svěžím jazykem, jehož úroveň výrazně navyšuje celkové bodové ohodnocení. Většina současných českých krimi-autorů na literární formu zvysoka kašle – a podle toho to také tak vypadá: bída a nouze! Jít jenom po příběhu je cesta do pekel, a i dobrá story, odvyprávěná prkenným jazykem, zůstává nedochůdčetem, nehodným pozornosti.
Michal Fieber (alias Jaroslav Čejka) to zvládl celkem solidě. Pohodové vyprávění, všudypřítomnost lehkého humoru, mnohé literární a filmové odkazy a narážky, podprahová přítomnost jistého poťouchlého šibalství – a v neposlední řadě jedna nedocenitelná deviza: spisovatel se nebere příliš (nebo dokonce „smrtelně“) vážně! Proto ty „docela pěkné“ čtyři hvězdičky.
Jasně, samotná zápletka (jakož i vlastní pátrání po pachateli) ve skutečnosti nic moc, co se postupu vyšetřování týče, asi bych trochu víc upřednostnil logiku před náhodou, jíž autor dává nezdravě mnoho prostoru, ale jinak „u mě dobrý, chlape…“
Suma sumárum: Knížka je určena spíše těm, kteří si chtějí udělat příjemnou chvilku k odpolednímu kafíčku – než čtenáři, jenž sahá po detektivce jen proto, aby se večer před spaním trochu nadopoval adrenalinem…

7 05.10.2013

Pořád nevím, jestli to byl záměr, nebo jestli si z nás významný český holmesolog Rudolf Čechura udělal srandu. Já osobně bych vsadil na „bé je správně“. Protože člověk, který se celý život zabýval detektivkami, přece nemůže (aniž by požil nějaké houbičky) napsat takovouhle donebevolající pitomost!
Pustit se do nějakého smysluplného rozboru knihy nemá cenu. Protože by to byla ztráta času. Neskutečně stupidní dialogy, příběh, za který by slovutného pana Conana Doylea, autorova oblíbence číslo jedna, jeho čtenáři „pověsili na hradby hlavou dolů“, postavy vyšetřovatelů, jejichž IQ se umístilo těsně za mikrovlnnou troubou a vůbec celkový způsob vyprávění činí z knížky nepoživatelný útvar, který bych nedoporučil ani svému úhlavnímu nepříteli.
Tu jednu hvězdičku dávám částečně ze soucitu – ale především za „nečekaně kreativní“ výběr jmen dvou soukromých detektivů (Mayer a Majer).

5 05.10.2013

Relativně slušně napsaná detektivka, která nikoho neurazí – ale bohužel ani nenadchne. Poklidné tempo vyprávění sice navenek evokuje strohý styl policejních protokolů, ale autorčin jazyk je natolik poznamenán jistou mírou neobratnosti, že někdy (bohužel) sklouzává až k hranici školních slohových prací. Příběh sám o sobě není špatný, ale určité nelogičnosti, rušivě působící motivy a těžko pochopitelné schválnosti (např. propojenost pachatele s přítelem Camilly aj.) mě nutí, milá Sáro, obrat tě nemilosrdně o dvě hvězdy…

5 24.09.2013

Moje první setkání s Kellermanem – a skoro určitě i poslední!
Prostě NELÍBILO – a mám-li být upřímný: doklopýtat až k poslední stránce mě stálo značné úsilí.
Na té knížce mně vadilo snad úplně všechno: obludná užvaněnost, diletantsky zpackaný příběh, „dramatické“ scény jako obšlehnuté přes kopírák z béčkových filmů, vlekoucí se „provozní“ dialogy á la Ordinace v růžové zahradě, násilně vroubovaná romantika ve stylu Rosamunde Pilcher, hlavní hrdinové sympatičtí asi tak jako „Džejár“ Ewing z Dallasu, hraná a nepřesvědčivá kašírovanost vztahů atd., atd., atd…
Při čtení se mi s monotónností tikajících hodin neustále vracel jeden a tentýž pocit: že takhle nějak vás asi naučí „spisovat“ na kurzech tvůrčího psaní: sice akademicky korektně, ale jinak sterilně, NE-uvěřitelně, divně. Golem, kterého uplácáte z hlíny, má sice lidskou podobu, ale zůstane mrtvý. Protože oživující šém dostanou do vínku jenom Vyvolení! A členskou legitimaci jejich klubu pan Kellerman rozhodně nevlastní!

7 13.09.2013

Oproti „trojce“ posun k lepšímu, i když ani tady si autorka nedala pokoj s tím svým zatahováním rodinných příslušníků do děje. Měl by jí někdo, sakra, říci, že to působí spíš směšně, než „napínavě“. A závěrečná „honička“ s vrahem, to už si opravdu mohla odpustit. Protože člověku nezbývá nic jiného, než se smát, když hlavní hrdince anonymní telefonáty vyhrožují smrtí a ona si jde hned poté zaběhat do temného parku. Ale jinak solidní detektivka, i když v těch desítkách jmen jsem se opravdu ztrácel.

8 30.08.2013

Jako by „dvojku“ napsal někdo ÚPLNĚ jiný – a na skvělou, čistou sci-fi „Setkání s Rámou“ můžeme jenom nostalgicky zavzpomínat. Do „dvojky“ autoři násilně zavlekli pseudopsychologii, která z příběhu úplně vytěsnila všechny klady, kvůli kterým jsem knihu s očekáváním otevíral – a vytvořila z ní kočičkovsko-pejskovský dort, ze kterého se člověku dělá blbě. Do dalších „Rámovských“ dílů se už určitě pouštět nebudu!

11 30.08.2013

Rada pro všechny, kdo sledují vynikající (možno nahradit synonymem „skvělou“, „bezkonkurenční“, „výbornou“, „výtečnou“, „skvostnou“) filmovou sérii Dextera: Knížkám se raději vyhněte obloukem! Pro mě osobně byl „Drasticky děsivý Dexter“ jedno velké zklamání. Čekal jsem – tak, jak už to většinou bývá – že kniha ještě PŘEDČÍ, POVÝŠÍ dokonale natočený (a napsaný) seriál, ale opak je pravdou. Velké zklamání – a neustálé přemítání, mám-li se přece jenom pustit do dalšího dílu. Pochybuju totiž, že by mě čekalo nějaké překvapení!

9 30.08.2013

Nádherná story, která se čte jedním dechem. Žádné jazykové experimenty, žádné hlubokomyslnosti, jen ryzí příběh. Vřele doporučuji.

21 30.08.2013

Velice solidně napsaná detektivka – a v porovnání se SOUČASNOU českou detektivní produkcí dokonce naprostá špička.
Nejspíše by se v ději našlo pár věcí, které se možná mohly udělat trochu jinak, ale s přihlédnutím k bezkonkurenční práci s jazykem (především ke schopnosti psát nádherné „Chandlerovsky“ třeskuté dialogy), nemohu tady neuvést parafrázi jednoho moudra dnes už téměř bezvýznamného politika: „Kdo z vás to umí?“
Bez uzardění pět hvězdiček!

18 10.06.2013

Klasický Velinský: už tradičně trochu slabší zápletka vyvážená ovšem schopností NÁDHERNĚ VYPRÁVĚT PŘÍBĚH; číst Velinského, to je čirá radost z jazyka a z dialogů, kterou nám nemůžou zkalit ani drobnější zaškobrtnutí v logice či trocha kostrbatosti v sujetu.

21 10.06.2013

K přečtení knihy jsem byl donucen hrubou silou – ale teď jsem moc rád, že jsem nátlaku podlehl. Velice vtipný a veskrze zajímavý pohled na naši historii! Při čtení jsem se nejenom dobře bavil, ale také jsem si uvědomil řadu historických souvislostí, které jsem dříve tak výrazně nevnímal. Člověk si při čtení téhle útlé knížečky nejenom „trochu z nadhledu“ zopakuje školní dějepis, ale bude-li mít štěstí, najde mezi řádky i množství překvapivých paralel s dnešní dobou.

11 10.06.2013

Prostě VÝBORNÉ!
Jakýkoli další komentář je zbytečný!
(A to říká člověk, který historické romány prakticky nečte!!!)

13 28.05.2013

Stejně jako Vanjaman doporučuji všem, kteří jsou do rozhodování o své ekonomické budoucnosti ochotni zapojit i svůj vlastní rozum a odmítají se spokojit jen s oficiálně prezentovanými názory.

6 28.05.2013

Patetický, realitě vzdálený blábol.
Takhle nějak dopadne malíř-packal, když se rozhodnete vytvořit „něco na způsob rytiny Václava Hollara“ – a použijete k tomu tupou tesařskou tužku!
Původně jsem uvažoval o dvou hvězdách, ale ten Lengdonův seskok z helikoptéry mě dostal na kolena!
Browne, Browne, zas až TAKOVÝHLE BLBCE z nás dělat nemůžeš!
A víc, než jednu hvězdičku, si rozhodně nezasloužíš!

19 28.05.2013