Marmarek
komentáře u knih
Snaživky
Jiří Šimáček
(SPOILER) Vtipné, ale na Charaktera to nemá :) Tupé a egoistické postavy jako vypravěči, to je vždycky vděčná záležitost, když to člověk umí. A pan Šimáček umí, snaživka je zcela uvěřitelná. Skvěle jsem se bavil, ale zůstává pachuť a mrazení v zádech - asi jako u Zlodějky mýho táty od Hůlové nebo u první povídky Folného Buzíčků. Povrchní idioti jdoucí tvrdě za svým cílem jsou zdá se čím dál drsnější a bezohlednější... Konec mě až tak nepřekvapil, vlastně je super, že román - přes svou proklamovanou jednoduchost - nutí čtenáře vylovit z toho balastu náznaky roztroušené už předtím. Promyšlený plán totiž není nijak zvlášť avizován a nejvíc mě mrazilo asi z toho, že takové pipině by vlastně člověk uvěřil všechny ty řeči o náhodách a shodách okolností, protože na nic jiného "přece její mozek nemá"... Jelikož čtu Šimáčkovy knihy jaksi pozpátku, došlo mi leccos na konci Charaktera až teď. Ale jestli se Sedláček objeví ještě v nějaké knize, asi vyskočím z kůže :D
Lístek na cestu z pekla
Jaroslav Žváček
(SPOILER) Mám smíšené pocity. V poslední době jsem přečetl pár knih začínajících autorů a tahle je mnohem lepší. Talent. Je fakt, že je tu příliš mnoho témat, která spolu nedrží úplně konzistentně (ačkoli mnohá z nich jsou neotřelá a dobře uchopená - pro mě určitě nejlepší: podivínská vzpoura proti systému, Mongolové a palčivé problémy Jeremiáše a Báry), a že hlavní hrdina je až protivný tím, jak všechno svádí (nejen u sebe) na rodiče a hladiny různých hormonů, ale je to celkem dobře vyrovnáno určitou groteskností, ironií a právě ich-formou (tj. nemyslí si to autor, ale postava... doufám). Místy jazyk dost balancuje na hraně (doslovné líčení sexuálních scén). Něco je schematické přespříliš (otcové), něco neuvěřitelné atp. Vzhledem k názvu a ústřednímu tématu by mě také zajímalo, co je ten lístek z pekla - dát od palčivých témat ruce pryč, zdrhnout s rodinou na venkov a zbytek života už se v ničem neangažovat a jen držet hubu a krok? Tohle vyznělo poněkud nedotaženě... Kapitoly označené písmeny (narážka na řazení kostek autistickým Patrikem) také nedojdou ani do poloviny abecedy, jako kdyby autorovi došel dech. Nebo chystal druhý díl (nevím ale, zda by mě ještě zajímal). Určitě ale stojí za pozornost. I za přečtení.
Charakter (taky ještě mädchen, ničema a oskar)
Jiří Šimáček
(SPOILER) Rozhodně lepší než Malá noční žranice, byť stylově podobné. Nečekaný závěr, kdy se ukázalo, že charakter je vážně charakter :) Líbilo se mi, jak vyřešil svou minulost i současnost jedním tahem, vlastně za cenu osobního "štěstí" s paní Alžbětou, za cenu svého psa a hezky v kontrastu k Mikuleho strachu z vězení.
Vyhnanci
Františka Jirousová
(SPOILER) Skvěle vtáhnulo, skvěle zachycena psychika dvacátníků, se všemi plusy i minusy, skvělé obhájení anarchismu, dekadence i víry v boha, jen přerod v poslední třetině knihy a a závěru byl pro mě možná trochu moc neuvěřitelný. Trochu mě zarazila změna perspektivy, Pavla píše nejdřív v ich-formě, pak vystupuje jako postava nakonec zmizí. Co se domem nakonec stalo, není jasné. Skvělá atmosféra devadesátek, trochu jako Jízda nebo Samotáři :D Místy ovšem trochu doslovné nebo se opakující. Velkou roli pro mě sehrálo, že pasáž s Velikonocemi byla čtena o Velikonocích :)
Lucka, Maceška a já
Martin Reiner
Krásně napsáno, příběh ne zcela obvyklý, spousta náznaků, které si čtenář musí domyslet.
Otcové a bastardi
Iva Procházková
(SPOILER) Vztahová kniha, něco je originální a neotřelé, něco víceméně stereotypní. Jak už zde zaznělo, nadpřirozeno je tam trochu navíc, díky němu je možná i interpretace, že všechny lidské osudy ze zákulisí ovládá ten plyšový medvěd...
Kanička pošmodrchaná
Jana Jirásková
Přišlo mi to i lepší než Zbláznila ses? Kondenzované střípky, zajímavé i jazykově, které jsou údernější, než zmiňovaný román, který opakuje desetkrát totéž dokola a na jazykový experiment rezignoval. Nejlepší povídky: Kéž by nás měl někdo rád, Nic si nevyčítej, Ví, kolik to stojí, Po tom VŠEM, Šťastný a veselý, Vzpomínka na společný zítřky, Utři si nudli.
Snídaně se psem
Jiří Dědeček
Moc pěkná záležitost, která mě příjemně překvapila. Výstižná zkratka. Trochu jsem se bál, že z pohledu psa bude všechno, ale byl to jen velmi výstižný rámec, což bylo velmi funkční.
Zřídlo
Akwaeke Emezi
Kniha, která mě vtáhla svým stylem. Místy trochu sklouzává do trochu infantilnější podoby, ale naštěstí ne tak často. Klidně by mohla pokračovat dál, příběh je utnut v bodě, který skýtá ještě dost velký potenciál.
