Martin_Eli komentáře u knih
Krásné slohové cvičení, které dokáže na malém prostoru vytvořit houstnoucí atmosféru. Škoda jen finále, čekal jsem nějaké grandiózní rozuzlení, ale to jaksi nepřišlo...
Hledání identity Barracka Obamy, který pátrá po svých kořenech hlavně v Africe. První část knihy mi přišla silná, zamýšlel jsem se nad tím, jaké pocity asi měl Obama, když byli na střední škole jen dva Afroameričané. Druhá půlka je již spíše rozplizlá a moc mě nebavila. Celá kniha neodkrývá v zásadě nic, co by naznačovalo, jak se Barrack vůbec stal prezidentem a co ho posunulo k jeho hvězdné kariéře. Čekal jsem prostě od knihy něco trochu jiného, ale jako odrazový můstek na poznání Barracka je to dobré.
Ze začáku mě kniha zaujala, přišlo mi, že děj svižně odsýpá, byť zápletka, kde se hlavní hrdina vzdá úspěšné kariéry v IT a jde dělat tanečníka/gigola za mizernou výplatu, u které musí bydlet u rodičů, mi přišla hodně přitažená za vlasy. Ale budiž, začátek mě bavil, takže jsem byl zvědav, kam se děj bude ubíjet. S přesunem do Itálie ale nastala nekonečná nuda a celý děj se propadl do neskutečné absurdity, a co bylo horší, děj se začal neuvěřitelně natahovat (pasáž o náboženství byla v knize proč? Aby uspokojila grafomanské sklony autora?). Celkově jsem se druhou polovinou knihy musel prokousat s vypětím všech sil, trošku mě potěšil trochu ostřejší konec, nicméně ani on nemohl zachránit celkový dojem z knihy.
Mrzí mě, že některé zápletky nebyly v knize popsány více (odchod z práce, osud zlosynské trojice, celkový závěr příběhu), namísto některých přebytečných pasážích (náboženství, vzdělávání hlavního hrdiny).
Výborná kniha, odhalující zákulisí mnoha kriminálních případů poslední doby. Velmi čtivé a zajímavé, na druhou stranu jde o jednostrannou výpověď a o to, jak problematiku viděl právě Šlachta. Nevěřím úplně všemu co říká, na druhou stranu, jistě to neměl u policie snadné a věřím, že se snažil potírat zločin ze všech sil, někdy možná i za hranou svých legálních možností.
Nuda, šeď, nelogické chování postav a naivní plot twist. Vyvražďovačka v domě napsaná velmi naivním stylem, když to člověk srovná s prehistorickým románem 10 malých černoušků, tak toto vychází nesrovnatelně hůře.
Dočetl jsem, ale přiznám se, že mě duševní pochody hlavní hrdinky moc nezaujaly. Vlastně mi i byla svojí žárlivostí a touhou kluka vlastnit i docela nesympatická. Asi prostě nejsem cílová skupina:)
Nemám Viewegha rád, to říkám dopředu. Nicméně několik povídek je opravdu povedených (tak 5). Zbytek je šedý průměr, některé jsou trochu nechutné, ale s tím se u tohoto tématu asi nedá nic dělat, každý má prostě hranici někde jinde. Celkově nelituji, že jsem četl, opakovat určitě nebudu, nicméně pár citátů a situací se mi zarylo pod kůži, také jsem je v životě zažil.
Překvapivě dobrá kniha, výborný popis hornického prostředí a vnitřních pocitů teprve osmnáctiletého hornického podavače. Trochu mě jen rušily popisy jeho snů, které se mi občas míchali s realitou kolem.
V zásadě mnohem lepší kniha, než jakou jsem očekával. Některé povídky jsou lepší, některé horší. Prolínájí povídek mezi sebou je skvělé, horší je nějaká celková nedotaženost celého příběhu. Čekal jsem třeba povídku od tlustého zpěváka, který tvoří pár s fotbalistou, ale kde nic, tu nic:). Tak třeba příště!:)
Čekal jsem to náročnější z filosofické stránky, dalo se to přečíst bez složitého přemýšlení, na druhou stranu čekal jsem od knihy možná právě o něco více filosofování. Často mi to totiž přišlo jako spíše popisné dílo. Co na to říci, právnický svět je složitý a porušování pravidel a zákonů probíhalo za války ale i dlouho po ní. Eichmann byl odsouzen spravedlivě za své činy, kdyby zvolil možná jinou obhajobu, neměla by to s ním obžaloba tak snadné. Ale možná věděl, že stejně bude na konci odsouzen (Izrael neměl po únosu moc jiných možností), takže jednal, jak jednal.
Plavovlásku jsem přečetl bez dechu, ani slovo nebylo v povídce navíc. Co jsme si odnesli z rodiny, sebou prostě neseme celý život.
Druhá povídka mě moc nezaujala, místy mě to nudilo, navíc od začátku jsem čekal takový závěr.
"Byla jako slanný pramen, který nikdy neuhasí žízeň toho, kdo jej pije, nýbrž ji činí ještě palčivější."
Velice pěkné, odsýpá to. Ze začátku i vtipné dílo, ke konci více odborné. Zbavili jsme se už hodně tabu, ale některá stále přetrvávají:).
Vynikající a velmi vtipná kniha, spousta historek je lehce přikrášlených, ale celkově je to pohodová řecká jízda, jedna z nejlepších Durellových knih!
Nenáročná kniha, začátek mě tedy moc nenadchnul, pak se vše zlepšilo a knížku jsem si užíval, pár posledních stránek se to zase trochu zvrtlo divným směrem.
Knížce pomáhá, že se odehrává v českých reáliích, takže dokáže čtenáře více vtáhnout do děje. Kromě toho má dobré téma, každý chlap ví, jaký je to pocit, když mu začíná pomalu ujíždět vlak a zná ten plíživý pocit, jak pomalu opouští své ideály a přizpůsobuje se šedé realitě.
Lukáše mám rád, jeho stand upy považuji za povedené, ale tato knížka mě absolutně nezaujala. Povídky jsou krátké, ale z valné většiny o ničem. Nic se v nich nevyřeší, vtip nikde, zajímavost na bodu mrazu, dočetl jsem jen se sebezapřením. Z osmnácti povídek mě zaujaly tak maximálně dvě:( Škoda.
Krásná kniha, vynikající rozhovory s předními světovými činiteli, kteří vzpomínají na V.H. Spoiler alert: dostalo mě, že Suzanne Vega nazpívala píseň Horizon, kterou věnovala právě Václavu Havlovi. V písničce se zpívá:
I knew a man
He lived in jail
And his tale
Is often told
He dreamed of that line that he
Called the divine
And when he was free
He led his country
:)
Velice pěkná knížka, která se dá přečíst za jedno odpoledne. Nových informací se tam sice zavilý havlofil sice moc nedočte, ale alespoň se pobaví.
U mě bodovala zejména historka, jak Václav Havel přiletěl s porevolučním letadlem ruské výroby do New Yorku, kde jim na letišti zamítli odlet, protože letadlo mělo sjeté gumy. A nechtěli si nechat vysvětlil, že ruské letadlo vydrží prostě více, než letadlo americké výroby:)
Doslechl jsem se, že spolu s Trainspottingem a Klubem Rváčů, je Americké psycho jedním z velkých románů 90.let. První dva romány miluji, tak jsem se s nadšením pustil do Amerického psycha. Upřímně, je to neskutečná nuda. Popis se soustředí na myšlenkové pochody psychopata, který vnímá lidi pouze jako objekty a hodnotí jen jejich oblečení a společenské postavení, což není špatné, ale po delším čase to začne nudit. Vraždy zprvu jsou okrajovou částí knihy, pak se stávají ústředním motivem, jsou šokující, ale příběh nikam neposouvají. Kniha navíc neřeší, jak všechny morbidní vraždy hrdinovi procházejí, není vysvětlena jeho motivace (chápu, že je psychopat a nepotřebuje motivy) a kniha nemá žádné vyvrcholení, prostě zničehonic skončí.
Celkově jsem prostě zklamaný, pro mě to byl ztracený čas, asi ještě půjdu zkusit filmovou adaptaci.
Hodně podobné předchozí knize, ale opět skvělé, nelze nic vytknout. Zajímavý vhled do světa autismu a přijímání jinakosti. Navíc mám také rád Jesenku a Voltaren, takže nelze nic vytknout:)
Poněkud dlouhá kniha o dobrodružstvích jednoho člověka během druhé světové války. Nebylo to špatné, ale místy mi přišlo, že se motivy v knize dost opakují (hlavně, co se týče žen). Znovu číst nebudu.