martina.culik komentáře u knih
Po přečtení této knihy jsem se rozhodla, že chci mít taky zvoneček přivázaný k ruce, protože pohřbení zaživa mě hned na začátku dost vyděsilo.
Toto je moje srdcovka. Tři koťátka jsem milovala. Mám vyzkoušeno, že kniha baví i dnešní děti.
Podle mě se jedná o první interaktivní knihu - jako malá jsem zvonila na zvonek, zhasínala světlo a moc mě to bavilo. Kniha se u nás četla nám a teď už baví další generaci.
Tato knížka je úplně první z těch, co jsem si přečetla sama a měla jsem ji moc ráda. Dětem se očividně líbí, jelikož můj synovec si ji nechává také číst pořád dokola.
Krásné ilustrace a zajímavý příběh. Jen mě trochu zklamalo, že kniha končí uprostřed děje a je tedy vhodné pořídit si další díl.
Zajímavá detektivka, která se dobře čte a rychle ubíhá.
Musím ale říct, že mi doktorka Kay přišla až moc aktivní a bylo mi trochu líto Elliota - buď je doktorka až moc dominantní a přebírá veškerou aktivitu, nebo je detektiv trochu neschopný, což mě mrzí, jelikož je to podle popisu opravdu sympaťák.
Četla jsem knihu do čtenářské výzvy poté, co jsem navštívila Slatiňany, kde nám průvodce o rodu Aurspergů vyprávěl, proto jsem byla zvědavá.
Musím ale říct, že jsem chvílemi uvažovala, že knihu ani nedočtu. To, že je historicky nepřesná, mi zase tolik nevadilo - koneckonců je to román a ne faktografická kniha. Přišlo mi ale, že se postavy chovaly místy dost nelogicky a u jedné z nich jsem si vlastně vůbec nebyla jistá jejími motivy.
Pro mě mnohem závažnější, problémem byly gramatické chyby. Na každé druhé stránce (a to bohužel nepřeháním) byla nějaká chyba - buď chybělo písmeno ve slově, byl špatný pád, nebo nesouhlasil podmět s přísudkem a to by se snad v dnešní době stávat nemělo.
Jsem pevně rozhodnuta, že od autora už další knihu číst nebudu.
Kniha nám ukazuje, že láska na všechny problémy nestačí a někdy je prostě třeba obrátit se na odborníky (nebo alespoň v prvním momentu na rodiče). A také je třeba vědět, že se tyto problémy mohou týkat kohokoli.
V dalších dílech se otevírají i další problémy, se kterými s mládež může setkat. Jsou podávána nenásilnou a milou formou, i když se jedná o velmi vážná témata.
Oceňuji, že jsou v knihách i kontakty na krizové linky pro mládež.
Četla jsem to jen tak, abych věděla pro jak staré děti kniha je. A ačkoli rozhodně nejsem cílová skupina, příběh mě zaujal a rozhodla jsem si přečíst i další díly.
Řeší témata, která v dnešní době teenagery zajímají (alespoň, co vím).
Já jsem z knihy rozpačitá. Buď je přeceňovaná, nebo mi něco zásadního uteklo. Příběh byl fajn, milý, ale nepřišel mi nijak výjimečný a proto moc nerozumím tomu vysokému hodnocení, které tu kniha má. Ilustrace mě taky nijak nenadchly a na dětskou knihu mi přišly spíš strašidelné, než milé. Podobně se ale s většinou čtenářů neshodnu ani u Malého prince, takže je to možná tím, že mi tento typ literatury nesedí. Četla jsem především pro doplnění do Čtenářské výzvy.
Myslím, že se jedná o slabší knihu od Sparkse.
Ostatní jeho knihy mě vždy vtáhly do děje tak, že i nějaká slza ukápla. Tentokrát ale nenastalo ani jedno.
Bavily mě vlastně jen vzpomínky na seznámení se manželů, ale zbytek mi přišel nudný.
Nejprve jsem četla druhý díl, který mi přišel o něco vtipnější, než tento.
Přesto jsem se pobavila. Myslím, že knihu ocení především zaměstnanci v nějakém větším korporátu, jelikož situace někdy přesně odpovídají fungování ve větší firmě.
Tato kniha se musí trochu rozebrat a pár komponent je třeba rozstříhat, ale přímo v knize je brašna, do které lze všechny tyto díly uschovat a hrát tedy opakovaně.
Je tu zajímavý systém nápověd, ale trochu mi chyběla jednotlivá řešení, aby bylo možné ověřit si správný postup. Posunout se ale lze i bez toho.
Kniha je zajímavě koncipovaná - bylo to mé první setkání s takovou formou únikovky. Velké plus je, že není třeba nic rozstříhat a hra se tedy dá hrát opakovaně.
Ocenila jsem i systém nápověd a případně možnost podívat se na řešení pro ověření správného postupu.
Irsko mám ráda, takže mě zajímala i jeho mytologie.
V knize se mi líbilo, že každá povídka měla úvod i závěr, ve kterém se vysvětlilo k čemu se vlastně vztahuje a jak to celé dopadlo.
Velmi zajímavé zpracování nelehkého tématu formou grafického románu.
Doporučuji jak dětem, tak dospělým. Pro děti je kniha vhodná svým zpracováním a tím, že zde nejsou přímo popsány hrůzy, kterých se kniha týká. Pro dospělé je podle mě zajímavý pohled očima dítěte na nelehký osud, který jej postihl.
Četla jsem knihu se synovcem a s některými verši měl trochu problém. Je-li knížka určená pro děti, volila bych jednoduší styl.
Ilustrace jsou zajímavé (i když to není úplně něco podle mého gusta), ale verše jsou podle mě trochu těžkopádné, některé výrazy v nich pro děti dost složité a těžko se sleduje samotný příběh. Za mě tedy bohužel průměr.
Bavila jsem se. Jako by se nám autor díval v práci přes rameno. Tak pravdivé a při tom vtipné to byly postřehy.
Ještě, že jsem se o tomto komiksu dozvěděla (díky Kubo, žes vzal knížku na srub), protože se určitě poohlédnu i po prvním dílu a samozřejmě již V kanclu sleduji na sociálních sítích, abych náhodou o něco nepřišla.
Podle mě má kniha potenciál, ale neseděl mi moc překlad . V některých chvílích z něho úplně křičela německá gramatika a párkrát mi dokonce přišel nesouvislý.
Samotný příběh mě ale bavil, takže zkusím i další díly a uvidíme, třeba si na to zvyknu.