martina.culik komentáře u knih
Mám ráda detektivky z anglického prostředí, které jdou trochu do minulosti. Proto mě kniha bavila a navnadila mě i na další knihy autora.
V knize je hodně historických odkazů a je zajímavé dozvědět se více o Giordano Brunovi i o jeho době.
První díl mě bavil o něco více, ale i zde jsem spokojená se zápletkou i stylem autora.
Nejsem úplně fanda povídek, raději mám delší příběhy, kde se mohou postavy i děj více rozvíjet.
Tato kniha mě bohužel utvrdila v tom, že povídky pro mě nejsou to pravé.
Příběhy měly sice zajímavé zápletky, ale nijak zvlášť mě nebavily.
Je to až děsivě reálný příběh, který mě vtáhl do děje a donutil zamyslet se nad spoustou věcí.
Nečtu moc komiksy, ale rozhodla jsem se u jednoho si trochu odpočinout. Sáhla jsem po Amuletu a příjemně mě překvapil.
Je to trochu temné vyprávění, ale grafika i příběh se mi trefil do vkusu a nejspíš budu číst i následující díly, abych věděla, kam se hrdinové budou ubírat dál.
Čekala jsem, že se trochu zasměji, ale bohužel jsem se nezasmála ani jednou. Hlášky byly opravdu divné (spíše než vtipné).
Největší problém jsem měla se samotný zpracováním knihy. Některé hlášky od sebe nebyly oddělené, některé byly naopak přerušené obrázkem a jedna dokonce začala na jedné stránce a pokračovala až o 3 stránky dál. Místo abych si tedy užívala obsah, rušila mě forma.
Stačilo mi jedno sobotní odpoledne, abych zhltla první knihu od autorky, co jsem četla.
Upřímně se musím přiznat, že jsem poprvé musela přestat číst a jít si pro kapesník a osušit oči, ještě před padesátou stránkou knížky. Stejný problém jsem řešila zhruba o dalších 50 stránek později.
Pro mě byla kniha velice čtivá a na několika místech mě opravdu dojala. Hlavní hrdince jsem držela pěsti, aby všechno překonala pokud možno ve zdraví, ale Veroniku jsem nemohla vystát.
Jednu hvězdičku zůstanu autorce dlužná, jelikož děj ubíhal hlavně zpočátku tak rychle, že jsem nestihla zjistit jaké jsou vlastně jednotlivé postavy. V druhé polovině již byl jednotlivým postavám dopřán trochu větší prostor, ale přesto mi tam něco (nedokáži specifikovat přesně co) chybělo.
Pravidelně si čtu příspěvky autora na facebooku a asi mě navnadily trochu moc, protože kniha mě tolik nebavila. Čekala jsem trochu více zábavy, ale nepřišlo mi to tak vtipné jak jsem zvyklá.
Vím, že kniha nemá být primárně veselá a má čtenářům lehkou formou přiblížit práci autora ve stacionáři s autistickými dětmi.
Přečetla jsem ji za jedno sobotní dopoledne, i když je to nejspíš typ knihy, který je lepší číst po jednotlivých příspěvcích než najednou.
V tomto případě zůstanu raději u online četby.
Věřím, že v době, kdy byla kniha napsaná, byl tento námět něco stěží uvěřitelného, ale v dnešní době, kdy je invaze z vesmíru běžným tématem knih i filmů, je vidět, že je kniha psaná kdysi dávno.
Od autora jsem četla i Neviditelného i Stroj času a bohužel musím konstatovat, že jsem u všech jeho knih byla zklamaná. Může za to nejspíše mé přehnané očekávání, které bylo způsobeno tím, že jsem ze všech stran slyšela, jak je to výjimečné a jedinečné.
Kniha obsahuje poměrně rozsáhlé popisy především geografické, u kterých jsem se často ztrácela, jelikož neznám anglickou krajinu tak detailně. Přiznám se, že jsem čekala o něco víc děje, ale kniha se dá shrnout v pár jednoduchých větách/slovech. Invaze, boj, zděšení, beznaděj, naděje a úleva.
Tři hvězdičky tedy dávám za námět vzhledem ke stáří knihy, ale jinak mi kniha nepřišla čtivá a byla jsem opravdu ráda, když jsem ji dočetla.
Viktoriánskou dobu mám hodně ráda a tato kniha mi opět o něco rozšířila obzory.
Hodně jsem se pobavila a hned jsem knihu doporučila několika známým...
Knihu jsem nedočetla a to se mi moc nestává. Nezaujal mě ale příběh a hlavně se mi kniha špatně četla, nevím zda je to překladem nebo stylem psaní. Možná na tom má podíl obojí, ale ve čtení knihy určitě nebudu pokračovat.
Je to zajímavé, ale příběh Jonathana Livingstona Racka mě na střední škole hodně bavil a v té době bych určitě neváhala a dala 5 hvězd. Nedávno jsem si četla příběh znovu a zjistila jsem, že mě už vůbec nebaví a neoslovuje. Nedokážu říct, čím to je, že se můj pohled tolik změnil, každopádně dávám tedy průměr.
Autor si vždy o tématu, o kterém se rozhodne psát, nastuduje spoustu informací.
O šermu nevím zhola nic a i tak mě kniha bavila a technické vsuvky mě nijak nenudily.
Četla jsem na doporučení - knihu bych si sama určitě nevybrala. Zajímavé, ale není to úplně můj šálek kávy.
Klasická "Sparksovina" - zatím jsem nenarazila na knihu od tohoto autora, která by mě nebavila. Tuto znám i jako film, ale kniha je kniha.
Po této knize jsem po několikaterém shlédnutí filmu toužila. Když jsem si ji konečně pořídila, četla jsem ji jedním dechem. Moc mě baví styl kterým je knihy psaná a komentovaná.
I u filmu jsem se setkala s tím, že se buď hodně líbí, anebo vůbec nelíbí - mám pocit, že s knihou je to stejné. Mně se moc líbí - oboje.
Jedná se o jednu z dalších fantasy sérií pro "young adult" a mě tahle literatura prostě baví. Zase je to úplně jiný svět, který je třeba vysvětlit, pochopit a pak se do něj pořádně ponořit.