martina.culik komentáře u knih
Na knihu jsem se těšila navnaděná citáty, na které čas od času narazím na internetu, ale ať jsem hledala sebevíc, nenašla jsem je. Nevím, jestli je to překladem (citáty z knihy znám spíše v angličtině), ale já jsem tam nějak neviděla tu hloubku, na kterou jsem se těšila.
Je mi jasné, že je kniha určena pro děti, ale pro ně mi v ní přijde velmi málo obrázků na hodně textu. Asi mě zmátla Disneyho verze, se kterou jsem se setkala dříve.
Celkově jsem z knihy rozčarovaná a vlastně nevím, co si myslet. Medvídek Pú je zcela bez okolků nazýván hloupým a ostatní zvířátka si s ním v mnoha situacích mohou podat ruku (resp. tlapku). I sova, která má být moudrá, taková vlastně moc není.
Podle anotace jsem čekala psychologické drama, které budeme prožívat s uvězněnou ženou. No, trochu mě překvapilo, že byl vlastně hned na začátku poměrně velký časový skok a celý příběh se odehrával až o dost později. Každopádně kniha byla zajímavá, i když teda o něčem úplně jiném, než jsem předpokládala. Autorku si píši na svůj seznam a určitě se k ní ještě vrátím.
"Člověk může lhát i tím, že mlčí."
Je pravda, že tuhle otázku ze srdce nesnáším. "Kde se vidíš za 5 let?" "Co já vím!"
Přiznávám, že mě na knize spíše než anotace zaujal její obal. Kniha je zajímavě pojatá, jen nevím, jestli modle autorky tedy nemá cenu s osudem bojovat, nebo jestli si osud vytváříme sami. Hrdinka zahlédne svou budoucnost za pět let a mermomocí se snaží jí vyhnout, protože má přeci jasně daný plán. Stejně ale všechno směřuje přesně k tomu okamžiku, který zahlédla.
Bylo to zajímavé, i jsem si poplakala, ale konec mi přišel takový nějak moc hlubokomyslný oproti celému dosavadnímu příběhu a trochu jsem se tam ztratila. Proto dávám trochu nižší hodnocení.
Četla jsem od autorky už jiné dvě knihy, ze kterých jsem byla nadšená. Tato bohužel má očekávání nesplnila. Možná je to tím, že mi tento svět není nijak blízký, možná tím, že se v knize vlastně nic moc nestalo a navíc zůstala spousta věcí nedořešených (a já nemám ráda rozpletené konce).
Jako vždy jsem se ale dozvěděla několik zajímavých informací, takže ztracený čas to určitě nebyl.
Musím ocenit popis života v severských lázech, nicméně začít se do knihy pro mě bylo poněkud obtížné. Chvílemi se téměř nic nedělo a na mnoha stranách byl popisován jeden den a pak najednou uplynulo během jedné věty mnoho měsíců. Stejně tak během asi dvou odstavců zemřela celá rodina, byla pohřbena a víc už o tom řečeno nebylo.
Poměrně dost věcí se odehrálo tak nějak mimochodem, aniž by na to byl kladen velký důraz, ačkoli to pro samotný děj bylo podstatné.
Příběh byl každopádně zajímavý, jen je třeba zvyknout si na styl psaní téměř bez přímých řečí a s mnoha otázkami, naznačujícími, co se asi odehrává v mysli jednotlivých postav.
Jak už bylo v ostatních komentářích řečeno, jedná se o silný příběh. Nicméně mně vůbec nevyhovoval autorův styl, takže jsem ráda, že kniha byla útlá.
Ačkoli jsem příběh neznala, už od začátku jsem si všímala, jak pan Brenske často mluví o konečném řešení, své nadřazenosti a nesmyslně obhajuje výdaje, které souvisí s výměnou.
V mém hodnocení se odráží to, že si mi kniha velmi špatně četla. Dlouhá souvětí, se spoustou závorek, středníků apod. jsem někdy musela číst dvakrát, aby mi neunikl smysl.
Kniha obsahuje stejně zajímavý a napínavý příběh jako první díl. Je až k neuvěření, jak prohnaná může být žena, když zabrnká na správnou strunu.
Potkáme se se všemi hrdiny z knihy Psychiatr - určitě doporučuji přečíst si nejprve první díl, jelikož potom se čtenář snadněji zorientuje v postavách a pochopí narážky týkající se předchozího případu.
Od autorky jsem četla již Zimní trilogii a velmi mě bavila. Tato kniha je určena spíše mladším čtenářům, ale přesto mě bavila.
Vyjde-li další díl, ráda si přečtu, jak to s Ollie a jejími kamarády vypadá nadále.
Knihy jsou částečně rýmované. Nevím, zda je to překladem, ale rýmy jsou pro děti poměrně složité a když čtou knihu samy, mají problém s porozuměním.
Kniha je zajímavá a obsahuje dost hlubokých myšlenek. Popisuje generaci, která přišla o život ve válce, ačkoli ji nezabili granáty.
Knihu jsem přečetla poměrně rychle, jelikož se jedná o jednu z těch útlejších, ale musím přiznat, že jsem četla i čtivější knihy.
(SPOILER) Kniha se četla dobře stejně jako předchozí díly. Je tu hodně postav, takže je fajn mít přečtené i knihy V lese visí anděl a Sova, aby se čtenář lépe orientoval.
Některé kapitoly mi přišly skoro zbytečné a vlastně ani nevím, jak měly zapadnout do děje.
Trochu mě zklamalo, že se na konec ukázalo, že je vrahův motiv opět provázaný s jedním z vyšetřovatelů - to už mi přišlo trochu moc a kdyby to tak nebylo, nejspíš bych dala i vyšší hodnocení.
Knihu jsem četla na dvakrát. Před pár lety jsem ji číst začala a nedočetla. Teď jsem se k ní vrátila a vzala to zase od začátku. Rozjezd byl o něco pomalejší, ale jak se začal rozvíjet příběh, nutilo mě to již číst pořád dál a dál - druhá polovina knihy je určitě záživnější.
Přiznávám, že mě více bavila historická dějová linka než ta ze současnosti, ale to byl možná záměr, protože důležité přeci byly ty dopisy, které nikdo nečetl a ne ten/ta, kdo ty dopisy objevil...
Škoda toho zdlouhavějšího začátku, ale kdo vydrží, tak myslím nebude zklamán.
Autorka patří mezi mé oblíbené, ale tato kniha byla taková nemastná neslaná. Celou dobu mi přišlo, jako bych ten příběh už někde četla. Děj byl pro mě předvídatelný. Naštěstí byla kniha útlá a četla se velmi rychle.
Příběh sám o sobě mě bavil, ale bohužel chování hlavních postav mi ve většině situací lezlo na nervy. Další knihy série nejspíš už číst nebudu.
Jako správný tafofil jsem nemohla tuto knihu nechat bez povšimnutí.
Sice je znát, že je určena mladším čtenářům, ale bavila jsem se.
"Neodvážíš-li se ničeho, pak na konci dne nic bude vše, co jsi získal."
Kniha jako celek mi přišla trochu tuctová. Nicméně některé "hlášky" ústřední postavy, mě bavily:
"Měla jsem chuť mu ten jeho pobavený úsměv poupravit. Třeba pánvičkou."
V mnoha částech jsem se poznávala a hodně jsem se pobavila.
Musím, ale přiznat, že jsem již četla i vtipnější a výstižnější...
Knížku jsem si koupila jako jednu z těch, které určitě musím mít ve své knihovně, po přečtení ji ale možná pošlu dál...
Autorka patří mezi mé oblíbené a opět nezklamala.
Příběh je dost znepokojující, ale právě proto stojí za přečtení.
Musím říct, že Zeměplocha prostě není mým šálkem čaje.
Příběh Otce prasátek se odehrává ve více dějových linkách - mě nejvíce bavila ta se Smrtěm a Zuzanou. Filozofické rozhovory mágů mně naopak moc nesedly a spíše zdržovaly od děje. Ani Časnačajovi a jeho najaté bandě jsem nepřišla moc na chuť.
Každopádně nápad a zpracování výborné a některé hlášky jsem si prostě musela zapsat.
Myslím, že některé praktické rady z knihy vyzkouším. Co se ale týče zbytku, trochu jsem se pobavila, ale nebylo to zase tolik vtipné, abych dala vyšší hodnocení.