martina.culik komentáře u knih
Podle anotace jsem čekala psychologické drama, které budeme prožívat s uvězněnou ženou. No, trochu mě překvapilo, že byl vlastně hned na začátku poměrně velký časový skok a celý příběh se odehrával až o dost později. Každopádně kniha byla zajímavá, i když teda o něčem úplně jiném, než jsem předpokládala. Autorku si píši na svůj seznam a určitě se k ní ještě vrátím.
"Člověk může lhát i tím, že mlčí."
Bavila jsem se. Jako by se nám autor díval v práci přes rameno. Tak pravdivé a při tom vtipné to byly postřehy.
Ještě, že jsem se o tomto komiksu dozvěděla (díky Kubo, žes vzal knížku na srub), protože se určitě poohlédnu i po prvním dílu a samozřejmě již V kanclu sleduji na sociálních sítích, abych náhodou o něco nepřišla.
Je pravda, že tuhle otázku ze srdce nesnáším. "Kde se vidíš za 5 let?" "Co já vím!"
Přiznávám, že mě na knize spíše než anotace zaujal její obal. Kniha je zajímavě pojatá, jen nevím, jestli modle autorky tedy nemá cenu s osudem bojovat, nebo jestli si osud vytváříme sami. Hrdinka zahlédne svou budoucnost za pět let a mermomocí se snaží jí vyhnout, protože má přeci jasně daný plán. Stejně ale všechno směřuje přesně k tomu okamžiku, který zahlédla.
Bylo to zajímavé, i jsem si poplakala, ale konec mi přišel takový nějak moc hlubokomyslný oproti celému dosavadnímu příběhu a trochu jsem se tam ztratila. Proto dávám trochu nižší hodnocení.
Klasická duchařina od začátku do konce. Asi bych knihu nechtěla číst někde na samotě.
Nejsem zatím přesvědčená, že si přečtu i další knihy ze série strašidelných domů, ale možná jim ještě šanci dám.
Podle mě má kniha potenciál, ale neseděl mi moc překlad . V některých chvílích z něho úplně křičela německá gramatika a párkrát mi dokonce přišel nesouvislý.
Samotný příběh mě ale bavil, takže zkusím i další díly a uvidíme, třeba si na to zvyknu.
Četla jsem od autorky už jiné dvě knihy, ze kterých jsem byla nadšená. Tato bohužel má očekávání nesplnila. Možná je to tím, že mi tento svět není nijak blízký, možná tím, že se v knize vlastně nic moc nestalo a navíc zůstala spousta věcí nedořešených (a já nemám ráda rozpletené konce).
Jako vždy jsem se ale dozvěděla několik zajímavých informací, takže ztracený čas to určitě nebyl.
"Říká se, že knihy si nacházejí své čtenáře. Občas však potřebují někoho, kdo jim ukáže cestu."
Kniha je útlá a i samotný příběh je jednoduchý bez velkých zápletek. Ale těch úvah a pravd o knihách a čtení, těch je tam opravdu hodně. A jako někdo, kdo si bez knih nedokáže život představit, jsem jimi byla okouzlena - viz ukázky níže.
Určitě knihu doporučuji všem, kdo si chtějí přečíst milou knížku, a především pak těm, kteří mají rádi knihy a vše kolem nich.
"Spousta čtení z nikoho intelektuála neudělá. Stejně jako spousta jídla nedělá gurmána. Já si čtu zcela sobecky z vlastního potěšení, z lásky k dobrým příběhům, a ne abych se poučil o světě."
"Je jedno, kolik knih člověk přečte, vždycky je jich víc, které ještě nečetl. To je ta tragédie. Kdo totiž rád čte, chce přečíst dobré knihy všechny do jedné."
Knížka pro podzimní odpoledne - nic převratného, ale milá detektivka. Dalším dílům dám určitě šanci při příštím podzimním odpoledni.
Jak prý sama prohlásila: "Jde o to, udělat ze života sen a ze snu skutečnost."
Kniha mi bohužel přišla povrchní a byla jsem trochu rozčarovaná, že se téměř celá odehrála do udělení první Nobelovy ceny a potom už jen zkratkovitě popsala, co se dělo nadále a najednou byl konec.
Knihu tedy beru spíše jako začátek pro četbu nějaké podrobnější biografie o této výjimečné ženě s výjimečným životním příběhem.
Knížku jsem si koupila už před lety a docela jsem se na ni těšila, i když jsem ji nějako dobu odkládala. Bohužel musím konstatovat, že v knihovně si ji určitě nenechám.
Celé mi to přišlo takové nemastné, neslané. Nemůžu říct, že by to nebylo vůbec čtivé, ale mně to nesedlo.
Četla jsem postupně celou sérii a z posledního dílu jsem byla trošku zklamaná. První díl mě pohltil, druhý byl slabší, třetí za mě nejlepší a čtvrtý nejslabší.
V knize se samotný případ řeší jen tak mimochodem a mnohem více se zabývá agenty FBI, které známe z předchozích dílů.
Dokážu si představit, že pokud někdo nečetl ostatní knihy ze série, nebo je četl před delší dobou, mohl mít problém orientovat se v postavách, protože ty už se nijak zvlášť nepředstavují, prostě tam jsou a předpokládá se, že je čtenář zná a správně si je zařadí.
Obecně mám na sériích ráda, když se postupně dozvídám více o jednotlivých postavách, tady už to ale bylo na úkor samotného příběhu.
Vím, že je to hrozný příběh, ale za mě nebyla kniha vůbec čtivá. Celé se to tak nějak táhlo a vyznělo to do ztracena.
Nechci nijak zlehčovat samotný příběh, tím spíš, že jej psala autorka podle svých vlastních (hrozných) zážitků. Obávám se ale, že na knihu jako takovou časem zapomenu.
V knize je poměrně zajímavý kontrast mezi příběhem psaným pro děti a Anninou mluvou, která je květnatá a ukazuje její fantazii. Nevím, jak se s tím vyrovnají mladší čtenáři, ale já jsem byla nadšená.
Vždy, když Anna mluvila, měla jsem tendenci číst rychleji a v hlavě jsem téměř slyšela její (někdy i otravné) štěbetání.
Knihu mohu doporučit jako nenáročnou oddechovou četbu pro zpříjemnění všedních dní.
Postavu Ireny Sendlerové jsem znala, takže jsem knihu brala spíše abych si její životní příběh připomněla. Jako ve většině knih z tohoto období zde byla spousta smutných úvah a pravd. Např.:
"Povinná páska s Davidovou hvězdou ohýbala lidi, kteří ji museli nosit, téměř fyzicky. Spěchali po chodníku, aniž by vzhlédli. Včera to byli prostí občané, kterým nikdo nevěnoval žádnou pozornost. Dnes díky páskám vypadali jako malomocní."
Oceňuji, že se kniha (alespoň co dokáži posoudit) držela historických faktů, ale do plného hodnocení mi něco chybělo. Nedokáži přesně popsat co, ale příběh prostě neplynul hladce a občas to trošku klopýtalo.
Knihy od Sparkse mám ráda a tato opět nezklamala. Bylo zde i nějaké to překvapení, takže ačkoli čtenář základní děj dokáže snadno odhadnout, pár věcí jej přesto překvapí.
Mohla by to být zajímavá detektivka - námět i pomalejší tempo bylo fajn, ale ty postavy... Ani s jedinou jsem se nedokázala ztotožnit a žádná mi nebyla sympatická a to snižuje mé hodnocení, jelikož jsem se kvůli tomu musela do čtení nutit.
Vzhledem k vysokému hodnocení od ostatních uživatelů zkusím od autorky ještě další knihu, ale nebýt toho už se k ní nevrátím.
Za mě se jedná zatím o nejlepší knihu ze série, kde se dozvíme zase více informací o agentech FBI z týmu Vikiho, kteří jsou spíše rodina než kolegové. I když přiznávám, že to, jak se k sobě chovají, mi přijde už trochu moc... (ani nevím, jak to nazvat).
V knize je precizně popsané, jak je složitá problematika samozvaných hrdinů, kteří se rozhodnou pomáhat po svém (i když drastickými a nezákonnými prostředky) a jak se to může snadno zvrhnout.
Jedinou výtku mám k tomu, že překlady španělských výrazů byly uvedené vždy jen jednou a občas jsem musela listovat, abych zjistila, co to vlastně bylo použito za výraz - i když na děj to nemělo zásadní vliv.
Obecně mám ráda knihy, kde se prolíná přítomnost s minulostí a zde bylo propojení velmi hezky vymyšlené, i když pro mě téměř od začátku zjevné. Historické linky mě bavily více než přítomnost, kde mě hlavní hrdinka lehce rozčilovala a obdivovala jsem jejího manžela, že jí to tak dlouho toleroval. Oceňuji nicméně odkazy na skutečné události.
Podle recenzí a anotace jsem ale čekala strašidelnější atmosféru, ta na mě bohužel nedýchla - asi byl pro mě popis málo sugestivní.
Nemám ráda životopisy, ale toto románové zpracování bylo velmi čtivé a zajímavé. Autorka si samozřejmě některé skutečnosti vymyslela nebo upravila (co je pravdivé a co vymyšlené je shrnuto na konci knihy, což u toho typu knih velmi oceňuji).
Maria Montessori byla bezesporu zajímavá žena, jejíž metody se dodnes hojně používají i na běžných školách (nejen těch speciálních, které mají její jméno v názvu) a zaslouží si obdiv za to, jakým způsobem se zvládla postavit pravidlům své doby.
Jelikož jsem nedávno četla knihu V jeho stínu, viděla jsem tam některé analogie - žena studující medicínu ve viktoriánské době, to bylo v podstatě skandální.
Podtitul "pro fanoušky Panství Downton" je téměř samovypovídající. Jedná se o příběh, který popisuje život v době krátce po smrti královny Viktorie. Mnohé postavy mi připomínali některé osoby ze zmíněného seriálu, ale objektivně nedokážu říci, jestli to bylo dobře nebo špatně.
Je pravda, že příběh nebyl nijak akční, ale pro mě byla kniha zajímavá především tím, jak popisuje anglickou společnost té doby. Zajímá mě, jak se vyvinou vztahy, které jsou v tomto díle spíše naznačené, takže se nejspíš pustím i do dalších pokračování, až budou k dispozici.