martina.culik komentáře u knih
Kniha samotná je dobře psaná a zajímavá - dobře se četla.
Vím, že se jedná o první díl série, přesto jsem čekala, že bude kniha alespoň trochu uzavřená, ale to jsem byla bohužel zklamaná. Za mě kniha končí uprostřed kapitoly, takže se nedozvíte, co se vlastně stalo. Za to dávám určitě nižší hodnocení.
Sice jsem zvědavá, jak bude série pokračovat, nevím ale, jestli budu další díly číst, dokud nebude jisté, že je série kompletní. Protože takhle neuzavřené knihy opravdu nemám ráda.
Nejsem čtenář sci-fi. Vadí mi dlouhé technické popisy, kterým málokdy rozumím. Andy Weir si mě ale získal už svou knihou Marťan (ačkoli kniha Artemis už mě tolik nechytla) a tuto knihu jsem opět četla s napětím od začátku do konce. Přestože fyzikální (i biologické) detaily pro mě nebyly úplně srozumitelné, knize to nijak neubralo na zajímavosti.
Tím, že hlavní postava má zpočátku problémy s pamětí, se vlastně i vše z historie dozvídáme spolu s hlavním hrdinou, čímž je kniha plná zajímavých překvapení, o která není nouze až do konce.
A samozřejmě nechybí ani typický humor, který knihu odlehčuje.
Jelikož nechci spoilerovat, musím vybrat jen jeden z mnoha citátů z knihy, který ale neprozradí téměř nic ze zápletky.
"- pár centimetrů za sekundu. Vida, u malých rychlostí kosmických lodí přemýšlím v metrických jednotkách! Jsou mnohem praktičtější než "lokte za čtrnáct dnů" nebo něco takového."
Nejprve jsem četla druhý díl, který mi přišel o něco vtipnější, než tento.
Přesto jsem se pobavila. Myslím, že knihu ocení především zaměstnanci v nějakém větším korporátu, jelikož situace někdy přesně odpovídají fungování ve větší firmě.
Stejně jako čtenáři níže jsem slyšela jen povídku Kazatel na scestí v rámci četby na pokračování v podání Petra Haničince.
Zápletka povídky byla zajímavá, oddechová. Budu-li mít možnost, ráda si přečtu i další povídky ze sbírky.
Četla jsem již před několika lety. V únoru jsem si poslechla jako četbu na pokračování čtenou Vendulou Fialovou.
Opět jsem se pobavila příhodami rodiny Kostků z Kostky. Humor mě ale neuchvátil tolik, abych uvažovala o četbě dalších dílů.
Jak je uvedeno níže, je hrozné, že se tyto věci v historii odehrávaly - přiznávám, že mě trochu překvapilo, že je postava Matthewa Hopkinse reálná. Dokonce i sám napsal někdy ve 40. letech 17. století knihu, o tom jak postupovat při výslechu a odhalování čarodějnic, a se svým společníkem usvědčili a dostali na popraviště více žen, než jejich předchůdci dohromady.
Kniha se mi ale četla ztěžka a musela jsem se do ní často nutit - děj byl pomalý a táhlý. V prvních dvou třetinách knihy se vlastně pořádně nic nedělo - stále jen náznaky, domněnky a vzpomínky. Když už se příběh trochu rozběhl, tak byl zase najednou konec.
Takže určitě oceňuji námět a přiblížení reálné postavy, ale zpracování mi nevyhovovalo a hodnotím knihu lekce podprůměrně.
Jelikož znám Brno i Nové Město nad Metují a dokonce i Lhotu, ve které se hrdinka knížky objevila, byla pro mě kniha v tomto velice zvláštní. Možná jsem se dokonce trochu více než na samotný příběh soustředila právě na popisy míst.
Přesto byla zápletka zajímavá a neotřelá a rozhodně ve mně podnítila zájem, dozvědět se o Primkách ještě něco navíc a projít si znovu místa, která zde byla popsána.
Bohužel musím konstatovat, že jsem zklamaná. Za mě byl nejlepší první díl. Vtip a pointa následujících má bohužel sestupující tendenci.
Určitě doporučuji první dva díly, které zůstanou součástí mé knihovny, ale další dva za to podle mě nestojí.
Musím přiznat, že tato kniha nedosahuje kvalit předchozích dvou (a především té první). Myslím, že si ji ani nebudu nechávat v knihovně. Mám ráda komiksy od Sarah, ale nebaví mě delší texty, které se v jejích knížkách občas objevují, protože nemají takový vtip a pointu.
Zajímavý námět, i když trochu depresivní. Hlavní hrdinka mi k srdci nepřirostla, ale postupem času se to trochu zlepšilo. Několik myšlenek bylo dost zajímavých a inspirativních a určitě stojí za zamyšlení.
Tato kniha se musí trochu rozebrat a pár komponent je třeba rozstříhat, ale přímo v knize je brašna, do které lze všechny tyto díly uschovat a hrát tedy opakovaně.
Je tu zajímavý systém nápověd, ale trochu mi chyběla jednotlivá řešení, aby bylo možné ověřit si správný postup. Posunout se ale lze i bez toho.
Kniha je zajímavě koncipovaná - bylo to mé první setkání s takovou formou únikovky. Velké plus je, že není třeba nic rozstříhat a hra se tedy dá hrát opakovaně.
Ocenila jsem i systém nápověd a případně možnost podívat se na řešení pro ověření správného postupu.
Ačkoli měla kniha spád, trvalo mi docela dlouho se do ní začíst. Příběh byl ale zajímavý a nakonec mě vtáhl stejně jako slepý dům vtáhl Xanthe. Jak bylo zmíněno níže, cestování v čase trochu evokuje podobu s Cizinkou, ale princip i zápletka jsou rozdílné. Určitě si nenechám ujít další díl této série.
Knihu jsem četla v angličtině a určitě si ji nechám v knihovně, protože jsem si po prvním přečtení jistá, že ji ještě mnohokrát otevřu.
Je to kniha pro zlepšení nálady a zamyšlení se nad drobnostmi, které často ignorujeme.
Knihu jsem kupovala s vědomím, že se jedná spíše o jednotlivé moudrosti a ne o příběh, proto mě to nepřekvapilo, jako některé čtenáře níže. Podle mého není absence příběhu nijak na škodu, možná naopak ještě více podtrhuje samotnou knihu a filozofii, kterou prezentuje Velká Panda - je důležité žít přítomným okamžikem, takže je vlastně jedno kam momentálně směřujete, hlavně si to užívejte plnými doušky.
Irsko mám ráda, takže mě zajímala i jeho mytologie.
V knize se mi líbilo, že každá povídka měla úvod i závěr, ve kterém se vysvětlilo k čemu se vlastně vztahuje a jak to celé dopadlo.
Erben je jeden z mých oblíbených spisovatelů (především díky Kytici) a tak jsem byla na tuto knížku opravdu zvědavá.
Bylo zajímavé přečíst si, co si o Erbenově díle mysleli jeho současníci i následovníci. Zároveň zde byly ukázky některých částí balad z Erbenových spisů před jejich finální verzí, nebo porovnání balad s jiným zpracováním, což bylo pro mě určitě zajímavé,
Knížka je opravdu malá a doporučuji ji všem, kdo mají Kytici rádi, pro rozšíření kontextu.
Na knihu jsem se těšila navnaděná citáty, na které čas od času narazím na internetu, ale ať jsem hledala sebevíc, nenašla jsem je. Nevím, jestli je to překladem (citáty z knihy znám spíše v angličtině), ale já jsem tam nějak neviděla tu hloubku, na kterou jsem se těšila.
Je mi jasné, že je kniha určena pro děti, ale pro ně mi v ní přijde velmi málo obrázků na hodně textu. Asi mě zmátla Disneyho verze, se kterou jsem se setkala dříve.
Celkově jsem z knihy rozčarovaná a vlastně nevím, co si myslet. Medvídek Pú je zcela bez okolků nazýván hloupým a ostatní zvířátka si s ním v mnoha situacích mohou podat ruku (resp. tlapku). I sova, která má být moudrá, taková vlastně moc není.
Velmi zajímavé zpracování nelehkého tématu formou grafického románu.
Doporučuji jak dětem, tak dospělým. Pro děti je kniha vhodná svým zpracováním a tím, že zde nejsou přímo popsány hrůzy, kterých se kniha týká. Pro dospělé je podle mě zajímavý pohled očima dítěte na nelehký osud, který jej postihl.
Průběžně jsem si některé údaje z knihy porovnávala s dostupnými fakty (a filmem z roku 1990) a překvapilo mě, jak důsledně autorka dodržovala historickou přesnost. Jak sama píše v doslovu - původně byla kniha mnohem méně beletristická, ale románové zpracování jí podle mě velice prospělo. Četla se mi ale velmi příjemně, i když téma samozřejmě nebylo nijak lehké.
Jelikož jsem se s postavou Janusze Korczaka setkala už v jiných knihách (např. https://www.databazeknih.cz/knihy/irena-sendlerova-andel-z-varsavy-493699) věděla jsem, jaký je osud jeho i jeho dětí. Mišu a Zosyu jsem ovšem neznala, tak jsem alespoň sledovala jejich příběh, i když anotace knihy dost prozradila i o nich. Ačkoli jsem četla již mnoho knih s touto tématikou, opět jsem dozvěděla mnoho nových informací a rozšířila si obzory.
"Korczaka všichni znají a vědí, co představuje: spravedlnost, vlídnost, respekt a lásku. Je jejich svíčkou hořící v temnotě, paprskem slunečního světla, který i v ghettu vykouzlí úsměv na tváři."
Četla jsem knihu se synovcem a s některými verši měl trochu problém. Je-li knížka určená pro děti, volila bych jednoduší styl.
Ilustrace jsou zajímavé (i když to není úplně něco podle mého gusta), ale verše jsou podle mě trochu těžkopádné, některé výrazy v nich pro děti dost složité a těžko se sleduje samotný příběh. Za mě tedy bohužel průměr.