martina.culik
komentáře u knih
Na západní frontě klid
Erich Maria Remarque (p)
Kniha je zajímavá a obsahuje dost hlubokých myšlenek. Popisuje generaci, která přišla o život ve válce, ačkoli ji nezabili granáty.
Knihu jsem přečetla poměrně rychle, jelikož se jedná o jednu z těch útlejších, ale musím přiznat, že jsem četla i čtivější knihy.
Vřeteno osudu
Otomar Dvořák
Karla Jaromíra Erbena jsem vždy měla ráda a tento román mě bavil od začátku do konce.
Čtenář se zde seznámí s tehdejší kulturou, politikou a dozví se mnoho zajímavých informací nejen o Karlu Erbenovi a jeho rodině, ale i o jeho současnících. Mnoho informací pro mě bylo novinou, protože ty pikantní věci se ve škole většinou nezmiňují.
Kniha se četla velmi dobře a měla takovou mystickou erbenovskou atmosféru. Úplně jsem z ní cítila Kytici.
Tichá modlitba
Angela Marsons
V sérii budu určitě pokračovat, jelikož další díl opět nezklamal.
Zápletka byla opravdu neotřelá, a i když jsem trochu tušila některé záležitosti, které se na konci potvrdily. Každopádně doporučuji k přečtení (klidně i pokud jste nečetli předchozí díly).
Krasojezdkyně
Jojo Moyes
Kniha mě bavila - příběh jako takový ve mě nenechal moc stop, ale detaily o drezúře koní byly hodně zajímavé.
Sophiina volba
William Styron
Přiznám se, že si nějak nevím rady s hodnocením této knihy.
Příběh je velmi silný a většina čtenářů ho zná (předpokládám) z obecného povědomí.
U mě to mělo takový účinek, že jsem pořád čekala, kdy se tedy objeví ten velký okamžik Sophiiny volby - a on "nečekaně" přijde až v závěru knihy a to ještě skoro jen tak mimochodem - žádné srdceryvné vyprávění, jen holá fakta.
Sophiin příběh od jejího dětství, přes zážitky z Osvětimi až po soužití s Nathanem v Americe bylo zajímavé. Nicméně mi úplně nevyhovoval styl psaní. Vím, že se takto knihy dříve psaly a odpovídá to tedy době, ale rozhodně to není žádná odpočinková četba. Naopak je potřeba se dost soustředit, aby se čtenář neztratil ve spleti myšlenek vypravěče Stinga (které mi často přišly až moc rozvláčné a s příběhem nesouvisející). Příběh přeskakuje z hlavní dějové linky v roce 1947 v Brooklynu, do roku 1943 v Osvětimi, případně do dřívějších let v Krakově a ve Varšavě, do let 1946-47 v rámci vysvětlení vztahu Sophie a Nathana, až do roku 1967, kde se z ničeho nic v jedné chvíli ocitneme, abychom se následně vrátili zpět.
Za mě tedy velká spokojenost s příběhem a velká rozpolcenost s formou, jakým je podán. Časové skoky mi nedělaly takové potíže, jelikož se daly dobře sledovat, ale neustálé odbočky a úvahy s nemálem cizích / málo používaných slov mi daly opravdu zabrat. Knihu jsem z toho důvodu četla déle než jsem zvyklá a ke konci už jsem si proto jen přála, ať už to nějak skončí.
Suchý hadr na dně mořském
Ivana Chřibková
Překvapivě dobře jsem se pobavila. Některé episody byly téměř jako z naší rodinné kroniky případně z kroniky našich známých.
Pokud tedy hledáte nějakou oddychovou četbu, u které se pobavíte, určitě doporučuji.
Stínka
Daniela Schreiter
Komiksy většinou moc nečtu, ale na druhou stranu ráda čtu knihy o autismu, proto jsem po ani chvíli nezaváhala, že se knihu musím přečíst.
Kniha je pojatá velmi citlivě a příjemně a nenásilně vysvětluje pohled na svět očima autistické dívky.
Patricie
Veronika Matysová
Knihu jsem četla v rámci čtenářské výzvy a nevím, jestli bych si ji jinak vybrala. Téma bylo zajímavé a kniha se četla poměrně dobře. Přesto mi v ní něco chybělo.
Ranhojič
Noah Gordon
Musím říct, že mi delší dobu žádná kniha nesedla tolik, jako tato.
Velmi příjemně se četla a navzdory většími počtu stran, děj i stránky ubíhaly (až moc) velkou rychlostí. Kromě zajímavého příběhu se čtenář dozví i poměrně dost historických faktů z medicíny - např. jak pokročilá mohla lékařská činnost být, navzdory tomu že pitva byla z náboženských důvodů naprosto nepřijatelná.
Určitě tedy přečtení doporučuji.
Clona
Samuel Bjørk (p)
(SPOILER) Kniha se četla dobře stejně jako předchozí díly. Je tu hodně postav, takže je fajn mít přečtené i knihy V lese visí anděl a Sova, aby se čtenář lépe orientoval.
Některé kapitoly mi přišly skoro zbytečné a vlastně ani nevím, jak měly zapadnout do děje.
Trochu mě zklamalo, že se na konec ukázalo, že je vrahův motiv opět provázaný s jedním z vyšetřovatelů - to už mi přišlo trochu moc a kdyby to tak nebylo, nejspíš bych dala i vyšší hodnocení.
Bez šance
Neal Shusterman
Tak tohle byla dost děsivá ukázka toho, kam až můžou některé spory dojít a že kompromis není vždycky tím nejideálnějším řešením. Pojem zůstat pohromadě zde nabývá úplně jiného významu.
Kniha je označena jako první díl série, ale dá se číst i samostatně - konec je dostatečně uzavřený, aby vás nerozčilovalo, že další díly nejsou k dispozici.
"Zákon o životě říká, že lidský život je nedotknutelný od okamžiku počet do dovršení třináctého roku dítěte. Ale mezi třináctým a osmnáctým rokem se rodič může rozhodnout, že pošle dítě zpětně na "potrat"... pod podmínkou, že život dítěte "fakticky" nebude ukončen. Proces, kterým je dítě usmrceno a zároveň uchováno při životě se nazývá "rozpojení"."
Vážení truchlící a ostatní hosté
Ladislav Muška
Knížka obsahuje hlášky z pohřbů - hlavně za socialismu. Musím přiznat, že mi zase tak vtipné nepřišly.
Některé hlášky byly ztvárněny formou kreslených vtipů, a i když tak původně nepůsobily, vyšly dost oplzle, což je koneckonců vidět i na obalu knihy.
Za mě tedy oddechovka, kterou si rozhodně v knihovně nechávat nebudu.
Zima čarodějnice
Katherine Arden
Paráda. Po přečtení prvního dílu půjčeného z knihovny, jsem si rovnou všechny tři koupila do vlastní knihovny a rozhodně nelituji. Ze série mi přišel trošku slabší druhý díl, který se odehrával převážně v Moskvě a tím se ztratila část kouzla lesních tvorů.
Vasja je hrdinka, u které si nejsem úplně jistá, že mi sedla, ale mezi všechny čjorty a postavy z ruského fokloru, tak nějak patřila.
Celá série je vlastně o tom, že víra je důležitá a není dobré pro novou víru zapomínat na tu starou.
"Můj bratr si myslí, že lidé a čjorti se mohou o tento svět dělit. Ti samí lidé, kteří se šíří jako epidemie, chřestí svými kostelními zvony, zapomínají na nás. Můj bratr je blázen. Jestli se lidem nepřistřihnou křídla, nebudou za chvíli žádní čjorti, žádná cesta Půlnocí, vůbec žádný div na tomto světě."
"Budeme se teď navzájem prosit o odpuštění, bratře?" "Levá ruka neprosí pravou o odpuštění."
Malé ženy
Louisa May Alcott
Knihu jsem četla v době, kdy jsem holdovala sestrám Bronteovým a Malé ženy jsou z podobného soudku.
Je to jednoduchý příběh, který v sobě ale ukrývá i jistou hloubku. Každý si tam může najít to své. Já se zasmála i jsem si poplakala - prostě tak jak to má u správné knížky být.
Introvertka v hlučném světě
Deborah Tung
Ilustrace jsou příjemné a v několika jsem se úplně našla.
Kniha má příběh, který se postupně vyvíjí (ne nijak dramatiky), což jsem úplně nečekala, ale určitě to není na škodu.
Nemůžu říct, že bych byla úplně nadšená, na to tam bylo poměrně dost takových nemastných neslaných stránek, nějak mě nenapadá, jak jinak to popsat. Celkově ale nelituji, že jsem si knížku pořídila, i když pokračování už si spíše někde vypůjčím.
Introvertův rok
Michaela Chung
Určitě je zde zajímavý seznam četby obsahující knihy, které by mohly introverty zaujmout. Akorát doporučuji si je vyhledávat v angličtině podle autora, jelikož ty překlady, co jsou v knize často vůbec neodpovídají.
Bohužel musím přiznat, že kniha nesplnila má očekávání. Z každého měsíce mě nějak více oslovily tak dva, tři dny a zbytek mě spíše míjel. Pár postřehů si tedy odnesu, ale nebude to nic světoborného.
Autorka často píše o technikách, které vycházejí (nejspíš) z doporučených knihy na daný měsíc, ale pokud je nepřečtete, tak vám některé úryvky nedávají smysl. Protože píše-li autorka o tom, v jaké fází cesty hrdiny je, tak pokud netušíte, co je cesta hrdiny, nic vám to neřekne. To je za mě asi největší mínus celé knihy, Možná kdyby bylo v knize v příloze vždy stručně načrtnuté, o čem že to vlastně je, tak bych knihu vzala na milost.
Tradinář: Rodinný a tvořivý rok plný oslav a rituálů
Monika Kindlová
Na tuto knihu jsem se hodně těšila, což u mě většinou předchází velkému zklamání, ale Tradinář naštěstí nezklamal.
Neprocházela jsem úplně do detailu recepty a nápady na to, co vyrábět s dětmi apod. Zajímaly mě opravdu hlavně jednotlivé tradice, svátky a jejich historie.
Kniha mě inspirovala k tomu, abych si (především k některým dnům) dohledala ještě další informace a pátrala dál odkud, že se tu ty rituály vzaly.
Za mě tedy spokojenost. A doporučuji číst vždy alespoň s měsíčním předstihem, abyste věděli, co vás čeká a nemine.
Sběratel kostí
Jeffery Deaver
Kdysi jsem viděla film a ke knížce jsem se dlouho odhodlávala (hlavně proto, že mě trochu odradila kniha Říjnový seznam od stejného autora).
Musím říct, že mě mrzí, že jsem tak dlouho čekala, protože je to přesně ten typ knihy, který mám ráda. Myslím, že si může v klidu podat ruku s dnes tak populárními skandinávskými detektivkami. Co do zápletky a drsnosti se jim směle vyrovná.
Předpokládám, že to není mé poslední setkání s Lincolnem Rhymem ani s Jefffery Deaverem.
Modrý dům
Táňa Keleová-Vasilková
Příjemná vánoční oddechovka. Víc k tomu není co dodat.
Vlci zimy
Tyrell Johnson
Knihu jsem četla během karantény a nepřečetla jsem si pořádně anotaci, takže mě to trochu zaskočilo. Ve chvílích, kdy bylo vysvětlování, jak k tomu celému došlo, mi z toho nebylo úplně příjemně, protože některé části byly až moc reálné (i když bych ještě před rokem tvrdila, že je to nemožné).
Knížka je fajn, ale konec má nakročeno na pokračování, což mě zklamalo, protože zůstává neuzavřený a já mám raději, když knížka opravdu skončí (a nebo má k dispozici i navazující díly), což v tomto případě splněné není.
