martina.culik komentáře u knih
Já jsem z této knihy trochu rozpačitá.
Kroniky prachu jako takové se mi opravdu hodně líbily (až mě to překvapilo), přestože příběh byl takový klasický a dost předvídatelný.
Pár stránek navíc osvětluje některé momenty v původní knize a přibližuje osudy vedlejších postav, což bylo přínosné.
Popisy jednotlivých postav, kde autorka vysvětlovala, kde se pro postavu inspirovala, jaká měla být a jaká na konec byla, mě upřímně vůbec nebavily a trochu mi dojem kazily.
Drobnou výhradu mám ke zpracování dopisů. Nejprve je uveden začátek dopisu (první stránka) jiným fontem, než zbytek knihy, ale potom je tam dopis uveden ještě jednou tentokrát celý. Takže si vlastně začátek čtete dvakrát - myslím, že by bylo lepší kdyby tam byl dopis v odlišném fontu celý a text se neduplikoval.
Celkově jsem asi do knížky vkládala více nadějí. Takže shrnuto a podtrženo: Ty části, které doplňovaly příběh, byly fajn, ale zpracování a popisy postav mě dost zklamaly.
Doporučuji přečíst si hned po dočtení Kronik prachu, protože s odstupem času to dost ztrácí kouzlo.
Přiznávám, že spoustu žen z této knihy, jsem vůbec neznala, nebo jsem o nich měla jen velmi mlhavé povědomí. Pro mě byla kniha přínosná především v seznamu jmen, které si postupně dohledávám s podrobnějšími informacemi, jelikož kniha je přeci jen určena pro úplně jinou (o dost mladší) věkovou kategorii.
Jelikož neumím číst knížky po částech, tak jsem ji přečetla během jednoho dne, čímž se mi příběhy slily dohromady, ale to je čistě můj problém.
Pro čtení před spaním vždy jen jednoho či dvou příběhů je kniha podle mě ideální a otevírá obzory a povědomí a silných a významných ženách, které si pozornost bezpochyby zaslouží.
Knihu jsem četla na dvakrát. Před pár lety jsem ji číst začala a nedočetla. Teď jsem se k ní vrátila a vzala to zase od začátku. Rozjezd byl o něco pomalejší, ale jak se začal rozvíjet příběh, nutilo mě to již číst pořád dál a dál - druhá polovina knihy je určitě záživnější.
Přiznávám, že mě více bavila historická dějová linka než ta ze současnosti, ale to byl možná záměr, protože důležité přeci byly ty dopisy, které nikdo nečetl a ne ten/ta, kdo ty dopisy objevil...
Škoda toho zdlouhavějšího začátku, ale kdo vydrží, tak myslím nebude zklamán.
Od Nerudy jsem do této chvíle znala spíše povídky a je to tedy mé první důkladnější seznámení se s jeho básnickou tvorbou. Vůbec nechápu, proč jsem zrovna tuhle sbírku, tak dlouho odkládala. Obsahuje vážné, vtipné i baladické básně se hřbitovní tématikou.
Téma je to nadčasové, jelikož zrovna v této oblasti se toho moc nemění. Možná právě proto bych sbírku nedoporučovala nikomu, kdo se momentálně nachází v depresi nebo podobně pesimistické náladě, pokud si ovšem tuto náladu nechce ještě prohloubit.
Kytice je moje srdcovka, takže jsem se na toto vydání opravdu těšila.
Některá zpracování se mi opravdu líbila (například Svatební košile), ale musím přiznat, že některá mě zase tolik nenadchla (např. Polednice). Ačkoli jsem Kytici četla vícekrát díky grafikám jsem si všimla zase nových detailů.
V textu samotných komiksů byla většinou uvedena jen přímá řeč, takže pokud čtenář nezná jednotlivé balady nazpaměť a chce si užít celý text, je třeba listovat mezi komiksem a klasickým textem, který je vždy uveden hned po grafickém zpracování a to je trochu nepraktické. Mně to ale zážitek nezkazilo a jsem opravdu ráda, že jsem si Komiksovou Kytici pořídila a přečetla.
Myslím, že je toto vydání ideální pro osvěžení povinné četby.
Jde o výbor povídek z různých Nerudových sbírek (Písně kosmické, Povídky malostranské apod.) - jedná se o neupravené vydání, ve kterém mě možná i více než samotný děj povídek bavila stará čeština.
"Po ulicích málo kdo, a bylo-li chůdce, plížil se pomalu a lenivě."
"Ničehož nemá mimo kopu kněh."
"Sotva jsme usedli, slyšíme pod verandou vádu a nadávky. Náš Řek se tam vadí s hostinským."
Tak po druhém díle už můžu s klidným svědomím prohlásit, že jsem objevila svou novou oblíbenou sérii. Všechny tři knihy jsem si pořídila do vlastní knihovny, protože se k nim nejspíš budu vracet.
Sice mi v tomto díle trošku chyběli čjorti a nějak mi nesedělo skloňování slova domovoj, ale příběh jako takový to vynahradil. Spousta akce, nadpřirozena a ruského folkloru a historie.
Mnoho informací o Rusku, Moskvě a tehdejších zvycích jsem vůbec netušila, takže jsem se naučila i několik zajímavostí.
Dva příběhy - každý z jiné doby. Musím přiznat, že více mě bavil ten z minulosti týkající se Dorothy. Bylo to příjemné oddychové čtení.
Trochu mě překvapilo, že kniha skončila otevřeně a je nutné přečíst si další díl, protože jsem si knihu vybrala. abych se seznámila s autorkou.
Každopádně popisy postav i přepínání mezi nimi mi vyhovovalo a chvílemi mě mrazilo stejně jako mrazilo v samotné knize.
Vzhledem k mému předlouhému seznamu knih, které chci přečíst, si nebudu hned číst další navazující díl, což ale jinak určitě doporučuji. Autorku ale určitě budu vést v patrnosti a časem se k ní vrátím.
Nedařilo se mi začíst se do knihy, ale možná to nebylo chybou knihy, ale okolností. Každopádně první díl mě zaujal o něco více, i když i v tomto se dozvíme spoustu informací o Lanore a Adairovi.
Kniha je víceméně ukončená, takže není zase taková tragédie, že nebyl poslední díl této trilogie přeložený do češtiny.
První kniha od autora, kterou jsem četla a nejspíš nebude poslední.
Komisař mi hlavně zpočátku nebyl moc sympatický, i když mám většinou takové trochu zpustlé typy ráda. Postupem času se to ale zlepšilo.
U severských krimi románů se tak nějak očekává, že to bude drsné a skoro až neuvěřitelné. a tato kniha rozhodně není výjimkou. Určitě se podívám i na filmové zpracování, abych porovnala, jak hodně se liší od knihy.
Stejně jako u Tatéra v Osvětimi se jedná o silný příběh, ke kterému není moc co dodat. Je neuvěřitelné, kolik toho člověk může vydržet a přežít.
Je zde vidět, že každá mince má dvě strany, i když si to někteří lidé nechtějí přiznat. Bohužel z tohoto popírání často vzejde mnoho špatného.
Tuto knihu jsem chvíli odkládala kvůli její délce, kterou překonala všechny dosavadní díly ze série. Nakonec jsem ji ale přečetla stejně rychle jako ostatní.
Děj byl opět vyprávěn stylem střídání přítomnosti a minulosti a pohledem více různých postav. Novinkou bylo, že zde byly dvě různé dějové linky v minulosti, které byly vždy uvedeny přímo letopočtem, aby se čtenář neztrácel. Musím přiznat, že jsem již byla zvyklá na to, že kapitoly z minulosti jsou psané jiným fontem (kurzívou) než zbytek knihy, a zde mi tato drobnost trochu chyběla.
Jinak mě ale kniha vtáhla a minulý i současný děj jsem četla s napětím. I když jsem asi od poloviny tušila pointu, spousta detailů mě překvapila.
Zajímavé oddechové čtení o svatojakubské pouti, které donutí čtenáře zamyslet se nad tím, co je vlastně v životě podstatné.
Zajímavý slovník - pár přísloví jsem neznala a pár se u nás používá v lehce jiném významu, ale celkově jsem byla spokojená.
Četla jsem nejprve Rosemary má děťátko, což byla kniha, která mě nezaujala, spíše mě rozčílila. Stepfordské paničky byly pro mě zajímavější, ale přesto nevím, proč jsou zrovna tyto knihy řazeny mezi klasiky, protože mě osobně nezaujaly.
Příběhy reálných osob z toho období jsou vždy velmi silné a zde to není jinak. Myslím, že k tomu není co dodat.
Opět napínavé a zajímavé jako všechny knihy z této série.
Styl vyprávění, ve kterém se střídají pohledy různých osob i minulost s přítomností mě obecně hodně baví a vyhovuje mi. Takže se těším na další díl.
Je to první kniha od této autorky, kterou jsem četla a bavila mě od začátku do konce.
Příběh i postavy byly zajímavé a dobře vykreslené - měla jsem trochu problém rozhodnout se, kdo je pro mě vlastně ten hlavní hrdina, kterému bych měla fandit, ale i to na tom vlastně bylo zajímavé.
Tak toto opravdu nebyl můj šálek kávy. Mám raději přímé knihy, kde je jasné, co se děje a proč a také jak to vlastně dopadlo.
Jsem ráda, že jsem knihu přečetla, protože se na ní často odkazuje v různých filmech, ale nebýt čtenářské výzvy, nejspíš bych se k ní nedostala a zase tolik by mě to nemrzelo.