martineden komentáře u knih
Moc se mi tato detektivní série líbí, je plná napětí, ale i lidskosti, kterou oplývají hlavní hrdinové. Vedle vyřešení případu řešíte i jejich osobní život, ale nijak přehnaně sentimentálně. Těším se na další díly!
Kniha je něco trochu jako Bridget Jones po čtyřicítce. Není to špatné čtení, taková trochu pohádka pro dospělé, ale pár myšlenek, nad kterými se lze zamyslet, tam je. Pohled na to, jak se cítí bezdětné ženy v hromadě svých šťastnějších vdaných kamarádek s kopou dětí. To je myslím velká deviza této knihy. Protože prostě tak se ženy někdy cítí.
Michal Viewegh opět ve skvělé formě. Nic jsem od knihy neočekávala, přesto mě ta porce sebeironie potěšila. Kdo kolem sebe takového Poldu nemá. Rádoby zdvořilý podpantoflák, přesto trochu kurevník. Chvílemi mi to připomínalo Woodyho Allena. Naprosto jiná liga než třeba Hartl. Jsem ráda, že je Michal zpátky.
Bohužel toto je teda úlet, paní Nesvadbová je všechno, jen ne spisovatelka.
Napínavé, hodně zajímavý vhled do života navenek spořádaných rodinek jednoho amerického maloměsta. A skoro jsem uhodla vraha!
Paní Ema zkažená četbou románů, která chce tu velikánskou opravdovou lásku, okolí, které ji nechápe... Kdo z nás nějakou tu Emu nezná?
Kniha se zpočátku četla dobře, pak mě hlavní hrdinka neskutečně štvala, připadala mi hrozně sebestředná a sobecká, opakem byly její teta a sestra. Líbil se mi styl vyprávění, ale bohužel se nadšení pak někam vytratilo. Vlastně to vůbec nebylo špatné, přesto mi připadá, že házet všechny pocity marnosti a zmaru na systém, je nějak málo.
Čtivá kniha, ale tak trochu červená knihovna a ty postavy, to je jak z Hartla. Taky mi přišla zdlouhavá, hlavně ke konci. A na můj vkus příliš moralizování, příliš polopatického vysvětlování. Své čtenáře, tedy asi čtenářky, si kniha určitě najde.
Velmi jsem se podle anotace na tuto knihu těšila. Anglické maloměsto, čtenářský klub, pomluva... Téma starého zločinu velmi neotřelé, ale přesto to bylo pro mě málo. Škoda.
Kniha je velmi čtivá, vypravěčka jde až na dřeň. Je to rebelka, která by se možná bouřila i v jiném prostředí, napadá mě, jak by třeba popsala prostředí jiného sportu/umění. Trošku to vzdáleně připomíná knihu G. Koukalové. Účtuje s prostředím, které ji ničilo. Na druhou stranu, kdyby hlavní hrdinka ty hlavní role dostávala, možná by kniha vypadala úplně jinak...Každopádně zajímavý počin, podruhé bych ale knihu nečetla.
Miluju ten příběh. Tragikomický popis českého lidu, do toho pár osobností, česká krajina, vlastenectví a kapka humoru. Co víc si přát? A skvělá rozhlasová hra s Ivanem Trojanem.
Románová kronika místopisná kronika z moravsko-polského pomezí tady určitě chyběla a mně se moc líbily historické a regionální přesahy. Osudy jednotlivých protagonistů byly chvílemi schematické, trochu mi vadily skoro všechny ženské hrdinky (až na Julku), chlapi byli rozhodně zajímavější. Kniha se vrací k tradici české ruralistické literatury, taková Martínkova Černá země, to je úplný předobraz. A co teprve Rais, Knap, Prokůpek! Ta literatura o vztahu člověka k rodnému místu, půdě není zkrátka nic zastaralého a trapného.
Četla jsem kdysi, o letošních Vánocích dávali rozhlasovou hru, podlouchala jsem jak uhranutá... a za pár měsíců je Camus i u nás. Umění, které předčilo současnost.
Duše severních Čech, trochu přezrálá love story, kilometry na cestách kvůli hledání lokací pro “severské” retro. A místopis vyloučených lokalit. Možná by mě to bavilo i v rozsáhlejší verzi.
Není to špatné čtení, ale ten uspěchaný konec a rádoby psychologizace postav mě nebavily. Trochu to zavánělo pokusem o Agátu, ale vlastně nakonec proč ne. A ještě k zamyšlení - vážně slovo přeživší musí být třikrát na jedné stránce?
Povídky, které mají šmrnc, naléhavost, přesto jsou tak krasně civilní. Bravo!
Já se tedy smála hodně. Autorka je ironická, vtipná, nebojí se smát sama sobě, to oceňuju.