martinstefko
komentáře u knih
Nepříliš šťastná rodina
Shari Lapena
Asi jsem četl jinou knihu než ostatní. Zbytečně natahované, s nezajímavými postavami, pořád se na vše díváme z několika pohledů, pořád se opakuje jedna konkrétní vlastnost daného člověka, jak kdyby byl čtenář hlupák, nemluvě o tom, že pořád je nám opakováno, že tahle a tahle postava nemá alibi... no jasně, že nebude vrahem... Tohle má být světová detektivní (nebo dokonce thrillerová!) extra třída???
Trhlina
Jozef Karika
Kniha „Trhlina“ je parádní ukázkou toho, že i v relativně našich luzích a hájích máme autory, kteří jsou schopní a kteří dovedou napsat horor par excellence. Jozef Karika je toho skvělým příkladem. Má parádní styl, kterému se dá jen málo vytknout, jde si pevně za tím, co chce, a navíc přinese ještě něco navíc – donutí vás přemýšlet. A že to přemýšlení skoro až není hezké. I kniha skoro místního autora mě dokázala nadchnout a jsem za to rád, jen se přesvědčuji, že má cenu číst nejen americké autory. Ta atmosféra... Ta atmosféra!
Dívka v ledu
Robert Bryndza
Nemyslím si, že by byl Robert Bryndza jakkoli dobrý autor detektivek. Místo toho, aby kniha „Dívka v ledu“ kladla důraz na dobře vypointovanou zápletku, jsou zde důležitější sociální problémy, které jsou například okolo tématu společenských tříd zbytečně akcentovány. Styl je příliš popisný, kdy velká část slov je navíc. Jako detektivka to má svou gradaci, ale postavy jsou nepříjemné, policejnímu vyšetřování a jeho postupu jsem nevěřil. Pokud chcete skutečně kvalitní detektivní thriller s výbornou hrdinkou, přečtěte si raději sérii s Katie Maguire od Grahama Mastertona.
Odpočívej v pokoji
Robert Kirkman
S knihou "Živí mrtví 32: Odpočívej v pokoji" jako kdyby se něco zlomilo. Robert Kirkman ukončil jednu z nejzásadnějších komiksových sérií, ale já se na ní dívám především jako na něco, co výrazně posunulo zombie žánr. Anebo ho alespoň vrátilo do popředí zájmu. Doufám, že po něm přijdou další autoři, dostatečně zajímaví, kteří ještě budou schopni světu ukázat, že zombie žánr tu pořád je, je pořád zajímavý a má o čem vyprávět. Robert Kirkman začal tvořit "Živé mrtvé" čtyřicet let poté, co George A. Romero stanovil, jak bude tento žánr na dlouhou dobu vypadat, z čeho bude vycházet. A i po těch čtyřiceti letech ukázal, že je co vyprávět, že to může chytnout masy. Jasně, objeví se spousta napodobovatelů, lidé, co nemají co říct a jen se vezou na vlně zájmu, ale mezi tím vznikají i další zajímavá zombie díla. A za to jsem moc rád. Díky za "Živé mrtvé" a díky za to, že končí jako skvělá série.
Zbouchnul jsem Satanovu dceru
Carlton Mellick III
Nakladatelství Carcosa sáhlo knihou „Zbouchnul jsem satanovu dceru“ po dalším povedeném titulu, kde Carlton Mellick III podtrhává své spisovatelské schopnosti a ukazuje, že i když si vybral hodně specifický žánr literatury, jeho příběhy se skvěle čtou, jsou zábavné, ale přitom vás sem tam třísknout i nějakou tou hlubší myšlenkou. Dívejte se na bizarro, jak chcete, ale „Zbouchnul jsem satanovu dceru“ ukazuje, že to je soběstačný žánr, který není jen o tom, aby to bylo všechno divné, ono to může taky skvěle fungovat.
Strašidelná vagina
Carlton Mellick III
Já se přiznám, že jsem se zamiloval a ten bizarní styl zasazený do skutečného světa, je prostě jedinečný. Funguje to v každé povídce, a to i přesto, že budete mít pocit, že to nedává smysl. Je to jedno, protože důležité je to, jestli vás to bude bavit. Za mě patří nakladatelství Carcosa velký dík a doufám, že to není poslední český Mellick. Plné hodnocení nedávám jen proto, že si myslím, že má ještě lepší knihy.
A
Pavel Čech
Ono se to nezdá, přece jen máte Pavla spojeného s dětskými čtenáři, ale on ukazuje, že v sobě má mnohem více a že je schopen vytvořit komiks, který je určený jak dětem, tak i dospělému čtenáři. Ten si může vzít z komiksu hodně. A měl by si vzít hodně, protože myšlenky zde prezentované jsou platné v podstatě v jakékoli době, dnešní nevyjímaje.
V jako Vendeta
Alan Moore
Je to jedno z těch děl, která vám i po několikerém čtení budou předávat nové myšlenky, budete přemýšlet o nových věcech a budete nacházet nové prvky a spojitosti. Alan Moore v úvodu zmiňuje, že tam on sám vidí nedokonalosti, které však neměnil. Já ty nedokonalosti nevidím, protože podobně propracovaných, promyšlených a až do konce zvládnutých děl prostě není mnoho. Více: http://www.comics-blog.cz/2015/12/1054-v-jako-vendeta-100.html
Farma zvířat
George Orwell (p)
Tohle je prostě neuvěřitelná kniha. Ten kontrast roztomilých zvířátek a toho, co je popisováno. Jak dění nabíralo na obrátkách, doslova mě mrazilo z toho, jak je tohle dokonalé vystihnutí skutečnosti, a to nikoli jen historické. Jsme jen pracovní díla a je jedno, kdo jsou vlastně ta prasata. Geniální dílo, které přesně vystihuje to, jak moc dokáže lidi měnit, anebo jen povýšit na úroveň, kdy se pro ně ostatní stávají pouze hračkami. Jsem docela rád, že doháním tyhle svoje resty.
Dívka od vedle
Jack Ketchum (p)
Kniha „Dívka od vedle“ ukazuje to, proč je násilí v příbězích důležité. Neříkám v každým příběhu, ale v některých ano. Dokáže umocnit to, co se děje. A kniha „Dívka od vedle“ upozorňuje na něco, co mezi lidmi existuje jen se o tom neví. Je to o týrání dětí, o tom, jak dětmi dovedeme manipulovat, o tom, že někdy neuděláme nic, i kdybychom mohli, ať už jsou důvody jakékoli. A je to podáno nesmírně silným sugestivním způsobem, který ve vás ještě hodnou chvíli bude rezonovat. A uvědomíte si – i když je tohle fikce – že i ve skutečném životě jsou lidé, kteří si nenávist zaslouží.
Hleď, prázdnota
Philip Fracassi
Nakladatelství Gnóm! se rozhodlo vydat knihu, o které jsme možná nic nevěděli, ale kterou si zasloužíme. Tohle jsou kvalitní hororové povídky a já jsem docela zvědavý, jestli se k nám Fracassi dostane ještě s další tvorbou. Zaujalo mě i provedení knihy, která je první v edici Pulp a je v měkké vazbě, jednoduše jako pulpový román. A to se mi líbí, stejně jako knize sedí ta nepříjemně zelená barva a skvělá ilustrace Tomáše Kučerovského.
Sto hororů ve sto slovech
* antologie
Kniha „Sto hororů ve sto slovech“ je velmi kvalitním nástupcem knihy „66+6 hororů ve sto slovech“, a to i v tom smyslu, že je vytištěna na velmi dobrém papíru a s krásnou obálku. Nezapomeňte se podívat i na zadní obálku, až knihu dostanete do ruky. Povídky jsou celkově dobré, samozřejmě, že zde najdete kusy, které vás neosloví, ale budou zde i takové, které vás oslní. Každý autor je jiný, každý je svůj, a díky tomu je to skvělý mix pro každého. Budete zhnuseni, budete pobaveni a budete i zděšeni. Těch pocitů bude víc.
Bedny
Rosana Zvelebilová
Na mě trochu moc dlouhé s koncem, který nemusím, ale jo, @rosanacanc napsala krásně zamotaný, drsný příběh, který bavil. A jsem teda asi vadný, ale klidně by se mi to líbilo ještě drsnější, i když pravda, palačinky s nutellou jsou masakr...
Na lovu kvizonů
Jakub Němeček
Originální povídky, kdy některé, jako například titulní, jsou naprosto skvělé, ale v jiných jsem se utápěl v lehké nudě, kde jde hlavně o myšlenku, která je i přes krátkost povídek rozmělněna na můj vkus v mnoha slovech. Ale myslím, že i tak se jedná o jednu z nejzajímavějších sbírek, které u nás v poslední době ve fantastice od prvoautora, ač se jedná o člověka jinak velmi zkušeného v oblasti překladu a nakladatelství, vyšla.
Caravaggio
Milo Manara
Komiks "Caravaggio" je velmi příjemnou ukázkou toho, jak se Milo Manara jako autor vyvinul, jak je schopen oslnit nejen svou kresbou, ale i tím, co vypráví. a to se mu v tomhle případě skutečně podařilo. Není to jen nějaká blbina jako v případě komiksu "Klik" nebo "Vůně neviditelného", ale je to příběh, který má svou hloubku, je to příběh, který skvěle prezentuje jednoho velmi slavného umělce, jehož éru jsme nikdy zažít nemohli, ale jehož dílo je doteď oceňováno. Komiks "Caravaggio tuhle skutečnost prezentuje ve formě, která je velmi čitelná, je čtenářsky zajímavá, ale především je výtečným spojením ilustrace se scénářem. Milo Manara si jako scenárista sedl a jako kreslíř ze sebe vydal to nejlepší, nikoli už za každou cenu poplatný erotickému žánru, ale skutečně spíše umění. A to se musí v případě jeho díla ocenit.
Osvícení v temnotě
* antologie
Sbírka „Osvícení v temnotě“ je za mě takový menší sen, který si splnil Hans-Åke Lilja. Ten dvacet let spravoval fanouškovskou stránku o Kingovi, a tak si řekl, že by to chtělo něco za to úsilí dostat. A tak si vykomunikoval povídky a práva a dal si dárek. Myslím, že z toho měl obrovskou radost. A sbírka sama o sobě je publikovatelná, ne že ne, ale je žánrově místy dost rozlítaná, u některých povídek je patrné, že autoři poslali prostě to, co jim leželo v šuplíku a co jinde nechtěli anebo to vyšlo už dávno a jiný pes už po tom neštěkl. Ale pak jsou zde i povídky, které za přečtení stojí. Takže taková nevyrovnaná – což nutně není špatně – sbírka, ne nutně jen pro hororové nadšence.
Nekonečný příběh
Michael Ende
Z hlediska koncepčního se mi líbí, jak každá kapitola začíná písmenem abecedy, která zde po sobě hezky jdou. Ale nejkrásnější na knize „Nekonečný příběh“ je její fantazie, která by mohla být samozřejmě ještě bohatší, minimálně z hlediska vedení příběhu, ale to nic nemění na tom, že i tak je bohatá, nesmírně bohatá a kouzelná. Knihu „Nekonečný příběh“ si více užije dítě a dospívající, dospělý už tam může vidět chyby, nelogičnosti, nedořečené prvky. Okouzlení ale přetrvá.
Válka s Mloky
Karel Čapek
Karel Čapek ukazuje, jak byl nadčasový ve svých myšlenkách, ale i v tom, jak psal. I když toto vydání rozhodně není dokonalé a potřebovalo by opravit hodně formálních chyb, tak je pořád vidět, jak skvělým autorem Čapek byl, nemluvě pak o tom, že se mu skutečně podařilo proniknout pod povrch společnosti a kritizovat ji způsobem vskutku neotřelým.
Pěšky na Aldebaran
Adrian Tchaikovsky (p)
Trochu mi vadilo, jak je to místy zbytečně zábavné, snaha o hlášky a tak. Asi bych raději temnější pojetí, které by korespondovalo i s celkovým finále. Jinak ale moc dobrá jednohubka, která zbytečně nezabíhá do detailu, ale základní příběh vysvětlí dostatečně.
