martinstefko
komentáře u knih
Kdo chytá v žitě
J. D. Salinger (p)
Vydat knihu v roce 2015 v překladu, který už má 55 let, je očividně zastaralý a v některých ohledech nedává smysl, obsahuje chyby, které by měla korektura odstranit, to je něco, co jen ukazuje na to, jak se na vydávání knih u nás kašle, jen když to nebude moc stát. A přitom je tahle klasika skvělá a ukazuje sílu formy a vyprávěného příběhu. Holden je postavou, s kterou je strašně snadné se ztotožnit, ale přitom ji chvílemi i nesnášet. Asi stejně jako někdy nejsme spokojení sami se sebou. Sebedestrukční příběh nahlížený zajímavým pohledem, kdy celou dobu můžete mít pocit, že je všechno v pohodě, ale ono není. Ani trochu. Jedinečná podoba ich-formy.
Smrt je mi v patách
Ed Brubaker
Atmosféra je skvělá díky dobovému zasazení i temnému provedení, kdy se opět skvěle ukázal Dave Stewart jako kolorista.
Palestina
Joe Sacco
Joe Sacco není krutý, není tvrdý, není brutální. Joe Sacco pouze dokáže dokonale vystihnout realitu. A informace podává takovým způsobem, že mu věříte. Více: http://www.comics-blog.cz/2015/12/1056-palestina-95.html
Vítejte v Lovecraftu
Joe Hill (p)
U „Zámku a klíče“ je naprosto zásadní kresba, která celý příběh posouvá někam jinam. Chvílemi se jedná o skoro pohádkovou, chce se říct dětskou kresbu, ale první dojem zde hodně klame. Kresba k příběhu prostě sedí. On je tak trochu pohádkový, ale zároveň je až děsivě realistický. Výrazy, pohledy, slova, která jsou pronášena, nic nás nenechá na pochybách, že tohle není čtení pro děti. Kdybyste ještě náhodou váhali, tak barvy, v kterých je komiks proveden, jsou místy tak šedavé, mlhavé a temné, že jste si naprosto jisti, že čtete horor. Více: http://www.comics-blog.cz/2013/04/11-zamek-klic-vitejte-v-lovecraftu-85.html
Analfabetka, která uměla počítat
Jonas Jonasson
Opět je to výborné, opět jsou zde skvěle vykresleny osudy, ale jelikož jsem jako prvního četl "Staříka", přece jen už to není takové. Jsem si jistý, že kdybych jako první četl "Analfabetku", nebude se mi už tolik líbit "Stařík". Je to až moc podobné, a to i v tom, co se zde odehrává, což je škoda. Jestli Jonasson ještě něco napíše, doufám, že se na atomové bomby už vykašle.
Strašidelné příběhy
Henry James
Sbírka „Strašidelné povídky“ od Henryho Jamese není kompletním výborem jeho hororových povídek, ale na druhou stranu se jedná o výbor povídek, které jsou pro české čtenáře, až na jednu jedinou výjimku – „Přátelé přátel“ – naprosto nové. Seznamujete se tak s tvorbou tohoto jistě zajímavého autora i z jiného pohledu, než z pohledu jeho tradičnějších a známějších děl. A já jsem rád, že nakladatelství Plus navázalo na vydání kompletního díla H. P. Lovecrafta a pokračuje v představování dalších významných a důležitých hororových autorů a jejich děl. Ač Henry James rozhodně není tradiční hororový autor, pro edici Pandaemonium je to skvělý začátek.
Stará a nevrlá rocková hvězda
Rick Wakeman
Hudební kniha, která mě chytila od začátku. Prostě historky starého a nevrlého rockera, který vzpomíná se skvělým suchým humorem, přitom má úžasný přehled. Za mě super! Škoda horších korektur.
O princezně, která žrala mrtvoly: Německé hororové pohádky
neznámý - neuveden
K tomuhle chci jen říct: díky nakladatelství Dauphin, že ty pohádky vydalo!
Rammstein: 100 stran
Peter Wicke
Trochu mě mrzí, že jsem edici Evokace začal touhle knihou, ale 100 stran, že...
Kniha by potřebovala větší redakční péči, ale původní text přináší hezké, leč skromné nahlédnutí do fungování kapely
Škoda, že se 100 stran nahánělo fotkami, i když jsou pěkné
Draugova oběť
Åsa Larsson
(SPOILER) Kniha „PAX 10: Draugova oběť“ je povedeným ukončením desetidílné knižní série, kdy bych se popravdě nezlobil, pokud bych si mohl přečíst ještě něco dalšího. Ale ne, hlavní příběh se uzavřel, a to je dobře. Jedeme dál, těch dobrých knih je všude plno. Jen mě trochu mrzí, že více prostoru nedostali Thomas a Simon a nějak to pořádně v poslední knize neschytali. Tím myslím tak, aby se to jen krátce nezmínilo, ale čtenář si je mohl vychutnat. Nic to nemění na tom, že „PAX“ je skvělá série hororů pro mládež.
Bílý had
Åsa Larsson
Osmá kniha hodně hraje na to, že jsme si oblíbili postavu Iris a je otázkou, jestli se jí podaří nějakým způsobem zachránit. Alrik a Viggo nejsou pro tuto chvíli tak důležití, i když i oni zde mají své místo, a co si budeme povídat, zadělávají si na pořádné problémy. Ale o tom více až v další knize. Teď jde jen o to hlavní – podaří se Iris zachránit, nebo zase přijdeme o jednu postavu? Popravdě, napínavé to je hodně!
Dech smrti
Åsa Larsson
Kniha „PAX 7: Dech smrti“ je takovým nadechnutím před tím, co nás čeká. Už vnímáte, že se série blíží ke svému vrcholu, ale ještě se tam nedostala. Ještě je potřeba některé osudy trochu zašmodrchat. A to se daří, to se daří hodně dobře, jak ukazuje závěr knihy, kdy hned musíte sáhnout po osmém díle, protože prostě chcete vědět, co se bude dít dál. Co si budeme povídat, tahle série měla vyjít jako omnibus.
Ředitel a hydra
Jan Jícha
Zábavné, většinu doby, ale ke konci už jsem měl pocit, jako kdyby knize docházel dech. Ale zasmál jsem se, což byl myslím i smysl knihy. Navíc má kniha pěkný morální přesah.
Psí vojáci
Adrian Tchaikovsky (p)
Trochu jsem měl problém s koncem, kdy autor se snažil říct moc a dějově už to ztrácelo, ale i tak se jedná o dobré válečné sci-fi.
S Komenským do komiksu – Únikovka s Amosem
Klára Smolíková
I když bych měl výhrady ke struktuře knihy, kdy se dvě její části nějak zásadně nedoplňují, tak rozhodně nemohu mít výhrady k tomu, jak je příběh napsán a jak je komiks vytvořen. Komiks si nebere nějakou jasně stanovenou kostru, každá stránka je trochu jiná, každá se zaměřuje na jinou fázi, jiný aspekt Komenského života a je tomu uzpůsobena i jeho struktura. Sem tam je použita rovnou dvoustránková mapa, sem tam jsou komiksové sloupce časovou osou, ale i srovnáním. A do toho je příběh, který je napínavý, místy skoro až do hororové pohádky, ale v klidu, vždy je tu dobrý konec. A na závěr je happy end, který sedne. "S Komenským do komiksu" je prostě pěkná ukázka toho, jak spojit didaktický komiks, kdy se něco dovíte o velmi významné osobnosti, s tím, jak prezentovat dětem příběh o přátelství a o tom, že i když každý máme svoje chyby, stejně tak máme každý svoje silné stránky. Pokud se na ně zaměříme a nebudeme se navzájem, ale i vnitřně odsuzovat za ty špatné, společně můžete hodně osáhnout.
Papež ukrutný
Alejandro Jodorowsky
Komiks "Papež ukrutný" má za hlavní postavu – o hrdinovi se zde skutečně nedá mluvit – člověka, který vám bude nejspíš odporný, ale stejně budete přemýšlet o tom, jestli byl opravdu takový šílenec, jestli byl opravdu až tak špatný, protože očividně dokázal milovat, a to velmi, i když to tedy nebyly ženy, ale muži. Alejandro Jodorowsky dokázal napsat postavu, která je na většinu pohledu odporná, není to člověk, kterého byste chtěli mít doma, pokud tedy nejste mladík s andělskou tváří, který má slabost pro starší mocné pány. Ale na druhou strnu, to, jak je ho postava končí... Jako kdyby vám Alejandro sděloval, že je v tom něco trochu víc, že každá mince má dvě strany, a to i v případě, kdy je člověk na první pohled jen špatný. Komiks "Papež ukrutný" představuje osobitý pohled na historii, ale říkám si, jak moc se to lišilo od toho, co se skutečně dělo.
A jestli neumřela, vyšiluje dodnes
Skottie Young
Komiks "Nesnáším Pohádkov 1: A jestli neumřela, vyšiluje dodnes" je takovým zajímavý úkazem. Buď vás nadchne, anebo si prostě jen řeknete, že je to akorát další pohádkový příběh postavený na hlavu. A on je, ale je to na hlavu postaveno tak skvěle, že jsem se prostě od začátku do konce bavil. Tohle je "Alenka v říši divů", která není jen bláznivá, ale je masakrální, je doslova šílená, je plná gore a sprostých slov, i když pravda, ta jsou skrytá za slovíčka, která jsou vlastně pohádkově jemná. Je to kouzelné, je to brutální. Ten recept na komiks "Nesnáším Pohádkov 1: A jestli neumřela, vyšiluje dodnes" je vlastně docela jednoduchý. Udělat z pohádky pořádně hnusný masakr, kde hlavní hrdinka je všechno, je ne nevinná holka. A za mě to stačí, protože se toho chopil autor, kterému téma prostě sedlo. A hlavně, Skottieho kresba je pro tenhle příběh naprosto dokonalá.
Poslední vzdor
Mark Millar
Kniha "Komiksový výběr Spider-Man 18: Poslední vzdor" je velmi povedeným zakončením dvanáctidílného příběhu, který napsal Mark Millar. Ukázal, že i s tímhle starým známým hrdinou je možné udělat divy a napsat chytrý scénář, který je pořád akční, superhrdinský, ale je v tom i něco mafiánského, je v tom něco psychologického, trochu detektivního a samozřejmě nechybí osobní dramata, která jsou součástí série se Spider-Manem už pod jejího začátku. A když už jsme u těch počátků, Mark Millar na nich jednoznačně staví, odkazuje se na ně a jen sám potvrzuje, jak má Spider-Mana rád, jak jej rád četl a jak byl nadšený, že se sám mohl na svého oblíbeného hrdinu vrhnout. I finální souboj je krásně ikonický a dává předcházejícím událostem ještě o něco větší hloubku. Jsem rád, že je pořád ještě hodně příběhů se Spider-Manem, které neznám a které jsou sakra dobré.
Dolů mezi mrtvé
Mark Millar
Kniha "Komiksový výběr Spider-Man 14: Dolů mezi mrtvé" rozhodně nedá odpovědi na všechny otázky, al tak si počkáme na pokračování, které bude následovat v čísle 18. V konečném důsledku je kniha "Komiksový výběr Spider-Man 14: Dolů mezi mrtvé" docela napínavý thriller, který je odlehčený, ale přitom je ukázkou toho, že když se Spider-Man dostane skutečně do tuhého, ztrácí půdu pod nohama a už není tak jistý, už to není ten hláškující frajer, už si uvědomuje, že může jít všechno do háje. A přestává jednat racionálně a smysluplně. Docela to k jeho psychologickému profilu sedí. Mark Millar ukazuje, že je silný i v dramatické rovině, což zdobí většinu jeho komiksů. "Komiksový výběr Spider-Man 14: Dolů mezi mrtvé" není výjimkou a umí i překvapit v tom, kam až je schopen svého hrdinu dostat. Jeden z těch komiksů, kde jsem vážně zvědavý na to, jak to vlastně dopadne.
Noční rasa
Clive Barker
I když nejsem nutně zastánce toho, aby byl román co nejdelší, s knihou „Noční rasa“ jsem měl ten problém, že mi prostě přišlo, že zde něco ještě chybí. I když je konec takový do jisté míry poeticky slibný, otevírá dveře pro fantazii a také případné pokračování, nikoli nutné, stejně jsem si říkal, že tu možná chybí trochu více doslovnosti, trochu více popisů, trochu více něčeho, co by mě na knize skutečně zaujalo. Nenašel jsem to tam. A tak jsem si jen přečetl trochu jiné pohřební fantasy.
