martinstefko komentáře u knih
I když je první příběh knihy "Nejmocnější hrdinové Marvelu 73: Union Jack" relativně dobrý, ten druhý ji sráží do kolen. Je tak špatný, že ani to finále nefunguje, vyznívá směšně. Celé to je jen o tom, aby mohli autoři nechat vybuchovat Londýn, aby to vypadalo, že tu budou obrovské ztráty, ale nakonec se ukáže, že jich vlastně tolik není a že Union Jack je ten správný hrdina pro nižší třídu... Příšerný příběh, který jen naznačuje, že chce řešit zajímavá témata, ale vůbec se mu to nedaří. Chce být spíš jen zábavný, ale nakonec je směšný. Chemie mezi jednotlivými hrdiny - ano, i tohle je vlastně jen týmovka - nefunguje, jejich spojení nedává moc smysl, skoro vypadá trochu prvoplánově jen kvůli tomu blízkovýchodnímu konfliktu, i když na konci je řečeno, proč se to všechno dělo. Vysvětlení ale stejně skřípe. Možná by Británii stačil jen ten Captain Britain, Union Jack už by tolik potřeba nebyl. Anebo by měl zůstat hlavně u upírů.
Kniha "Plants vs. Zombies: Železná jízda" hodně hraje na to, že tu jsou super ujeté designy, což není spojeno jen s dopravními závodními prostředky, které částečně vidíte už na obálce, ale je to spojeno i s tím, kudy projíždějí, co potkávají apod. Je tady toho v tak jednoduchém příběhu opravdu dost, na čem se vyřádila představivost obou hlavních tvůrců, až se to jeví skoro neuvěřitelné. A k tomu máte navíc ještě krátký bonusový příběh, kde Paul Tobin s Brianem Churillou paroduje noirové příběhy. Docela mu to jde, ale to už je ne až tak nutná jednohubka k jinak povedené komedii. Nečekejte od knihy "Plants vs. Zombies: Železná jízda" nějaké velké čtení, o to opravdu nejde, ale pokud vás podobný humor baví, myslím, že budete spokojeni.
Život Pelého je v knize "Pelé: Král fotbalu" podán jako pohádka, kdy se z chudáka stal hrdina milovaný milióny. Naštěstí měl scenárista Eddy Simon dost rozumu na to, aby do příběhu podal i temnější prvky, ať už je to závist vůči Pelého úspěchu, finanční bankrot, nevěra, rasismus a podobné. Ten životopis pak přece jen vyznívá o dost realističtěji. Ani takový bůh nebo Král, jak byl nazýván, jakým Pelé byl a pro mnohé nadále je, prostě nemohl mít život bez škraloupu, to by prostě nešlo. A pokud už tohle není v komiksu podáno podrobně, alespoň je to zmíněno, což beru jako dobré. "Pelé: Král fotbalu" je tak zajímavou knihou pro milovníky fotbalu a pro ně především. Je docela fajn si připomenout dobu před padesáti lety, kdy mi bylo skoro líto, že jsem Pelého zápasy nemohl vidět naživo.
Na hlavním příběhu v knize "Nejmocnější hrdinové Marvelu 72: New Mutants" je zajímavý záporák. Ten příběh se jmenuje "Medvědí démon", a tak je celkem jasné, kdo ten záporák bude. Ano, je to medvědí démon. Ale není to takový ten hajzl, co se neustále chvástá, říká, že všechny zabije, ale pa je nezabije, protože chce, aby trpěli, a nakonec to skončí tak, že stejně prohraje. Ne, tenhle záporák je jiný, je to vlastně jen jakási síla, která za celou dobu nepromluví. A tady si Claremont a Sienkiewicz skvěle padli do noty. Claremont sice používá víc slov, než je potřeba, ale tím nijak nezabíjí to, co řekne kresba. A že jsou ty scény někdy naprosto dechberoucí. Například chvíle, kdy doktoři operují Dani a najednou se kolem nich roztrhne prostor. A to je jen jeden příklad. Bill Sienkiewicz se ani tady, relativně na začátku kariéry, nebál experimentovat, a díky tomu vzniklo dílo, které by jinak mohlo zapadnout, ale díky němu a funkčnímu spojení s Claremontem se tak nestalo. I po téměř čtyřiceti letech má tento komiks co nabídnout.
Je fajn, když se série dokončí, a tak jsem rád i za konec série "Tokijský ghúl" v podobě její čtrnácté knihy. Nejedná se však o zakončení, které by mělo vyrážet dech, jedná se o zakončení, které je fajn hlavně v tom smyslu, že zde nějaký konec přišel a že nepřišel po příliš dlouhé době. Nadále je zde ale hodně otevřeného a je vidět, že Sui Išida si nechával hodně prostoru pro to, jak pokračovat. Osobně bych uvítal, kdyby se už nepokračovalo žádnými dalšími sériemi a různými příběhy navíc. Téhle sérii moc neslušelo, že je na pokračování, že se příběh pořád někam posouvá a vyvíjí. Vedlo to jenom k tomu, že zde bylo zbytečně moc postav, zbytečně moc příběhů, které nakonec ani neměly tak zásadní dopad. A to je škoda, tohle je problém dlouhých sérii. A tady je dobře, že se to utnulo celkem včas.
Míra Pech má styl, který nesedí jen hororu (Mainstream), ale výborně i knize o životě.
Kniha "Malý princ a Hadova planeta" je docela příjemným zakončením celé série "Malý princ", série, která čítala celkem dvacet čtyři dílů, což je sice hezké, ale vzhledem k tomu, že se příběh nikam moc neposouval a jednalo se v podstatě o samostatné epizody, to asi na čtenáře tolik nefungovalo, protože prodeje podle všeho nebyly moc dobré. Ale nemyslím si, že by si série zasloužila přehlížení, protože rozhodně měla čím zaujmout a nápaditost v ní byla. Snad ji trochu pohřbilo i to, že vycházela ze seriálu a nic moc nového vzhledem k němu nepřinesla. Díl "Malý princ a Hadova planeta" ale stojí za přečtení, ukončení je krásné a je v něm poselství, za které by se možná ani Saint-Exupéry nemusel stydět. Anebo by mu snad tolik nevadilo.
Kniha "Nejmocnější hrdinové Marvelu 71: Profesor X" ukazuje osobnost Charlese Xaviera jen skutečně povšechně, i když jsou zde naznačeny určité chyby, které udělal. Víc je toho pak řečeno v závěrečném bonusovém materiálu, který je tentokrát celkem obsáhlý, ne že by to bylo něco až tak zásadního, ale aspoň zde i poznáte různé kreslířské přístupy k postavě Charlese Xaviera. Kniha "Nejmocnější hrdinové Marvelu 71: Profesor X" tak nakonec jen ukazuje dva příběhy, které se sice jeví jako zásadní, ale o těch zásadních okamžicích se spíše mluví, než aby byly skutečně prožívány a dobře napsány, což je škoda. Důležité okamžiky jsou zde zdůrazňovány v řeči, než aby byly zdůrazněny samotnou akcí. Je to navíc celé neskutečně ukecané. Chris Claremont a John Byrne jsou legendy X-Menů, ale bohužel příběh v knize "Nejmocnější hrdinové Marvelu 71: Profesor X" toho není rozhodně důkazem. Spíše podprůměrný příběh, který zachraňuje to, že tu jsou fajn momenty některých postav.
Kniha "Shazam!: Monstrózní společenství zla" je trochu marketingovým tahem, myslím její české vydání, protože v kinech je film s Marvelem, ale to vůbec nevadí, protože tohle je komiks od autora, jenž vás bude bavit, od dobrého autora, který si s komiksem vyhrál, a to i přesto, že to není jeho autorský počin. Na jednotlivých panelech, na tom, jak ztvárnil jednotlivé postavy, je vidět, jak je s postavou sžitý, jak ji sám má rád a jak ji chtěl předat i současné generaci - tedy relativně současné, protože komiks už vznikl v roce 2007, ale ani po více jak deseti letech neztratil nic ze svého kouzla a z toho, že tahle postava může zaujmout i dnešního čtenáře, že je tu pro něj, a i když v sobě má dost naivního, možná i trochu hloupého, je možné ji pojmout tak, že vás to bude bavit. A nemusí to být temné a drsné, může to být určeno i mladším čtenářům. Doufám, že Jeff Smith u nás bude pokračovat a že se dočkáme i něčeho dalšího.
Komiksová kniha "Veverka a Myška v Praze" je celkem fajn ukázkou toho, že ve "Čtyřlístku" vycházejí i populárně naučné komiksy pro děti, tyto jsou tedy konkrétně zaměřené na naši historii a na historii českých, konkrétně pražských památek. Je to příjemné, že se tohle dětem zprostředkuje i formou, která je celkem stravitelná, i když si stále myslím, že je zde moc dat, která se stejně vytratí z paměti. Myslím si, že by bylo fajn, kdyby se postavičky více zapojily do dění, aby se toho kolem nich více točilo. To se bohužel nekoná a ony se tak její skoro zbytečné, opravdu jen něco, co přiláká děti a přiměje je, aby si komiks přečetly. Šlo je ale zapojit víc. Takhle je kniha "Veverka a Myška v Praze" příjemným komiksem pro děti, který ale nemusí vyloženě nadchnout a oslovit každého malého čtenáře.
Vydávat knihy samonákladem je fajn, ale někdy se prostě hodí další osoba, která knihu přečte a řekne, že s ní něco není v pořádku. Kniha „Insomnie“ to bohužel potřebuje. Text je na horor místy hodně naivní, jako kdyby se Vašek bál zajít trochu dál, ale přitom tajemné, mysteriózní scény umí. Když pak použije sprosté slovo, najednou to zní divně a jaksi nepatřičně. „Insomnie“ má svoje hororové momenty, jsou dobré, ale pak má i nesmírně slabé momenty, kdy se nic neděje a popisy se jen opakují. Je to škoda, potenciál zde byl, nevadilo by pak ani, že se finále snaží o nějaké to lehké zamyšlení nad lidským bytím.
Na knize Snuff se mi líbí, že na první pohled vypadá prvoplánově - bude to porno. Jenže to je prostě jenom kulisa. Jasně, ženská tu má být osouložena 600 muži v řadě. Pořád je to ale jen kulisa pro lidské drama, kde má hlavní roli pět lidí, jejichž životy jsou celkem komplikované a zrovna na tomhle gang bangu má dojít k určitému rozhřešení pro každého z nich. Tahle kniha není prvoplánově šokující, pornoprůmysl je zde podán bez příkras, což je další prvek, který oceňuji. To zákulisí je zajímavé. A ty drby, co tu jsou, ty názvy smyšlených filmů... Jo, je to dobrá kniha.
Sám v muzeu a výpravy strojem času představuje exponáty, které mě oproti první knize zaujaly více. A to je vše navíc.
Tahle postava prošla tolika změnami, že prostě ani dobrá být nemůže. Ale zrovna zde prezentované příběhy nejsou vyloženě odpadové, jen jsou takové celkem průměrné.
"Ubulená hromádka štěstí: Sbírka komiksů "Sarah's Scribbles"" není knihou velkých mouder, ale stejně budete mít pocit, že pod tím vším jsou ty pravdy o životě schovány, že je máme vlastně hned na dosah.
Přijde mi, že kniha Sága 6 podnikla trochu moc velký dějový skok a zase se lehce v čase zastavila, ale to je prostě jenom tím, že bylo nutné se posunout a zabývat se tím, co je důležité.
Nicolas de Crécy si tvorbu tohoto komiksu užíval, což se přeneslo i na čtenáře, jenž se rozhodně nebude nudit. S každou další částí si jen uvědomíte, jak je přesah komiksu "Salvatore" velký.
Pokud se v dalších dílech něco více o světě odhalí, mohla by to být i pecka.
Kniha "Mezi řádky 5: Zrození" prezentuje skvělou část série, od které je pravděpodobné, že to bude jedna pořádná jízda, a to až do jedenáctého dílu.