MartinvonHau
komentáře u knih

Občas člověk dostane otázku, v jakém historickém období by chtěl žít. Já vždy odpovídám, že v současnosti, protože ještě nikdy jsme se neměli tak dobře, jako nyní. A Šikmý kostel v tom člověka jen utvrdí. Dnes už si nedovedeme představit, jak těžce naší předkové pracovali a žili. Lednická napsala nádhernou kroniku zmizelého města a českého Slezska. Dlouho mě už český autor tak nedokázal vtáhnout do děje a už se těším na druhý díl.


Velmi těžko se mi to hodnotí. Na jednu stranu si člověk řekne, že způsob vyprávění je v podstatě stejný jako u předchozích knih Tučkové, stejně jako před tím jsou hlavní osoby v podstatě jen ženy s těžkým osudem a muži hrají jen druhé housle a povětšinou jsou to slaboši nebo hajzli. Na druhou stranu se to krásně četlo.
I když ne vždy. První půlku jsem byl přesvědčen, že dám pět hvězd. A to i přesto, že v textu občas probliklo nějaké to varování, že tentokrát si chce Tučková hrát na Dana Browna, což se naplno projevilo v druhé části. A mě její verze Šifry sestry Vilemíny opravdu nebavila. Proto jsem některé z kapitol jen proletěl, jiné dokonce vynechal a hodnocení rázem kleslo na tři hvězdy. Naštěstí v místech, které kněžství žen neřešily a autorka se zaměřila na hlavní postavy, to opět dostávalo grády a já byl přesvědčen, že dám čtyři hvězdy. Závěr byl ale fádní a předvídatelný, takže nakonec bohužel jen za tři. Líbilo se mi to, četlo se mi to dobře, ale některé věci pro mě byly nepřekonatelné. Navíc se mohla autorka vyvarovat některých klišé. Když píšu o katolících, nemusím tam mít přece sexuální zneužívání kněžími. A když píšu o době po roce 1989, nemusím tak okatě dávat najevo, jak se vlastně moc nezměnilo a staré struktury si udržely moc.


Jeden z vrcholů Kingovy tvorby. Autor umí vytvořit velké příběhy a realistické a uvěřitelné světy, ve kterých se odehrávají. Učebnicovým příkladem je právě tato kniha. Má to sice více než sedm set stran, ale čtenář si užívá příběhu George (Jakea) a Sadie, poznává Ameriku přelomu padesátých a šedesátých let a nemůže se odtrhnout a přestat číst. Mě osobně by ani nevadilo, kdyby tam linka s Kennedym nebyla, užil bych si to stejně. Co ale King podle mě ne vždy uměl, jsou závěry. K mým nejoblíbenějším knihám patří Pod Kupolí a Svědectví. A právě to jsou příklady, kdy parádní příběh, od kterého se člověk nemůže odtrhnout, pokazí závěr. I tentokrát jsem se bál, jak to skončí. Ale zbytečně. I závěr byl parádní a nečekal jsem, že autor zajde až tak daleko. Kingovi jem se v posledních letech z nějakého nejasného důvodu vyhýbal. Ale Dallas 63 je důvod, abych se vrátil i k dalším románům.


Doma mám klasické mladofronťácké vydání z roku 1993 a vypadá přesně podle toho, že jsme ho četl minimálně poosmé. Je to nejvíce osahaná a omatlaná kniha, co doma mám. A i po x-té je to prostě paráda. Tohle je prostě klasika všech klasik. Protože je to kniha možná ještě známější než bible, nemá cenu k tomu nic dodávat.


(SPOILER) Další z extrémně dlouhých románů Rowlingové. Děj ubíhá stejně pomalu jako ve westernu Tenkrát na západě a stejně jako v něm mi to vůbec nevadí. Naopak, dlouho už mě žádná kniha tak nepřipoutala a dlouho se mi nestalo, že jsme si opakoval, že přečtu už jen jednu kapitolu a půjdu spát, abych následně zjistil, že je půl druhé ráno. Nebavila mě snad jen linka s Charlotte a trochu mě zklamala Robin, že to s Mathewem ji došlo až tak pozdě. A pak hlavně jedna věc. Rowlingová umí vystavět román, ale zápletka je někdy tak složitá, až je blbá.
SPOILER Opravdu se tam jednalo o prodej šibenic? Opravdu existují země, které neumějí spojit tři různá prkna a dovážejí šibenice z Británie. A kolik jich muselo být, když jen zisk z nich byl osmdesát tisíc liber? A to v Zimbabwe používají na každou popravu zvláštní šibenici, když jich potřebují tolik?
Už jen toto je za hvězdu dolů. Další půl hvězdy bych strhnul za odhalení pachatele. Buď jsem špatný čtenář, ale nějak mi uniklo, z jakých indicií si Strike tak brzy poskládal, kdo je vrah. Ale stejné to bylo i v minulém díle. Protože tři a půl hvězdy dát nejde, dávám čtyři. Ale s velkým vykřičníkem.


Po slušném Volání Kukačky a slabém Hedvábníkovi pro mě asi zatím nejlepší díl. Je to dlouhé, rozvleklé a se spoustou odboček, ale to mi nevadí. Pokud se autorka nechtěla zpronevěřit žánru, musel být vrah jednou z mála podezřelých postav, které se v knize objevují. A taky že byl. Pro mě to bylo překvapivé, protože v žebříčku jsem ho měl až na posledním místě. Jen mě mrzí, že čtenář ho v podstatě nemá šanci odhalit, protože Strikovi stačila jedna jediná indicie, která je v knize uvedena způsobem, že běžný konzument knihy jí nepozná. Ale to nevadí, těším se další díl.


Rowlingová umí psát, o tom není pochyb. Čte se to dobře a děj, i když je natažen na mnoho stran, příjemně ubíhá. Prostě pohodové čtení na pláž. Přesto tentokrát jen tři hvězdy. Proč? Zatímco Volání kukačky se věnovalo vraždě modelky, která fascinovala celou Británii, vražda v podstatě neznámého spisovatele zajímá jen úzký okruh lidí. V podstatě jen pár spisovatelů, vydavatelů, editorů a literárních agentů. A jsou to lidé divní a povětšinou nesympatičtí. Navíc oběť je poměrně nechutná svině a člověk má problém cítit s ní nějakou lítost. Spíše si říká, že si smrt zasloužila. Děj je nepřirozený a občas je to překombinované. Nakonec byly zajímavější životní peripetie Cormorana s Robin než celá vyšetřovací linka.


Jedna z nejlepších knih Stephena Kinga, ke které jsem se už potřetí vrátil. Mám ji rád, přesto dávám jen čtyři hvězdy. Proč?
První část je parádní. Civilizace se hroutí pod náporem smrtícího viru a tady se naplno projevuje to, co King umí jako málokdo jiný. Na drobných příbězích vystaví parádní příběh, z kterého mrazí. Právě Svědectví bylo jedním z důvodů, proč jsem covid bral zcela vážně. Postupně s Kingem procházíme mikrodramata jednotlivých postav, které skvěle vykreslují kolaps civilizace. A nevadí mi ani ty levičácké kecy, které obstarává především Glen. Ty jsou v Kingových kruzích běžné a člověk s tím nějak počítá.
Dobrá je i druhá část, ve které vzniká civilizace nová. Akorát tady už příběhem čím dál více prorůstá mystika, telepatie, souboj dobra a zla, což mi přijde absolutně zbytečné. Kniha by obstála i bez těchto věcí a možná by byla ještě lepší. Poslední část, jakási obdoba Tolkienovy Cesty tam a zase zpátky, se sice četla dobře, ale mě přišla jako rušivý prvek. A opět se ukázalo, že největší slabinou Kinga jsou závěry. Když neberu jakýsi epilog, kdy se Stu vrací domů, tak celý příběh, který má přes tisíc stran, se najednou tak nějak podivně završí na jedné jediné stránce. A to je škoda, bohužel to není jediná Kingova kniha, která vyústí do takového zvláštního konce.


V devadesátých letech to bylo pro mě absolutní zjevení a kniha, kterou jsem četl s otevřenou pusou. Dnes při dalším čtení si člověk uvědomí, jak zoufale zastaralé sci-fi to vlastně je. V podstatě v ničem se Asimovovi nepodařilo vystihnout budoucí vývoj. A vůbec celá predikce výchozí situace mi přišla na vodě. Mohly by civilizace létat mezi hvězdami, když na druhou stranu v průběhu několika let nebyly schopny ovládat ani jadernou energii? Může věda (bez zásadních násilných zlomů zvenku, které Asimov nenastiňuje) takto degenerovat v průběhu jedné generace? Přesto nostalgické čtení a jsem rád, že jsem se k Asimovovi vrátil.


To bylo dlouhé. Se Snyderem jsem strávil několik měsíců, párkrát jsem knihu odložil a věnoval se jiné. Pro mě to prostě nebylo na to, abych ji přečetl na jeden zátah. Vynikající kniha o šílené době a místě, které není zase tak daleko od nás. V dnešní době možná povinná četba, díky Snyderovi člověk trochu lépe pochopí i současný konflikt, který tam probíhá.
Osobně bych měl jen dvě výhrady (i když ta první není ani výhrada, jen pocit z knihy). Celá kniha je založena na tom, že čísla zabitých nemají být jen statistikou, ale za každým z nich se skrývá nějaký osud, nějaká tragédie. Ovšem člověk při četbě postupně otupí. A úplně jsem se zděsil, když jsem se přistihl při myšlence, proč Snyder píše o masakru někde za Minskem, když tam bylo zabito jen pár tisíc lidí. Prostě ta tragédie území, o kterém Snyder píše, je tak veliká, že člověk ji není schopen pobrat a automaticky otupí. Druhá výtka je asi závažnější. V jednom momentu píše Snyder o Československu a není úplně přesný. Pak v člověku zahlodá takový červíček pochybností. Co když není přesný ani v jiných věcech?


Přečetl jsem to jedním dechem, neskutečně podmanivý je jazyk a tady je asi třeba ocenit i překladatele. A dál? V dnešní době neskutečně aktuální dílo. Působivá satira a do extrému dovedený vlhký sen mnoha Rusů a třeba i jejich českých kolaborantů. Rusové vždy byli národem minulosti a věřím, že podobně si spousta z nich ideální Rusko představuje. A když myslím podobně, narážím jen na jednu část, kterou Sorokin popisuje. Na návrat k tradicím, pravoslaví a "slavné" minulosti Ruska. Autor k tomu ale zcela správně ukazuje i tu druhou část, kterou by to přineslo. Ještě větší korupci a ještě větší neúctu k lidskému životu a lidství obecně než je teď v Rusko obvyklé. Krásný příklad toho, jak by společnost mohla vypadat, kdyby se vlády ujala ta nejhorší lůza. Věřím, že kdyby voliči SPD byli gramotní, tak by z knihy byli nadšení a chtěli by být jako Pařez.


Pěkný kousek alternativní historie, která se naštěstí nestala. Velkoněmecká říše vládne celé Evropě a vede studenou válku s USA. A detektiv samotář se zamotá do případu, který na první pohled vypadá jako rutinní vražda. Ale při vyšetřování se dostane pod pokličku nacistického režimu. Tajemství je ovšem příliš velké, než aby mohlo být prozrazeno a tak se z vyšetřování stává běh o život. Pěkně napsáno, skvělý popis Berlína i všeobecné atmosféry strachu.
Jen škoda, že jsem četl první české vydání. Spousta chyb a divný překlad zážitek poněkud zkazily.


Euro-atlantická civilizace udělala v minulých století spoustu chyb a je zodpovědná za řadu velmi nepěkných věcí. Ale na druhou stranu přinesla ostatnímu světu spoustu pozitivního a vytvořila moderní společnost tak, jak ji známe dodnes. A pozitivní přínos jednoznačně převládá. To je základní myšlenka autora a Civilizace je zásadní knihou konzervativního pohledu na historii. Důležitá je zvlášť dnes v době cancel culture, kdy je vše, co naší předkové vytvořili, odsuzováno a na svět se pohlíží prizmatem obráceného rasismu. Povinná četba pro všechny, kteří se nechtějí smířit se současným výkladem historie.


Na světě je jen pár věcí, kvůli kterým jsem schopen pohádat se do "krve". Jednou z nich je, že Dvě věže jsou nejlepším dílem trilogie. To je vše, co k tomu chci říct.


Úplně nevím, co si o Forsythovi myslet. Přečteny mám Žoldáky a jsem z nich zmaten. Místo románu autor předložil prostě časový itinerář převratu. V této knize je to podobné, přesto je tam více beletrie a to je fajn. Příběh přípravy atentátu se dobře četl. Celý život jsem si myslel, že je to o známém teroristovi Šakalovi (Ilich Ramírez Sánchez) a byl jsem překvapen, že děj je o něčem úplně jiném. Z dnešního pohledu je to mile zastaralé a člověk si na tom uvědomí, jak se za šedesát let extrémně svět změnil.
A samozřejmě úplný závěr je neskutečný.


(SPOILER) Je několik knih, ke kterým se jednou za čas vracím. Namátkou je to Tolkienova trilogie, Adamsova Daleká cesta za domovem a také Herbertova Duna. Tu jsem četl minimálně čtyřikrát. A pokaždé jsem si říkal, že to i má další díly a měl bych si je také přečíst. Teď k tomu došlo a výsledek je takový, že jsem to číst neměl.
Asi chápu, co tím autor chtěl říct. Ovšem ty pseudofilozofické rozpravy mi přišly hloupé a povrchní. Ale to nebylo to nejhorší. V knize jsme se ocitli dvanáct let po událostech Duny. Celou galaxií se prohnal džihád, který stál miliardy životů. A to všechno ve jménu Muad´diba. Ten si zatím sedí v neuvěřitelně bombastickém paláci na Arakisu a celou dobu kňučí, že on to vlastně takhle nechtěl, a kdyby to neudělal, bylo by to ještě horší a nostalgicky vzpomíná na jednoduchý život v poušti. A to mě má jako dojmout? K tomu fremeni, kterým se nový život vyvolených evidentně líbí a chovají se jako Lidové milice. Může se pak někdo divit, že proti imperátorovi se chystá spiknutí? Asi ani ne. V závěru se pak Muad´dib vzdává moci a odchází do pouště. Podle mě o dvanáct let později, než odejít měl. A tím pádem je pro mě celá takhle kniha zbytečná. Navíc nevím, jestli se po ní ještě někdy k původní Duně vrátím. Celkově obrovské zklamání.


Ve světě literatury se najdou stovky outsiderů, lidí, kteří mají problém se vztahy a především sami se sebou. A spousta z nich se shodou okolností živí jako soukromí detektivové. Někdy to vypadá, že být soukromým očkem je vlastně diagnóza. V tomto ohledu je koncept Volaní kukačky zoufale neoriginální. Zvlášť, když Cormaran má po boku věrného Watsona v podobě asistentky Robin. Přesto se mi to líbilo. A to dost. Bylo to dlouhé, ale to mi nevadilo, protože se to četlo samo. Byla to záležitost několika málo večerů , než jsem se dostal na konec. A kdo je vrah, to jsem tušil delší dobu. Ovšem vzhledem k zápletce mi to nakonec nedávalo příliš smysl. Protože ale nechci spoilerovat, tak to bohužel nemůžu dovysvětlit. :-)


Stejně jako ostatní díly Zaklínače, i tuto knihu jsem četl několikrát. A pokaždé jsem přemýšlel, proč je kolem ní tolik rozruchu a tolik kontroverzí. Zaklínače miluji a je to jedno z nejlépe napsaných fantasy vůbec. A tento díl podle mě není výjimkou. Sapkowski je nejenom skvělý vypravěč, ale především nesmírně vzdělaný člověk. Kniha, stejně jako ty ostatní (včetně třeba Husitské trilogie), je proložena spoustou rafinovaných vtípků a odkazů, je to čtivé a zábavné. A že to psal pro peníze, aby využil úspěch počítačových her? No a co. Především, kdyby šlo jen o to vydělat peníze, asi by ta kniha vypadala jinak. Byla by šitá horkou jehlou, což Bouřková sezóna není. Podle mě je to zcela plnohodnotný díl série a nemám s ním sebemenší problém. Možná jedinou výtkou by mohlo být to, že děj je až příliš složitý.


K Listopádu jsme přistupoval dost rezervovaně a bez očekávání. Od Aleny Mornštajnové jsem doposud nic nečetl a především napsat dobrou alternativní historii je ohromně těžké a nedokáže to každý. Povedlo se to Mornštějnové? A to je věc, na kterou odpovědět neumím. Ona to v podstatě alternativní historie ani není. Román se odehrává v jakémsi bezčasí, stejně tak to mohlo být o dvacet let dříve než později. Navíc fungování dystopické společnosti je jen načrtnuto a autorka s tím motivem nijak zvlášť nepracuje. Jen naznačuje a to nijak originálně. Takže z tohoto pohledu zklamání. Ale proč tedy čtyři hvězdy? Protože se to až překvapivě dobře čte. Už dlouho se mi nestalo, abych u knížky vydržel i dlouho přes půlnoc. Podle mne soustředění se pouze na dvě hlavní postavy funguje a dokáže čtenáře vtáhnout do děje. Uvidím, jestli to podobně funguje i u dalších románů autorky.


Od autora (nejsem si stoprocentně jistý, jak se jeho jméno skloňuje, tak se tomu budu snažit vyhnout) jsem četl pár knih s Hary Holem a nijak zvlášť mě to nechytlo. Tohle ale byla jiná káva, tohle mě prostě bavilo. Nejprve to vypadalo na společenský román, který se ale brzy změnil v hodně temnou záležitost. Rodinné drama, kde vše, co může špatně skončit, prostě špatně skončí, a kde by se marně hledala kladná postava (i když Roy je sympaťák). Půl hvězdy dolů dávám za závěr, který je vzhledem k předchozímu ději dost na křeč. Nedovedu si představit, na čem chce autor postavit pokračování.
