marvan00 komentáře u knih

Název knihy vychází z citátu z Upanišad: "Je těžké přejít na ostří nože, tvrdí mudrcové, a právě tak svízelná je cesta k vykoupení". Popis cesty mladého muže, ovlivněného východní filosofií, k osvícení slouží autorovi k zamyšlení nad východní filosofií z hlediska západní kultury, střízlivá protiváha různým exaltovaným esoterickým spisům.

03.11.2014

Maughaumova nemilosrdná satira konfrontuje oficiální legendu o váženém spisovateli s méně úctyhodnými fakty, na kterých tato legenda spočívá. Ta satirická poloha Maughamovi opravdu svědčí, dává vyniknout jeho největší přednosti, ironií prodchnuté psychologické drobnokresbě. Předobrazem klasika, kterého s takovou chutí dehonestuje byl evidentně Thomas Hardy. Kdopak by si pomyslel, že klasik byl takový mamlas :)

1 03.11.2014

Další důkaz o tom, že shrnutí na záložce se obvykle spolehlivě míjí s tím, o čem kniha nakonec je. McEwan je nejen skvělý spisovatel, ale i marketér. Každou knihu vybaví výrazným až morbidním motivem, takže je o čem psát a o čem diskutovat, ale ty opravdové kvality jsou často v další rovině. Pro mě především příběh o dvou lidech, kteří byli pro sebe stvořeni, z malicherného důvodu se rozešli a proto své životy nikdy nenaplnili. Trpké popření víry v tzv. druhé životní šance.

12 03.11.2014

Takhle silný dojem ve mě zanechala už jen jedna sbírka povídek, Buď prosím tě zticha od Raymonda Carvera. Co povídka, to klenot, i když mají povídky jen pár stránek, jsou natolik obsažné, že by se každá z nich dala rozepsat do románu. Moje nejoblíbenější je Slečna Cora, je vůbec možné, že něco tak subtilního a senzitivního napsal muž? Pouze řečnická otázka, pochopitelně. Důkaz, že právě muži jsou bytostnými romantiky.

3 03.11.2014

Mé první setkání s magickým realismem, byl jsem knihou skutečně okouzlen. A to natolik, že když jsem posléze sáhnul po Marquezových Sto roků samoty, byl jsem jimi naopak zklamán, Dům duchů mi přišel o dost lepší. Mám dojem, že ženský pohled je z podstaty věci magickému realismu tak nějak blíž.

2 03.11.2014

Evolovi je často podsouváno, že jeho učení je tradicionalistické a obvykle se tím myslí, že je vlastně jen takovou chodící encyklopedií. To je omyl, Evola totiž tradice nejen znal, ale on je především dokonale chápal. Na Metafyzice sexu je to znát mnohem lépe než na známějším Jezdit na tygru. Evola skvělým způsobem vysvětluje esoterní podstatu vztahu muže a ženy, pro západní kulturu zásadní prvek, splývání protikladů, na rozdíl od východního oproštění se. V závěru knihy je přiřazeno několik nejznámějších Evolových esejů, oč menší rozsahem, o to významější obsahem. Je škoda, že Votobia upustila od vydávání Evolových vybraných spisů, jichž měla být Metafyzika první vlaštovkou.

3 03.11.2014

Problémem současné české literatury není nedostatek talentovaných autorů, ale nedostatek odpovědné redaktorské práce. Kandovy vzpomínky na působení v řadách socialistické policie dosahují místy pozoruhodné poetiky. Tady se mělo škrtat a přepisovat a věřím, že z téhle knihy mohlo vzniknout něco opravdu mimořádného. Kniha se s každou další stránkou zlepšuje a zlepšuje, tak jak se autor zřejmě rozepisoval. Pokud by tady nastoupil schopný redaktor s vizí, kdo ví, možná jsme tu měli novou klasiku. Už ta postava geniálního násosky a patologa by si svůj román zasloužila.

29.10.2014

Joyceovy texty mi přijdou srdečné a vřelé asi jako půlnoční pitva. Koluje bezpočet zábavných historek o tom, jak těžce dával Joyce své texty dohromady a při čtení je to notně znát. Výraz "užívat si četbu" je v případě Joyce protimluv. Joyce je bytostný analytik, každé slovo váží na laboratorních vahách, nechce být srozumitelný za každou cenu, ale přesný. Takovéhle texty nejsou zážitkem, ale hozenou rukavicí.

7 27.10.2014

Jedna z málo doceněných knih krimi žánru. Sbírka povídek, které na sebe navazují, takže je lze vnímat i jako jednotlivé kapitoly románu o životních peripetiích nájemného vraha Kellera (neplést si s nejbohatším Čechem Kellnerem :). Už samotný fakt, že hlavní postavou, a to velmi sympatickou postavou, je nájemný vrah, který by nás měl z principu věci odpuzovat povahou své práce, je nápad podvratný, inspirativní a Blockem využitý do mrtě. Čtenář si tak v jedné rovině užívá standardní kriminální příběh a v druhé rovině se rozvíjí pozoruhodná úvaha o podstatě dnešní společnosti, kde i nájemný vrah může být člověkem podstatně ušlechtilejším než leckterý úctyhodný občan. Jedna z knih, u kterých si říkám, že by to snad ani nešlo napsat lépe.

2 27.10.2014

Tohle není kniha, tohle je kult. Spirituální román v tom nejlepším slova smyslu, pro mě důkaz, že umění v západní kultuře do jisté míry převzalo funkci dříve vyhrazenou pouze náboženství. Formálně inovativní první část románu tvoří dlouhá úvaha/esej o tom, kdo je to stepní vlk. Teprve poté následuje Harryho příběh. Ten mi přišel zajímavý už z toho důvodu, že podobné období jazzového věku zachytil ve svých knihách můj jiný oblíbenec, Fitzgerald. Na jedné straně moderní styl amerického autora, na straně druhé téměř nábožensky starosvětská atmosféra Hesseho románu. Zajímavé srovnání.

2 27.10.2014

Miluji romány Iana McEwana, a tenhle, přiznám se, miluji nejvíc. Opravdová perla žánrové literatury, snad jen ten, kdo se někdy sám pokusil něco napsat, plně docení tento text. Každá čárka, každé slovo je přesně tam kde má být, nic tu neschází, nic tu nepřebývá. Je to špionážní román jak má být, zároveň je to i typický McEwan. A jeden z nejdojemnějších milostných příběhů, jaký jsem za poslední roky četl. V bibliografii autora je tenhle román poněkud opomíjen, neprávem. Potěšilo mě, když na setkání spisovatelů v Praze McEwan pro mnohé překvapivě označil právě Nevinného za knihu, které si on sám cení nejvíc.

11 27.10.2014

Magický realismus v podání McCormacka, pro mě zatím autorova nejuhrančivější kniha, jedna z těch, která místy přechází až do polohy mysteriózního podobenství lidského údělu. Stejně jako předchozí Všichni krásní koně i tahle kniha spadá do kategorie románu zasvěcení a pro mě zcela jistě ten nej bildungsromán, co jsem kdy četl. Kéž by mou mladickou četbu tvořily svého času jen takovéhle knihy!

8 27.10.2014

Tenhle román svého času udělal z autora pro zasvěcené bestsellerovou hvězdu první velikosti. Pro mě srdcová záležitost, protože to byl zároveň první překlad autora do češtiny. V té době u nás naprostý propadák, v Levných knihách na Václaváku byl k mání ve výprodeji za směšných 20 kč. Podobně dopadl i druhý díl, Hranice, český čtenář se chytil až po filmovém zpracování Tahle země není pro starý. Pak se z McCarthyho stala až trapně módní záležitost. Formálně naprosto dokonalé, přímá řeč bez uvozovek pro mě v té době malé zjevení.

3 27.10.2014

Neznám lepší úvod ke studiu Schopenhauera, než je právě tato útlá knížečka. Text je mnohem kratší a přístupnější než mistrovo opus magnum Svět jako vůle a představa, je to jakýsi skeptikův návod pro spokojený a jednodušší život. Přestože ji autor sepsal ke konci života, číst by ji měl člověk ještě mlád, by mu byla ku prospěchu. Neuvěřitelné, ani téměř dvěstě let poté se toho příliš mnoho nezměnilo.

10 27.10.2014

Přelouskal jsem během své bídné existence hezkou řádku knih, žádná mi nedala tak moc jako tato. Tohle je tresť toho nejpodstatnějšího, co člověk potřebuje znát do života. Za dvacet let jsem ji přečetl několikrát a pokaždé mi pomohla najít správný směr.

5 14.10.2014

Parazitování na pomlouvačné „udavačské“ kauze Milana Kundery je samo o sobě opovrženíhodné, v případě evidentního literárního diletanta zároveň i nepochopitelné. Odpad ve všech směrech. Něco tak krystalicky stupidního jsem už dlouho nečetl.

Když si člověk přečte zdejší exaltované kometáře ke knize Zdroj, má pocit, jako by čtenáři komentovali Bibli, nikoli román :) Je to pochopitelné, Zdroj není běžná literatura, ale filosofický román-teze. Těm, kdo vyčítají autorce nízkou literární úroveň, uniká podstata věci. Postavy mluví tak nereálně proto, že se máme nechat okouzlit především krásou myšlenek, nikoli stylu.

5 04.08.2014

Moyesová není ani tak úspěšná spisovatelka, jako spíš úspěšný grafoman. Vyčítat knize klišé je nesmysl, na čem jiném proboha asi tak žánrová literatura stojí? Přesto i při psaní klišé je potřeba projevit určitou míru invence, aby klišé působilo neotřele. Myšlenkově i stylově na úrovni retardované čtenářky Cosmopolitanu. Zvláštní, jak je tohle romantické čtení pro ženy často jen vypočítavé a v podstatě bezcitné. Místo citu servírují ulepený sentiment.

Kniha mi přijde v mnoha ohledech hlubší a zdaleka ne tak optimistická jako film. Na druhou stranu Paynův film představuje navzdory zjednodušení bezchybné řemeslo, což se o knize nedá říct ani zdaleka.

2 24.07.2014