Mateo67 komentáře u knih

Fakt je to sci-fi? Odehrává se ve vesmíru, v naprosté většině na Marsu, a přesto je to v podstatě jen o nás - o pozemšťanech. Marťané jsou jen kulisou, stejně jako sám Mars. A autor nám, lidem dává pěkně po tlapkách a je zde až děsivě nadčasový.
Knihu jsem poslouchala, vpřed mě ale nehnalo napětí a touha dozvědět se, co bude dál, byla to jen obyčejná zvědavost, co si na nás zase autor vymyslí. Připadalo mi totiž, jako by jednotlivé povídky vznikaly tak, že ráno vstane, sedne si ke stolu a řekne si: Tak čím je dostanu dnes? A toto mi k hlubšímu zážitku nestačilo.

24 04.06.2023

Půjčeno ze studijních důvodů a také můj letošní první zářez do ČV. Získala jsem plno nových informací, další jsem si dohledala. Ale i když kniha byla čtivá, čtení mi bylo tak nepříjemné, že jsem se musela hodně přemlouvat, vzít knihu znovu do ruky. Tento nepřátelský a k ženám až nelidský svět je pro mě naprosto nepochopitelný a nepřijatelný, což ovšem vůbec neznamená (ba naopak), že bych měla před ním zavírat oči.

24 21.01.2023

Přečetla jsem Evropu a Česko a byla jsem okouzlená. Humorem, nadhledem, osobitým stylem, vlídností, skromností a mohla bych takto pokračovat dál. Vše jsem našla i v této knize, avšak kouzlo se nekonalo. Nebylo to jen tím, že jsem měla audio a tím pádem mně hodně chyběla typická grafická stránka knihy, ale i tím, že mám k těmto zemím vlažný vztah a ani kniha to nedokázala změnit. Ztrácela jsem se v ději, některé úseky si byly podobné jako vejce vejci, při poslechu jsem chvílemi váhala, zda už jsem kapitolu neposlouchala. No, trošku víc mě to zklamalo.

24 25.06.2022

Každoročně se mi nějaké téma vzpouzí. Letos bych ale nečekala, že to bude zrovna to poslední. Nezdálo se nijak těžké, a proto jsem se hrdě rozhodla, že “zvěrolékař” by nebyl pořádná výzva. No, pěkně jsem si zavařila. Hledala jsem dlouho, nechala se inspirovat, nějaké knihy i odložila, ale nakonec to klaplo. Maggie si mě získala na první dobrou. Další knihy s Elvisem Coleem už sice číst nebudu, ale Podezřelého si nejspíš ujít nenechám.

24 26.12.2021

O holokaustu vím dost a mělo by to stačit. Přesto jsem se pustila do další knihy s touto tematikou. Je jiná, očima pětinásobného árijské matky se dostáváme do cikánského tábora v Osvětimi. Vyprávění je strohé, stručné, připomínající občas až dokumentární formu. Deníkové záznamy bez rozvláčných popisů a zdlouhavých dialogů. V podstatě až bez emocí. Přesto je citů plná. Když čtete mezi řádky, fakta ustupují stranou a na povrch vystupuje Láska. V každé její možné podobě.
Člověk nikdy neví dost.

24 30.10.2021

Kniha, ke které mě dovedla Databáze. Nedávno jsem přečetla Divočinu a překvapilo mě, že ze stejného prostředí existuje knih víc. Ale ne prostředí je to, co mě na takto zaměřené literatuře láká. Ano, je to nádherná a často krutá kulisa, ale důležité je to, že je to kulisa pro životní příběh silných lidí. Protože jiný než silný nemůže být člověk, který se místo neustálých stÍžností (na cokoliv) a výčitek (komukoliv) rozhodne něco uďelat se svým životem, bojovat se svou slabostí, nemocí, vinou, předsudky, nepřejícím osudem, kostlivci ve skříni, nočními ( i denními) můrami a kdo ví, s čím ještě. Takovýchto lidí si vážím, a proto o nich tak ráda čtu.

24 28.04.2021

“ Maminka už dává určitě na stůl rozpíčky. Ty spadnou rovnou do ledvin... “ Kdo by mohl zapomenout. Už první stránka mě přenesla nazpět, do dětství. Vybavily se zvuky a vůně, a vzpomínky dávno kdesi zasunuté a převálcované životem dospěláka. A přesto to už nebylo ono. Dětský mozek dokáže nevnímat či vytěsnit pasáže, které mu nejsou blízké a nic mu nedávají, u dospělého už to tak snadné není. Překvapilo mě, čím vším byly některé kapitoly “naplněny”. Z určitých jsem si nepamatovala ani “zbla”. Kdyby existovala Databáze před .... hoooodně lety, dala bych pět. Dnes to budou pouze tři.

24 26.04.2021

Další návrat do mládí, tady vyvolaný dodatečným plněním starších ročníků výzev (nejoblíbenější kniha mé mámy). Měla jsem audioverzi, namluvení bylo povedené, ke knize se hodilo. Stejně jako dřív jsem byla unesená příběhem, ale přece jenom, jak jde čas a člověk má mnohem víc odžito i načteno, na plný počet už to nestačí. Dětství Jany popsáno brilantně, druhá část je na mě až příliš romantická, což už moc ve svém věku nemusím. A nemusím také zpracování s Kačerem, dodnes z něho na mě padá splín. Takže nostalgické ****.

24 17.01.2020

Pohlazení po duši, ostatně jako u všech knih tohoto pana Spisovatele. Ač jste naprostý sportovní antitalent, dokáže vás tak očarovat, že jste to najednou vy, kdo jste právě poprvé skočili salto nazad, překonali další ledové pole na Egeru nebo vstřelili vítěznou sedmičku do rumunské branky.

24 12.01.2020

Krásný válečný román, jestli tedy můžu použít slovo “krásný” ve spojení s válkou. Podává jiný pohled na válku než od takto zaměřených knih očekáváme. Odkrývá život a chování “obyčejného” německého obyvatelstva v době nástupu nacismu i za války. Do této kulisy se autorovi podařilo zasadit napínavý příběh dvou mladých lidí, kteří nechtějí stát stranou, náhoda je svede dohromady a jeden pro druhého se stanou důležitější, než by se na první pohled mohlo zdát. I když se hlavní děj většinou odehrává mimo válečné běsnění, válka je všudypřítomná a atmosféra knihy je jí nabitá, až mrazí.
Pozor, možný spoiler!
A protože se jedná o román a nikoli literaturu faktu, díky za takový závěr. Člověk si představu o této době udělá , možná ho to popožene hledat další podrobnější informace, ale zároveň knihu dočítá s pocitem, že vše končí tak, jak má, když už ve skutečnosti by to tak nejspíše nedopadlo.

24 31.12.2019

Dlouho mi trvalo, než jsem se do knihy začetla tak, že jsem ji nechtěla pustit z ruky. Začátek byl zbytečně rozvleklý. Hlavní postava se bojí výšek, rychlosti, davů lidí, neumí střílet!, od začátku je stále vyčerpaný, pak i nemocný a najednou se mění hrdinu, který vydrží všechno. Jestli nám to mělo Servaze přiblížit, u mě se to moc nepovedlo. Ale každopádně je to chováním sympaťák a kniha velmi povedená detektivka.

24 27.07.2019

Přečíst by si měl rozhodně každý. I když to nemusí být snadné, některé pasáže jsou opravdu dost zdlouhavě filosofické na to, kolik bylo Anně let. V posledních letech není možné neseznámit se s podobnými, většinou krutými osudy Židů. Neměli bychom ale zapomínat na ty, kteří byli ve stejném smrtelném nebezpečí proto, že se snažili všemožně pomoct. Doporučuji k přečtení knihu Zachránit, kterou napsala Miep Giesová, bez níž a několika dalších by Anna svůj deník nejspíš neměla možnost napsat.

24 25.06.2019

Současnost a minulost. Tři životní osudy. Tři světadíly. A spojnicí je malý dětský kufřík. Je úžasné, že o osudu malé české Židovky Hany se dozvídáme díky nekonečné vytrvalosti jedné japonské historičky. Téměř detektivní příběh odkrývá sice velkou ztrátu a je jedním z mnoha důkazů pošlapání největšího práva člověka, a to práva na život, ale končí nadějí, že zlo není neporazitelné a závisí na každém jednom z nás, jak velikou moc mu umožníme. Rozhodně si přečtěte. Tolik lásky, síly a nadéje na tak malém prostoru!

24 08.06.2019

Slabší než první díl. Zmatené, fůra postav a jmen, kdo je loutka a kdo návnada a na kterém kontinentě? Četlo se dost těžko. A chyběl Wolf! Kvůli němu a prvnímu dílu si nenechám ujít třetí.

24 19.01.2019

Nejsem vyloženě fanynkou autora, ale jeho knížky si čas od času ráda k přečtení vyberu. Tahle mě ale nijak neuchvátila. Děj, ze začátku docela dobře se rozjíždějící, se velmi rychle vytratil a byl vystřídaný jen vršením jedné nebezpečné situace za druhou v podstatě “bez ladu a skladu. Víc nic. Slabé 3*.

23 05.10.2024

Na tak malý rozsah mi kniha přišla nekonzistentní. Prostředí malé české vesnice, velmi dobře budovaná atmosféra, působivé popisy, které přesahovaly žánr detektivky, a pak se vše překulilo do závěru jak z nějakého amerického filmu. Prostě mi motiv k příběhu nesedl, jako kdyby se uměle spojily dva úplně cizorodé příběhy v jeden. SSTknihy to vyjádřila naprosto přesně.

23 09.05.2024

Nebyla jsem fanynkou, nepatřila jsem do fan klubu, ale Karlovy písničky i Karla jako člověka jsem měla ráda. A i mě, jako asi většinu národa, zasáhla jeho smrt. Silně i vzhledem k nízkému věku jeho dcer. Proto jsem se zájmem využila možnosti Českého rozhlasu poslechnout si vybrané kapitoly načtené Igorem Barešem, navíc doplněné o pasáže, které čte hlas Karla vytvořený umělou inteligencí. Neměli chybu, ani Igor, ani Karel:-).
Některé kapitoly se mi líbily víc, jiné méně. Někdy mě pobavil, jindy zahltil mnoha jmény, která mi nic neříkala. Občas jsem s ním nesouhlasila, nechápala ho, mnohdy mě vzal za srdce. Nebyl zbytečně skromný, zároveň z něj vždy byla cítit pokora. Karel Gott byl jen jeden.

23 27.08.2023

Knihu jsem v dětství četla několikrát, myslím, že mě přitahovaly typické okaté obrázky. Dnes mě překvapilo, jak mi při čtení samy od sebe naskakovaly následné věty. Ale jinak velké zklamání. Nejde ani tak o to, že bylo “předružstvováno” , ale knížka se mi už celkově vůbec nelíbila. Když jsem měla malé děti, nějak nás minula, až budu mít vnoučata, rozhodně ji hledat nebudu. Abych byla spravedlivá, průměrné tři.

23 14.05.2022

Jednoduše psaná, jednoduše pochopitelná, bez zbytečných komplikujících či filozofujících odboček. Skvěle vyvážené pro dětskou mysl. Připravuje půdu pro hlubší zájem, otevírá dětem prostor pro otázky. Oceňuji.

23 01.02.2022

Na svéráznou Alžbětu dlouho nezapomenu. Musela to být bezva ženská a ráda bych ji poznala osobně. Nečekejte usedlou důstojnou či nemohoucí starou paní. Tolik se v ní skrývalo a postupně odkrývalo. Netypické chování prosté předsudků, pokora, vnitřní síla, životní jiskra, humor, nadhled… Nina se vedle ní ztrácí jako v mlžném oparu. Pro mě svým chováním byla zcela neuchopitelná. Kde autorka u Alžběty nešetřila, u Niny chybělo. Byl to záměr?
Kniha mě rozhodně nezklamala, jen mě mrzí (poslední dobou čím dál častější) provedení obálky. Obal dokáže často podtrhnout kvalitu knihy, u typu fotografických obálek o tom nemůže být řeč.

23 06.10.2021