Mateo67
komentáře u knih
Velké maličkosti
Jodi Picoult
Očekávání, pramenící z již přečtených knih autorky, se bohužel nenaplnila. Celou dobu jsem měla pocit, že čtu černo-bílou (nebo bílo-černou) knihu, a to bohužel až do úplného konce, což určitě nebyl autorčin záměr. Nepřesvědčila mě. Ani kniha, ani autorka. A hrozně mě to rozčilovalo. Na knihu Černobílý svět se nedá zapomenout. Na tuto ano.
Nejsilnější moment z celé knihy? Str. 502: Hlava mi tepe z toho, jak musí držet tři nesmiřitelný pravdy: 1. Černoši jsou podřadní. 2. Brit je napůl černá. 3. Miluju Brit z celého srdce.
Ten vydal za celou knížku.
Temné hlubiny
Robert Bryndza
Zajímavý díl, trošku jiný než ostatní. Asi tím, že se jednalo o tolik let starou vraždu, propojení současnosti s minulostí. Zaujala mě také linka vyšetřovatelky Amandy. Jen s Erikou mám pořád trošku problém.
Purpurové řeky
Jean Christophe Grangé
Téměř 30 let starý thriller, který se směle může rovnat mnoha současným a mnohé i předčí.
Už nikdy pěšky po Arménii a Gruzii
Ladislav Zibura
Budu bohužel přísná, a to proto, že jsem knihu poslouchala až po přečtení tří knih pozdějších. Ale aspoň se mi potvrdilo, že autor postupně vyspěl z mladého bezstarostného kluka v dospělého přemýšlivého zralého muže. Zkrátka zraje jako víno a je mi bližší a bližší. Pokud si chcete užít všechny jeho knihy naplno, čtěte je postupně, jak vycházely.
Božidara
Veronika Hájek Hurdová
Jak je důležité mít babičku. A jak je důležité se mít vzájemně. Laskavé a poučné.
Pláž v Chorvatsku
Julie Caplin
Další bod výzvy splněný! Chorvatsko miluju a každoročně, když se do něj v létě vracím, je to, jako bych se vracela domů. Na knihu jsem se těšila, schválně jsem si ji nechávala až na prázdniny, abych naladila formu:-). Ale naivně jsem čekala a přála si více Chorvatska a méně přeslazené romantiky. Poměr 10% : 90% (podle mého) byl přesně opačný, než by mi vyhovovalo. Ale to bych musela číst průvodce nebo aspoň cestopis a ne román pro ženy. Takže za mě ne, ale na léto pro milovníky / milovnice tohoto žánru dobrá volba.
P.S. Části popisující chorvatskou přírodu, moře a zátoky, města a jejich uličky byly naprosto přesné. Stačilo zavřít oči a ucítíte slaný vzduch i vůni moře. A pak že mi nic neříká romantika:-).
Les, čtyři otázky, život a já
Tessa Randau
Otázky mají vnitřní hloubku a dávají smysl. Určitě si je chci zapamatovat a začít si je klást. Vlastně jsem již začala. Kniha mě zaujala od první stránky. To bude jasných pět! A pak, někde za půlkou, v poslední třetině to kouzlo moudrosti náhle zmizelo. A tuctový a sluníčkový konec to dorazil. I přes něžnou obálku a ilustrace nemůžu dát víc jak tři hvězdy.
Provazochodkyně
Simon Mawer
Začala jsem poslouchat a zároveň se začala divit, proč tak nízké hodnocení. Příběh se rozjel na první dobrou a podle mě přímo ukázkově. A zdárně ještě relativně dlouho pokračoval A pak jako když utne. Politika, studené válka, politika. A velké prázdno a nic. Konec se opět rozjel, ale moc už to nepomohlo. Na druhé straně - přiblížení poválečné situace, hrozba a blízkost studené války - to se počítá, jen bohužel suchopárně podáno jak z nějaké politické příručky. A naopak - vykreslení postavy Marian. Jak snadné a lehce pochopitelné bylo pro mě její chování a prožívání, byť jsem jedna z mnoha těch, kteří již v podstatě vyrůstali “tak trochu hodně ve skleníku. A to je důsledek autorova umu v tom nejlepším slova smyslu - jak dokáže zprostředkovat čtenářům dobu, kterou sami neprožili.
Tento komentář jsem začala psát s jasnými třemi hvězdami. A nakonec dávám čtyři. Tak nějak jsem si to v hlavě při tom psaní dodatečně přehodnotila. Ta kniha musí dostat čtyři, když vás i několik týdnů po přečtení stále ponouká k přemýšlení.
Mrtvý na Pekelném vrchu
Juraj Červenák
Měla jsem ji už dlouho dost vysoko na seznamu knih k přečtení a výzva tuto volbu urychlila. Ale radost z nové série, ve které všechny díly vězí v červených číslech, se nekonala. Přečetla jsem - to ano. Výzva je výzva. Ale nezaujalo mě to. Ani doba, ani postavy, ani zápletka. (Prostředí zajímavé bylo, to zas ano.) Čímž rozhodně neodrazuji další čtenáře. Jen jsme si holt tentokrát s knížkou nesedly.
Dokud se budeš smát
Hana Marie Körnerová (p)
Ve srovnání s 1. dílem jsem trošku zklamaná. Kniha se četla velmi dobře, osudy hlavních postav mě zaujaly a bavily mě. Ale celou dobu jsem měla pocit, že děj klouže tak nějak po povrchu. Úplně z knihy vymizela jedna důležitá hrdinka. A tou je tehdejší doba. Až na několik situací by se příběhy postav mohly odehrávat v jakékoliv době nedaleké minulosti. Tím tento díl pro mě ztratil hodně ze své atraktivnosti. Ale když přimhouřím obě oči, na 4 hvězdičky to bude:-).
Pravda, nebo lež
Colleen Hoover
Asi se mi jeśtě nestalo, že bych sáhla takhle vedle. Chtěla jsem thriller (tenhle na mě odevšad vykukoval často a dlouhodobě) a dostala jsem… - co vlastně? Odpudivý (omlouvám se za ten výraz) příběh a ke všemu odpudivě načtený. Nevím, jestli to byl interpretčin záměr, nebo to tak působilo jen na mě. Každopádně doposlouchala jsem jen s největším úsilím a po celou dobu nevěřila vlastním uším. Tuto autorku už nikdy více.
P. S. Druhá hvězdička je za závěr.
Eugenie: Příběh české hoteliérky
Jana Poncarová
Mdlé a sterilní. Bez chuti a bez zápachu. Jako bych měla covid. Necítila jsem vůbec nic.
Dobrodruhům
Tereza Ramba
Tak takhle zvláštní knihu jsem snad ještě v ruce nedržela. Niterný deník i rozmanitý (netradiční) cestopis. Skvěle zvolený název, který v sobě spojuje obě polohy. Strhující. Iritující. Nemožné číst. Nemožné přestat číst. Dokonale příšerný jazyk a styl. Rafinovaně dokonalé postřehy. Klobouk dolů.
Pandemie
Franck Thilliez
“Realita se spojila s fikcí. A opačně.”
Myslím, že v této době je ten správný čas začít se do takovéto knížky. Opravdu. Přenést se z reality do fikce. Nebát se o své blízké, ale o fiktivní hrdiny. Uvědomit si, že by mohlo být líp, ale i hůř. A jako bonus zjištění, že ani zdaleka netušíme, jak může vypadat opravdová izolace:-). Tři hvězdy a čtvrtá za neuvěřitelně přesné prorocké schopnosti.
Entomologův odkaz
Peter May
U mě spokojenost. Sice ne tak dobré jako předchozí díl (trošku více Enzova soukromí bych prosila), ale člověk už má pocit, že se vrací ke svým blízkým. Úvod vás chytne za pačesy a pomůže vám překlenout pomalejší 1. půlku. A pak už to jede samo až do konce (nešlo prosím luštění indicií víc protáhnout???), kdy si vlastně uvědomíte, že jste na ten brilantní začátek už úplně zapomněli, protože vás autor odvedl úplně jiným směrem. A ejhle, ono vše souvisí se vším a najednou je “vymalováno” a vám nezbude nic jiného než se těšit na další shledání.
Dívka, která si říkala Tuesday
Stephen Williams
Výzva je výzva, takže kniha zapůjčena, čtena a přečtena a to je tak všechno. Co mě opravdu zaujalo, byly popisy londýnského metra, opuštěných stanic a podzemí vůbec. Těšila jsem se na tyto úseky a mám v plánu si o tom zjistit něco víc.
Láska s chutí makronky
Sarah Vaughan
Ideální knížka pro vánoční období. Voňavá a překvapivě po většinu děje nepřeslazená. Spíš hořkosladká. Soutěž v pečení vytváří neokoukanou kulisu pro šest životních osudů, jež jsou postupně tak reálné, že přestáváte vnímat pozadí a pochopíte, že jen o nějaké pečení tady fakt nejde.
První půlka knihy se mi četla hodně pomalu, každý den jen malá “kanapka” (ale když já tolik chci dodatečně splnit i staré výzvy), po půlce jsem dočetla na 1 zátah. Když totiž převáží osudy hlavních hrdinů nad průběhem soutěže, smete vás to jako lavina.
A poučení pro život? “Je naivní představa, že svým pečením vytvoříte dokonalou rodinu.” (str. 345). Překvapivé, když si uvědomíte, na jakou strunu se celou dobu kniha snaží hrát. Překvapivé, a realistické. A to se cení.
Maus I: Otcova krvavá pouť dějinami
Art Spiegelman
Maus - hrůzovláda koček a vyhlazování myší. Kniha, která na mě při druhém čtení zapůsobila ještě víc než při “premiéře”. Samozřejmě jsem si ji před lety vybrala kvůli tematice holokaustu, čehož se mi i vrchovatě dostalo. Ale v pozadí se odehrává něco důležitějšího a o tom především je Maus.
Maus je vlastně autobiografický, mistrně výtvarně zpracovaný román. Autorovi se skvěle podařilo vykreslit (a nakreslit) vztahy a charaktery všech důležitých postav tak, že je čtenář odkrývá sám a postupně. Autor nic nevnucuje, nic nepodsouvá. Až postupně se dostáváme pod kůži jeho otci, částečně jeho chování chápeme a omlouváme, na druhé straně musíme stát za synem, protože on nemohl a nemůže za to, co jeho rodiče museli prožít. Snad v žádné jiné knize jsem se nesetkala s tak bolestivým vztahem mezi rodičem a “dítětem”.
Hluboké, silné, lidské, mistrně zpracované.
Rozvaliny Gorlanu
John Flanagan
Ačkoliv rozhodně nepatřím k cílové skupině, knihu jsem si velmi užila. Povedený nekomplikovaný příběh, který dokáže oslovit čtenáře od 9 do 99 let. A nejspíš i mladší, i starší:-). Další série, která má potenciál přitáhnout ke čtení i zaryté nečtenáře.
Jeden plus jeden
Jojo Moyes
Pěkné, oddychové. I dospělí můžou číst pohádky s dobrým koncem. A to nemyslím nijak negativně.
