Mateo67 komentáře u knih
Klasika. Vražda v rodině, všichni mají nějaký motiv, všichni jsou tedy podezřelí, obvinění se postupně přesouvá z jednoho na druhého, aby se kruh vyšetřování v závěru uzavřel tam, kde vlastně zcela nenápadně začal. Mrzelo mě, že mě kniha v průběhu vůbec nenutila a nedonutila přemýšlet, kdo je opravdu vrah. Nechala jsem děj plynout s tím, že až to přijde, tak to bude. Možná to bylo způsobeno ne úplně podařenou audio verzí. Holt čtení je čtení.
Něžná kniha. Pocta přírodě, svobodě, hrdosti, moudrosti stáří. Způsob, jak dědeček s babičkou vychovávali Malého stroma, jak s ním jednali a komunikovali, jak silné mezi nimi bylo pouto, byl neuvěřitelný. Kéž bychom měli všichni v těžkých chvílích svou Psí hvězdu.
Krásný je i film.
Kniha je zařazená mezi horory pro mládež, ale takto na ni vůbec nenahlížím. Myslím, že jednotlivé povídky nemají za úkol prvoplánově vyděsit, ale k pozornému čtenáři se vkrádat pomalučku a nenápadně. Nejde tady o potoky krve, hromady uřízlých hlav či nějaké zombie, ale zpočátku vždy o klidné reálné příběhy, do kterých se posléze více či méně nenápadně vkrade “zlo” v nejrůznější podobě. A podstatu tohoto zla hledejme v člověku (zde v povídkových postavách). No není to vlastně jako v životě?! Každopádně většina povídek je velmi povedená, plus za sjednocující rámec strýčkova vyprávění a jednotlivých předmětů vystavených v knihovně, i za poslední kapitolu, kde to vše do sebe krásně zapadne.
Zajímavý motiv básničky, ale hvězdičky dolů za zbytečnou zápletku týkající se terorismu. Najednou jsem měla pocit, ze jsem se ocitla v úplně jiné knížce úplně jiných autorů. Takže tři hvězdy, i když od půlky se to pěkné rozjelo. Co se týče Joony, mám ale úplně jiné srdcovky. Tenhle díl se k nim nepřidá.
Velmi zajímavá útlá knížečka, která přinese tolik nových, zajímavých informací. A tak krátký život a tolik plný a bohatý.
Tučkovou vyhledávám velmi ráda pro její spojení s Brnem. Žítkovské bohyně jsou nezapomenutelné nejen pro mnou milovaný kraj Bílých Karpat. A divadelní představení v brněnském Městském divadle tento pocit jen posílilo. Vřele doporučuji.
A Vitka? Ač psáno v dramatické formě, řádky ubíhají jeden za druhým, úsporný text otevírá cestu vaší prědstavivosti, čemuž napomáhá množství dobových fotografií. Velké díky autorce, že jsem se díky ní seznámila s dalším kouskem brněnské kulturní historie.
Překvapivě jiná Lukášková a já jsem moc spokojená. Autorka zvolila zajímavé, zatím nijak často zpracovávané téma a dvojím pohledem nám předala vlastně dva plnohodnotné příběhy. A na nás je, zda pochopíme a přijmeme obě rozhodnutí hlavní hrdinky (po bitvě bývá každý generál, zvlášť když bitvou projít nemusel). Jen mě mrzelo, že druhá část (vzhled k první) nebyla rozpracována více do hloubky.
Graficky povedená a fanouškovské oku lahodící kniha (škoda, že jazyková úprava za grafickou lehce pokulhává), která může milovníkům procházek a výletů do přírody nabídnout netradiční zajímavé cíle, některé oživené poutavými příběhy, které se autorovi podařilo vypátrat. Mnohé z kamenů jsem již dříve navštívila, několik dalších mám po přečtení knihy v hledáčku.
Ke komentářům níže bych chtěla doplnit to, co mně celou dobu rezonovalo v hlavě. Dalšího, ne-li největšího viníka, a to Oxaninu rodnou zemi. Nenarodila se a nevyrůstala ani na Blízkém východě, Číně či dokonce v Severní Koreji. Ale v Evropě přelomu 20.-21. století. Toto mě nejvíc tížilo - kdy zákony, pravidla a podmínky žití ve vaši rodné zemi vás dovedou k totálnímu zmaru, i když máte vůli a snahu bojovat o poctivý a řádný, byť skromný život.
Knihu jsem poslouchala a kroutila hlavou, kolik toho mám s autorkou společného. Hodně, ale ne, nejsem bordelářka. To fakt ne. A ještě v něčem jsme opravdu odlišné. Ale v čem že to bylo?
A o tom to je. Komentář jsem nenapsala hned, píšu ho asi s třítýdenním zpožděním a už si vůbec nemůžu vzpomenout. V podstatě nic ve mně z poslechu nezůstalo, jen to, že konec knihy jsem doposlouchala, jen aby se neřeklo. Ale Samotářky si určitě přečtu.
Bohužel jsem nedoposlouchala, i když jsem se snažila vydržet. Nedokázala jsem se navázat na žádnou postavu, dobové reálie mně byly cizí a režim mě odpuzoval tak, že jsem tuto část historie nakonec vůbec nechtěla poznat. Myslím, že ještě u žádné knihy jsem se tolik nerozešla s celkovým hodnocením.
Zajímavý počin, povídky jsou jednoduché, na nic si nehrají. Osvěžující.
Tak nějak “šla” Planina kolem mě, a protože to byla audioPlanina a vzdorují mně ještě 2 témata (teď už tedy pouze 1), neodolala jsem. Tento typ literatury mě vůbec neláká, ale výzva, zvědavost a relativní krátkost knihy zvítězily. A jaký je tedy verdikt? Výborné načtení, uši rvoucí hudební doprovod, syrová mystika, neotřelé epizody, trýznivě pokřivené povahy postav, všude přítomné zlo, celkově totálně bizarní koktejl. Nečetla bych a v podstatě ke čtení ani nedoporučuji, ale v audio verzi to nebylo až tak marné.
Moje bonusy: záměrně jsem letmo nastudovala islandskou finanční krizi 2008 a detailně se seznámila s nádherou islandské přírody (byť ne naživo). První pro knihu nedůležité, druhé naprosto zásadní.
Čarovná kniha o čarovném kraji s čarovnými ilustracemi. O kraji, kde se jednu chvíli čas zastavil. Dnes vás tu bude čekat už “jen” čarovná příroda, ostatní už pouze ve vzpomínkách či řádcích této knihy.
Poslouchala jsem, takže se to dalo. Nebýt ale televizního zpracování, asi by mě to bavilo ještě míň. Takto jsem si aspoň představovala známé tváře herců, takže tři hvězdičky to budou. Jinak vše další za mě napsala kattyV :-).
Když si odmyslím, že tento příběh je detektivka nebo se tak aspoň snaží tvářit, tak jsem spokojená. Byla jsem vždy znovu a znovu překvapená, když se autor k detektivní dějové lince vrátil, protože mi vůbec nechyběla. Pomalé a rozvláčné vypravování, podrobné a výstižné popisy skotských Hebrid a podmanivý hlas Jiřího Dvořáka mi ke spokojenosti a celkovému zklidnění v této divoké době úplně stačily. Kdo hledáte kvalitní detektivku, nezastavujte se a běžte raději hledat dál. Kdo hledáte propracovaný poutavý román, ve kterém zvolna pronikáte do životních osudů hlavních aktéru, tak se zastavte. Právě jste takovou knihu našli.
Na horory a katastrofické filmy se prý lidé dívají proto, aby se mohli bát a prožít si nebezpečí, strach a hrůzu bez opravdového ohrožení. Četla jsem tuto knihu z podobného důvodu? Prožít si smrtelnou nemoc nanečisto a v bezpečí? Kdepak.
Uvědomění a přiznání si toho, jak naprostá většina problémů, které máme a “důležitě” prezentujeme a řešíme, vůbec problémy nejsou, jak se hroutíme z něčeho, co vlastně pro náš život není vůbec rozhodující a důležité, abychom byli pro okolí zajímavější, ... toho jsem získala plnou náruč. A pokory. To především.
Na relativně malém prostoru skvěle vykreslené postavy, a to nejen ty vyloženě hlavní, jejich minulost i prostředí, kde žijí a jak žijí. Propletené vztahy, kdy každý zná každého, tedy myslí si, že zná. Sousedské a příbuzenské vztahy jsou totiž vše jiné, jen ne přátelské a upřímné a každému musí být jasné, že se s vrahem (vrahy) setkává denně na ulici. Nemůžu jinak než doporučit a zde v audio verzi, protože Vladimír Beneš podává výkon hodný mistra.
Jako vejce vejci. Tak jsou si všechny knihy této autorky podobné. Zde ale bylo vzhledem k posledním knihám více nepřeslazených scén, naprosto realisticky a bez příkras zachycených. Ale ty konce, kdy všichni, kdo si to zaslouží, dojdou k odpuštění a smíru, drhnou s každou další knihou víc a víc.
Čím dál více aktuální téma a zde zachycené jemně, dojemně, s citem, a přitom nic neskrývající. V jednotlivých kapitolách popisuje pohled a prožívání jednotlivých postav, tím se postupně složí život celé rodiny. Kniha nabírá na síle postupně, první půlka může řadu čtenářů odradit. Mě nejvíce dostalo odhalení na konci, donutilo mě přečíst si určité pasáže knihy ještě jednou a úplně jinýma očima. A tyto pasáže mě zpětně dojaly nejvíc. Takže nakonec ****. Jedna dolů za vyústění příběhu dcery hlavní hrdinky. Tak trochu to degradovalo sílu celé knihy. V dnešní době velmi důležitá a potřebná kniha.
Silná kniha. Pohled na problematiku autismu z “ druhé strany”. O to pravdivější a působivější. Člověk si uvědomí, že ten jeho svět, jeho myšlení, jeho prožívání nemusejí být ty jediné možné, ale predevším ne jediné správné. Kdo chce, v knize si odpovědi na své otázky a problémy , jež si případně o autismu klade a řeší , najde. Určitě přínosné a potřebné čtení.