Maud22 komentáře u knih
Tentokrát se ocitáme v rudolfinské Praze, neboť vyřešení banskoštiavnického případu se doneslo k Rudolfovu bratru Matyášovi a ten naši trojici - kapitána Steina, notáře Barbariče a kaprála Jaroše pověřil vyřešením únosů a vražd šlechtických potomků. Na scénu přichází i mistr kat, Jarošův otec, a je zřejmé, že se otec a syn nepohodli, ale nikdo z nich nechce říct proč. Až později vychází najevo pravý důvod a byl by docela pikantní, kdyby nebyl tak tragický. Do hry vstupuje pražská spodina a znepřátelené "gangy", jež mají rozdělená pole působnosti. Popisy prostředí stojí za to, středověká putyka s prohlubněmi vydlabanými přímo do stolů, do nichž se servíruje odporná šlichta a všudypřítomný zápach jsou líčeny velmi sugestivně. Případ je vyřešen, ale neobešlo se to bez obětí a zranění. Aniž by se zdržoval spád děje, je tu vhled do středověké společnosti, intrikánství šlechty a i nenávisti k Židům. Četlo se to velmi dobře, miluju Červenákovu slovenštinu, styl a slovní obraty.
Všechno začíná lidskou rukou v psí tlamě. Naše známá trojice Stein, Barbarič a Jaroš pátrají po unesené dívce a dostanou se na stopu pachatelů, kteří mají na svědomí mizení mladých dívek. A že ta stopa míří vysoko. Hlavní vyšetřování se ale odehrává v Prešporku (Bratislava) a setkáváme se i se starou známou z Pekelného vrchu. Barvitě popsané je prostředí lepšího nevěstince i městských lázní (horšího nevěstince), v nichž se odehrávají drsnější sexuální praktiky, ovšem oproti spáchaným činům jsou to kratochvilné hrátky. Stein je upjatý (i turecké nemravné obrázky "... takú bezbožnú odpornosť šmaril do ohňa. Už po niekol'kých dňoch."), ale rázný a spravedlivý, Jaroš dobře plní své povinnosti a Barbarič si konečně přijde na své. :-)
Ocitáme se na Slovensku v době tureckých válek. Přísného suchara Steina skvěle doplňuje notář Barbarič zvyklý na pohodlný život. Stein je zajímavá postava, místy je takový mravokárný, ale s jeho rodinným životem není něco úplně v pořádku, snad to zjistím v dalším díle této zatím 8svazkové série. Trojici s nimi tvoří kaprál Jaroš, katův syn. A zde opravdu platí, že jablko nepadá daleko od stromu (brrr). Stein je pověřen hledáním zrádce, případ se zamotává, podezřelých i mrtvol je více, ale jak říká Barbarič rychtářovi: "...my tých mŕtvych iba nachádzame. Nevyrábame ich." :-) Krutá doba si žádá krutý přístup a odhalení na závěr je překvapivé, zvlášť, když už se vystřídalo tolik domnělých vrahů.
Tentokrát je to pouze příběh notáře Barbariče, neboť kapitán Stein dlí ve Vídni a na seržanta povýšený Jaroš se objeví až na úplném konci, aby použil své umění. Vyprávění se nese v ich formě a to dává prostor pro zobrazení Barbaričových myšlenkových pochodů leckdy vtipně trousených. Nové turecké nebezpečí na konci 16. století se prolíná vyšetřováním zmizení Verony, dcery kastelána na hradě Sitno. Vše je okořeněné milostným příběhem, jenž bude mít zřejmě dopad na Barbaričův život, ostatně mravokárných rad od svých přátel, aby se usadil, si užil dost. Barbarič není kdovíjak statečný rek, neváhá se v duchu nazvat "Ty slizký plaz...", ale o to je sympatičtější. Já si na detektivky nepotrpím, ale pán Červenák je návykový a chcem čítať ďalej jeho príbehy!
Cesty kapitána Steina, seržanta Jaroše i čerstvě ženatého notáře Barbariče se opět setkávají. Pátrání se točí kolem ztracených razidel a loupeže kremnického zlata, které při převozu doslova pod nosem vyfoukl tajemný maskovaný lupič zvaný Paví pero. Paví pero je z rodu těch lupičů, již bohatým berou a chudým dávají, jeho přezdívka pramení z upomínky, kterou zanechává na místě činu. Původně má Stein jiné poslání, které ho vede do Košic, ale zaměstná ho i toto kremnické intemezzo. V tomto díle je nejmarkatnější vývoj jednotlivých hlavních postav. Barbarič je čerstvý ženáč, takže se přece jen trochu krotí. Jaroš utekl hrobníkovi z lopaty a rozhodl se osamostatnit a dokonce napřed nechtěl následovat Steina a když, tak ne jako jeho pobočník, ale jako společník. Stein projevuje jakési city, když mu záleží na Jarošovi, což mu nebrání, aby sa netváril ako starý výr za súmraku. Z Jaroše jsem byla trochu rozpačitá, ale konec konců ho chápu, kdo strávil nějakou dobu se Steinem, tak ví svoje! :-)
Stein s Jarošem odjíždějí po Novém roce (píše se r. 1600) do Plzně. Steinův bratr Leopold, hejtman města, ho v dopise prosil o pomoc s podivným případem. Zmizel mladý Rus z poselstva cara Borise Godunova, jež přijelo za Rudolfem II. toho času sídlícím v Plzni, kam uprchl se svým dvorem před morovou nákazou řádící v Praze. Bohužel zmizel i Leopold, a to přímo v plzeňském podzemí. Do toho přicházejí na řadu fámy o ďábelském monstru, údajně stvořeném jedním z alchymistů. Pátrání na vlastní pěst a trochu v utajení se přesune do podzemí ("Možno sa tu stretáva nebo a peklo." Stein naňho pozrel. "Nebo a peklo? V Plzni?") Že obě zmizení mají souvislost ví nejen Stein, ale i z Vídně navrátivší se arcivévoda Maxmilián, jenž přivede Steinovi posilu v utajení. Tak je máme komplet a skandální pozadí zločinu může být odhaleno. Je to napínavé, vtipné a člověk nepustí knihu, dokud ji nezhltne!
Tento díl postrádá notáře Barbariče, leč konečně jsme se dočkali! Seznámíme se s kapitánovými rodinnými příslušníky. Kapitán Stein má rodinu zahrnující moudrou a krásnou manželku, která, když je potřeba, ví, jak na něj, a dvě dcery a syna. Dva synové mu zemřeli jako děti. Nejstarší Johanka se mimochodem líbí Jarošovi, avšak dvoří se jí se souhlasem rodičů trutnovský hejtman Kazda. Vánoční svátky jsou v plném proudu, ale hrozí tu nebezpečí od lupičské bandy, jíž Stein očividně šlápl na kuří oko. Taky se ztratil synovec urozené paní Beatrix Adam. Celkem dobře je vidět, jak přísně společnost trestala zločiny a další provinění a že na všechny neplatil stejný metr. Rozbíhá se příběh plný zvratů, akce a stínů minulosti. Les prízrakov ožíva a je na Steinovi a jeho pobočníkovi Jarošovi, aby sa vysporiadali s tým spletitým klamstvom.
Naše známá trojice Stein - Barbarič - Jaroš ze série historických detektivek se občas rozpojí a některé díly jsou věnovány jen dvěma postavám nebo dokonce operují sólo. Tak je to i v případě seržanta Bohdana Jaroše, syna pražského kata, který velmi dobře ovládá otcovo řemeslo a jen shodou tragických okolností po něm nepřevzal katovnu v Praze. Nacházíme ho v době, kdy putuje sám a přivydělává si i lapáním zbojníků a jiné havěti. Takto se dostane do Trnavy s cestou uloveným čertem - obávaným lapkou. A hned jak vejde ve známost, kdo je, dostane úkol - vyšetřit zmizení kapitána sloužícího velmoži Thurzovi. Pátrání ho zavede do nevěstince a nejen tam. Vše je psáno šťavnatou slovenčinou pána Červenáka. Vyvstává před námi obraz slovenského města na přelomu16. a 17. století s jeho uličkami, popravištěm, Ženským hradem, hostincem, hradbami a hlavně rozličnými obyvateli se všemi barvami, špínou i pachy. Nemůžu za to, ale samotného Jaroše si představuji jako člověka podobného Peterovi Steelovi. :-))) Příběh má spád, jsou v něm vtipné postřehy (Nevěstka je v nebezpečí a její ochránce křičí - "Zabijem! Každého, kto sa ťa dotkol, zabijem!" To by v Trnave prudko znížilo počet obyvatel'ov, pomyslel si Jaroš."), ani chvíli se člověk nenudí. Určitě nejsem sama, komu se právě tato tajemná postava Bohdana Jaroše líbí a jsem ráda, že dostala větší prostor.
Diabol v zrkadle - podivný vzkaz na figuríně oběšence při břehu Dunaje, po němž se plaví arcivévoda Matyáš s notářem Barbaričem a kapitánem Steinem do Vídně, odstartuje další dobrodružství. Naše trojice (včetně kaprála Jaroše, jemuž je věnován i větší prostor) je pověřena vypátráním osoby, která vyhrožuje biskupu Khleslovi, hlavnímu Matyášovu poradci a vůdci tuhé rekatolizace. Ohrožen je i arcivévoda, dokonce je obětí atentátu, který mají mít údajně na svědomí protestanté. Khlesl o Barbariče očividně nestojí, ani o vyšetřování, střetává se tu katolík s luteránem a záminka je na světě. Celým románem se prolíná nenávist katolíků a protestantů, obě strany mají na svědomí hrozná ukrutenství, a tudíž tak svět není černý a bílý. Vnímá to i katolík Stein, který spolupracuje s protestantem Barbaričem, přičemž se oba mají svým způsobem rádi. A tak na závěr si nejsme úplně jistí, jestli to byla ta správná strana, jíž jsme fandili a přáli si odhalení, dopadení a potrestání pachatelů. Ovzduší Vídně bylo zkaženo zápachem z hořících hranic...
Tak už jsem si začínala spokojeně chrochtat a sžívat se s postavami, postupně vykreslenými a mimořádně zajímavými, které operují v podzemí Prahy. Nejsou to žádní dobráci, ale ve jménu dobra konají. A pak najednou surový zásah a hlavní hrdina Tobiáš (kromě jiného i Mistr spisovatel, jehož literární počin se mu stává osudným) mění nejen svůj život, ale i lokalitu. Člověk se nestačí divit, jak může být upír zotročen a využit. Je to brutální a kruté, ale svět není veselé místo, že? A Noční klub není místo! Oceňuji humorné hlášky, jsou ze života jako: „V Plzni jsem tradičně zabloudil. Z Marseille až k českým hranicím jsem jedinkrát neztratil směr, v Německu směrovka na každém patníku - ale projet Plzní na Prahu prostě nejde.“ Naprosto souhlasím a dodávám - i s navigací! Těším se na druhý díl.
Skvěle vystavěný román - děj se obloukem vrací k počátku, vše do sebe zapadá až ke konečnému rozuzlení. Zapojí se i Noční klub. Tady už nejde jen o boj o vlastní život, boj o život bytostí, na nichž hlavnímu hrdinovi Janovi záleží, ale boj o záchranu celého světa. Rozmar bohatého šlechtice rozpoutal peklo, respektive vypustil z pekla to nejhorší z novodobých dějin a Jan se na tom podílel. Vše se snaží za cenu velkého úsilí a bolesti napravit. Všudypřítomný déšť a tma a chlad umocňují atmosféru zkázy, kterou spolehlivě rozbíjejí vtipné hlášky jako lakonická charakteristika situace, kdy se ze sklepa pochybného hostince vynořují oživlé mrtvoly: "Jestli jsou ve sklepě všichni, kdo nepřišli na snídani, protože v noci museli narychlo odjet, za chvíli bude plno!" (a fakt bylo) nebo zhodnocení kvality svěcené vody požehnané Janem Pavlem II. - "dobrý ročník". A Jan glosuje vypjaté situace "miluju hrůzu", "miluju zkázu", "miluju veslování"... co k tomu dodat? Miluju... Kulhánka (a Kocoura).
České temno zazářilo jako parádní sbírka hororových povídek s různými tématy, ať už se jedná o duchy, přízraky, dávná provinění, tajemné domy, podivné tvory nebo jen lidské slabosti, lásky a nenávisti. U žádné z nich jsem se nenudila, naopak měla jsem oprávněné obavy, že se mi o tom bude zdát!
Základem tohoto dílu je dilema Marie Kostkové z Kostky, kterému ze dvou nápadníků dát přednost. Jedna část osazenstva dává přednost nadmíru bohatému Nizozemci Markovi, zatímco další radí jít za hlasem svého srdce. Jen paní Tichá moudře podotýká, že ono se to vystříbří. Komické situace se vrší jedna na druhou. Nejvíc a nahlas jsem se chechtala při popisu zásahu jednotky rychlého nasazení na hradě Kostka. Je to milé oddechové čtení.
Naši hrdinové, teda ti, co přežili minulou výpravu za záhadným pokladem, jsou rozděleni, takže oprávněně jsem čekala, kdy se jejich osudy spojí. Objevují se nové postavy. Na scénu přichází vražedná kombinace Pandořiny skříňky a džina v láhvi/lampě prostě v dobře uzavíratelné nádobě s pečetí. No zkrátka zbraň hromadného ničení. Nechybí démoni a démonické bytosti, ale také tajemný ochránce a pomocník. Střet křesťanského světa s mohamedány dostává jiný rozměr ve vztahu derviše Čelebiho a kapitána Báthoryho, což je dobře. I na milostné dobrodružství došlo. Prostě skvělé čtení!
Z Prahy do Brna přes Šumavu. Ale ne po D1, leč přes Pustinu, a ačkoliv mám o D1 své mínění, přece jen bych jí dala i přes to za....é zúžení u Humpolce přednost. Putovat územím po jaderné katastrofě, kde se každý snaží přežít, kde lidé ztrácejí své lidství a potravou je jakékoli maso, není žádný med. Přepravovaný náklad občas změní majitele a poutníci se z pronásledovaných častou stanou pronásledovateli. Každá postava tu má své místo. Mám ráda starší ostřílené hrdiny (zvlášť, když zapomenou břitvu a tím pádem mají vousy), kteří si nepotrpí na vychvalování svých hrdinských činů, takže plukovník je pro mě top. A nad Brnem zavlála červeno-bílá vlajka s modrým klínem! :-)
Takovému názvu nešlo odolat. Moje první knížka od pana Heteši. Myslím, že to byla velmi dobrá, osudová volba. Vyšetřování zmizení dcery náměstka ředitele baltimorské pobočky FBI je svěřeno skvěle vycvičené, chytré, krásné agentce, již náměstek nemá příliš v lásce, ale uznává její kvality. Rozbíhá se pátrání mimo Zemi v překladištním vesmírném terminálu řízeném superpočítačovým prototypem, který, pokud se osvědčí, by mohl jednou fungovat i na Zemi. Vše provází tajemná zmizení, nekalé obchody a podivné vstupy do lechtivého nočního rozhlasového vysílání s výborně složeným playlistem. Je tu vyvážené množství akce, vtipných dialogů, záhad, umělé inteligence i sexu. Závěr je velmi potměšilý a všem těm lumpům to přeju!
Občas, když to přijde, tak s sebou nosím ručník... A tiše doufám, že nestopnu Vogony...
No masakr! Se vším všudy. V kraji Matúša Čáka Trenčanského ve 13. století jsme svědky začátku výpravy, která má za cíl kolonizaci divokého neprostupnými lesy porostlého kraje. Vojáci, dřevorubci, jejich ženy i děti a rovněž kněz a felčar se vydávají do neznáma, aby vystavěli osadu, začali v ní hospodařit a při tom budovat cestu pro další následovníky. Mají s sebou zásoby, dobytek i drobná domácí zvířata. No a prioritou je postavit kostel. Kněz tu sehraje významnou roli při střetu s domnělou pohanskou ženou. Že to nemůže skončit dobře, tušíme už od samého začátku, atmosféra pěkně houstne a při střetu s různými příkořími, jež jsou živnou půdou pro farářův fanatismus a nízké pudy některých osadníků, se projevují charaktery jednotlivých postav. Bylo to napínavé, děsivé, neskutečně brutální a čtivé.
"Ledničce jsem zase musel zalhat, že potřebuji sýr, a vytáhl si z ní Jacka Danielse."
Ano, jistě tušíte, že základní atributy jsou přítomny. Nechybí camelky a bioreplikátory ani transmiterové urychlovače. Rafael Polanczyk je drsný týpek konající drsnou práci pro svého šéfa ovládajícího jižní část Baltimoru v široké oblasti kasin a přidruženého byznysu. Obrovské Baltimore, oblíbená autorova scenérie, má své honosnější části i nebezpečné periferie, jenže se nenacházejí na okraji co do šířky, ale vertikálním směrem. V podstatě čím níž, tím hůř.
V těchto kulisách je Raf pověřen úkolem, jenž se týká hodně divné desetileté cácorky a při té příležitosti narazí ještě na jiné (dospělejší) kočičky. Aby mohl provést to, co potřebuje, je nucen angažovat další a další známé a slíbit prachy a protislužby. "Mám ještě jeden problém, " hlesl jsem. "Jde po mně Mosad."
A když už by dle autora měly běžet závěrečné titulky, tak se to celé po... zvrhne. No prostě skvělé počtení, svižné, vtipné, radost.
Volné pokračování Krve pro rusalku je parádní urban fantasy! Ačkoliv i zde je jednou z postav Dominik Stolbenko, kterého si pamatujeme z Krve pro rusalku, hlavní hrdinkou je Eliška Blažková, mladičká absolventka Akademie a jako speciál se dostává rovnou do akce. Její střetnutí s divoženkou odstartuje sérii událostí, jež jí změní život, pohled na svět, na lidi, na víly a hlavně na sebe sama. Ocitneme se na severu Moravy, jsme na stopě hnutí víl, které ovšem nejsou těmi křehkými bytostmi z pohádek a k jejich základním potravinám patří krev. Už z prvního románu víme, že se víly dokážou přeměnit a vzít na sebe podobu jiného člověka. Zde je tato schopnost dokonale využita, úplně to vidím jako stěžejní scénu nějakého filmu! Moc se mi líbí, jak civilně jsou vykresleny charaktery lidských postav, jak nic není černobílé a předem dané. Ostatně není víla jako víla. Prostředí je dokonale popsáno, mrazivá krajina v období vánočních svátků, pachy a chutě a vůbec... Rozhodně bych nepohrdla dalším pokračováním - k vílám patří nejen rusalky a divoženky, ale také meluzíny... :-)