Maud22
komentáře u knih
Smrtka
Neal Shusterman
Znáte to, cesta do pekla je dlážděna dobrými úmysly a na co lidstvo sáhne, to zpravidla podělá, nebo se najde vždycky někdo, kdo se o to postará. Zdánlivě zabezpečené lidstvo neumírá a nad vším bdí Nimbus - vyspělá AI. Jen rozhodování o smrti lidí mu nepřenechali. Lidé neumírají, ale o jejich redukci se musejí postarat jiní lidé - smrtky. Mělo to být o tom, že bez emocí a v rámci asketického života pokosí dle výběru a kvóty určitý počet lidí a nějaká spravedlnost je zachována. Ta spravedlnost nespočívá v tom, že by rozhodovaly zásluhy nebo něco podobného. Smrtky zbavují lidi života různým způsobem a ne vždy, jak zjistíme, je to úplně humánní a rychlé. Jenže smrtky jsou lidé..., což mluví za vše. A hranice mezi smrtkou a vrahem začíná být tenká! Velmi zajímavý koncept naší budoucnosti....a velmi dobře napsaná kniha, jež nutí k zamyšlení a zároveň poskytuje dostatek akce a dějových zvratů.
Mrtvá schránka
Kristýna Sněgoňová
Posádka Kraksny je zase pohromadě, no skoro. Před nimi je plnění Vodičkových posledních přání, ano je tu množné číslo, neboť je jich deset. Jsou víceméně splnitelná, některá však jen s podmínkou, ačkoliv Gerasim by byl asi schopen všeho... A to je zdrojem mnoha humorných situací, kdy jsem se smála nahlas. Ať už je to svatba na hřbitově nebo sehnání psa... Každopádně naši hrdinové jsou znova na matičce Zemi a plnění přání je v podstatě vedlejší činnost při hledání mrtvé schránky, kde by mělo být vodítko k dalším odbojovým silám. Nechybí akce, úskoky a pronásledování. Tato část série vzdala důstojnou poctu českému národnímu jídlu! Složení posádky Kraksny (název Vzdorující zřejmě dovzdoroval) se poněkud obmění a novou členkou se stane Fifinka (no členka... aspoň Amanda si to myslí). Těším se, že i ona najde své místo v deníku profesorky Danky v dalším díle. :-)
Hradba západu
Juraj Červenák
Dá se říct, že všechny cesty vedou do Říma, ale není tomu tak, vedou do Ujváru, Nových Zámků a Hradby západu, což jsou různá pojmenování pevnosti, jež čelí tureckému dobývání. Její obránci jsou sice houževnatí, ale Turci a jejich spojenci jsou v přesile. Báthory nechce bojovat, ale tak se to semele, že se ocitá v pevnosti a jakožto chýrečný turkobijca dostává velení na jedné baště. Není úplně oblíbený, nejvyšší velitel má na něho pifku. Ještě hůř se daří tureckému hrdinovi derviši Čelebimu, z kterého se stává hračka v rukou znesvářených a o moc soupeřících tureckých pohlavárů. Lehké erotické dusno se snáší kolem paní Bieličové a čeká nás překvapení. Otec a syn najdou k sobě cestu, leč osud je znova rozdělí. Chtělo by to další pokračování!
Železný půlměsíc
Juraj Červenák
Tak se našli, ale není to žádná rodinná idylka. Báthory má už válčení dost, ale běh dějin ho opět zavleče do válečné vřavy i s nalezeným synem, který je ve věku, kdy z dítěte se stává mladý muž a my všichni chápeme zmatky citového i fyzického dozrávání, ale kdo to má s ním vydržet, že? :-) Na scénu vstupuje další žena, a zdá se, že Báthorymu není úplně lhostejná, přestože některé její jednání není v súlade s kostolným poriadkom. Turecké nebezpečí je čím dál bližší, a tak se mu hlavní hrdinové přes všechny dějové zvraty nevyhnou. Vydrží Hradba západu? Zjistím v pátém díle série.
Amanda
Kristýna Sněgoňová
Pochopíte to? Další dobrodružství, a sakra nebezpečné, se rozehrává kvůli ženské. Tvor nazývaný pracovně Slepic potřebuje dostat z emzáckého paláce disk a navnadí posádku, že by mohli přitom osvobodit ženu. Lidskou ženu. Tomu se prostě nedá odolat. Takže zatímco Aga jde předat chepit, Moravec, Gerasim a Vodička za podpory (naprosto neschopného) Guisseppeho zůstávajícího na kosmické lodi, přijmou výzvu. A rozjede se bláznivá jízda, která končí novým kontraktem. Nebo vlastně nekončí...
Ve spárech múzy
Tomáš Marton
Tomáš Marton na svém YouTubovém kanále dělá recenze knih, provází aktuálně vydanými metalovými alby a v pořadu Otravné pondělí vtipně zpovídá zejména spisovatele, ale naposled tam měl Jiřího Dvorského, který má na svědomí boží obálku antologie V královských zahradách. A nyní tento na pohled citlivý muž se zasněnýma očima vyšel s kůží na trh se svou první povídkovou knihou.
Už samotný název a parádní obálka Pavla Pavelky naznačují, že to nebude jen tak. Vidíme obraz ve starobylém rámu, kde je zpodobněn samotný autor, a to, ouha, zřejmě ve svém alter egu, nedej bože ve svém pravém já. Jeho potměšilý výraz má daleko do přívětivého výrazu snílka a temné kruhy pod očima sice evokují fanouška tvrdší hudby, ale kdo ví... V pravém rohu vévodí lebka a jako by to nestačilo, má za zády stvoření, jež má daleko do éterické bytosti. Pochopíme, proč jsou v názvu spáry, protože upřímně, polibek takového stvoření bych autorovi opravdu nepřála. :-)))
První dvě povídky jsou na rozehřátí. Jádro prvního příběhu není, bohužel, daleko od skutečnosti, vše je opředeno tajemstvím. Soused je zase alegorií jedné z nejhorších lidských vlastností. A pak už to jen graduje. Je to nápadité, záhadné, dobrodružné, hororové, s nádechem magie, sci-fi, ba ani sex nechybí, stejně jako láska. Povídek je jak jinak, třináct, a ta čtrnáctá je bonusová, humorná. Prostě autor zvládá všechny polohy! ;-) Sbírka povídek je další zdařilý počin nakladatelství Golden Dog. Budu doufat, že múza autora jen tak neopustí a budu se těšit na další knihu.
V Královských zahradách
* antologie
Antologie vznikla jako pocta nekorunovnému králi hororu Stephenu Kingovi, takže jeho fanoušci si jistě užijí. Musím konstatovat, že nejsem úplně nepolíbená Mistrem, nicméně dalo by se to charakterizovat jako letmý polibek na čelo. A i tak jsem si to užila. Kniha je vymazlená po všech stránkách. Má luxusní obálku od Jiřího Dvorského. Kromě povídek samotných obsahuje komiksový prolog a epilog Murina Wolfa. Nechybí předmluva Aleše Richtera, který antologii sestavil a přispěl do ní parádní povídkou, a medailonky všech autorů. Povídky jsou tu strašidelné, tu hororové, ba i romantická linka se najde. Opravdu těžko by se mi vybíraly byť tři nejlepší. Doporučuji!
Smrdutý kojot
Rosana Zvelebilová
V tiráži se dočteme:
Zplodila: Rosana Zvelebilová
Obálka: taky Rosana Zvelebilová
Typografie: zase Rosana Zvelebilová
Ilustrace: furt ještě Rosana Zvelebilová
A takhle to jde pořád. Ne, není to jak to vypadá! Všechno je jinak! A je to parádní a vtipné (třeba jak si bandité chtěli uložit peníze do banky - "... prostě mi spadla zápalná flaška... Takže jsme si místo účtu založili požár, a jak to chytlo, sebrali jsme všechny prachy, na který jsme dosáhli, aby neshořely, a zdrhli."). Celý příběh vidíme nejen očima Smrdutého kojota, lovce zločinců, ale i očima vůdce banditů Benita a jeho bratra Emilia a podváděného starosty Wintona. Každá postava má svůj vývoj a soudit podle prvního dojmu se nevyplácí. Je třeba zmínit i krásnou celkovou grafickou úpravu knihy - komiksovými ilustracemi počínaje "westernovým" písmem konče.
Bylo to srandovní, neskutečně ulítlé a dojemné zároveň. Svině Rosana! :-)))
Mrtví kráčí po zemi
Martin Štefko
Apokalypsa, zombie kam se podíváš a drsný hrdina, prostě Kovboj, který má kolt proklatě nízko. Tak by se dal stručně charakterizovat román Mrtví kráčí po zemi. A když Kovboj ví, jak na to (prostě vystřelit, vymlátit mozek), tak se mu daří přežívat. Co se vlastně stalo, že americká města a země vůbec jsou v troskách, že všude kolem jsou mrtvoly, v lepším případě samozřejmě, v tom horším se klátí kolem a hledají, na kom by si smlsly, úplně nevíme. Ale tak to prostě je a my putujeme společně s Kovbojem a na jeho cestě čelíme útokům různých subjektů a zároveň sledujeme romantickou linku, protože se na drsňáka přilepí šestnáctiletá holka. Musím říct, že mě zombie nikdy nebraly, ale tady je to tak dobře podané, že s napětím čekám, jestli se podaří Royovi a Em uniknout, jak vyřeší přežití jako takové, jestli a kdy už si to konečně spolu rozdají. A to nemluvím o vtipných hláškách, které to odlehčují až k samotnému poměrně překvapivému závěru. Četlo se to dobře, zhltla jsem to raz dva a dám si pokračování! :-)
Červi v hlavě
* antologie
Čtyři autoři přispěli po třech povídkách. Jejich rozsah je příjemný, jednohubkový. Každá z povídek má svou atmosféru a mnohdy nečekanou pointu. Ne že by tam občas nebyla nějaká brutalitka nebo nechuťárna, ale decentní, rozhodující pro mě je houstnoucí očekávání něčeho tajemného, nebezpečného, že nebude vždycky happy end jsem si už zvykla. Tak jen doufám, že budu klidně spát... :-)
Pozdravy záhrobí
Veronika Fiedlerová
Benedikt byl vždycky zvláštní. Tak moc zvláštní, že ho to dovedlo do léčebny duševně nemocných. Je spjatý se záhrobím, a moc o to nestojí, ale musí s tím žít. Ze začátku mu pomáhá astrální kámoška Ester a pak se v něm usídlí duch jednoho neposedného mladíka, motorkáře a lovce žen. Benedikt pracuje jako zaměstnanec pojišťovny a pomáhá odkrývat záležitosti, které se udály poněkud neobvykle, a to právě díky oné schopnosti vidět duchy, otisky vzpomínek i předchozí minulost míst a událostí. Spojuje se zde duchařská a detektivní linka, je to napínavé i vtipné, ale pozor jde i o život! Líbilo se mi to hodně, takže neváhám a vrhám se na druhý díl!
Chapadla Černé hvězdy
Tereza Kadečková
Zatímco ve svých předchozích knihách nás autorka zavedla mezi draky a také propojila současný svět se severskou mytologií, tak nyní nás namočila do oceánu. Ostatně kromě pěkné obálky slibující akci, žádnou idylku, je na každé straně hezky vyvedené chapadlo. Po přiblížení Černé hvězdy došlo k potopě a část lidí se přestěhovala na obří lodě, část přežívá na nezatopené souši, část pracuje pro Nekonečno, jež koná pokusy se symbionty, kteří jsou mimozemského původu, a lidmi. Někteří lidé propadli kultu Černé hvězdy a v jejich tělech rovněž sídlí symbionti a postupně je mění v obyvatele oceánu. A ještě je tu nezpochybnitelná část lidstva, a to robotstvo. Na parádní sci-fi je zaděláno.
Krok po kroku zjišťujeme, jak to na světě nyní chodí, a není to žádný med. Podmořský svět se zatopenou částí města je skvěle popsán, stejně jako plíživá atmosféra nebezpečí, jež číhá všude kolem, a patřičně se to zahušťuje. Kulisa tohoto prostředí však slouží zejména k poznání vztahových problémů, které jsou nám vlastní, ať už žijeme ve středověku, v cyberpunkové společnosti nebo v budoucnosti, kde umělá inteligence získala rovnocenné postavení. Hlavními hrdinkami jsou dvě sestry a ačkoliv jsou to dvojčata, už jejich jména Aphelion a Perihelion naznačují, že jde o dvě zcela rozdílné holky. Co však mají společného, je pocit nedoceněnosti u vlastních rodičů, pocit, že preferují vždy tu druhou. Tak každá hledá svou cestu, rodinu, přátele, někoho, kdo jim bude naslouchat, rozumět... Myslím, že tohle rezonuje celým románem a je to nejdůležitější, dobré k zamyšlení. Závěr je docela hustý. Jo, tohle autorka opravdu umí.
Země v troskách
Kristýna Sněgoňová
Visegrád, další město v oblacích spojující polskou, českou a slovenskou část. I zde žijí lidé, kteří mají naivní představy o životě na povrchu. A mnohým z nich se to vymstí a mnozí z nich (pokud ovšem přežijí) jsou potrestáni. Už víme, že měst v oblacích je víc. Německé město, kde vládl císař, je zničeno. Visegrád má v čele prezidenta, ale vzhledem k tomu, že je to dědičný úřad, tak je nám víceméně jasné, že to s demokracií nepřehánějí. Zatímco v německém městě byli lidé odříznuti od informací, ve Visegrádu existenci na povrchu nepopírají. Ovšem na povrchu to není žádný med. Bavilo mě, jak je román vystavěn, jak se odkazuje na události předchozího dílu, jak to do sebe zapadá. Úplně to vidím i jako film, kde po úvodních akčních scénách následuje střih a objeví se titulek "8 years later"... :-)
Město v oblacích
Kristýna Sněgoňová
Wow! Nikdy není tak zle, aby nemohlo být hůř. Co jinak říct na bezútěšnou situaci lidí po zničující válce, jimž azyl poskytl projekt města v oblacích. Jen některým. Ale ono to není tak růžové. Ve stylu velkého bratra tu je rozdělená společnost od privilegovaných až po vrstvu spodiny. Ne nadarmo jsou části města odděleny zdmi a všemu dominuje císař ve svém paláci. Právem očekáváme nějaký odpor a tím jsou lidé, kteří se hlásí k hnutí Návrat. Návrat kam? No na povrch země. Idealizovaný povrch, kde je líp. Prý.
Hlavní hrdina je v podstatě hnusný šéf oddělení bojujícího se vším a s každým, kdo by se vyslovil pro návrat. I tak je nám ale tenhle antihrdina sympatický. První pasáže románu jsou pomalejší, z náznaků zjišťujeme, co se vlastně stalo, jak funguje město, jak despoticky vládne císař a jsme navnaděni skrytým tajemstvím, jehož odhalení zrychlí děj a pak všechno jde ráz na ráz. Bylo to zajímavé, originální a napínavé. Po přečtení mohu jen konstatovat - wow!
Zakliaty kláštor
Juraj Červenák
Znáte ten pocit, že se nemůžete odtrhnout od knížky, že chcete vědět, jak to bylo dál? Že vás autor patřičně navnadil a vy jste se chytili? Že si užíváte nejen děj a všechny vějičky, které na vás pan Červenák nastražil? Že se vám líbí vykreslení postav, jejich charakterů i tajemství, jež asi skrývá jejich minulost? Že s hrdiny podnikáte cestu do nehostinných a možná i strašidelných míst? Že mystika je dávkována tak akorát, abyste cítili příjemné mrazení v zádech? Tak tady se vám všeho dostane vrchovatě. A skvělé ilustrace Michala Ivana souzní s celou knihou.
Dračia cárovná
Juraj Červenák
Druhý díl začíná vzletně jako bylina se všemi těmi obraty, slovosledem, dikcí a hojnými přirovnáními. Už jsem si říkala, že jestli jsem se nespletla a je to opravdu druhý díl Bohatýra. A hned ukončení první kapitoly mě ujistilo, že ano. Vtipně originálně napsané. Boží. Postavy známé z ruských bylin dostaly nový rozměr. Zrada, boje, vítězství i ztráty se střídají jako na houpačce. Je to velmi čtivé a ve slovenštině obzvlášť šťavnaté, keď pán Červeňák popisuje všetky tie ozruty. Temná linka, která započala proměnou jedné z oblíbených postav kyjevských bohatýrů, bude mít určitě pokračování. Tak se těším!
Poutník z Mohameda - Alláhův hněv
František Kotleta (p)
Smála jsem se už u předmluvy objasňující vznik i přepracování díla a jeho možné hodnocení napsané "společně" pány Kyšou i Kotletou. Boba a Bobka si fakt nepustím! Nicméně Poutník z Mohameda začíná na muslimské planetě Zakát a na ní i končí. Daniel Kalandra, pašerák, pirát, carský důstojník, špion a terorista a to vše v jednom, plní své mise a zachraňuje dceru. Přilehlý vesmír a planety v něm jsou rozděleny. Jsou tu muslimské planety, něco málo ruských a amerických a utajené židovské a všude má Daniel kontakty. Pokračování v podobě Alláhova hněvu bylo rovněž výborné. Jasně se zde ukazuje, že ať začnete válku nebo nezačnete (v meziplanetárním měřítku, pochopitelně), tak to bude vždycky špatně. Ale pašeráci mají zájem udržovat rovnováhu, "protože, co si budeme vykládat, obchodu s pornem válka nesvědčí." A tohohle by se měli všichni držet, a to v daleké budoucnosti i teď!
Příliš dlouhá swingers party
František Kotleta (p)
S lehkostí autorovi vlastní napsané povídky spojené hlavními postavami řešící případy, které odkazují na zneužití magie. Kousky začínají krátkou pasáží z akce někde uprostřed příběhu, což patřičně navnadí, a pak se to celé rozběhne od začátku. První povídka Boží tango je v podtextu pěkně mrazivá, jako všechno, co vychází ze skutečnosti, co si lidé navzájem dokážou dělat. Povídky kromě dobrodružství skrývají i lechtivý náboj a o humorné hlášky a situace není nouze. Člověk by nevěřil, jak náročná a vyčerpávající je práce při vyšetřování zmizení prostitutek, kdy doktor Kosek, antropolog religionista, shání informace přímo v "terénu". Výslech luxusní prostitutky nemá chybu: "A mám být přitom svlečená nebo oblečená?" "Svlečená," zaúpěly prosebně hormony...":-)))
Vládca vlkov
Juraj Červenák
Trošku jiná mytologie - slovanská, do života smrtelníků vstupují pohanští bohové a jejich vlastní zájmy, k jejichž prosazování používají lidské hrdiny. Četlo se to dobře, příběh měl několik dějových zvratů. Dle mého mínění Sapkowského Zaklínač je trošku o něčem jiném, takže jsem se nesoustředila na srovnávání. Je tu spousta krve, vnitřností a krutosti, ale tak svět není veselé místo. Kromě hlavního hrdiny, který je sice silný, ale není nezranitelný a jehož předchozí život je odhalován postupně, jsou tu i ženské postavy. Tyto ženy jsou zdatné, nezávislé a hrdé, ale přesto se rády opřou o mužnou hruď a jsou vděčné za silné pomocné mužské ruce, což se mi líbí. Knížku jsem si schválně koupila ve slovenštině, když se jedná o slovenského autora, takže už pár dní se mi hlavou honí myšlenky ve slovenštině a občas aj tak hovorím. :-)))
Rázová vlna
František Kotleta (p)
Ach jo, heroický závěr. V podstatě happy end, co byste chtěli, trnitá krvavá cesta došla svého cíle. Ženy u měnitelů zažívají peklo, než přijdou o život zpravidla nějakým bolestivým způsobem, muži zase u divokých nejsou na tom o nic lépe. Hlavní hrdina je prototyp čestného válečníka a ženy kolem něj jsou silné baby. Tak je to vyvážené, dobrodružné, plné zvratů a pořádně apokalyptické. Ale ach jo, ten heroický závěr... jsem smutná. Kdybych byla kuřák, zapálila bych si doutník.
