maxicos komentáře u knih
Vím, že jsem s knihou neměl moc trpělivost. Chvílemi mě ubíjely dlouhé popisy a postavy, které fungují jen jako kulisy. Ta atmosféra ve mně ale zůstala a prakticky není dne, kdy bych si na knihu nevzpomněl.
Škoda toho nepovedeného překladu a editorské práce.
Původně jsem si knihu z knihovny vytáhl jen jako společníka pro zkrácení dlouhé chvíle v tramvaji. Proto mě překvapila propracovanost jednotlivých logických problémů. Asimov byl velice chytrý chlapík, čehož je kniha jasným důkazem. Knihu bych označil za sbírku scifi detektivních příběhů, jejichž hlavní hnací silou není kriminální zápletka, nýbrž technický problém.
Musím se Klimeše zastat. Jeho kniha je kvalitní filmovědnou prací, za kterou se rozhodně nemusí stydět. Čtenářskou cílovou skupinou jsou však především lidé z oboru (případně laici s určitým přehledem v současné [filmové] historii). Pokud hledáte starý historický přístup, který je založený na velkých jménech a celistvosti dějin (jednoduše řečeno, pokud hledáte čtivou a povrchní literaturu, plnou šokujících zajímavostí), doporučil bych například Bartoškův Náš film, který se dá za pár korun sehnat v antikvariátech.
_________________
Nechápu, jak může uživatel Tarantino ohodnotit totálně zpackané a "otřesně napsané" Lukešovy Diagnózy času plným počtem, zatímco mnohem kvalitnějším pracím davá odpad. Pravděpodobně se za nickem schovává samotný Lukeš.
Nemůžu souhlasit s častým názorem, že je kniha složitá. Uznávám, že je prvních pár stran težších pro orientaci, ale to se po chvíli změní a kniha se čte dobře. Naopak musím souhlasit s dokonalostí jazyka v překladu Vladimíra Kafky. Kniha se tak stává i přes určité pasáže a Oskarovo chování krásnou. Doporučuji tedy soustředit se nejen na fabuli, ale i na Grassovu básnickou genialitu. Těm, kteří ji nedoceňují, pak doporučuji zajít do Cibulového sklípku.
Karla Veselého považuji za jednoho z nejlepších současných hudebních kritiků a tato kniha čtivě představuje historii černé hudby a sféry jejího vlivu.
Brilantní výběr Cortázarových povídek, který bohužel lehce shazuje poměrně hodně překlepů a mizerná práce editora.
Skvělá dětská miniknížka. Jsem rád, že se na trhu stále častěji objevují chytré a vkusné knihy pro nejmenší. Kéž by jednou převálcovaly tu nechutnou 3D hrůzu, která v současné době převažuje.
Heteronyma vymyslel sám Pessoa. Jsou to vymyšlené charaktery s vlastnostmi, které autor používá k tvoření rozdílné tvorby. Sám Pessoa jich měl kolem 79 a tato sbírka obsahuje 3 z nich + samotného Pessoa. Osobně mě nejvíc dostali Albert Caeiro a Alvaro de Campos. "Materialismus" Alberta Caeira je vtipně ironický a při čtení Camposovy Námořní ódy jsem úplně cítil vůni moře a řev obětí pirátů. Teď mám knihu půjčenou z knihovny, ale doufám, že se mi ji podaří někdy sehnat, protože jednou tuto sbírku přečíst nestačí.
Při čtení knihy jsem měl pocit, jako bych sledoval film od Jana Švankmajera. Surrealistická jízda Prahou, která má k magickému realismu celkem daleko. Ze začátku jsem se v mluvě lidí druhého města ztrácel, občas mi přišlo, že se Ajvaz snaží být surrealistický za každou cenu na úkor obsahu. Nakonec jsem ale neodolal a nastoupil do zelené tramvaje, která mě podél zdí domů odvezla až na temná místa za kabáty a ukázala mi druhé město tak, že jsem bál, že už z ní nikdy nevystoupím.
Jeden z nejlepších magických realismů, co jsem kdy četl.
Četl jsem jako malý kluk. Dodnes bych tu limonádu chtěl ochutnat.