MaxQ komentáře u knih

Vždycky, když potřebuji porušit nějaká pravidla či zákony, tak si to ospravedlním slovy, že jde spíš jen o doporučení. Používal jsem to tak dlouho, že jsem už ani nevěděl, kde jsem si to vypůjčil. A bylo to vocaď!
U této knihy jsem zažil něco podobného, jako u Pyramid. Kdysi dávno jsem to zařadil mezi průměr a teď hodnotím jako vysoký nadprůměr. Posloužím raději několika citáty:

"Dobrý Bože. Tak vy jste syn starého Střízlivoje. Jak se má ten starý ďábel?"
"To, pane, nevím, už je po smrti."
"Ale no ne. Jak dlouho?"
"No posledních třicet let," odpovídal po pravdě Jeník.
"Ale vy přece nevypadáte na víc než na nějakých dvac-" začal Rozšafín. Výsměšek ho strčil loktem do žeber.
"Tady jsme na venkově," zasyčel. "Tady dělají lidé věci jinak. A častěji."

Stařenka Oggová se podívala pod postel, aby zjistila, zda se tam náhodou neskrývá nějaký muž. Nebyl tam, ale člověk nikdy neví, kdy přijde ke štěstí.

Bábi dramatickým gestem smetla na zem stříbrný svícen a několik dalších předmětů a položila Diamandu na stůl. Je třeba říci, že tam bylo několik akrů zcela volné stolní desky, ale nemá žádný smysl dramaticky vstupovat, nejsme-li připraveni nadělat trochu toho nepořádku.

7 26.04.2017

Ideální knížka pro děti. Krátké příběhy se dají číst před spaním a děti se něco naučí. Dokonce náš to inspirovalo k vymýšlení vlastních podobných příběhů. Doporučuji.

26.04.2017

Takový nemastný neslaný výběr propojený celkem chaotickým putováním Večerníčka za Mikešovou čepicí. Jediný přínos vidím v testování dětí, které večerníčkové příběhy by se jim mohly líbit a tu konkrétní knížku pak půjčit v knihovně.

1 20.04.2017

Zeměplocha tentokrát na vážné téma náboženského fanatismu a fundamentalismu. Ale vážné téma nevylučuje veselou knihu. Bavil jsem se, i když musím říct, že mezi top ten pratchettovky tenhle příběh asi nezařadím. Asi mi tam chybělo ještě trochu humoru navíc. Ale i tady platí, to co u všech ostatních knížek ze Zeměplochy, pořád jde o nadprůměr.

1 10.04.2017

Připomněl jsem si po letech během večerního čtení dětem. Pro mě asi nejzábavnější knížka s Ferdou. Toho může trumfnout už je brouk Pytlík.

2 31.03.2017

Tak především kvituji rozsah třetího dílu, který už nestraší 500 stranami. Tím pádem se mi i zdá, že děj odsýpá trošku rychleji, než v předešlých dílech. I závěr mě potěšil. Vlastně bych byl rád, kdyby se k tomuto příběhu autor někdy vrátil a pokračoval přesně tam, kde skončil.

Pokud mám celkově hodnotit trilogii, jde o nadprůměr, což dokazuje především to, že jsem jí věnoval tolik času.

2 28.03.2017

Další největší tajemství lidstva rozluštěno. Omlouvám se všem příznivcům této řady, ale já to po 100 stránkách vzdal. Vědecká rovina mi přišla příliš popisná a nepravděpodobná a akční části knihy ve mně vzbuzovaly spíše pobavení než napětí. Tohle nebude můj šálek kávy.

4 13.03.2017

Jak jsem se obával už po prvním díle, tento druhý díl jsem nedočetl. Skončil jsem někde za polovinou. Příběh se celkem vleče, což by u něčeho zajímavého snad nevadilo, ale tohle je prostě jedno žánrové klišé za druhým, originálních nápadů minimum. Asi nejsem cílová skupina. Což jsem rád.

Tím ovšem nechci odradit milovníky upířích ság a zombie apokalyps - napsané je to řemeslně dobře, těm se to líbit bude.

Třetímu dílu šanci nedám, sorry jako.

09.03.2017

Začátek nadupaný na maximum, až mi bylo líto, že se z toho vyklube zase jen další upíří sága. Zhruba po třetině knihy už příběh zapadne do běžných žánrových klišé - rozpadlá rodina, hlavní hrdina a jeho dítě, starý profesor, který ví, originální zbraně na upíry... Ale četlo se to dobře, druhý díl už mám na poličce, tak uvidím, jestli ho zvládnu celý.

2 27.02.2017

Trošku jsem se bál, že se budu u takhle dlouhého rozhovoru nudit, ale nestalo se. Pan Čepelka je chytrý a moudrý člověk a jeho zpověď upřímná, se všemi pochybnostmi a nejistotami (žádné populární "je to tak a tak a zatím si stojím"). A jako cimrmanolog jsem se dozvěděl plno dalších zajímavostí ze života divadla. Příjemně strávený čas.

3 22.02.2017

Pěkná knížka s krásnými obrázky. Jenom bych vytknul jednu věc - ono rozepsat sedmiminutový večerníček na cca. 15 stránek značně ubírá na ději a spádu. Respektive se děj hodně zpomalí a kapitoly jsou spíše popisné. Ale i přesto je to pěkná dětská knížka.

20.02.2017

První polovina knihy je akce za akcí, trošku ke škodě děje - autor odmítá prozradit, o co vůbec jde. A ke konci, kdy by měla akce gradovat, se začíná vysvětlovat a to tak podrobně, že se za chvilku ztrácím ve jménech. Ovšem hlavní devizou knihy je humor hlavního hrdinu. Jeho ironická ich forma připomíná drsnou školu Philipa Marlowea. Pár ukázek:

Zkrátka, když tě kulka z Peacemakeru trefí například do nohy, nezakleješ a neodejdeš do úkrytu, aby sis tam sroloval a zapálil cigaretu a jednou rukou pak obratně střelil útočníka mezi oči. Když tě kulka z revolveru zasáhne do nohy, padneš v bezvědomí k zemi a ... už nikdy pak nebudeš chodit bez berlí, protože ta kost bude tak rozdrobená, že chirurg nemá jinou možnost, než ti nohu uříznout.

Kdybych měl v ruce meč a povolení jej užít, pasoval bych na místě Hunsletta do šlechtického stavu. Ovšem nejdřív bych s ním pořádně praštil Skourase.

Když jsem potřetí upadl na kámen, rozbil jsem baterku, zápěsťový kompas a způsobil jsem si několik velkých modřin. Pak potkal stejný osud hloubkoměr. Téměř nepochopitelně zůstal neporušený. Hloubkoměr je zdatný pomocník při hledání cesty lesem bez stezek a v noci.

Obešel jsem roh téhle kůlny a náhle se zastavil. Vždycky se totiž zastavím, když mě do břicha udeří beranidlo.

2 09.02.2017

Na prvním místě bych řekl, že je to knížka, která vás nepustí. Nebo mě teda nepustila. Na druhou stranu, jako ajťák jsem vysloveně trpěl. Ať už při popisu techniky z roku 2050, která připomínala spíše rok 1997, tak i při pasážích o serverových patrech v silech. Takhle by to stovky let teda opravdu fungovat nemohlo. Ale ne každý je ajťák, chápu, ostatní si to možná vychutnají líp ;)

2 03.02.2017

Tak nevím. Pan Štaidl na mě vždy působil dojmem chytrého člověka, který sleduje výhradně vlastní prospěch. Po přečtení jsem získal dojem, že je v něm i něco víc (kupodivu :) Jde o knihu muzikantských vzpomínek na různé hotely a na příběhy, zážitky a úvahy s nimi spojené. Každá kapitola končí povídkou, na což jsem si těžko zvykal, ale budiž. Některé byly zajímavé, jiné méně, aspoň teda pro mě. Jistou kvalitu ovšem mají.

A dva citáty:

Venýšn (Benátčan), jak se tu hotelu zkráceně říká, má tisíce přepychových pokojů, jakož i vodní kanály, po nichž japonské turisty vozí gondoliéři, co by od minuty mohli zpívat v naší Státní opeře, za což by obdrželi měsíční plat, rovnající se jejích týdenním tuzérům.

"Ty bejku, až ti bude vosumdesát," zklidnil mě Arnošt Lustig, "budeš mít kolem sebe takový ticho, až budeš šťastnej, když ho přeruší pošťák, co ti přinese kámošovo parte."

23.01.2017

Nejprve jsem si trochu zanadával, protože z názvu jsem usoudil, že kniha bude o Horníčkovi. Ale nebyla. Vlastně byla i nebyla. Jde o vzpomínky jednoho muzikanta a jeho kapely, kterou jsem, přiznám, vůbec neznal, jak v letech své největší slávy obráželi republiku se svým programem. A s panem Horníčkem.
Nakonec jsem byl ale rád, že jsem knihu dostal do ruky. Taky jsem jezdíval s kapelou a úplně přesně si vybavuju podobné situace na pokojích i na pódiích. Oceňuji autorovu otevřenost, se kterou se do vzpomínání pustil. On pak člověk třeba zrovna takového Horníčka uvidí hned v jiném světle. V ještě lidštějším.

16.01.2017

Kdo by neznal jeho melodie. A kdo by se chtěl navíc dozvědět i něco o jejich autorovi, ten tuto knížku uvítá. Dozvěděl jsem se opravdu plno zajímavých maličkostí, které jsem jinde nevyčetl. A jako muzikant amatér jsem ocenil odbornější pasáže, byť jich mnoho není (vlastně jen ty, kde mluví Morricone :) Jediná výtka - kniha mohla být klidně obsažnější.

1 16.01.2017

Asi už jsem to tu psal, ale čarodějky zrovna nepatří k mým oblíbeným postavám. V této knize Pratchett ubral na humoru a přidal na vážnosti. I tak je tady ale hodně míst, které pobaví, např. partie pokeru s Bábi Zlopočasnou. A pár jeden citát:

Cena za hříchy je smrt, ale stejný honorář po vás bude požadovat i ctnost, a zlo a neštěstí mají tu výhodu, že se v pátek dostanou z práce dřív domů.

1 16.01.2017

Velmi zajímavá kniha, zvláště přesah do našeho světa. Nicméně Smrť je opravdu sekáč. A i když toto téma nemusí někomu sednout, přidám zde pár citátů, aby bylo jasné, jak dobrá je to kniha:

Nutnost této události cítí dokonce i... městští lidé, kteří mají s přírodními cykly a přírodou společné jen to, že svým volvem kdysi přejeli ovci.

...jako člověk, který se snaží naprogramovat videorekordér podle návodu, jejž přeložil z japonštiny do holandštiny korejský pěstitel rýže... tápal Rumpál Žička dál.

Starší pAsák dokázal udělat s konverzací totéž co hustý sirup s kolečkami v hodinách.

"Jediné, co to dokáže, je potulovat se kolem a požírat věci," odpověděl pohrdlivě děkan.
"Hoďte na to špičatý klobouk," ohrnul arcikancléř rty, "a můžete to prohlásit za člena fakulty."

4 10.01.2017

Dětem se líbí, mně taky. Klidně mohla být delší, takhle vystačila jen na tři večery.

04.01.2017

I já použiji slovo "příjemné". My cimrmanologové to totiž opravdu přečteme za jeden večer, takže nakonec je to spíše taková příjemná ozdoba knihovny.

4 27.12.2016