MaxQ
komentáře u knih
Jak chodil Kristuspán se svatým Petrem po světě
Vladislav Stanovský
Milé a krátké pohádky o tom, jak Kristuspán se svatým Petrem chodili po českých zemích. Tu přespávali na senících, tu v hospodě a mezitím napravovali nebo odměňovali lidi, podle toho, co si kdo zasloužil.
Pohádky
Miloš Macourek
U dětí tato kniha zabrala, i u mě. Několika slovy - absurdní, komické, vtipné, veselé, plné fantazie, prostě nádhera. Nechápu, jak mě tato kniha mohla v dětství minout.
Dva případy kapitána Exnera - Znamení lyry / Poklad byzantského kupce
Václav Erben
Četlo se to dobře, možná Znamení lyry bych trošku zkrátil. Bohužel se mi nechce věřit v existenci takového detektiva v tuhé totalitě.
Mezi rakví a Araratem
Werner Steinberg
V anotaci jsem se dozvěděl, že autor dobrovolně přesídlil z NSR do NDR. Už to mě mělo varovat. První polovina se odehrává na palubě kosmické lodi a řeší se porodnost, ve druhé polovině posádka bojuje na cizí planetě s jakýmisi koulemi. Do toho hrdinové neustále vnitřně rozebírají své pocity, čímž mají zřejmě vysvětlit motivaci svého dalšího chování. Celkový dojem - zmatenost, nuda.
Lupiči mrtvol
Jan Zábrana
Poslechl jsem si jako audioknihu... Výběr povídek sympatický, odpovídající době. Krátké anotace k jednotlivým autorů také dobré. A povídky, které z hlavy asi dlouho nedostanu: Moucha, Černý vítr, Berenice a kvůli pointě Malý svět Louise Stillmanna.
Vražda pro štěstí
Josef Škvorecký
Jak tady někdo psal, kniha je psaná košatým a šťavnatým jazykem. Ano, to je asi ten důvod, proč mě nechytla a do konce jsem ji nedolouskal.
Mělké sibiřské hroby
Michael Krupa
Další z mnoha knih líčící neuvěřitelně šokující a brutální podmínky v ruských gulazích. Toto téma mě vždy fascinovalo, už od doby, kdy jsem přečetl Jeden den Ivana Děnisoviče, po němž následovalo Souostroví Gulag, Gulag od Anne Aplebaum a další a další.
I tento příběh je plný beznaděje, zoufalství, absurdit, ale i soucitu a štěstí. Člověk se mu zdráhá uvěřit. A můžeme jenom doufat, že patří navždy do historie.
Těžké melodično
Terry Pratchett
Jedna z prvních knížek ze Zeměplochy, kde cítím, že délka knihy neodpovídá obsahu. Na to, jak je tlustá se tam toho opravdu zas tak moc neděje. Přitom bych byl rád, kdyby se z tématu rockové hudby vytěžilo ještě víc. Potenciál tam je.
Na druhou stranu jde pořád o skvělou zábavu, která nad ostatními fantasy vysoko přečnívá. A pár citátů:
Rodiče bývají velmi důmyslní v tom, jak se vyhnout v řeči jistým věcem, přestože jinak používají zbytečně mnoho slov.
Nový majitel se rozhodl, že posune svůj podnik po společenském žebříčku vzhůru. Stejně to byl jediný možný směr.
Naklonil se kupředu. Kdyby se jeho úsměv ještě o kousek rozšířil, byla by mu upadla horní část hlavy.
Smrť přikývl. Vlézt k Zašitému bubnu a prohlásit se za Vincenta Nezranitelného, to byla podle ankh-morporských měřítek skutečně jasná sebevražda.
Pohádky z parkoviště
Zuzana Pospíšilová
Tak tahle knížka nám doma nesedla. Příliš dlouhé věty, příliš mnoho pro děti nesrozumitelných slov... Ale obrázky jsou pěkné.
Nadace
Isaac Asimov
Četl jsem kdysi na gymplu. A dnes jsem se k ní vrátil. Tak ano, je to klasika, námět i v současné době neotřelý, ale holt ty dialogy a minimum akce... nevím, už jsem se do toho tak neponořil.
Třikrát 87. revír
Ed McBain
Drsné krimi z drsného prostředí zločinu. Kromě vlastního vyšetřování se autor věnuje i osobním životům detektivům, což ovšem taky není žádná selanka.
Muži ve zbrani
Terry Pratchett
Noční hlídka v čele s Elániem, Tračníkem a Nobym... co si přát víc. Snad jen ten příběh byl tentokrát příliš zamotaný.
Slovácko sa nesúdí
Zdeněk Galuška
Stařeček Pagáč a jeho humor mňa moc neoslovil. Ale su na to sám, tož budem račejc držat kušnu.
Pohádky pana přednosty
Robert Drozda
Pěkné tématické pohádky propojené příběhem přednosty Drahoráda. Dětem se líbilo.
Po práci legraci
Jakub Šofar
Kniha na pomezí vážné encyklopedie a nevážné sbírky anekdot. Některá hesla (vtipy na socík) jsem si pamatoval, ale jiná byla pro mě nová. Sem tam jsem se i od srdce zasmál. Těžko říct, jak byly uvedené pojmy po republice opravdu rozšířené. Dle vlastních zkušeností se něco říkalo v jednom městě a než to přišlo do druhého, už se na to nabalilo něco jiného, případně pointa vyzněla proti někomu jinému. Na druhou stranu chápu, že něco takového se opravdu těžko mapuje.
Osobně ovšem beru knihu spíše jako sbírku vtipů než jako literaturu faktu. Což byl, doufám, i záměr autorů.
Honzíkova cesta
Bohumil Říha
Už moc nevím, proč se mi to jako malému tak moc líbilo, ale jedno je jisté. Na děti to prostě funguje. Jednoduchý čistý příběh s krásnými obrázky. Čtu teď svým dětem a taky jsou nadšené. I z družstevníků :)
Evoluce
Bernard Beckett
Kniha psaná pouze kvůli pointě. Myslím, že by příběhu více slušela forma povídky.
Prázdniny s babou Jagou
Eduard Nikolajevič Uspenskij
Na zkoušku jsem pro čtení dětem před spaním vytáhnul tuhle knížku, o níž jsem si z dětství pamatoval, že se mi líbila. A kupodivu, ona je opravdu dobrá. Přečetli jsme poprvé a čteme znovu. Bavím se já i děti. Je plná bizarních postav, robotickým Kostějem Nesmrtelným počínaje a trápidlem smůlou Kazimourem konče.
A děj? Cara Matěje podrazí jeho zaměstnanci a povolají místo něj Kostěje Nesmrtelného. Ten je sice sám slabý, ale když má kolem sebe lidi, je nejsilnější na světe. Kostěj se obklopí těmi nejhoršími kreaturami pohádkového světa, ostatní ovládne strachem a chce dát dokonce popravit cara. Tak nějak to vzdáleně připomíná ruské dějiny, ale možná se mi to jen zdá. Je to přece knížka pro děti ;)
Santiago: Mýtus daleké budoucnosti
Mike Resnick
Klasická space opera z prostředí lovců skalpů, kde se to kupodivu ani moc nehemží mrtvými a netečou galony krve. Má takové sci-fi rád - co svět, to jiná kultura, prostředí, ale stejně zaplivané bary a hospody. Děj se sice trošku vleče a konec není žádný majstrštyk, ale nevadí.