MaxQ komentáře u knih
Začátek velmi slibný. Až tak, že i očekávání byla příliš velká. Těch situací, které mohl autor na tomto půdorysu zpracovat! Vím, že existují ještě další knihy z této série, nicméně s klesající kvalitou. Takže, suma sumárum, nakonec tento první díl, se ještě dá celkem v pohodě číst, dokonce se zde dočkáme i mírné pointy, proč byl tento svět stvořen, ale když si to člověk představí, chtělo by to něco víc. A to se nekoná, ani konat nebude.
I přes naprosto absurdní zápletku je to kniha napínavá a velice čtivá. Tak se asi pozná dobrý autor. Také bych pár stránek ubral, ale na druhu stranu jsme od Kinga zvyklí na jiné fascikly, takže kdoví. Třeba už jich pár ubral :)
Takový nemastný neslaný kompilát z několika málo zdrojů. Na druhou stranu je dobré si připomenout, že i takoví herci mezi námi byli a někteří z nich vydatně zatápěli svým kolegům.
Pár dopisů krásných, dalších několik úplně zbytečných. Asi by to chtělo protřídit. Ale člověk si tak nějak uvědomí tu dobu, kdy si každý dopis vzal do ruky, pozorně pročetl, promyslel odpověď a pak ji vlastnoručně napsal a odeslal. Dnes ve věku mailů prakticky vyloučené.
V dětství mě tato kniha asi minula, ačkoliv si matně pamatuji nějaké pokračování v Ohníčku. Nicméně teď jsem dočetl s dětmi a dcera (8 let) je úplně nadšená. Jdeme shánět další díly.
Pokud chcete dostat své děti ke sci-fi, je tohle ta správná cesta. Příběhům nechybí fantazie, ani humor. Například keříky chodící po raketě a loudící kompot nemají chybu.
Tak jsem si po dlouhé době připomněl Kulhánka a musím říct, že je to stále velká paráda. Pokud hledáte oddychové čtení v prvotřídní kvalitě, jste na správné adrese. Kvalita vynikne zvláště ve srovnání s jinými knihami podobného ražení. Ty jsou většinou... trapné. Nevím, jak to dělá, ale tenhle Kulhánek jede správně po hraně a k trapnosti nesklouzává.
Tak to byla opravdu zajímavá kniha. I když jsem pointu tušil, stejně šlo o nevšední zážitek. A jedno vím jistě, tuhle knížku si dám někdy ještě jednou.
Já byl nadšený. Přesně takový styl sci-fi mám rád. Trochu tajemství, trochu vědecké techniky, trochu ponaučení, do toho napětí, neotřelý námět a to vše psané jednoduchým srozumitelným jazykem autora, který se nehoní za počtem popsaných stránek. A jako třešnička na dortu hypnotický závěr, kdy jsem nestačil obracet strany knihy a držel palce tak, až jsem si je málem vykloubil.
Výborná knížka o cestování časem. Použití kvantové teorie k tomuto účelu znamená, že i ten, co o fyzice něco ví, nemusí u technických detailů úplně trpět. Příběhu trochu padá řemen v okamžiku, kdy se parta archeologů dostane do středověku. Je to logické, objeví se nové postavy, nové prostředí, ale pak už to zase letí až do skvělého finále. A popis středověkého turnaje, to je třešnička na dortu.
Ačkoliv stále humorné, bohužel velmi chaotické. Také hlavní hrdinové začínají být značně odosobnění. Jejich reakce jsou značně předvídatelné a obzvláště v případu Arthura už z jeho osobnosti zbyl pouze nechápavý idiot. Což je škoda. Co se týká humoru, postupně se vytrácí, ale i zde najdeme perličky na dně:
- Kam míříme?
- Musíme se setkat s pradávnou noční můrou Vesmíru.
- A kde nás vysadíte?
Stařec chvíli neodpovídal. Zíral na přístroje s výrazem člověka, který se snaží převést zpaměti stupnici Fahrenheita na Celsia a přitom mu hoří dům.
Hlavní vypravěč krajně nesympatický.
Neustálé odkazování na to, co se stane: kdybych věděl, co se pak stane, nikdy bych to neudělal; proč já blbec udělal to a to, nemuselo stát to a to. To je tam skoro na každé stránce.
Překvapení typu - teď jsem objevil toto, bude to důležité a někomu to změní celý život. A než nám řekne, co objevil, dvě stránky o tom takhle básní.
Na druhé straně zajímavý námět a poslední třetina knihy je i trošku napínavá.
Za mě takový lepší průměr. A na Tribeč nejdu.
Neuvěřitelně nudná kniha. Nelíbila se mi před lety a ani po letech jsem se do ní nezačetl s chutí. Námět komunikace lidí s vorvani a řešení složitých úkolů pomocí jejich sdíleného vědomí vypadá nudně už sám o sobě. Ale věřte, v této knize je to ještě horší. Knihu jsem dočetl jen proto, že je naštěstí velmi krátká.
Za dobu blokády Leningradu zemřelo ve městě hlady 750.000 obyvatel. Těžko si pod tímto číslem představit míru utrpení - matek, kterým postupně umírají všechny děti, kdysi milujících manželů, kteří se začali nenávidět pro kousek chleba navíc, rozklad lidských osobností, které postupně psychicky i fyzicky umírají. Přeplněné hřbitovy, masové hroby, hromady mrtvol ve stodolách. Smrt jako každodenní součást života.
A kdo za to může. Rovným dílem Hitler i Stalin plus plno dalších naprosto nekompetentních lidí, pro který je lidský život jenom právě to číslo. Kdo za to byl potrestán? Obyvatelé, kteří o tom po válce chtěli podat svědectví putovali do Gulagu. Na velké osobnosti velkého Stalina nesmělo zůstat ani smítko z této "statistiky".
Celkem zajímavý děj, napůl realita, napůl fikce, proč ne. Bohužel se obávám, že za pár měsíců už nebudu tušit, o čem to bylo. Asi nejvíc překvapil závěr příběhu, který se rozjel tak prudce, že jsem si ten odstavec musel přečíst dvakrát, abych měl jistotu, že mi neuniklo aspoň nějaké varování. Neuniklo. Prostě vyvrcholení přišlo opravdu nečekaně.
Tak přečíst se to dalo, nicméně celkový pocit z knihy je rozpačitý. Jsem rád, že to nemělo víc stran, už tak to bylo celkem ukecané. A řeší se tam všechno - od války a míru, zneužití vědeckého výzkumu až po náboženství. Ale sem tam probleskla i akce. Popravdě řečeno mi nedošlo, co tím chtěl autor říci. Spíš mám pocit, že tahle kniha už morálně zastarala a možná právem upadla v zapomnění.
Komentář píšu s půlroční časovým odstupem, tak snad jen dojem, který ve mně zanechala - celkem příjemný příběh, prost zbytečných brutalit, nicméně podrobnosti si už asi nevybavím. Takže spíše jednohubka.
Kniha má 550 stran. Dle mého skromného odhadu je z nich 400 zbytečných. Hrdinové si tam neustále opakují, že potřebují s někým mluvit a na něco se ho zeptat. Když už se k němu dostanou, stejně se ho z různých důvodů nezeptají a tak si další tři kapitoly říkají, jak s ním zase potřebují mluvit. Nejprve mě to samozřejmě štvalo, ale pak už jsme se tomu smál.
V polovině jsem už přeskakoval celé odstavce a půlstrany, aniž bych ztratil přehled o ději. Vydržel jsem jen kvůli pointě, jestli ta to nakonec celé nějakým zázrakem nezachrání. No, nezachránila. I když musím říct, že poslední kapitoly se konečně daly aspoň číst.
Oproti prvním knihám, tato ztrácí lehkost a nadhled, ale humoru je stále naštěstí dost. Situace jsou zde stále ztřeštěné, nicméně mám pocit, že tady už Adams trochu tlačil na pilu. Jako by měl tu knihu povinnost napsat a ne ji ze sebe jen tak radostně vysypat.
Taková road movie esesáka s parťákem po osvobozené Francii za svým temným cílem. Něco mezi Šakalem a Hanebnými parchanty (včetně kina :) Napínavé určitě, historicky faktografické taky, hlavní záporák dostatečně záporný, takže proč ne. Za zajímavost stojí popis rozbujelého černého obchodu organizovaného americkými vojáky. Člověk by tušil, že něco takového mohlo být, ale v takové míře...
Poprvé jsem četl snad před 20 lety. Tehdy to pro mě byla bomba. I dnes jde o velmi čtivou a napínavou knížku, ale to kouzlo se vytratilo. Ale to je asi můj problém. Jinak samozřejmě doporučuji všem, kdo má rád mystiku, tajemství, historii, krev a samozřejmě Sherlocka Holmese.