MaxQ komentáře u knih
Našel jsem v knihobudce, tak jsem neodolal. Přečteno za dva dny. Čekal jsem spíše primitivní příběh, převyprávěný jeden díl seriálu, ale je pravda, že to tohle by na celý film mohlo vydat. Autor se příliš nezdržuje popisem světa ST, což je výhodou a děj ubíhá o to svižnějším tempem. Na druhou stranu, nečekejte žádného Dostojevského, pořád jde o čtení na pláž.
Strašný blábol. Autor má k dispozici pouze jeden rozhovor, jeden dopis a kolem toho spoustu dohadů, domněnek, nesmyslů a fantazií, kde je spíše přání otcem myšlenky. Možná bych si tuto knihu, značně osekanou, dokázal představit jako jednu kapitolu v knížce o tomto experimentu. Ale jinak je to nečitelné.
K této klasice jsem se vrátil po letech. Začátek strhující, později se začne více filozofovat, než jednat, ale jde o stále čtivou knihu. Představit si sám sebe, jak se ráno probudím do světa slepých lidí včetně mě - to je děsivé. Navíc se Wyndham ukázal velký vizionář - v roce 1951 předpovídat genetickou manipulaci rostlin a jejich rizika, družice jako nosiče atomových zbraní, úvahy o nepovedeném kosmickém experimentu... Všechna čest.
Výborná detektivka s nesmlouvavým Elániem, chirurgicky bezchybným Vertinarem a Nobym jako kandidátem na nového krále. Plus několik tápajících golemů a Karotka s krísmem až na půdu. Místo dalších slov raději pár citátů:
Ta funkce skutečně přivádí lidi k šílenství. Posaďte tam nějakého člověka, který není ani horší, ani lepší než kdokoliv z nás, a za pár měsíců už diskutuje s mechy a lišejníky a nechává péct lidi zaživa.
"Ležíme ve stoce, Noby," zasténal. "Óóó!"
"Všichni ležíme ve stoce, Frede. Ale některý z nás upíraj pohled ke hvězdám..."
Neexistovaly žádné zdravotní předpisy nebo zákony. Pokusit se o něco takového by bylo stejně marné jako instalovat detektory kouře do pekla.
"U Bohů! Chcete, abych přivedl doktora?"
"Zbláznil ses? Potřebujeme ho udržet naživu."
Navážka zvedl otlučenou židli.
"Tohle mu bude muset stačit," řekl. "Jestli se mu to nebude líbit, tak jí vždycky ještě můžu ulomit opěradlo."
"Cože?" nechápal Řiťka.
"Starej kobliha mi řekl, abych mu donesl vzorek stolice."
Platí, co jsem napsal u Vládců strachu - Kulhánek umí psát drsné příběhy tak, aby nespadl za hranu trapnosti. Možná tím, že hlavní hrdina sám sebe shazuje tak často, že to ani nestihnete udělat za něj. Co se děje týká, jde o takovou rozsáhlejší verzi Vládců. Ale čte se to sakra dobře a těžko se od knihy odtrhuje.
Tentokrát dva dlouhé příběhy, ačkoliv bych dal raději přednost více kratším, kvůli večernímu čtení dětem :) Ale pořád je to pro děti výborné sci-fi a doporučuji.
Taková Hra o trůny v kapesní verzi. Celou knihu sledujeme výrobu lodi, kolem které se točí intriky jednotlivých státečků a postav známých ještě z dob na Zemi. Pro mě zbytečně ukecané a tím natahované. Jak už jsem psal u prvního dílu - zajímavé téma, ale nejsem si jistý, jestli z něho autor vytěžil to nejlepší.
Začátek velmi slibný. Až tak, že i očekávání byla příliš velká. Těch situací, které mohl autor na tomto půdorysu zpracovat! Vím, že existují ještě další knihy z této série, nicméně s klesající kvalitou. Takže, suma sumárum, nakonec tento první díl, se ještě dá celkem v pohodě číst, dokonce se zde dočkáme i mírné pointy, proč byl tento svět stvořen, ale když si to člověk představí, chtělo by to něco víc. A to se nekoná, ani konat nebude.
I přes naprosto absurdní zápletku je to kniha napínavá a velice čtivá. Tak se asi pozná dobrý autor. Také bych pár stránek ubral, ale na druhu stranu jsme od Kinga zvyklí na jiné fascikly, takže kdoví. Třeba už jich pár ubral :)
Takový nemastný neslaný kompilát z několika málo zdrojů. Na druhou stranu je dobré si připomenout, že i takoví herci mezi námi byli a někteří z nich vydatně zatápěli svým kolegům.
Pár dopisů krásných, dalších několik úplně zbytečných. Asi by to chtělo protřídit. Ale člověk si tak nějak uvědomí tu dobu, kdy si každý dopis vzal do ruky, pozorně pročetl, promyslel odpověď a pak ji vlastnoručně napsal a odeslal. Dnes ve věku mailů prakticky vyloučené.
V dětství mě tato kniha asi minula, ačkoliv si matně pamatuji nějaké pokračování v Ohníčku. Nicméně teď jsem dočetl s dětmi a dcera (8 let) je úplně nadšená. Jdeme shánět další díly.
Pokud chcete dostat své děti ke sci-fi, je tohle ta správná cesta. Příběhům nechybí fantazie, ani humor. Například keříky chodící po raketě a loudící kompot nemají chybu.
Tak jsem si po dlouhé době připomněl Kulhánka a musím říct, že je to stále velká paráda. Pokud hledáte oddychové čtení v prvotřídní kvalitě, jste na správné adrese. Kvalita vynikne zvláště ve srovnání s jinými knihami podobného ražení. Ty jsou většinou... trapné. Nevím, jak to dělá, ale tenhle Kulhánek jede správně po hraně a k trapnosti nesklouzává.
Tak to byla opravdu zajímavá kniha. I když jsem pointu tušil, stejně šlo o nevšední zážitek. A jedno vím jistě, tuhle knížku si dám někdy ještě jednou.
Já byl nadšený. Přesně takový styl sci-fi mám rád. Trochu tajemství, trochu vědecké techniky, trochu ponaučení, do toho napětí, neotřelý námět a to vše psané jednoduchým srozumitelným jazykem autora, který se nehoní za počtem popsaných stránek. A jako třešnička na dortu hypnotický závěr, kdy jsem nestačil obracet strany knihy a držel palce tak, až jsem si je málem vykloubil.
Výborná knížka o cestování časem. Použití kvantové teorie k tomuto účelu znamená, že i ten, co o fyzice něco ví, nemusí u technických detailů úplně trpět. Příběhu trochu padá řemen v okamžiku, kdy se parta archeologů dostane do středověku. Je to logické, objeví se nové postavy, nové prostředí, ale pak už to zase letí až do skvělého finále. A popis středověkého turnaje, to je třešnička na dortu.
Ačkoliv stále humorné, bohužel velmi chaotické. Také hlavní hrdinové začínají být značně odosobnění. Jejich reakce jsou značně předvídatelné a obzvláště v případu Arthura už z jeho osobnosti zbyl pouze nechápavý idiot. Což je škoda. Co se týká humoru, postupně se vytrácí, ale i zde najdeme perličky na dně:
- Kam míříme?
- Musíme se setkat s pradávnou noční můrou Vesmíru.
- A kde nás vysadíte?
Stařec chvíli neodpovídal. Zíral na přístroje s výrazem člověka, který se snaží převést zpaměti stupnici Fahrenheita na Celsia a přitom mu hoří dům.
Hlavní vypravěč krajně nesympatický.
Neustálé odkazování na to, co se stane: kdybych věděl, co se pak stane, nikdy bych to neudělal; proč já blbec udělal to a to, nemuselo stát to a to. To je tam skoro na každé stránce.
Překvapení typu - teď jsem objevil toto, bude to důležité a někomu to změní celý život. A než nám řekne, co objevil, dvě stránky o tom takhle básní.
Na druhé straně zajímavý námět a poslední třetina knihy je i trošku napínavá.
Za mě takový lepší průměr. A na Tribeč nejdu.
Neuvěřitelně nudná kniha. Nelíbila se mi před lety a ani po letech jsem se do ní nezačetl s chutí. Námět komunikace lidí s vorvani a řešení složitých úkolů pomocí jejich sdíleného vědomí vypadá nudně už sám o sobě. Ale věřte, v této knize je to ještě horší. Knihu jsem dočetl jen proto, že je naštěstí velmi krátká.
Za dobu blokády Leningradu zemřelo ve městě hlady 750.000 obyvatel. Těžko si pod tímto číslem představit míru utrpení - matek, kterým postupně umírají všechny děti, kdysi milujících manželů, kteří se začali nenávidět pro kousek chleba navíc, rozklad lidských osobností, které postupně psychicky i fyzicky umírají. Přeplněné hřbitovy, masové hroby, hromady mrtvol ve stodolách. Smrt jako každodenní součást života.
A kdo za to může. Rovným dílem Hitler i Stalin plus plno dalších naprosto nekompetentních lidí, pro který je lidský život jenom právě to číslo. Kdo za to byl potrestán? Obyvatelé, kteří o tom po válce chtěli podat svědectví putovali do Gulagu. Na velké osobnosti velkého Stalina nesmělo zůstat ani smítko z této "statistiky".