MaxQ komentáře u knih
Druhý díl kvalitou na úrovni prvního. Snad jen ten děj rychleji odsýpá, celá kniha se odehrává během jednoho dne. Děj je patřičně vygradován, vše se blíží do finále, které nebude :)
A ještě poznámka k překladateli - opravdu je nutných tolik poznámek pod čarou? Naprostou většinu vysvětlení jsem nepotřeboval a věřím, že ostatní čtenáři také ne.
Ze začátku dobré, příběh se svižně odvíjí, ale někde před polovinou to těžce sedne na zadek a už to nevstane. Ve finále jsem ani nebyl moc zvědavý, jak to vlastně dopadne. Motivace hlavních postav nebyla příliš uvěřitelná, tak snad jen ty reálie doby pádu Berlína mi daly něco nového.
Příběh celkem zajímavě vymyšlený, kniha se četla dobře, ale že bych zase skákal do stropu nadšením, to asi ne. Líbí se mi několik navzájem se prolétající zápletek, v knize jsou výborné dialogy, nicméně mám pocit, že autor nejde do hloubky. Jen tak se veze na příběhu, který odvypráví, ale chtělo by to špetičku navíc. Na druhou stranu, jako oddychová četba je to ideální a druhý díl si určitě přečtu.
Připomněl jsem si po letech. Mám vydání z roku 1942 a stará čeština, dobové ilustrace, zajímavý sci-fi námět, bezprostředně navazující na Julesa Verna - prostě paráda.
Nepatřím k velkým fandům Karla Gotta, ani popmusic není mým šálkem kávy, kterou bych si sladil o trochu víc. Nicméně ho beru jako velkého profíka a tak jsem po této knížce sáhl. Bohužel, něco takového by si nezasloužil ani Mao Ce-tung. Začátek knihy je absolutní nekritická oslava největšího zpěváka všech dob. Až se mi z toho udělalo zle. Když už jsem chtěl knihu odložit, převládly v ní naštěstí nějaké faktografické a vzpomínkové pasáže, nicméně poslední část knihy opět adorace a klanění. Podle obálky má tato kniha dva autory. A to jde teda sakra poznat.
Výborná kniha i po letech. V dětství jedna z mých nejoblíbenějších. Nedávno jsme zrovna přemýšlela, čím nás tak chytla. Ona úplně napínavá a dobrodružná není, je v ní plno popisných a zdlouhavých pasáží, které by se daly s klidem přeskočit, ale asi to bude i tím, že natrefit za totáče na nějaké podobné téma pro mládež, byl malý zázrak.
Tak tenhle díl se mi zdál asi z celé série zatím nejhorší. Je tam pár výborných vtipů, které se bohužel ztrácí v chaotickém ději.
Podle ostatních hodnotitelů jsem asi četl jinou knihu. Ale podle obálky ne. Nevím, mně to připadalo jako velmi velmi nezáživné čtení, takové větší seminárka, kde bylo autorce líto ji nechat v šuplíku a tak to vydala. Každopádně jsem na stejné téma četl dost jiných a lepších knih.
Tak jsem to teda přelouskal, ale nakonec hodnotím mírně kladně. Především za to, že se to vůbec dalo číst a za prostředí. Jinak je to celkem blbost, socialistická sci-fi o mladých inženýrech, kteří sní o tom, že povedou ropu v Kaspickém moři bez potrubí, jen tak pomocí povrchového napětí. Klíč k této technologii najdou v 300 let starém příběhu z Indie. Ten je v knize citován celý a naštěstí patří k tomu lepšímu v ději. Do toho se míchají špióni, zloději, pašeráci narkotik a zažijeme i pár kapitol ztroskotání na pustém ostrově.
Co říci závěrem? Buďme rádi, že se sověti k podobné technologii nedostali. Je mi jasné, jak by teď Kaspické moře vypadalo.
Už mi to nepřišlo tak výborné, jako první díly, ale pořád ještě solidní sci-fi pro děti. A těch není hodně.
Většinou se snažím z knih vybrat pár dobrých citátů, abych ostatním přiblížil, co může v knize čekat. Tady bych musel opsat kompletní knihu. V každém odstavci je něco, co nutí člověka přečíst si ho znovu a trochu se zamyslet. Nad dějem, nad vlastním životem.
Po této stránce mi to trochu připomíná knihy Paula Coelha, ale Remarque mi přijde opravdovější, lidštější a více uvěřitelnější. Prostě výborná knížka na přemýšlení.
Teda tak užvaněnou a nudnou knihu jsem už dlouho nečetl. Přitom prvních 20 stran výborných. Ale pak už jsem se ztratil mezi mnoha postavami, se kterými Friday bůhví proč a bůhví kam pořád cestovala. A v jejích kreditních kartách jsem se ztratil už úplně. Škoda. Uměle stvořená žena s nadlidskými schopnostmi používaná jako živá schránka zní jako zajímavé téma.
I druhý díl prostě oddychovka par excellence. Běží stejně zběsile jako první a možná poslední čtvrtina knihy se dá brát jako volnější. Ale po té brutální jízdě si to čtenář rád užije. A jeden kousek suchého humoru na ukázku:
Za rohem jsem se přehoupl přes zátaras, a dav čumilů se rozprchl do stran - panika mi docela nahrávala, ale s kulometem přes rameno, zakrváceným mečem po boku a dvěma pistolemi v rukou se mi do pražského ruchu zapadnout nepodařilo.
Tak za prvé musím říct, že film je o dost horší. Vojenská služba je v knize popsána o hodně přesněji a kdo na ní byl, tomu se bude číst určitě snadněji. Jazyk branců je autentický a musím potvrdit, že odpovídá skutečnosti. A jeden citát za všechny:
Diskuze měla hladký průběh - až na žalostný debakl vojína Poslušného, který ačkoliv dostal Jiráska, zapletl se sám od sebe do problémů knihy Lenin - Stalin - Kalinin mládeži, jež ho osudově přitahovala tím, že ji, jako jedinou, nečetl.
Taková spíš detektivka pro děti a mládež. Jako špatné to není, ale že by šlo o nějaký detektivní, či humoristický skvost, to teda spíš ne.
Čekal jsem knihu o poetických začátcích známého herce u kočovného divadla a vyklubal se z toho místy až drsný válečný příběh o putování mladého kluka Ruskem v dobách světové války a bolševické revoluce. Rozhodně stojí za přečtení, protože to vypadá, že cenzor na počátku normalizace ještě nebyl tak bdělý.
Rudolf Čechura napsal pro děti detektivky s Sherlockem Holmesem, kde hlavní roli hrála příroda a její úkazy či zvláštnosti. A na každý si vymyslel jeden případ. Tohle je to samé, akorát s vědou a vesmírem. V době, kdy tyto povídky vycházely, mohlo to působit nově a zvláštně, ale dnes už jsem z toho úplně nadšený nebyl. Naštěstí vše zachraňují poslední tři případy, které mají přesah mimo vědu a posouvají je o level výš.
Tak na této gangsterce je už zub času trochu znát, ale pořád jde o solidní čtení. Výborná postava amerického detektiva Jiggse příjemně zdrsňuje zaběhnuté zvyky Scotland Yardu.
Napadá mě k tomu jeden komentář - a co jako čekali? Že poctivě pojmenují negativní jevy hospodářství, určí jejich příčiny, navrhnou řešení a že se Brežněv pleskne do čela a zvolá: "Charašó!" Tak naivní být snad nemohli.
Těch rad a politických úvah je tam bohužel tolik, že jsem to do konce nedal. Ale jako konkrétní seznam plýtvání a šlendriánu kniha slouží dobře. A obávám se, že kdyby byla 1000x tlustější, pořád to bude jen vrcholek ledovce.
Tak to byla teda kravina. V tom, kdo co v které fabrice kradl, jsem se příliš neorientoval, ale za to mě dostala paní, co z posledního šetřila na to, aby pomohla svému synovi, který živoří v kapitalistické Francii.