MaxQ komentáře u knih

Terry Pratchett, kapitán Elánius, seržant Tračník, Nóblhoch, všichni opět v plné síle. Za všechny jen dva citáty:

Seržant Tračník měl široké vzdělání. Měl v hlavě uloženo všechno, co se naučil ve škole "Náš táta vždycky říkal", v institutu "Podle selského rozumu" a teď byl studentem rozšířeného postgraduálního kurzu "Jeden chlápek v hospodě tvrdil".

"Tady je hlídka. Otevřete dveře. Jinak je otevře Navážka. A když ten otevře dveře, tak už zůstanou otevřené. Chápete, co tím myslím?"

3 16.01.2019

Až jednou přijdu do pekla, mám takový pocit, že tam uslyším hodně ruštiny. Kolik udavačů, kápů, dozorců, velitelů, důstojníků, stranických pohlavárů a dalších nestvůr mělo podíl na tomto zvěrstvu, to už asi nikdo nespočítá. Nacisti je mohli dohnat, ale měli o moc méně času. K tomu pár citátů:

„Kanál musí být vybudován v krátké době a musí být levný! – to je pokyn soudruha Stalina. Dvacet měsíců, tolik povolil Velký Vůdce svým zločincům. Panamský průplav, dlouhý 80 kilometrů, se stavěl 28 let, Suezský, dlouhý 160 kilometrů 10 let a Bělomořský, dlouhý 227 kilometrů necelé dva roky. Kraj samý kámen a bažiny.

Autoři sborníku nejen zamlčují úmrtnost na Bělomořském kanálu, ale přímo píší, že na stavbě nikdo neumřel. Asi to počítají takto: sto tisíc začínalo budovat kanál, sto tisíc jej dokončilo. To znamená, že všichni přežili. Ale zapomínají na transporty, které stavba spolkla během krutých zim).

Mám smysl přít se o délku pracovní doby? Norma je větší pán než pracovní doba a když brigáda nesplnila normu, střídaly se včas jen stráže, zatímco pracanti zůstávali v lese do půlnoci ve světle reflektorů a teprve k ránu šli do tábora sníst večeři zároveň se snídaní – a znovu do lesa. Není nikoho, kdo by o tom pověděl: všichni umřeli.

Křesťanů bylo spousta, transporty a hroby, transporty a hroby – kdo ty miliony spočítá? Zahynuli neznámí, jako svíčky posvítili jen ve svém nejbližším okolí. Byli to nejlepší křesťané Ruska.

Ten, kdo popravuje výkvět národa, jeho koncentrované znalosti, energii, nadání, nemůže mít ani trochu lásky ke své zemi, musí to být hotový cizák.

Není důležitý výsledek. Ne výsledek, ale duch. Ne to, co bylo vykonáno, ale jak. Ne to, čeho bylo dosaženo, ale za jakou cenu.

Dalo by se to vyřešit jen tím, kdybychom přiznali, že smysl pozemské existence není v blahobytu, nýbrž v rozvíjení duše. Z tohoto hlediska jsou naši mučitelé potrestáni nejstrašněji: stává se z nich dobytek, klesají pod úroveň lidstva.

9 16.01.2019

Faktografická knížka, spíše pro fandy podobných událostí (dá-li se to v tomto případě tak napsat). V knize je toho opravdu hodně, vše pečlivě rozepsáno, někdy bych řekl až zbytečně dopodrobna. Vypadá to, že si s tím dal někdo hodně práce a bylo mu to líto dávat pouze na web, tak si vydal knížku :)

2 09.01.2019

Asi takhle - úplný průser to není, mohlo to být mnohem horší. Ale taky mnohem lepší. I pokud nebudu srovnávat, tak té knize prostě chybí děj. Skupina lidí něco dělá a u toho si povídají historky (mimochodem některé notoricky známé). Případně se jim stane něco veselého, ale dál se s tím nepracuje, protože kapitola končí. Navíc všechny nepříjemné věci se dějí výhradně tetě Kateřině, což po chvíli také přestane bavit. Ale na druhou stranu tam humor je, párkrát jsem se zasmál i hlasitě. Tak proč ne.

6 04.01.2019

Opravdu pouze zápisky. Spíše neutříděné vzpomínky na stalinské lágry, vzájemně spolu nesouvisející. Nicméně poučné a jako další zdroj k tomuto tématu určitě použitelné.

04.01.2019

Pro mě asi nejméně uchopitelná kniha od Pratchetta. Spíše povídka rozvinutá do knihy odehrávající se během jednoho večera. I přesto je tam mnoho dalších postav a osudů, což na tak krátkém časovém úseku na mě působí... nekompaktně.

2 19.12.2018

Panu Kmentovi děkuji za nový pohled na Babiše. Pravda, není to kriminální kmotr typu Krejčíře, Janouška, Rittiga, Nováka a ostatních. Nicméně myslet si, že šel do politiky, aby tuto zemi změnil k lepšímu, je naivní. Jo, možná přitom, jak bude dál budovat svoje agroimpérium, prosadí sem tam nějaký zákon pro obyčejné lidi. Ovšem pouze jako vedlejší efekt.

5 19.12.2018

Dalo by se říct, že je to zbytečně dlouhá kniha na to, jak málo se v ní toho odehrává. Ale na druhé straně by bylo škoda každého slova, které by v ní nebylo napsáno. Krásný popis přátelství bez zbytečného patosu a frází. Četl jsem na gymplu a i teď, po čtvrt století, je to pořád první liga.

6 10.12.2018

Slyšel jsem jako audioknihu, tak snad nebyla moc osekaná.
Doporučuji všem k pochopení toho, jak mohlo o něco málo později dojít v Evropě k něčemu takovému, jako byl holokaust. Kapitola popisující dějiny pogromů přímo děsí četností a počty mrtvých. Bohužel, lidé jsou nepoučitelní. A hloupí. I dnes.

1 28.11.2018

Ze začátku zmatené, nelogické, měl jsem chuť knížku odložit. Ve druhé třetině se ale děj rozjede až k finále, během kterého jsem knihu odložit prostě nemohl. Ale když se na děj podívám zpětně, přesto mi tam pár věcí nesedí a ani chování hlavního hrdiny ve mně nevzbuzuje pocit konzistentnosti. Jinak ovšem doporučuji.

Tvrdá obžaloba komunismu plná smrtící ironie, šokujících detailů a hlubokého vhledu do problematiky, kterou si může dovolit jenom ten, kdo to skutečně zažil. I přes svou délku by to měla být povinná četba. Minimálně pro ty, co hrůzy Sovětského svazu v 1. polovině 20 století bagatelizují a podceňují. Solženicyn svým jednoduchým jazykem sděluje tak závažné věci, až z toho mrazí. Přitom zůstává lidským a nad věcí a občas pustí ke slovu i humor. Samozřejmě černý. A pár citátů:

Srdce obrůstá pýchou jako prase žrádlem.

Kdyby to bylo tak jednoduché! - že kdesi jsou lidé, kteří ve zlém úmyslu páchají černé skutky, a že je třeba je jen rozeznat od ostatních a zničit. Avšak čára, jež dělí dobro od zla, protíná srdce každého člověka. A kdo zničí kousek vlastního srdce?

Požehnaná nejsou vítězství ve válkách, nýbrž porážky. Vítězství jsou zapotřebí vládám, porážky - lidu. Po vítězstvích se touží po dalších vítězstvích, po porážce se touží po svobodě.

My jsme si totiž zvykli rozumět statečnosti jen vojenskou statečnost, jen tu, jež zvoní řády. Zapomněli jsme na jinou statečnost - na občanskou - a jen té, jen té je zapotřebí naší společnosti.

Chcete abych vám teď vyklopil, co je v životě nejdůležitější, v čem spočívá veškerá jeho záhada? Nehoňte se za přeludy, za majetkem, za tituly: toho dosáhnete po desítkách let, zaplatíte za to nervy a přijdete o to za jedinou noc. Žijte s vyrovnanou převahou na životem - nebojte se neštěstí, nežeňte se za štěstím.

5 23.03.2018

Před lety moje první setkání se Solženicynem, které mě hodně zasáhlo. Další následovalo Souostroví Gulag, které mě dostalo do kolen. Tyto knížky nesmí být zapomenuté.

Další povídky také skvělé, spisovatelův jazyk je krásně jednoduchý a přitom hlubší než filozofické pojednání.

6 23.02.2018

Mrakoplaš tentokrát na návštěvě v kruté totalitě ne nepodobné Číně. Celkem vážné téma balené v bláznivém dobrodružství neschopného čaroděje a bandy postradatelných dobrodruhů z povolání. A pár citátů:

Odněkud zdáli se ozvaly výkřiky. Císař už zase hrál šachy. Dával přednost živým figurám.

Výsměšek zastával názor, že když lidé mají čas něco napsat, nemůže to být důležité.

"Ale jsou přece věci, za které stojí umřít," řekla Motýl.
"Ne, to teda nejsou! Protože život máš jenom jeden, zato takovejch věcí, o jakejch mluvíš, najdeš na každém rohu pět!"
"Jak můžeš s takovou filozofií žít?"
"Dlouho."

"Co si myslíš, že to je? Homeopatická válka? Čím míň vás je, tím větší máte šanci, že zvítězíte?"

3 23.02.2018

Vzpomínky šité horkou jehlou, ale zajímavé.
Zvláštní, že vzpomínky pana Špačka na konkrétní české občany jsou všechny negativní - jak po Havlovi chtěli zaplatit špekáčky, jak mu dali zelenou sekanou, jak pro něho nechtěli otevřít hospodu atd.
Nevím, jestli to byl úmysl, nebo lepší konkrétní vzpomínky nemá.

18.01.2018

Rok vydání naprosto nekoresponduje s obsahem této výborné knihy. Tolik nápadů se dá klidně nazvat plýtváním. A přitom stále nadčasových a uvěřitelných (snad kromě toho hlavního - nosného :)
Děj letí dopředu, nové postavy se přehledně řadí vedle sebe a nepřijdeme ani o nějakou tu filozofickou debatu. A na závěr pointa obsažená v názvu knihy. Nelze nedoporučit.

2 02.01.2018

Jako náctiletý jsem na gymplu toto dílo nestrávil a nechápal jsem, co na tom kdo má. Teď, o čtvrt století později, jsem byl nadšený. Kniha nic nevysvětluje, Gibsonův svět musíte přijmout takový, jaký je, bez otázek. Abych se neopakoval, pročetl jsem komentáře níže a uvádím pár bodů, se kterými souhlasím:
- nečte se to lehce, hodně si během toho zalistujete, ale výsledek stojí za to
- toto je kniha z roku 1984, a na to se nesmí zapomínat! Naprosto nadčasová záležitost
- chaotický skokový střih a forma, vyžadující 100% účast při čtení
- charaktery jsou nesmírně zábavné (asi tím jak jsou svým způsobem ulítlé) a pro černý humor nechodí nikdy daleko.

3 02.01.2018

Asi bych úplně nesouhlasil s nadšenými kritiky na zadní straně obalu, ale na druhou stranu to špatné nebylo. Samozřejmě nechybí sex, explicitní násilí, ale v zajímavých kulisách Sibiře během občanské války. Jako Čecha mě potěšila / nepotěšila přítomnost československých legiích, zde rozhodně nevylíčených jako státních hrdinů, ale spíše jako parta divných lidí toužících po domovu, prosazující své požadavky právem silnějšího a občas jdoucí přes mrtvoly. Účel světí prostředky. Zajímavá byla i sektářská linka. Nepochybuji, že podobné sekty v Rusku určitě působily.

1 02.01.2018

Pokračování jedničky, možná trošku víc natahované, možná bez úplně uspokojivého konce, ale pořád je to kvalitní dobrodružná literatura.

20.11.2017

Dobrodružná, napínavá knížka z mého dětství. Ani po letech neztratila na své zajímavosti, naopak, navíc dnes oceňuji krajinu, ve které se příběh odehrává - delta Dunaje, Rudé moře...

20.11.2017

Rád se připojím ke zdejším nadšeným recenzím. V 80 letech jsem začínal koketovat s počítači, byť za totáče ve velmi omezených možnostech. Každopádně jsem většinu titulů dohnal v letech devadesátých, samozřejmě včetně filmů a muziky. Takže tato kniha mi opravdu připomněla mé mládí. Čte se perfektně, těžko se od ní odtrhává. A byť v sobě nenese žádnou velkou myšlenku, tak dokáže skvěle pobavit. A to není málo.

5 14.11.2017