MaxQ komentáře u knih

Celkem zajímavý děj, napůl realita, napůl fikce, proč ne. Bohužel se obávám, že za pár měsíců už nebudu tušit, o čem to bylo. Asi nejvíc překvapil závěr příběhu, který se rozjel tak prudce, že jsem si ten odstavec musel přečíst dvakrát, abych měl jistotu, že mi neuniklo aspoň nějaké varování. Neuniklo. Prostě vyvrcholení přišlo opravdu nečekaně.

19.02.2019

Tak přečíst se to dalo, nicméně celkový pocit z knihy je rozpačitý. Jsem rád, že to nemělo víc stran, už tak to bylo celkem ukecané. A řeší se tam všechno - od války a míru, zneužití vědeckého výzkumu až po náboženství. Ale sem tam probleskla i akce. Popravdě řečeno mi nedošlo, co tím chtěl autor říci. Spíš mám pocit, že tahle kniha už morálně zastarala a možná právem upadla v zapomnění.

1 14.02.2019

Komentář píšu s půlroční časovým odstupem, tak snad jen dojem, který ve mně zanechala - celkem příjemný příběh, prost zbytečných brutalit, nicméně podrobnosti si už asi nevybavím. Takže spíše jednohubka.

06.02.2019

Kniha má 550 stran. Dle mého skromného odhadu je z nich 400 zbytečných. Hrdinové si tam neustále opakují, že potřebují s někým mluvit a na něco se ho zeptat. Když už se k němu dostanou, stejně se ho z různých důvodů nezeptají a tak si další tři kapitoly říkají, jak s ním zase potřebují mluvit. Nejprve mě to samozřejmě štvalo, ale pak už jsme se tomu smál.

V polovině jsem už přeskakoval celé odstavce a půlstrany, aniž bych ztratil přehled o ději. Vydržel jsem jen kvůli pointě, jestli ta to nakonec celé nějakým zázrakem nezachrání. No, nezachránila. I když musím říct, že poslední kapitoly se konečně daly aspoň číst.

3 06.02.2019

Oproti prvním knihám, tato ztrácí lehkost a nadhled, ale humoru je stále naštěstí dost. Situace jsou zde stále ztřeštěné, nicméně mám pocit, že tady už Adams trochu tlačil na pilu. Jako by měl tu knihu povinnost napsat a ne ji ze sebe jen tak radostně vysypat.

Taková road movie esesáka s parťákem po osvobozené Francii za svým temným cílem. Něco mezi Šakalem a Hanebnými parchanty (včetně kina :) Napínavé určitě, historicky faktografické taky, hlavní záporák dostatečně záporný, takže proč ne. Za zajímavost stojí popis rozbujelého černého obchodu organizovaného americkými vojáky. Člověk by tušil, že něco takového mohlo být, ale v takové míře...

24.01.2019

Poprvé jsem četl snad před 20 lety. Tehdy to pro mě byla bomba. I dnes jde o velmi čtivou a napínavou knížku, ale to kouzlo se vytratilo. Ale to je asi můj problém. Jinak samozřejmě doporučuji všem, kdo má rád mystiku, tajemství, historii, krev a samozřejmě Sherlocka Holmese.

1 24.01.2019

Terry Pratchett, kapitán Elánius, seržant Tračník, Nóblhoch, všichni opět v plné síle. Za všechny jen dva citáty:

Seržant Tračník měl široké vzdělání. Měl v hlavě uloženo všechno, co se naučil ve škole "Náš táta vždycky říkal", v institutu "Podle selského rozumu" a teď byl studentem rozšířeného postgraduálního kurzu "Jeden chlápek v hospodě tvrdil".

"Tady je hlídka. Otevřete dveře. Jinak je otevře Navážka. A když ten otevře dveře, tak už zůstanou otevřené. Chápete, co tím myslím?"

4 16.01.2019

Až jednou přijdu do pekla, mám takový pocit, že tam uslyším hodně ruštiny. Kolik udavačů, kápů, dozorců, velitelů, důstojníků, stranických pohlavárů a dalších nestvůr mělo podíl na tomto zvěrstvu, to už asi nikdo nespočítá. Nacisti je mohli dohnat, ale měli o moc méně času. K tomu pár citátů:

„Kanál musí být vybudován v krátké době a musí být levný! – to je pokyn soudruha Stalina. Dvacet měsíců, tolik povolil Velký Vůdce svým zločincům. Panamský průplav, dlouhý 80 kilometrů, se stavěl 28 let, Suezský, dlouhý 160 kilometrů 10 let a Bělomořský, dlouhý 227 kilometrů necelé dva roky. Kraj samý kámen a bažiny.

Autoři sborníku nejen zamlčují úmrtnost na Bělomořském kanálu, ale přímo píší, že na stavbě nikdo neumřel. Asi to počítají takto: sto tisíc začínalo budovat kanál, sto tisíc jej dokončilo. To znamená, že všichni přežili. Ale zapomínají na transporty, které stavba spolkla během krutých zim).

Mám smysl přít se o délku pracovní doby? Norma je větší pán než pracovní doba a když brigáda nesplnila normu, střídaly se včas jen stráže, zatímco pracanti zůstávali v lese do půlnoci ve světle reflektorů a teprve k ránu šli do tábora sníst večeři zároveň se snídaní – a znovu do lesa. Není nikoho, kdo by o tom pověděl: všichni umřeli.

Křesťanů bylo spousta, transporty a hroby, transporty a hroby – kdo ty miliony spočítá? Zahynuli neznámí, jako svíčky posvítili jen ve svém nejbližším okolí. Byli to nejlepší křesťané Ruska.

Ten, kdo popravuje výkvět národa, jeho koncentrované znalosti, energii, nadání, nemůže mít ani trochu lásky ke své zemi, musí to být hotový cizák.

Není důležitý výsledek. Ne výsledek, ale duch. Ne to, co bylo vykonáno, ale jak. Ne to, čeho bylo dosaženo, ale za jakou cenu.

Dalo by se to vyřešit jen tím, kdybychom přiznali, že smysl pozemské existence není v blahobytu, nýbrž v rozvíjení duše. Z tohoto hlediska jsou naši mučitelé potrestáni nejstrašněji: stává se z nich dobytek, klesají pod úroveň lidstva.

9 16.01.2019

Faktografická knížka, spíše pro fandy podobných událostí (dá-li se to v tomto případě tak napsat). V knize je toho opravdu hodně, vše pečlivě rozepsáno, někdy bych řekl až zbytečně dopodrobna. Vypadá to, že si s tím dal někdo hodně práce a bylo mu to líto dávat pouze na web, tak si vydal knížku :)

2 09.01.2019

Asi takhle - úplný průser to není, mohlo to být mnohem horší. Ale taky mnohem lepší. I pokud nebudu srovnávat, tak té knize prostě chybí děj. Skupina lidí něco dělá a u toho si povídají historky (mimochodem některé notoricky známé). Případně se jim stane něco veselého, ale dál se s tím nepracuje, protože kapitola končí. Navíc všechny nepříjemné věci se dějí výhradně tetě Kateřině, což po chvíli také přestane bavit. Ale na druhou stranu tam humor je, párkrát jsem se zasmál i hlasitě. Tak proč ne.

7 04.01.2019

Opravdu pouze zápisky. Spíše neutříděné vzpomínky na stalinské lágry, vzájemně spolu nesouvisející. Nicméně poučné a jako další zdroj k tomuto tématu určitě použitelné.

04.01.2019

Pro mě asi nejméně uchopitelná kniha od Pratchetta. Spíše povídka rozvinutá do knihy odehrávající se během jednoho večera. I přesto je tam mnoho dalších postav a osudů, což na tak krátkém časovém úseku na mě působí... nekompaktně.

2 19.12.2018

Panu Kmentovi děkuji za nový pohled na Babiše. Pravda, není to kriminální kmotr typu Krejčíře, Janouška, Rittiga, Nováka a ostatních. Nicméně myslet si, že šel do politiky, aby tuto zemi změnil k lepšímu, je naivní. Jo, možná přitom, jak bude dál budovat svoje agroimpérium, prosadí sem tam nějaký zákon pro obyčejné lidi. Ovšem pouze jako vedlejší efekt.

5 19.12.2018

Dalo by se říct, že je to zbytečně dlouhá kniha na to, jak málo se v ní toho odehrává. Ale na druhé straně by bylo škoda každého slova, které by v ní nebylo napsáno. Krásný popis přátelství bez zbytečného patosu a frází. Četl jsem na gymplu a i teď, po čtvrt století, je to pořád první liga.

6 10.12.2018

Slyšel jsem jako audioknihu, tak snad nebyla moc osekaná.
Doporučuji všem k pochopení toho, jak mohlo o něco málo později dojít v Evropě k něčemu takovému, jako byl holokaust. Kapitola popisující dějiny pogromů přímo děsí četností a počty mrtvých. Bohužel, lidé jsou nepoučitelní. A hloupí. I dnes.

1 28.11.2018

Ze začátku zmatené, nelogické, měl jsem chuť knížku odložit. Ve druhé třetině se ale děj rozjede až k finále, během kterého jsem knihu odložit prostě nemohl. Ale když se na děj podívám zpětně, přesto mi tam pár věcí nesedí a ani chování hlavního hrdiny ve mně nevzbuzuje pocit konzistentnosti. Jinak ovšem doporučuji.

Tvrdá obžaloba komunismu plná smrtící ironie, šokujících detailů a hlubokého vhledu do problematiky, kterou si může dovolit jenom ten, kdo to skutečně zažil. I přes svou délku by to měla být povinná četba. Minimálně pro ty, co hrůzy Sovětského svazu v 1. polovině 20 století bagatelizují a podceňují. Solženicyn svým jednoduchým jazykem sděluje tak závažné věci, až z toho mrazí. Přitom zůstává lidským a nad věcí a občas pustí ke slovu i humor. Samozřejmě černý. A pár citátů:

Srdce obrůstá pýchou jako prase žrádlem.

Kdyby to bylo tak jednoduché! - že kdesi jsou lidé, kteří ve zlém úmyslu páchají černé skutky, a že je třeba je jen rozeznat od ostatních a zničit. Avšak čára, jež dělí dobro od zla, protíná srdce každého člověka. A kdo zničí kousek vlastního srdce?

Požehnaná nejsou vítězství ve válkách, nýbrž porážky. Vítězství jsou zapotřebí vládám, porážky - lidu. Po vítězstvích se touží po dalších vítězstvích, po porážce se touží po svobodě.

My jsme si totiž zvykli rozumět statečnosti jen vojenskou statečnost, jen tu, jež zvoní řády. Zapomněli jsme na jinou statečnost - na občanskou - a jen té, jen té je zapotřebí naší společnosti.

Chcete abych vám teď vyklopil, co je v životě nejdůležitější, v čem spočívá veškerá jeho záhada? Nehoňte se za přeludy, za majetkem, za tituly: toho dosáhnete po desítkách let, zaplatíte za to nervy a přijdete o to za jedinou noc. Žijte s vyrovnanou převahou na životem - nebojte se neštěstí, nežeňte se za štěstím.

6 23.03.2018

Před lety moje první setkání se Solženicynem, které mě hodně zasáhlo. Další následovalo Souostroví Gulag, které mě dostalo do kolen. Tyto knížky nesmí být zapomenuté.

Další povídky také skvělé, spisovatelův jazyk je krásně jednoduchý a přitom hlubší než filozofické pojednání.

6 23.02.2018

Mrakoplaš tentokrát na návštěvě v kruté totalitě ne nepodobné Číně. Celkem vážné téma balené v bláznivém dobrodružství neschopného čaroděje a bandy postradatelných dobrodruhů z povolání. A pár citátů:

Odněkud zdáli se ozvaly výkřiky. Císař už zase hrál šachy. Dával přednost živým figurám.

Výsměšek zastával názor, že když lidé mají čas něco napsat, nemůže to být důležité.

"Ale jsou přece věci, za které stojí umřít," řekla Motýl.
"Ne, to teda nejsou! Protože život máš jenom jeden, zato takovejch věcí, o jakejch mluvíš, najdeš na každém rohu pět!"
"Jak můžeš s takovou filozofií žít?"
"Dlouho."

"Co si myslíš, že to je? Homeopatická válka? Čím míň vás je, tím větší máte šanci, že zvítězíte?"

4 23.02.2018