MaxQ komentáře u knih
Pro mě trochu nečitelná kniha. Když si ji zpětně promítnu, tak si vybavím, že se někde pořád přejíždělo, řešily se vzpomínky a v poslední čtvrtině knihy přišel metafyzický zlom, o kterém si jsem jistý, že by se kniha bez něj klidně obešla.
Taková pohádková sci-fi s vévodou a princeznou a dvěma královstvími. Vědec se dostane do paralelního světa, ve kterém funguje nepříliš pravděpodobný fyzikální jev, kdy se věci používáním zlepšují, včetně svého vzhledu. Pamatuju si, že na gymplu jsem z toho byl nadšený. Dnes tedy méně.
Pokus o ekosci-fi. Děj nemá spád, zápletka naivní a konec tak uspěchaný, že nechápu, proč potom byla tato kniha napsána.
Beletristické zpracování evangelia, resp. jednoho dne. Pro pochopení tehdejší doby je tato kniha nezbytná. Vysvětlení a popis dobových reálií posunou příběh Krista do další roviny a člověk pak snáz pochopí chování lidí, kteří v té době okolo něj žili.
Za mlada pro mě jedna nej kniha, dnes jako by z ní už něco vyprchalo. A taky se nemůžu smířit s těmi davy časových turistů u každé významné události. To přece nejde dělat furt!
Už to tu bylo párkrát zmíněno - technické pasáže na úrovni, psychologie lidí až naivní. Kdybych uvízl pod deseti metry prachu a už v první hodině by posádka začala povinné hry proti trudomyslnosti, asi bych se tam zbláznil.
Podle arcibiskupa Duky jeden Czendlik není problém. Deset Czendliků by už byl problém. Bohužel je to naopak. Problém církve v Česku je, že má jen jednoho Czendlika a ne deset nebo raději sto.
Očekával jsem válečný román a dostal jsem podrobnou psychologickou sondu kompletní čety vojáků. Jejich životopis, motivace, slabiny, zážitky z dětství... Což nebylo to, co bych si přál, takže mírné zklamání. I když chápu, že zrovna tohle může pro někoho znamenat přidanou hodnotu.
Takový celkem jednoduchý, nepříliš logický příběh o putování čtyř kluků mexickou pouští. Druhý příběh je o rozmrazení 800 let starého člověka, který spadl do jezírka s tekutým dusíkem... no, to by asi tak stačilo.
Ke konci jsme si s dětmi už dělali z jednotlivých příběhů srandu - samý tovaryš, samý mlynář, ale většina pohádek byla pěkná a dětem se líbily. Navíc se odehrávají v okolních dědinách, které známe, takže bod navíc.
Dočetl jsem pouze z povinnosti. Nezajímalo mě, kdo je vrah, ani jak se to celé stalo. Už jsem to chtěl jenom ukončit. Kladní hrdinové byli neuvěřitelně šlechetní, záporné postavy byly prvoplánově zlé. Tuhle knihu zub času pěkně ohlodal.
Prakticky komorní drama z jednoho luxusního apartmánu. Jak už tady někdo psal, Wallace nám nabízí různé typy gangsterů, aby je na další stránce bez milosti odpravil. Ale nevadí, klidně si dokážu představit podle této knihy i kvalitní film. Ten příběh tam je.
Něco tak zmateného, jako první novelu z této knihy, jsem už dlouho nečetl. Prakticky mě to odradilo od dalšího čtení. Dal jsem kousek druhé, ale taky žádný zázrak. Škoda.
První dvě třetiny knihy výborné, autor chronologicky popisuje svůj život, začátky v šoubyznysu, jeho setkání s životními kolegy... paráda. Bohužel tohle končí v roce 1989. Pak následují už jen nějaké deníky klubu Amfora a nějaké popisy společných dovolených. Prostě jeho profesní vývoj za posledních 30 let tam chybí. Což je škoda.
Stejně jako u Lodi mrtvých i zde zdlouhavý úvod, který příliš nekoresponduje s nadupaným zbytkem knížky. Na mě trochu rušivě působilo i několik vyprávěných dlouhých příběhů, sice zajímavých, ale přece jen mi tam neseděly. Jinak ovšem skvělá kniha o síle zlata a o síle lidské osobnosti.
Jakože fakt dobrá kniha. První část o putování hlavního hrdiny po Evropě je nudnější, ale i tak jeho snahy získat na různých konzulátech občanství, pobaví. A jak se dostane na Yorikke, to je mazec. Jakože velký mazec. Autor snad osobně přeházel všechno uhlí, co tam bylo a vytahal všechny rošty z ohně. Škoda toho konce, je takový jakože rozplizlý.
Věděl jsem, že kniha O psaní je o psaní. Nevěděl jsem, že půlku z toho tvoří Kingův životopis. Na rady o psaní tak už moc místa nezbylo. Což je škoda, protože ty rady, které se tam vlezly, stojí zato.
V dětství jsem ji několikrát přelouskal, ale nikdy jsem si k ní cestu nenašel. Tak nějak jsem od ní vždy čekal víc, především v pasážích mezi pohádkami, kdy si mezi sebou povídají sousedé a děti na pobejtce. Teď jsem přečetl svým dětem a pocit přetrvává. Ale pohádky jsou tam pěkné. Některé veselé, jiné drsnější a hlavně celkem krátké, takže se dají číst před spaním :)
Tak po Otci prasátek druhá kniha od TP, se kterou jsem měl teda velký problém. Děj víceméně zmatený, především linka s Mrakoplašem, a přiznejme si, nepříliš zajímavý. Na druhou stranu některé vtipy roztroušené po knize byly opravdu výborné. Celkový dojem rozpačitý, ale za přečtení to stojí.
Vybráno pečlivě a s citem to nejlepší z rozhovorů s Markem Ebenem. Dokonce i u lidí, kde bych řekl, že mi nemají, co říct (sportovci :), jsem se něco zajímavého dozvěděl.