MaxQ komentáře u knih

Povinnost nejen pro fanoušky Zeměplochy, ale tentokrát i pro milovníky historie HollyWoodu. Tady je Holy Wood přítomen v nejčistší vydestilované podobě. Jak tu někdo píše, humoru mohlo být o chloupek víc, případně naopak kniha o trochu míň tlustší, ale u mě osobně jsou tyto položky vyvážené. Pratchett zde pracuje s archetypy producentů, filmových hvězd, filmových fanoušků a už jen to stačí ke kouzelné zábavě. Navíc je celá kniha psána jako filmový příběh, takže případný scénárista by s případným převedením na plátno neměl mnoho práce. Takže pár citátů:

Říká se, že všechny cesty vedou do Ankh-Morporku. Není to pravda, všechny cesty vedou z Ankh-Morporku, ale občas po nich lidé chodí špatným směrem.

"Hledám slovo," prohlásila ohořelá postava zasněně. "Mám to na špičce jazyka."
"Puchejř?" pokusil se Aťsepicnu.

Čekal aplaus. Žádného se nedočkal. Dav ho jen mlčky pozoroval. Na to, abyste se dočkali hlasitého ocenění od obyvatel Ankh-Morporku, musíte udělat mnohem víc než jen zakončit své věty vykřičníkem.

"U nás si každý bere své bratrance nebo sestřenice."
"Proč?"
"No, myslím, že proto, aby si nemuseli lámat hlavu s tím, co dělat v sobotu večer."

"Procenta z celkového zisku... Co to znamená?"
"No, s tím si zatím nelam hlavu," řekl Gaspoda. "Jenom musíš říct, že právě tohle chceš. Až k tomu bude vhodný čas.
"A kdy k tomu bude vhodný čas?" zajímal se Viktor.
Gaspoda se ošklivě usmál. "No, já myslím, že nejvhodnější čas nastane, až bude mít Aťsepicnu plnou pusu."

Rozhlédli se po místnosti. Všude po stolech byla nedotčená nebo nedojezená jídla. Něco takového bylo například u Magdóna celkem běžné, ale většinou u těch jídel seděli lidé, kteří si trpce naříkali.

1 08.12.2016

Kniha naplněna texty z televizního pořadu Š + B. Problém je v tom, že v záplavě veselých úvah, aforismů atd. najdeme opravdového humoru poskrovnu. Na můj vkus teda. Už když tento pořad v televizi končil, tak tvůrci naznačovali, že je to na přání politiků, do kterých šili. Bohužel si myslím, že pořad skončil, protože byl prostě špatný. Přitom ve svých začátcích na ČT to byla zábava ještě dobrá. Ale ty konce... děs a trapnost.

24.11.2016

Další z mnoha alternativních životopisů Ježíše Krista. Naštěstí se tento nesnaží šokovat ani bořit či urážet. Je psán velmi lidsky, od Bible se neliší, právě naopak, ovšem zpřístupňuje Ježíše jako člověka, jednoho z nás. I Pilátovy dopisy svému bratru jsem zhltnul na posezení. Kromě jeho pohledu na věc se člověk dozví i něco o době, kdy se tento příběh odehrává. Za mě velmi dobrá knížka.

2 21.11.2016

Pro mě trošku záhadná knížka v tom, že zrovna, když se Pratchett rozjíždí v počtech stránek na knížku, tak najednou vydá takovou jednohubku. Ale je byť jednohubka, tak velmi chutná. Pár citátů na ochutnání:

Tohohle opeřence musel život protáhnout snad mlýnkem na maso. Vypadal, jako kdyby ho někdo nejdřív oškubal, pak si to rozmyslel a napíchal mu peří nazpět.

Zavazadlo... bylo pokryto liánami, listím, peřím a srstí různých vzácných ptáků a zvířat, z nichž mnohé druhy teď byly ještě vzácnější.

Kontinentu Ku trvalo třicet let, než zmizel ve vlnách. Jeho obyvatelé strávili většinu času ucpáváním. Do historie se jeho zmizení zapsalo jako nejtrapnější přírodní katastrofa.

2 15.11.2016

Knížka plná semaforské poetiky. Krásně se to čte, dokonce i ty básně, na což tedy odborník nejsem. Přihodím pár citátů:

Poslední dobou platím za velmi vtipného člověka.
On však za mne nikdy ne.

Taky jsme se jednou spolu koukali na jakýsi velmi naivní film pro děti. Autor jeho prostoduchost hájil tím, že film je určen docela malým dětem. Jiří Trnka mi zašeptal: "Tak malý děti snad ani nejsou."

O Vilému Blodkovi se vypráví, že když šel jednou pro vodu, upadl u studny do bláta. Vstávaje utrousil: "Umazal jsem si gatě, ale to nic, já si je operu v studni." Týden na to napsal operu V studni, inspirován svým vlastním výrokem.

3 14.11.2016

Velmi zajímavá kniha, především první polovina, kdy se Suvorov šplhá nahoru z velitele tanku až do GRU. Práce v GRU už tak napínavá není, což je zřejmě tím, že kniha se blíží spíše literatuře faktu než Jamesu Bondovi. Nicméně Suvorov psát umí a číst jeho knihy je zážitek.

1 07.11.2016

Pro mě nejlepší díl. Měl jsem štěstí, že jsem se k této sérii dostal právě pomocí této knížky kdysi na vojně. Noční hlídka, drak, Berankinová, Errol, to je prostě něco tak neskutečně vtipného, že jsem tuto knihu přečetl snad už stokrát. A ještě se k ní stokrát vrátím. A pár vtípků na ochutnání:

"Chodil nahrbený. To byl bohužel následek pobytu ve zlatém dole řízeném trpaslíky, kteří trpí utkvělou představou, že když postaví strop ve výšce sto šedesát pět centimetrů, je vysoký až nad hlavu."

Zaslechli kroky. Nalevo od nich se ve tmě někdo zlomyslně zachichotal.
"Musíme vytvořit čtverec," řekl kapitán. Všichni najednou se pokusili vytvořit klín s kapitánem na špici.

Knihovník na něj vrhl pohled, jaký si lidé většinou nechávají pro ty, kdo říkají věci jako: "A co je vlastně tak špatného na té genocidě?"

Tuhle zbraň ve městě neradi viděli, protože takovým dlouhým těžkým lukem jste hladce prostřelili nevinného přihlížejícího na sto metrů, a to většinou jistěji než toho nevinného přihlížejícího, na kterého jste ve skutečnosti mířili.

"Koukni se na to takhle: když řekneš lidem, že si můžou vybrat - buď vlastní barák vypálenej do základů, nebo drakovi nějakou holku, kterou pravděpodobně v životě neviděli, no, věř tomu, že začnou přemejšlet. Taková už je lidská nátura."

3 19.10.2016

Tak tohle je knížka opravdu pro fajnšmekry. Přepisy rozhlasových přenosů opravdu nejsou z valné části nijak humorné, zasmál jsem se asi dvakrát. O nějakém popadání za břicho nemůže být už vůbec řeč. Nicméně předpokládám, že u rozhlasu bych se asi pobavil víc.
Na druhou stranu pro milovníky Járy Cimrmana a humoru pana Svěráka může jít o téměř detektivní práci dohledávat větičky, nápady a jednotlivé zárodky budoucích her a seminářů Divadla JC.

A přece jen jeden citát:

SVĚRÁK: Já bych, pane doktore, pana Padevěta pro posluchače ještě trochu představil - pan Padevět je osmdesátiletý - nebo už víc, pane Padevěte?
PADEVĚT: Nó, dobré odpoledne.
SVĚRÁK: Ano, osmdesátiletý stařec, a je to vlastně jediný, pokud víme, žijící pamětník na Járu da Cimrmana.
PADEVĚT: Já chci v klidu umřít.

2 05.10.2016

Nevím, jak pro ostatní, ale pro mě je celkem obtížné Simenona číst. Člověk přeskočí jeden krátký odstavec a najednou se Maigret baví s někým úplně jiným, někde úplně jinde a o týden později. Tady musí být čtenář pečlivý. Pak dostane solidní kriminálku.

29.09.2016

Napsat o této knize, že je to bolševická agitka, by bylo velmi slabé. Je to hnusná rudá propaganda. Stačí se podívat, kdy tyto povídky vycházely v ruských novinách - 20 a 30 léta. To jsou léta tvrdých represí a čistek, kdy miliony lidí byly šmahem odváženy do gulagů nebo rovnou popravováno. A stačí se zamyslet nad tím, kdo jsou v knize ti vrazi a zloději - bez výjimky jsou to kulaci, příslušníci kdysi carské šlechty, lidé věřící, nepmani a další nepřátelé komunismu.
Až komicky působí v knize obyčejní zločinci, kteří jsou zde vykresleni jako lidé, kteří mají rádi SSSR a společně s rudými komisaři bojují proti nepřátelům lidu. A masoví vrazi jako prokurátor Vyšinskij nebo šéf NKVD Džerzinskij tady působí dojmem hodných strýčků, kteří naslouchají lidem, jednotlivým osudům a kvůli malé nespravedlnosti div v noci nespí. Vážně na blití.

Pro ilustraci několik citátů:

Provolání kapsářů: "Proto se usnášíme, že nebudeme okrádat delegáty z lidově demokratických zemí ... a naopak napřeme své síly proti zástupcům imperialismu. Vůči těmto živlům se necítíme vázáni žádnými ohledy."

"Kamarádi zločinci, kteří ještě běháte po ulicích! Uvědomte si, co pro nás dělá sovětská vláda. Copak nejsme s to pochopit, co se od nás chce? Uvědomte si konečně, že nám Sovětský svaz podává proletářskou ruku a chce nás vytáhnout z naší žumpy ... Chopte se práce a přestaňte krást. Nešpiňte naši vlast. Buďte jejími důstojnými syny."

Pří prvním čtení, kdysi už neuvěřitelně dávno, nepatřila tato kniha ze zeměplošského univerza k nejoblíbenějším. Teď musím uznat, že jsem se mýlil. Celá kniha je skvělá a úplně famózní je, když se otočí časoprostor o 90 stupňů. A pár citátů:

"Když zemřete, první věc, kterou ztratíte, je váš život. Hned po něm jsou to vaše iluze."

"Most lemuje osm heraldických hroších figur obrácených hlavami k moři. Říká se, že až nastane čas a město se ocitne v nebezpečí, hroši oživnou a dají se na útěk."

9 26.09.2016

Se zeměploškými knihami, kde vystupují čarodějky mám trošku problém. Ostatní je velebí, ale já z nich zas až tak na větvi nejsem. Samozřejmě, pořád je to knižní nadprůměr, ale já mám radši Ankh a čaroděje. Na druhou stranu taková scéna, jak Smrť hraje v divadle sám sebe a dostane trému - to je lahůdka. A dva citáty, aby řeč nestála:

"Musí tam mít aspoň sto stříbrných dolarů... Abych mohl krást takový peníze, to bych musel bejt přinejmenším v cechu právníků. Na takový peníze si netroufnu."

"Jen ve svých snech jsme svobodní. Po zbytek života potřebujeme peníze."

2 02.09.2016

Široká je ruská duše. Obsáhne statečnost, hrdost i obětavost, ale i touhu a nenávist. A je v Rusku mnoho lidí bez duše, jako zvířata. Krásně napsané povídky, kde nejde o hledání pachatele, ale o motiv a trest.

30.08.2016

Dobrá knížka. Sice se už na ní začíná projevovat stáří, ale čte se dobře. Nejlepší a nejvtipnější je asi poslední nejkratší povídka Kursk 7/6/43/1207 o tom, jak se cestovatelé v čase dostanou doprostřed tankové bitvy. V tomto místě mě nejvíc pobavil počítačový překlad ruské nadávky do moderního jazyka:
"Musíte - se - mnou - na - předsednictvo -" přeložil tlumočník v mezích možností tří set slov Šumajův návrh cesty na velitelství. "Jinak - se se - mnou - bude důstojník Telegin - pohlavně - stýkat - jako - s opicí."
"Proboha!" vyjekla miss Robinsonová.

1 24.08.2016

Úplně fantastická globální apokalypsa. Tak trochu třetí světová na Zeměploše. Děj, humor, nápady.. nevím, co vyzdvihnout dřív.
A protože se tu hodně cituje, taky si dva kousky neodpustím:

"Několikanásobný vítěz celopouštní soutěže o Nehybnou tvář se poměrně přirozeně usmál, ale pak ho něco zatahalo za šaty. Úsměv zůstal na svém místě, ale jak se zdálo, zbytek obličeje se k němu odmítal znát."

"Kebab Zovce, vykladač tradic, již podruhé v poměrně krátké době zjistil, že se mágové kolem něj rozestupují jako ranní mlha. Vzápětí zjistil, že ačkoliv se ani nepohnul, stojí o hezký kus před ostatními mágy. Jeho oči přeběhly sem a tam jako pár veverek zahnaných do pasti."

1 12.08.2016

Směs ironie, satiry a cynismu prodchnutá člověčenstvím a humanismem. Tak to chodí.

2 09.08.2016

NENÍ SPRAVEDLNOST, JSEM JENOM JÁ...

..a není lepší fantasy, je jenom Zeměplocha. OK, přeháním, ale objektivně to tak vidím. Někdy mám pocit, že Pratchett to psal přímo film, resp. kdo by to chtěl natočit, měl by velmi jednoduchou práci. Na druhé straně zase pravda, že skutečně dobrý film ze série Zeměplochy jsem teda neviděl.

2 03.08.2016

Kniha přímo přetéká autorovou fantazií. Děj pádí kupředu jako rozběhnutá bedna s nožičkama a na cestu mu září humor s velkým H, který už jen tak jen tak v knížkách nenajdete.

4 07.07.2016

Taky jsem od toho čekal něco jiného. Tak trošku každý pes jiná ves. Ale sem tam jsem se něco zajímavého dozvěděl.

07.07.2016

Vynikající úvod do úžasného dobrodružství na jehož konci je bohužel smrt pana Pratchetta. Četl jsem všechny díly Zeměplochy. Některé jsou skvělé, jiné dobré, pár jich je fantastických... A ty postavy, se kterými se setkáme! Každá je prostě originál. Je pravda, proč to tutlat, ty úplně poslední knížky by zasloužily ubrat na počtu stran a přidat na humoru, ale to jsou drobné pišky na krásných tváří těchto knih.
A až budu starý a na smrtelné posteli, nechám ještě Smrtě chvíli čekat... dokud ještě jednou nepřečtu všechny díly znova.

8 22.06.2016