Mayanea komentáře u knih
Tahounem a důvodem mého hodnocení byla nikotinová "náplast" a pár dalších vtipů, které mě jak se říká odrovnaly, ale oproti předchozím dílům se mi to zdálo o něco slabší. Oceňuju pokračování se zírající lebkou a hlavně - pan Zírající tam byl polonahý, což mi taky způsobilo značný šok.
Ledničkové postřehy, které rozjasnily můj vesmír svou myšlenkovou čistotou a naučily mě říkat "ach jo" jen tehdy, kdy je to skutečně vhodné.
„Řekl bych, že naposledy jsem se tak dobře bavil, když jsem se miloval se svou týden mrtvou sestrou.“
,,Jasně, Robine." Sigfrid von Cvok vystřídán oním slavným A. E, jehož přitakávání mě mírně řečeno štvalo.
Opět jsem potkala mladou a krásnou S. Ya. Lavorovnu.
A tak, jak jsem chápala psychiatrické výlevy v předchozím díle, tak jsem tady nechápala myšlenkové pochody Nejstaršího. Nu což, ale moje hlava si nakonec něco pomyslela.
Ze začátku poutavá vyprávěnka, pak mi najednou do hlavy naskákala spousta nezodpovězených otázek. Tento stav trval skoro až do konce knížky a byla jsem rozhodnutá dát 4*.
Jenže - SKORO až do konce, ten konec ... ten konec mě prostě dostal. A to jsem si myslela, že i kdyby se stalo cokoli, tak už mě toho moc nepřekvapí.
_________________________________________
- No, vlastně si myslím, že my dva bysme se měli spíš zamyslet nad tím, jak to nejlíp udělat, než abysme se dohadovali, kdo tu bude rozhodovat.
- Na to jsem zrovna myslel. Víš, jakej mám problém ? Já jsem celej vedle z toho, že pořád žiju, že ani nevím, jak se s tím mám vypořádat.
Báječná óda na to, jak je vlastně naše lidstvo ubohé - anebo jak moc jsou Heecheeové primitivní, možná zvládají to, co jsme my lidi už dávno zavrhli; nebo dělají totéž, ale po svém, ostroprdelním způsobu (nejsem záměrně vulgární, pouze odkazuji na knihu). Zajímavá práce autora s dvěmi dějovými rovinami, vskutku pozoruhodné. Psychologické epizody vlastně chápu (není to divný ?), i když se mi občas Sigfrid jevil jako ... nicnechápající tyran, který jenom jitří rány, ale to asi cvokaři bývají, nemůžu posoudit. Konec se mnou vážně POHL. Asi se z toho taky budu léčit hodně dlouho.
Nechci být bůhvíjak prosycená současnou mluvou, ale tohle bylo prostě "epický".
Malý ztracený Heechee, z tebe zbohatnem !
- - - - - - - - - -
- Je moc dobře, že se na rozchod s Drusillou díváš jako na poučnou zkušenost, Bobe.
- Jsem zdravej člověk, Sigfride. Proto jsem tady.
- Ale takový právě život je, jedna poučná zkušenost za druhou a když projdeš všemi poučnými zkušenostmi, absolvuješ a místo toho, abys dostal diplom, umřeš.
Jedna z mých nejoblíbenějších dětských knížek. Kresby jsem hojně a často napodobovala, styl pana Gumana mě zasáhl v době, kdy jsem děsně ráda lámala pastelky.
"Vidím dobre ? Vrana..."
"Ja nie som vhana, ale vhanka."
Vy jste ještě naživu a chcete druhý díl? Ale prosím, beze všeho...
,,Cokoliv je stejně důležité jako cokoliv jiného."
,,Právě proto jsem nikdy neměla ráda filosofy. Když mluví, zní to všechno nádherně a prostě, ale pak vykročíte do světa a ten je plný složitostí. Víte, co tím myslím. Stačí se rozhlédnout."
S ránem jsem usedla na lavičku na dvoře a u snídaně začala číst. S polednem jsem si knihu brala k obědu. S večerem jsem knihu dočítala a bojovala se záchvatem lítosti, který mě uchvátil při večeři. Dvacet let života kocoura v mém jednom jediném dni. Sentimentální mňau od člověka víc kočičího než psího.
Když se to narodilo, bylo to jenom takové bílé nic, do hrsti se to vešlo; ale anžto to mělo pár černých ušisek a vzadu ocásek, uznali jsme, že je to psisko, a protože jsme si přáli mít psí holčičku, dali jsme tomu jméno Dášeňka.
Tvrdý jako herák + věčný jako kruh závislosti + místy silnější než zlatá rána. V případě, že jste (byli) děti jako já, které strkají (strkaly) nos do jakéhokoli textu, prosím závorku a to celé na druhou. Za rovnítko napište NE DROGÁM a máte velmi svéráznou a v některých případech i výchovnou knihu nejenom o tom feťáckém hnusu, ale i o té cestě do středu sáčku s dávkou.
Mája jde kolem regálu v knihovně, tenkrát ještě v oddělení pro děti - tak dva roky zpět. Bylo jí divné, že tam má tenhle pán tolika knížek. Tak sáhla po té první zleva.
Hrozně mě bavila skutečnost, že Mrakoplaš trpí chronickým úprkem. Dvoukvítek by se klidně hodil do davu turistů na Pražském hradě a Zavazadlo ... kufr jedna báseň, jehož vlastnictvím ubývá starost o praní a žehlení prádla. Svět je to hezký, plný aluzí, roztomilé i v AJ... ale zaplaťpámbu za Kantůrka!
Konkrétně tohle vydání podnítilo v mých zhruba pěti letech zájem o jiné světy a o svět ilustrací (které jsem s oblibou a docela věrně překreslovala do spousty památníků ...)
S věnováním od prababičky, díky.
Humor vykoupaný v Earl Greyi s mlékem (samozřejmě pouze s dvěma kostkami cukru a trvanlivostí asi tak osmnácti doušků místo čtyř) a podrobený sušenkami se na vás sype skoro z každé stránky.
JEVÚL (orig. NUTS) je skutečně výstižná zkratka. Jenom se mi zdá, že Roy Tappen není zas takový vůl, jako všichni kolem něj, i když má taky své (jistě ozářené) mouchy. A kolik toho způsobí jedna stará registratura, tomu by snad nevěřila ani Její Veličenstvo královna.
Nemůžu knize upřít její často skloňované kvality. Ale mě prostě nebavila. Nechtělo se mi ji číst už před lety, když to četl každý a kolikrát to byla jejich první a poslední kniha v životě. Nechtělo se mi ji číst ani teď. Říkala jsem si, že aspoň každý den si přečtu jeden příběh, když už jsem to nebyla schopná číst najednou. Ale to taky nepomohlo. S pokorou a neúspěchem ji vracím do knihovny. Hodnocení se pozdržím, snad mi to odpustíte.
Nesnáším vás !
Vážený pane,
byl(a) jsem vaší knihou Barry Trotter a Nestydatá parodie velmi pohoršen(a).
Jsem životem unavený 15letý(á).
Píši vám, abych vám vyjádřil(a), jak zděšen(a) jsem byl(a) vaší pochybnou gramatikou, pravopisem a syntaxí a vašimi neobratnými dějovými zápletkami.
Pane Gerbere, jste bezostyšný parazit postižený těžkým cynismem.
Doufám, že jste sám se sebou spokojen. Polibte si pr.......
Se srdečným pozdravem slečna M.
__________________________________
Prvních zhruba sto stran jsem strávila v příjemném rozpoložení a v docela slibně vypadajících záchvatech prazvláštního, hysterického smíchu. Ale pak už to bylo jenom horší a horší.
Rusové umí, přiznejme si to.
Ano, byla jsem na VDNCh. Po šesti letech od přečtení. Mrazení v zádech furt stejný.
Jste maličký, chundelatý králíček, nevíte už ani, čí jste, ale zato víte, že chcete se vším praštit? Dáme vám na tuhle knížku slevičku a sejdeme se v nebíčku, králíčku.
Továrna na štěkající pejsky z azbestu, záhadný pan Wally, latexová brambora lásky. Enough said.