Mayanea komentáře u knih

Dobře stát! Krásné ilustrace. Vřele doporučuji divadelní inscenaci spolku VOSTO5 s pérákovskou tématikou.

Mluvící pes Barnabas je skvělým uměleckým kritikem.

- I would like to see your driving license!
- I am a very good driver...

In nomine Domini - čert aby vzal noviny!

2 29.07.2012

„A kromě toho na tebe z tohohle vejletu čeká eště jedna prácička. Úkol, kterej můžeš zvládnout jenom ty.“
„Opravdu? A o co jde?“
„No, můžeš začít uvažovat, jak toho pitomýho draka dostaneme z týhle místnosti. Je totiž moc velkej na to, aby prošel oknem nebo dveřma.“

Skvělé počtení a pokoukání. Dostal mě na první dobrou, protože co může být na lenošce KURIÓZNÍHO?

Co mi dala kniha do života: jak se řekne „prevet“ hezky česky.

,,S městy je to stejné jako s lidmi, pane Vandemare," pronesl pan Croup filosoficky. ,,Nejdůležitější je stav jejich střev."

Moje střeva jsou po přečtení v nadpozemské pohodě.
Příjemný chvalozpěv na můj vysněný a zatím nedosažený Londýn.

Myslím, že právem se Chrám zařadil mezi moje oblíbené knížky. I přes svou obstarožnost, občasnou průhlednost a rozvleklost (četla jsem snad dva měsíce, možná více) si získává místo na mé imaginární poličce slávy.
Mně třeba víc než nudné popisy vadily ty srdceryvné monology páně Frolla nebo samomluva Petra Gringoira, i když ten v sobě měl aspoň kousek vtipu.

Literární políček? (Žádný mravní, jako byl v knize.) Možná.
Prostě a jednoduše moje první těžší klasické dílo. Ne vždy jsem na něj měla náladu, četla jsem opravdu hodně dlouho. Možná tím lépe, když jsem se zpětně upamatovávala na události předchozích stran, tak mi vyvstávaly v mysli v nových obrazech a lépe se na ně stavěly události stran následujících.
Myškin je takový "truhlík". Na život připravený je, to jen lidi okolo a život sám nejsou připraveni na Myškina, na jeho osobnost, povahu, vlastnosti...
Ta společenskost toho románu se mi místy líbila a místy mě až obtěžovala, všechny ty pletichy, naschvály, úplatky, náhlá úmrtí... takový bulvár tehdejší doby.
Pokud se mě chcete ptát, jestli Nastaša Filipovna nebo Aglaja Ivanovna, neodpovím. Obě mi byly víc nesympatické než sympatické. Zajímvé bylo sledovat jejich propojení s knížetem a to, jestli milá Aglaja řekne to nebo tamto za zvuku písně Since I've Been Loving You. (Ti znalí z vás si možná skryté symboliky všimli mnohem dřívě, ale Aglaia byla nejmladší a nejkrásnější ze tří grácií... objev z dějin výtvarné kultury, díky za ně.)
Líbila se mi ovšem ráznost Lizavety Prokofjevny, té bych občas zatleskala.

(Měla jsem založenou pro závěr komentáře záložku u zajímavého ostavce, ale záložka někam utekla.)

Řekněme to jednou větou... Za zvuku řevu Múzy sním sen každé kočky, předčítám Shakespeara a lituju divnoočky.

Kathy a Ericu, myslím, že jste u mě právě získali titul Nejodpornější literární manželský pár.

Kdyby tam aspoň něco od Zeppelínů hrálo. Zahlídla jsem Janis Joplin, Joni Mitchell a The Velvet Underground či co to bylo.
No ale teď už k věci.
Knížku jsem dostala k Vánocům. Asi proto, že jsem jí viděla za výlohou, řekla jsem "hele, to by mohlo bejt třeba dobrý"... a za pár týdnů byla pod umělou jedličkou.
A proč to zmiňuju? Protože bez prolistování bych si to fakt nekoupila. Možná ani nepůjčila, není to oněch pět hvězd, které komiksům jakožto jejich příznivce obvykle dávám.
Co se týče stránky výtvarné, tak autorka u mě má bod, kreslí pěkně, výstižně a nemá to přeplácané detaily. A právě při jednoduché kresbě bych čekala komplikovanější obsah... má to háček.
Po stránce obsahové je to horší.
Co se mi líbilo: Na procházce s Carol, Poslední soundtrack, Moje poprvé v ženských šatech, Karneval. Mírně jsem se pousmála nad Courteney Love na poslední stránce. Bůhví jestli to nebylo tím, že už to všechno skončilo.
A vlastně ani nevím, co si o tom myslet, jestli chválit nebo odsuzovat... Jak to přišumělo, tak to vyšumí.

„Ještě místo.
Pustá zem.
Tam sejdeme se s Macbethem.“

Rezignovala jsem na všechny školní skazky a šla se přesvědčit na vlastní smysly o tom, jak to s Macbethem (potažmo Shakespearem) vlastně bylo. Dobře jsem udělala. Jazyk, postavy, prostředí... všechno bylo na pět hvězd. Čteno a viděno v divadle J. K. Tyla ten samý den.

Původně jsem tedy chtěla dát hvězdy tři, kniha mi přišla lehce průměrná. Ale protože jsem se zamilovala do dickensovské angličtiny, dávám čtyři. To je zkrátka zážitek, na který se nezapomíná. A po slovníku jsem sahala pouze občasně... (čten nezjednodušený svazek z Everyman´s Library)

Uchvátilo, ale místy vážně nepřekvapilo, hlavně co se černých děr, smrti a partnerských vztahů týče. Je libo jeden Big CHON na zajedení pěkného zážitku? Já si teda určitě dám, když mi ho udělá sama Essie.

Bohužel, cena takovéto knihy se skutečně šplhá do tisíců, což je pro mě nedostupné. Ale ta hodina, kterou jsem strávila nad jejími stránkami v knihkupectví, byla jednou z nejvzácnějších hodin... krása v každém směru, obsah, provedení...

(právě čteno)

,,...než tak mání chodili, a jednák ten, jednák onen ustrčil se, padl neb se zabil neb stloukl, až mi srdce trnulo na to hledě. Z nich však žádný žádného nepamatoval, než když kdo padl, smáli se mu."

Na jazyk jsem si zvykla hned po první stránce, je to vážně 'gurmánská' záležitost.
Nuže, uvidíme. Přes brylle? Taky.

(dočteno po dlouhé době)

I když jsem si na jazyk zvykla, na srozumitelnost už méně. Četla jsem a četla, ale s postupem stránek jsem nevěděla, o čem vlastně čtu. Musela jsem se soustřeďovat čím dál tím víc, až jsem s knihou praštila o stůl a půjčila si přepis z poslední doby.
Zalíbilo se mi to, sice ne nijak oslnivě, ale autorova přirovnání a názory jsou mi sympatické. Třeba si to ještě jednou přečtu.
A ano, opravdu se teď cítím jako hloupý čtenář.

Povídka o ztracené noze, Soud pana Havleny, Ukradený kaktus, Muž, který nemohl spát.
,,Spánek je nesmírně milosrdný - odpouští nám i našim vinníkům."

Jsem holka uprostřed tlupy chlapů. Ale oni jsou vlastně taky holky. Všichni táhneme za jednu ponožku a je to úplně super.
„Pomsta je kolo, které se točí dozadu.“

To vám je divný pocit
být večer v městě sám
a v tašce knihu nosit
ten vytištěný šrám...

Večerně-ranní procházka s tímhle pánem v kapse mi zajistila další zápis do čtenářského deníku, který je ale tak nesourodý a básním tak podobný, až z toho mrazí (snad mě nebude mrazit i u maturity).

Po duši nehladí, spíš po ní dupe a burcuje ji k citu, na úkor domácího blahobytu jsem sama sebou nucena číst ve světle lamp a čekat, až můj osud ukáže se ránu...

8 17.11.2011