MayB2
komentáře u knih

Lehoučké čtení, které jsem si kdysi vybrala o prázdninách, abych načetla nějakého Jiráska – samozřejmě jsem si Historii zvolila kvůli nevelké tloušťce. Ale oslovila mě, takže jsem si jí od té doby přečetla asi ještě dvakrát.


Jsem rozpolcená. Líbil se mi styl vyprávění, střídání vypravěčů, atmosféra, postavy (trochu se mi pletla všechna ta jména), ale základní kostra příběhu – jak funguje svět Smetištejna a rodu Iremongerů – se mi zdála kostrbatá.


Jako první mě zaujaly ilustrace, ale než jsem knížku koupila neteři k vánocům, radši jsem si ji taky přečetla (Jeden dneska nikdy neví.). I příběh se mi líbí, ale nejvíc mě dostaly různé mašinky a vynálezy ze světa skřítků jako ožužlávátko, dělo na prachové chuchvalce nebo šmodrchátko sluchátkových kabelů.


Z knihy je cítit velké zaujetí tématem a důkladné nastudování pramenů. Vcítění do postavy Georgese Picquarta v druhé části mi způsobovalo duševní nevolnost – co "se" zase pokazí, jaký nový důkaz "se" najde, kdo znenadání zemře, jen aby pravda nevyšla najevo. Georges Picquart miloval Francii a její armádu, byl to čestný muž, a proto se musel stát "zrádcem".


Na malém prostoru bravurně vykreslené prostředí a životy černošské komunity v Charlestonu. Strhující popis uragánu zaplavujícího město.
Člověk už s jistotou nemohl prohlásit: "To, co dýchám, je vzduch, to, na čem stojím, je zem." Bouře se zmocnila města a vládla si v něm po svém. Věci hmatatelné i nehmatatelné se nerozlučně prolnuly a vířily spolu v šílené mlhovině.


Čas mezi šitím plyne pomalu, nepřekotně, dobové a geografické reálie dodávají příběhu na důvěryhodnosti.


Další z příběhů postavených na známých základních kamenech: Vídeň, vídeňská ZOO, zápasení, jugoslávští četnici, univerzita, spisovatelé, složité a nefungující partnerské vztahy a sex, předtucha ve snu, dějiny 20. století v životech obyčejných lidí, zmrzačení. Tentokrát chybělo nějaké opravdu bizarní úmrtí a zneužití dítěte.


Skvělý Steinbeck a skvělý Martin Hilský. Bravurní práce s jazykem příhody bandy dobrosrdečných povalečů proměňuje na vynikající čtenářský zážitek.


První dvě povídky mě úplně nenadchly, ale Vraždy v lomu jsou skvělé!


Hvězdičkově hodnotit nebudu, s tím si nevím rady. Ale rozhodně jsem se u čtení dobře bavila – například životopisy fiktivních osob nebo poznámky pana učitele jsou výborné.

Nějak mě míjí ta fascinace špínou středověku. Příběh není špatný, spíš těžko uvěřitelný a po čase z něj v hlavě moc nezůstane. Ale rozhodně byla lepší kniha než film.


Knihou jsem postupovala trochu s odporem, co se zas na další straně pokazí – je to tak výborně realisticky napsáno, že jsem Mildrediny neúspěchy a chování ostatních postav velmi prožívala.


Členění příběhu odpovídá předloze filmu – scéna a střih a jdeme na další; jinak je to sympatické povídání.


Dobře vystižená atmosféra a typy postav, obzvlášť z učitelky mi bylo až úzko.


Pěkně to ubíhalo, pozornost se díky spoustě vtípečků rozbíhá stými směry a najdenou prsk bum, je tu konec. Prostě ta stavba základního příběhu je dost vachrlatá.


Po kouskách jsem se pročetla až na konec touto směsicí textů. Celkově bych řekla, že se mi líbily víc texty o lidech než o abstraktních tématech, protože je cítit, jak moc měl Saroyan lidi rád.


Jediné, co bych knize vytkla, je vazba – zasloužila by vázanou, kterou by si čtenář nemusel stále přidržovat otevřenou. Po obsahové stránce perfektní.


Název včas odradí čtenáře, kteří nemají rádi sprostá slova, kterých je uvnitř požehnaně – no, zvykla jsem si asi po pěti stránkách. Vývoj lidstva (nazývaného "to") od symbolického vylezení z moře po druhou světovou válku, nazíraný velmi skepticky a ono, když se to tak shrne, není fakt nad čím jásat. Jenomže kdybychom si to moc připouštěli, tak by to byla hodně velká depka.
"Stromy se nepotkávaj, a proto žijou v průměru dýl."


Tenká hutná kniha, která vydá za leckterou tlustou se spoustou omáčky.
