mdvorak komentáře u knih
Mximalni spokojenost - kdo hleda knihu pro pohlazeni duse jedohlasne doporucuji. Postupne se ztracet a znovu vynorovat je narocne nejen pro hrdinku romanu, ale i vsechny v jeji blizkosti...
četl jsem znovu po letech a jsem zvnou nadšený...
opět kniha, která mi nic nedala, ale ani nevzala.
v podstate jsem rad, ze jsem tuto knihu docetl. snad jenom proto, ze se to nakonec rozjelo.
i přesto, že má kniha tak málo stránek docela se mnou zamávala. Co všechno jsou lidé schopni udělat pro lásku? A jak dlouho to vydrží...
dlouho jsem se tak nepobavil a přečíst celou knihu, která je výsledku o jednom jedniném... bravo, tleskám :D
Oddechove cteni, ktere me opravdu prekvapilo. Zvlast v tomto zanru.
překvapujíce, co všechno se může stát. Minulost, součastnost a hlavně budnoucnost nabízí nepoznané. A osud hlavní postavy z Kvítku? Stačí se začíst a být opět překvapeni.
jedno velke nadseni - rozhodne kniha, ktera dycha a zije.
Gang vůbec neměl šťávu. A vlastně jsem byl rád, že jsem se dostal k poslední kapitole.
Mám pocit, jakoby byla kniha napsaná jen pro účel splnění plánu.
trošku děs - korektura žádná, protože jinak by to ten někdo, kdo je za to zodpovědný takhle nepustil mezi lidi...
...další z románů, při jehož čtení máte pocit, že se potulujte kolem Nilu, modlíte se v chrámech, vykoupete se v lázních, všude kolem Vás sluhové a... najednou je konec. Doporučuji.
zvláštní - člověk pořád čekám co bude a najednou je konec.
řeknu Vám takové celé nějaké - no prostě jako po pořadným rauši, nebo v rauši.
Docel dobrá oddechovka na nedělní odpoledne a hnec dobře uvařené kávy :)
Do druhého dílu rozhodně půjdu. Zajímá mě pokračování Nesmrtelných.
Kniha přečtená jedním dechem - příběh malé Liesel očima vypravěčky Smrti. Tentokrát mi ani nevadilo to prozrazování děje dopředu.
Jedno je jisté: všichni umřeme a jen málokdo z nás zaznamená svůj příběh takovým stylem jako to udělala malá Liesel Memingerová.
Každá rodina má své tajmeství. Střežené, šokující a neodvratielné. C. Läckberg jedno takové dovedně zahalila do hávu detektivního příběhu KAZATEL. Kdo je vrahem dívek, které zemřely před více jak dvaceti lety a jak je možné, že je po takové době nalezena další obět zavražděná stejným způsobem jako ony dvě dívky na jejichž ostatcích byla objevena.
Kazatel se mi četl těžce snad díky tomu, že tam bylo tolik švédských jmen, nebo možná jen díky tomu, že Erica čeká dítě a tolik se vyšetřování nevěnuje. Ke konci se příběh ale rozjel a s poslední stranou jsem litoval, že nemám doma KAMENÍKA.
S touhle knihou jsem bojoval docela dost dlouho - čímž chci jenom říct, že to byl úplně jiný styl něž obvykle čtu. Nicméně mám druhý díl a těším se na pokračování příběhu prasáčka Tarana.