Medunkavera komentáře u knih

Hezká a zajímavá kniha. Ukáže každému zanamení jeho vlastnosti a kdo se k němu hodí a kdo se k němu nehodí. Třeba . . když jste Blíženec, kdo se k Vám hodí a kdo ne.
Třeba takový dokonalý Kozoroh, ten by mě naprosto nesnesl. Ale já ho obdivuji.
Kdežto on mě nesnáší a opovrhuje mnou.
Nezlobím se na něj.
Takhle to prostě v životě chodí:
S nějakým člověkem se setkáte, je vám okamžitě sympatický. Pak se setkáte s někým jiným a cítíte, že vám ten člověk nesedí. Takhle to prostě je..

21 09.10.2021

Protože nejsem mistr slova, mohu jen napsat, že souhlasím ve všem, co napsala paní Snoopi pode mnou.

22 09.10.2021

Tady se prostě musím opět omluvit: nelíbilo se mi to. Já prostě takovému humoru nerozumím.
A film se mi už vůbec nelíbil. Akorát ten konec, když už ho hraje Kaiser. Toho mám ráda.
Líbí se mi, když Hrabal píše o svých přátelích, co s nima zažil. Třeba o Vladimíru Boudníkovi. Tak.. to je prostě nádhera. Každé slovo mě pohladí po duši.

31 25.09.2021

Je mi to hrozně nepříjemné, že si přidávám do přečtených knihy od pana Hrabala a nepíši k nim žádný komentář. Přitom je to můj nejmilejší spisovatel.
Ale..já si to prostě nepamatuji.
I když v té době, kdy jsem knihu od něj četla, tak to bylo něco úúžasnýho, ale po těch letech si to prostě nepamatuji.
Musela bych si to přečíst znovu..

26 25.09.2021

Přečetla jsem hned, když kniha vyšla a byla jsem překvapená, doslova vyděšená. (Já jsem se tehdy o nic nestarala, neměla jsem přehled, co se děje. Moje starost byla jediná: děti, manžel, domácnost, zaměstnání.)
A jediné, co k tomu dnes mohu napsat, že je mi strašně líto toho, kdo do toho spadne.
Protože zbavit se nějaké závislosti na něčem, je velice, převelice těžké.
Ten člověk musí.. za prvé...dospět k tomu, že se toho chce zbavit a dále potřebuje VELKOU podporu svých bližních a svého okolí vůbec.
(To mě teď tak napadlo)

Krteček a toto štěňátko jsou mé nejoblíbenější a nejmilejší postavičky.
Nejvíc se mi líbilo, jak štěňátko obdivuje slepičku, jak za ní běhají její kuřátka. A moc toužil, aby za ním poskakovala malá štěňátka. A tak se rozhodl, že bude mít malé pejsky. Našel ale jen vajíčka žabičky a tak si na ně sedl a zahříval je. Jak to viděl u slepice. "Vyseděl" ale jen pulce, ze kterých se staly malé žabky. A ta posměvačná slepičí maminka se mu vysmívala. Ta byla ale namyšlená..
Ale pejsek byl šťastný, že za ním žabičky poskakovaly.
Tak.. a teď jsem prozradila celý příběh..

30 22.09.2021

Cviky pro domácí cvičení, které zvládne snad každý. Fotografie jsou černobílé.

16 16.09.2021

Tady musím tak trochu souhlasit s tím, co napsal pan milandoskocil. Úplný odpad bych tomu nedala, to ne. Je tam spoustu zajímavostí až . . bohužel na ty černobílé obrázky. Myslím si, že herbář rostlin - ať už léčivých, nebo jiných - nebo třeba atlas hub, by měl být barevný. Ne, že byl měl, ale je to nutnost, aby byl barevný. Podle černobílého obrázku nemůžete bylinku sbírat.

17 15.09.2021

V roce 1999 jsem dostala k vánocům všech sedm dílů herbáře. Měla jsem z nich velkou radost. A stále mám. V bytě mám knihy na pěti místech a jedna knihovnička těmito herbáři začíná.

21 15.09.2021

V roce 2008 mi tuto knihu doporučila jedna známá a tak moc ji vychvalovala, že jsem si ji koupila. První povídka se mi líbila. Druhá už ne. Začala jsem číst další a další, ale nějak mě to neoslovovalo a nebavilo. Knihu jsem tedy nedočetla. Někdy to možná zkusím znovu.

Dnes, 22.9.2021 ještě doplňuji:
Ono se mi to nelíbilo, nebo.. mě nezaujalo, protože jsem tomu nerozuměla.
Měla jsem na to jít jako alef:
". . . začala jsem kratičkou exkursí do starověkého antického Řecka, která jasně a srozumitelně vysvětluje tehdejší postoj k lidskému tělu a duši, či mysli . . ."

17 15.09.2021

Tuhle malinkou knížečku jsem dala svoji dceři k vánocům Za všechno, co pro mě dělá a že mě má ráda. A umí to dát najevo.
Ty knížečky jsou malinké, ale dokáží říci všechno.

16 14.09.2021

Je to malinkatá knížečka. Měřila jsem ji, má 8x11 cm. A jsou v ní hezké citáty.
Jeden z nich:

Chodím za svéžího rána
na svou zahradu,
kde již všechno žije.
Přijdu na čas, abych cítila
to dokonalé štěstí.
V této hodině plné svěžesti
mě pozdraví každá květina
a celou mne zaplní
nepopsatelným obsahem:
každá mi dá svoji
barvu i parfémovou vůni
a obklopí mě svoji krásou.

Celia Thaxter
(1835 - 1894)

15 14.09.2021

Já se strašně omlouvám, ale mě se to nelíbilo. Nebo.. lépe.. asi jsem tomu nerozuměla. Asi tak.
Ale pět hvězdiček dávám za tu těžkou dobu, ve které se to odehrávalo.
Humor tam byl, ale stejně jsem z toho cítila nějaký smutek.

Na tuto knihu si velice dobře pamatuji. Ale..my sme ji neměli s tím žlutým pozadím. To pozadí bylo krásně bílé. Ale to je jedno. Koupili jsme ji hned, co vyšla. V roce 1977. A dost mě rozčilovala, protože když jsem ji vytáhla z knihovny, její obálka okamžitě vystřelila a nechtěla být u knihy. Trčela v prostoru. Jakoby se nechtěla ke knize přidružit.
Nevím, jak to popsat. Ale docela mě přitahovala. Tak jsem si ji přečetla. Děj už si nepamatuji.
Vůbec nevím o co se jednalo. A knížku už dáávno nemám.
Ale jedno vím. Z té knihy jsem se poučila, jak je neslušné pozorovat někoho, jak spí.
Protože když člověk spí, tak nemůže kontrolovat své chování. Nemůže kontrolovat to, jak se chová, jak vypadá... Nic. Je bezbranný.

16 13.09.2021

Jak teď dávám dohromady knihy, které jsem přečetla, tak koukám na tuto knihu a říkám si: Vždyť tuhle knihu mám. Dívám se na ni, ale ona nemá tu obálku, jak je tady.
Je mi to divný. Dívám se na tiráž a tam je vše, co je tady napsané: Počet stran 336, První vydání originálu: 1966, Jazyk český: to je jasný. ISBN souhlasí...
No jasně... někdo mi tu knihu prodal bez papírového obalu.
Ale to je fuk. Nezlobím se. Hlavně, že tu knihu mám. Je to skvost.

Ale schválně... sundejte ten papírový obal. Na té tvrdé obálce je linka zeleného trojúhelníku a v něm malý bůžek obkvetlý nějakou rostlinou a pod jeho rukama je velkými písmeny B H

21 12.09.2021

Tuhle knížku milovala moje maminka. Hlídala ji jako oko v hlavě.
Když ji vzala do ruky, tak říkávala: "Tuhle knížku nikdy nikomu nepůjčím."
Ale mně ji půjčila. To bylo v roce 1970.
Já už nevím, proč jsem ji chtěla od maminky půjčit. Možná jsem se chtěla pochlubit holkám, že knížku mám. Nevím.
A představte si, co jsem udělala!
Já tu knížku ztratila!
Jo! Já - tu - knížku - ztratila. Co jsem dělala, nebo, jak se to mohlo stát, nevím.
Byla jsem z toho strašně nešťastná
Šla jsem za maminkou. Byla - jako vždy - v kuchyni a řekla jsem jí, co jsem provedla.
Maminka tam jen tak stála a neřekla nic. Jen sklopila oči a trošku i hlavu a bylo vidět, že posmutněla. Bylo mi to tak strašně líto..
Přála jsem si, aby mi vyhubovala. Ale to ona nikdy neudělala.

Snažila jsem se knihu koupit znovu. Ale.. byla jsem patnáctileté dítě a byl rok 1970.
Když mi v Knize řekli, že ji nemají, nevěděla jsem, kde ji hledat. Na poslední stránce měla cenu dvánáct Káčées.

Pak jsem ji sehnala, ale to už tu moje maminka nebyla.

Ale neboj maminko, až půjdu za Tebou, vezmu ji s sebou..

33 09.09.2021

Když moje dcera viděla, jak ulítávám na Davidu Kollerovi, darovala mi tuto knihu.
Poslouchala jsem ho pořád. A stále poslouchám. A když vyšla Daniela..tak jsem ji poslouchala celý den..
A dnes má Daniela svátek..

V neděli 5.září tu byla Lucie v DEPU, úúžasná příležitost na ně jít, ale já jsem bohužel nemohla..

21 09.09.2021

17.8.1996 jsme byli na Jaroslavu Hutkovi v Merklíně, dvanáct kilometrů za Přešticema. Vydařilo se počasí, tak se to konalo venku. Tráva, stromy, hezké místo. V místě je Úřad. Je tam takový betonový plac, kde hraje kapela, když je tam zábava.
Bylo to hezké.

16 08.09.2021

Moc zajímavá kniha.

11 08.09.2021

Vím, že jsem tuhle knížku četla, ale bohužel už si nic nevybavuji. Až Eicherik pode mnou mi připoměl pejska Kociána a kocoura Rozuma. Ale, že parta dětí zachrání pilota, to už ne. Ale..to se dá napravit. Prostě si knížku opět přečtu.

25 08.09.2021