Medunkavera komentáře u knih

Opět skvělý, milý a krásný humor Pavla Kantorka s jeho vtipnými malůvkami.
Vybrala jsem tři:

Prostředí: Cirkus
Postavy: Dva králíci

Ten jeden se vzhlíží ve velkém zrcadle a nacvičuje si, jak se bude chovat, až vyskočí z klobouku a bude mít velkolepý nástup.
Pacičky má roztažené do stran, na tlamičce široký úsměv, vyceněné zuby a hrudička se mu dme pýchou a užívá si mohutných ovací a aplausu.

Druhý králík, který ho pozoruje, mu říká:
"Zapomeň na nějaký teatrální výstup. Kouzelník tě vytáhne z klobouku za uši a budeš vypadat jako úplnej blbec.."

. . . . . . . . . . . . . .

Kočka sedí pohodlně opřená o stěnu domku a čte si noviny. Kousek od ní je v domku, až úplně u země díra, ze které vykoukne myš:
"Prosím Vás, mohla byste se podívat, co je večer v televizi..?"

. . . . . . . . . . . . . . .

U pultu ve zverimexu stojí paní ověšená pěti kočkama a ty kočky hladově zírají na ptáka, který je v kleci a tu klec drží prodavač zverimexu, který se paní ptá:
"Smím se zeptat..na co chcete toho ptáka?.."

. . . . . . . . . . . . . . . .

A ještě něco přidám:

Pejsek a kočička sedí na zahradě před domkem, u kterého je otevřené okno.
Pejsek má před sebou vrchovatou misku. Kočička nic.
Pejsek:
"Tys to neslyšela? Oni tě už třikrát volali k večeři."
A z otevřeného okna letí konzerva a otvírák..

25 15.01.2022

Knihu jsme koupili hned, jak vyšla. Teď nevím, zda to bylo to první vydání v roce 1976, nebo další, v roce 1981. Moc se mi to líbilo. Bohužel detaily si už nepamatuji.
I když.. slovo líbilo se sem moc nehodí. Spíše jsem byla vyděšená, jak to autor popsal, co se kde děje.

25 06.01.2022

Na mě příliš brutální. Nedočetla jsem.
Knihu jsem zkusila jen proto, že na to bylo tolik ohlasů.
(no..mohlo mě to napadnout, už když jsem viděla tu obálku)

24 06.01.2022

Já myslím, že chyba je už v názvu. Kočka pochází z kočky plavé (Felis silvestris lybica).
Se lvem má málo společného. Zato s tygrem má v devadesátipěti procentech společné znaky. Kočka je velice chytrá, inteligentní a má svoji hlavu. Neporučíte ji jako psovi. Je to ona, co tu poroučí. Zrovna teď na mě chce, abych s ní šla do kuchyně, tam si sedla ke stolu, něco si tam četla, nebo psala a ona by u mě seděla, nebo podřimovala. Ale já chci být v pokoji u počítače. Tak ječí na celý panelák. Ale když vejdu do kuchyně, je ticho. Je spokojená. Odejdu a naříká..
Žiju s kočkou už dlouho - sedmnáct let - mám ji ráda, sleduji ji a rozumím ji. Zvláště v posledních letech, kdy jsme spolu samy. A tak vím, co je možné a co ne. Ale..zase si říkám, každá kočka je jiná. Moje se třeba nenechá pochovat. A hladit ji mohu jen jednou rukou. Dvě ruce jsou hrozba, že ji zvednu. Je to taková..opravdu malá šelma. Nepřístupná. Kdybych to uměla, napsala bych o ní knížku.

Ale obálka knihy je moc hezká. Miluju koťátka a tohle je navíc mourovaté, jako moje kočička. Kolikrát jí říkám: "Tak copa bys chtěla, ty můj kožíšku proužkovanej."

25 28.12.2021

Já jsem tuhle knhu četla někdy v roce . . no . . 1987.
Ano.
Bylo to na chalupě. Všichni spali a já to hltala. Hrozně se mi to líbilo. Bohužel si z toho pamatuji jen takový malý útržek.
Jo! A ještě si pamatuju, že jsem si k tomu udělala šálek kávy a dala si k tomu oplatku.

No . . tak to vidíte: že jsem si ke knize dala kávu a oplatku, to si pamatuju. A děj knihy si nepamatuju.
Může to být se mnou ještě horší?

24 05.12.2021

I v této knize mám od paní doktorky hezké věnování.

16 04.12.2021

V léčitelském časopise Meduňka jsem vždy pečlivě sledovala,
kdy Ph.Dr. Marta Foučková zavítá do Plzně a vždy jsem na její přednášku šla. Dokonce jsem si i třeba vyměnila směnu, nebo si dokonce vzala i volno, protože její přednášky jsem se chtěla zúčastnit.
Paní doktorka je moc milá, příjemná a hezky k nám promlouvala. Už během přednášky jsem v sobě cítila klid a vyrovnanost.
Už ani nevím, kdo mě na paní doktorku upozornil, ale jsem za to ráda, že jsem se s ní mohla setkat. Protože to bylo v době, kdy jsem to moc potřebovala.
A v knize mám od paní doktorky hezké věnování.

22 04.12.2021

Kníška Karla Kryla.

Název knížky, který každého na maličký okamžik zarazí:
"Jéé, tam je chyba.."

Tuhle knížku jsem si v roce 1990 nesla hrdě domů.
Jeden z mých skvostů.

S L E Č N A P E R I F E R I E

Dnes v noci chodil jsem se slečnou Periferií
a prst po prstu
závoru po závoře
líbal jsem jí ruce
Sypala z rukávů déšť
a gulášovou vůni
a rezavé plotýnky z páteře kamen
a kameny
a louže
a na xylofon pražců
domovním klepadlem vyťukávala voňavou
melodii noci

Dnes v noci chodil jsem se slečnou Periferií ulicí
a noční ptáci sezobávali nepatrný zbytek hvězd
a karfiól
a sasanky
a ulice plakala z děravých okapů
blátěné slzy
aby si zaběhlá psiska mohla umýt nohy

Dnes v noci chodil jsem se slečnou Periferií
Měla dlouhé nehty
pod něž si ukryla
šlápoty myší
a kroky polopanen
a páternoster
a šelest
a když už neměla ani trochu místa
kam by schovala zaprášenou trávu
sedla si se mnou před kostel
a poslouchala vlaky
a stařeny o holích
o berlích
o velikonočních nedělích hovořících
o zmrtvýchvstáních
A stíny slečny Periferie visely na zdech
dlouhými stínovými nehty
zaryty do oprýskané omítky
a zvětralých říms
a roztouženýma očima osleplých oken
hleděly na rubín semaforu
jejž slečna Periferie rozsvěcí kvečeru
na pozdrav bdícím bláznům

Dnes v noci chodil jsem se slečnou Periferií
Tančila na provaze trolejí na konečné
nekonečně dlouhý svlékací tanec
odkládajíc
plot po plotu
komín po komínu
zeď po zdi
černošedé šaty
a vyprávěla mi o lidech
kteří pro oči nevidí
a kteří nikdy - pro oči - neuvidí
a na úplně nový
světle zlatý nápěv
zpívala mi píseň
pro moje děvče

39 23.11.2021

Když už jsem několik let na téhle knížce oprašovala prach z její horní části, jak knížka stojí,
otevřela jsem jí a začetla se. Přečetla jsem tři stránky a moc mě zaujal nejen obsah, ale i styl psaní. Takový styl mám ráda.
Takže jsem si ji přečetla. Líbilo se mi to.

21 13.11.2021

Jéé, teď jsem tu objevila tuto knížku a hned se mi vybavilo, že náš syn měl hudební nadání a tak jsme ho přihlásili do Lidušky. Nejdříve zpíval, pak foukal na flétničku a pak chtěl hrát na kytaru.
Tak jsme mu koupili kytaru.
Pak se to nějak vytratilo do ztracena. Už je to 27 let.

31 02.11.2021

S Tess jsem vše prožívala, jak to měla těžké. Také to byla těžká doba.

16 02.11.2021

(SPOILER) Velký obdiv. Ano. Mám velký obdiv k malému chlapci Alanovi, který se dokázal poprat s tak těžkou nemocí, kterou měl. Moc ho obdivuji, že musel snášel tolik bolesti a to, že musel být půl roku v nemocnici. Být v nemocnici: hrůza pro každého z nás. Ležet na cizí posteli, mít okolo sebe cizí lidi . . Nemůžete nic. Nic. Jen ležet. Alan měl úúžasně čistou duši - jak už děti mívají. To na nich obdivuji. A tak si získal náklonost všech, se kterýma ležel na pokoji. Však i oni obdivovali jeho odvahu se se vším poprat. Také měl milující, klidné a rozumné rodiče, kteří mu dodávali sílu. To byla velká podpora. Pak se mi moc líbilo, jak se k němu chovali i jeho kamarádi. Jak přistupovali k té jeho nemoci: prostě ho brali, jako sobě rovného. Prostě ho brali, jako že je jeden z nich.
Ale více, než knihu, tak mám ráda náš krásný český film: Už zase skáču přes kaluže.
Ve filmu se chlapec nejmenuje Alan, ale Adam. A je to jeden z nejkrásnějších starších filmů, na který se vždy - když ho dávají - podívám. Prožívám všechny ty bolesti, zklamání i výhry malého Adama, kterého ztvárnil nádherně Vladimír Dlouhý, který už bohužel není mezi námi a kterého jsem měla ráda. Vždycky, když hrál v nějakém filmu, bylo to hezké.
Tento film mám i ve svém PC, ale na tom malém monitoru to tak není působivé, jako v televizi.
A teď už nečtěte, napíši konec filmu, který se mi hrozně líbí.
+ SPOILER +SPOILER Nečtěte.
Maminka a tatínek stojí před svým domem.
"Maminko, co to bylo za rajťáka, co se prohnal kolem našeho domu?"
"To byl přece náš chlapec, tatínku.."
Nádhera. Film končí a já ještě chvíli pláču.

36 25.10.2021

Když jsem dočetla Já, Claudius, vrhla jsem se na tuhle knihu, ale ta už mi v mysli nijak neuvízla. Neumím vysvětlit proč. Však už je to víc, jak třicet let.
A tuhle knihu jsem nenechala zmoknout. Pak už jsem žádné knize neublížila.
Protože to, co jsem udělala s Claudiem mě straší dodnes.

28 24.10.2021

Knihu jsem četla v roce 1988. Líbilo se mi číst o té době. Bylo to velice zajímavé. I když to bylo těžké čtení a u někerých postav jsem si nemohla zapamatovat, v jakém poměru jsou k vládci a jakou funkci zastávají. Naštěstí je v knize zobrazen rodokmen. Tak jsem si rodokmen nakreslila zvlášť na papír a když bylo třeba, mrkla jsem na toho "pavouka" a hned jsem věděla, kdo je kdo.

A opět na sebe musím žalovat: Seděla jsem na chalupě na lavičce, bylo krásné léto, náádherně.
Užívala jsem si příjemné čtení a v tu chvíli přijel na chalupu i manžel. Knihu jsem odložila na lavičku a šla jsem mu naproti. Vynášeli jsme věci z auta a v tu chvíli se spustil šílený déšť. Ale to bylo jako byste řekli: teď! Bez nějaké předtuchy, bez nějakého varování. Jako.. že by se hnaly mraky, zatáhlo se, nic. Šílený déšť. Zachraňovali jsme, co se dalo. Prostě všechno, co bylo zrovna venku a nemělo by zmoknout.
Ááále na tu knížku, kterou jsem nechala na lavičce, jsem zapoměla!
Když jsem si na ní vzpoměla a šla pro ní ven a vzala jí do ruky, tekla z ní voda.
Bylo mi hrozně. Byla to úplně nová kniha.
Nepřiznala jsem to. Dala jsem jí na půdu, kde bylo takové vedro, že se tam nedalo vydržet. Kniha vyschla, ale jak vypadala! To si dovedete představit.
Pak jsem to s pokorou přiznala. A koupila novou.

Hezké básničky a krásné ilustrace Zdeňka Milera.

Alenka, užaslá všecka,
viděla prvního šnečka.
- Maminko, maminko, mámo,
co to tu ujíždí samo?
Autobus pro pány mravence?
To jsme se nasmáli Alence!

Hezké, ale . .
Nejdříve bych měla vysvětlit dětem, že posmívat se někomu není hezké.

24 20.10.2021

Přelet nad kukaččím hnízdem a nebo.. Lepší už to nebude, patří mezi mé nejmilejší filmy a když to viděla moje dcera, tak mi knihu koupila.
Ještě jsem ji nečetla. Ale když ji oprašuji, tak říkám: Neboj, někdy . . až budu mít čas . .

22 17.10.2021

Četla jsem hned, když kniha vyšla.
No.. kniha, ona je to taková spíše knížečka. Malá, ale tím, co je v ní, velká. Moc se mi to líbilo.
Líbily se mi ty myšlenky.
Vše je vlastně napsáno v anotaci.
Také.. hezká obálka knížky. Jednoduchá, ale zajímavá.
Vlastně to vypadá jako ulomený kus LP desky..

36 16.10.2021

Hezké. Takové výpravy do duše lidí.
Ukázka ze sezení
[+SPOILER]
Marla (mluví tíše, beze stopy hněvu):

"Minulou noc jsem ležela v posteli a pokoušela se Peterovi vylíčit důležitý sen, který na mě silně zapůsobil. Při vyprávění jsem ho znovu prožívala. Najednou jsem si všimla, že Peter jen sem tam prohodí nějaké hm...hm...ano, ve skutečnosti vůbec neposlouchá. Hrozně mě ranilo, že mě nebere vážně, otočila jsem se zády a plakala jsem. Tolik mi na tom snu záleželo, ale jeho to vůbec nezajímalo."

Harville. "Dobře Marlo, teď bych rád, abyste se obrátila přímo na Petera a všechno, co jste právě řekla, vyjádřila jednou větou."

Marla se obrátí na Petera a mluví stále stejně bezvýrazně.
"Ranilo mě, že jsi vůbec neposlouchal, když jsem ti popisovala sen, který byl pro mě tolik důležitý."

Harville: "Petere, teď bych chtěl, abyste to po Marle opakoval tak,
aby věděla, že jste ji správně rozuměl."

Peter: "Pokoušela ses vylíčit mi sen, který pro tebe moc znamenal,
znovu jsi ho při tom celý prožívala, ale já jsem tě neposlouchal."

Marla: "Ano, tak to je."
. . . . . . . . .

V knize jsou různé ukázky sporů mezi partnery a to, jak tyto situace terapeut navrhuje řešit. Moc zajímavá kniha.

18 16.10.2021

Zvukové leporelo s autíčkem, to je spíše pro kluky a tohle je zase pro holčičky.
Moc je baví mačkat velké modré tlačítko, protože se ozve zaržání koníka.
(Až tak moc je to bavilo, že jsem už večer musela vyndat z knížky baterie, protože jsem měla pocit, že mám v předsíni koně..)

17 14.10.2021

Moc hezká knížka. Prcky moc baví tisknout velké žluté tlačítko, kdy se ozve zvuk jedoucího auta. Musela jsem koupit knížky dvě, aby se nehádaly. Takže má každý svoji.
Bylo by pěkné, kdyby do toho zvuku jedoucího auta bylo slyšet i zatroubení. Tak jsem děti naučila, aby si zatroubily na vlastní pusinku.

17 11.10.2021