Medunkavera
komentáře u knih
Velký snář
Marek Skierkowski
Když ráno začnu vnímat a otevřu oči, sen je fuč. Ale když ve mě ještě doznívá, otevřu Snář. Tam si přečtu, co mě čeká. A co mi sen naznačuje. Když je to příjemné, tak mám dobrou náladu a říkám si: hmm, tak dnes budu mít hezký den.. Což se samozřejmě nesplní, že? Člověk nemůže jen tak sedět a čekat, že se mu splní to, co se mu zdálo.
Když si ve snáři přečtu něco ošklivého, fuj, zaklapnu ho a udělám si hezký den sama.
Krajové speciality: Krkonošská kuchyně
Jaroslav Vašák
Tuto knihu mi věnovala jedna moje známá.
Občas z této knihy něco udělám, ale spíše v zimě. Ty recepty jsou velice dobré, ale spíše takové zahřívací. Brambory, slanina, uzené, česnek, majoránka...
Nahý jsem přišel na svět
David Weiss
Četla jsem před více jak třiceti lety a moc se mi to líbilo. Knihu si přečtu určitě znova.
Alchymista
Paulo Coelho
Příběh jsem poslouchala, asi před dvěma roky a moc se mi líbil.
Zajímavé úvahy a moudra. Něco jsem si z toho vzala, něco ne. Líbily se mi ty měsíční kameny. Jeden bílý, druhý černý. Urim a Thummim. Miluji kameny a tak si je pořídím.
A příběh si poslechnu ještě jednou.
Pitná kúra
John Irving
Já jsem se u knihy perfektně bavila. Řekla bych, že ze všech knih, které Irving napsal, je tahle nejvtipnější.
Do práce jsem se dopravovala trolejbusem a tramvají. Z práce také. Celkem jsem strávila na cestě sto minut a tak jsem si ji brala sebou a četla. Pokud jsem si teda sedla.
Když už jsem měla vystupovat, knihu jsem zaklapla a poslepu ji strčila do tašky. Doma jsem zjistila, že knihu nemám. Zřejmě jsem minula přihrádku tašky a kniha spadla na zem. Nevím. Tak jsem druhý den šla koupit novou.
Kniha má zvláštní obálku.
Severočeské pověsti
Jaroslav František Urban
Tohle je moc hezká knížka. Jako malá jsem si v ní ráda četla.
Dýchalo z ní na mě cosi zvláštního, tajemného..
Nežádoucí
Christiaan Barnard
Ve své době taky hodně čtená kniha. Moc se nám to líbilo. To už je taky let, co sme to četli..
Alternativní medicína aneb Léčení pro každého
Lubomír Klouda
Tohle je jedna z mých nejoblíbenějších knih. Když mi není dobře, zalistuju v ní a použiju nějaký recept. A funguje to.
Všechny řitě světa i ta má
Charles Bukowski
Hodně syrový a drsný. A také vulgární.
Je tu zmínka o tom, že Hemingway boxoval.
Je to na stránce 63.
Rok vdovou
John Irving
Je to divný.
Je to divný, že to nejlepší nedokážu vyndat ze sebe. Jako..jako bych to ani nechtěla ze sebe vyndat. Nevím.
Ale tohle je prostě úúžasný příběh. Ten nastartoval to, že jsem Irvinga začala číst a mám od něj všechno. Přečetla jsem si Rok vdovou a začala číst vše, co napsal.
Viděla jsem i film. Ten nemá stejný název, jako kniha. Jmenuje se Dveře v podlaze. Nádhera. V něm se sešli moji nejoblíbenější herci: Kim Basinger a Jeff Bridges.
Zaujal mě jejich mlčenlivý vztah. To, že měli stále úctu a cit jeden ke druhému.
To, co v sobě nosili. Co je trápilo.
(Mám jednu známou a ta říká: On (nebo ona) tam jen tak stojí a kouká, to mě nebaví. Jenomže ta paní si neumí domyslet, na co ten člověk myslí, nebo co se mu honí hlavou. Já jo. A to mě baví.)
Zaujalo mě, čím on svoje knihy psal. On je psal inkoustem, který produkuje jeden druh chobotnic.
Je toho strašně moc, co by se mohlo o této knize napsat.
P.S. Už několik let si říkám, že si k posteli dám sešit a do něj si budu psát, co se mi zdálo, protože jen ve chvíli, kdy se probudíte jste schopni napsat, co se vám zdálo, nebo..co vás ve snu napadlo.. Pak už je to fuč..
Hatto
Egon Bondy (p)
Od Egona Bondy mám jen tuto útlou knížečku. Hatto.
Malá, útlá, ale pro mě moc těžká..
Encyklopedie psů
Bruce Fogle
Tohle je strašně moc hezká kniha. Objevila jsem ji, když jsem dělala brigádu v Levných knihách. Bylo to v létě a hledali tam někoho na zástup a tak jsem tam šla. Jako zástup za někoho, kdo měl dovolenou. Pak si mě tam nechali celé prázdniny, než se všichni vrátili z dovolené.
Tuhle knihu ráda a často otevírám a čtu si tam o pejscích, odkud pochází, jak vypadají, jakou mají povahu, jakou mají srst..prostě všechno.
Listopadový uragán
Bohumil Hrabal
Tento zelený sešit mi dal ve své době strašně moc. V tom roce 1990 jsem dosova hltala to, co si pan Hrabal s Dubenkou psal. Nádhera.
Romeo & Julie 2300
Vladimír Páral
Přečetla jsem to, ale vůbec mě to nebavilo. Jakmile je to sci-fi, tak couvám. Mám raději příběhy ze života. Prostě příběhy, které se staly a já si z nich mohu něco vzít. Poučit se.
Soukromá vichřice
Vladimír Páral
Vladimír Páral. Také jsme měli s manželem páralovské období. A bylo to hezké. Autor nám dal možnost nahlédnout do soukromí jiných manželství: jak to tam chodí, jak se manželé k sobě chovají, jaké mají zvyky.. Po přečtení jsme měli úplně husí kůži z takového stereotypu, který autor popsal a jen jsme se na sebe mlčky dívali a kroutili hlavou: ne, tak tohle u nás teda nehrozí.
I když si vezmete.. ráno: do jeslí, do školky, do družiny, pak do práce, odpoledne z práce, do jeslí, do školky, do družiny, nákupy, jídlo, úkoly, vůbec starost o děti, o domácnost, starost jeden o druhého, o účty...To je také takový stereotyp. Ale hezký.
Můžete namítnout: Ano, když jsou děti malé, je to hezké. Člověk se nenudí. Ale když už jsou děti dospělé, každý už má svého partnera, nebo partnerku, odejdou z domova..
No.. to už je jiná. Jeden z partnerů se začne nudit, uvědomí si, že si vlastně nic neužil a frnkne.
Poslední kabriolet
Anton Myrer
Mám to vydání z roku 1983 a příběh se mi moc líbil.
Asi před pěti lety jsem knihu půjčila jedné starší paní a ona se pořád nějak neměla k tomu, aby mi ji vrátila, tak jsem se k ní vypravila, protože to je první vydání knihy a kdybych o ní přišla, tak by mě to moc mrzelo. Jakmile mě uviděla, honem běžela ke knihovně a knihu mi přinesla. Tak jsem byla ráda. Pak jsem zase půjčila, někomu jinému - a co myslíte? Zase jsem si pro knihu musela dojít. Takže od té doby už knihy nepůjčuji.
Broučci
František Hrubín
Broučci se nám líbili. Jak mně, tak dětem.
Také Večerníček. Hlavně ten díl, kdy takový velký brouk (bohužel teď zrovna nevím, co to bylo za brouka) se jim vloupal do domečku a mlsně prohlížel jejich zásoby. Vždycky vzal jednu skleničku medu, pak vzal další a další a další - ale on nevěděl, že je to med - a bručel si pod vousy: "Samý sádlo, samý sádlo, to je ale divná rodina!"
A dětem se to tak zalíbilo, že pořád opakovaly: "Samý sádlo, samý sádlo, to je ale divná rodina."
Technologická a strojnická měření
Jan Šulc (technik)
Nepostradatelný pomocník pro ty, co pracují v oboru.