Medvědářka komentáře u knih
Kniha, která překvapila a to nejen svým koncem, ale tím, jak nalákala hned na volné pokračování autora. A že jsem po něm hned sáhla :-)
Tím, že se příběh opírá skutečné události a dává nám pohled hned z vícero stran, jak to vše mohlo a nemuselo být, je skvělé. Už si říkáte, že to bude tedy asi tak a najednou vám autor naservíruje další z domněnek, vodítek k případu, že si říkáte, co z toho nakonec vyleze.
Nemám tu co vytknout. Žádné hluché místo jsem nenašla.
(SPOILER) Vůně medu je sladká jak med a krásná jako rozkvetlá louka, na kterou létají včely.
Isabel Johansenová má svůj sen otevřít si školu vaření a kde by se dalo vařit z medu z jejích úlů. Její nadšení ale opadne, když se na haciendě zjeví Cormac, který přijel na žádost jejího dědečka a začne odkrývat dávná tajemství.
Kniha, která hladila na duši a vám se u ní dobře snilo. Setkala jsem se i z hrdiny předešlé knihy V jabloňovém sadu, která tomuto dílů předchází. Dozvídáme se díky vzpomínkám víc o historii této rodiny a poznáváme nové osudy, které jsou tak propletené.
U Nakladatelství COSMOPOLIS vyšla v nedávné době další kniha oblíbené autorky Pauline Maiové Štěstí hřeje jako slunce. V její předchozí knize jsme byli ve Francii a tentokrát nás vytáhla do Itálie a krásné Florencie.
Carli je přes třicet, pracuje v kavárně, kterou kdysi vedli její prarodiče. Má dluhy za nedokončenou školu a vůbec neví, jak to má říct svým rodičům, neb se bojí, že by opět uslyšela to jejich MY TI TO ŘÍKALI.
Proto ji překvapí, když ji jedno dne osloví právník s tím, že zdědila nemovitost ve Florencii od starého pána, který byl pravidelným hostem kavárny. Nezbývá jí tak nic jiného, že si sbalit pár věcí a vydat se do města, které nesnáší.
Myšlenka, že tam rychle prodá svoje nečekané dědictví se ale rozplyne jako mávnutím proutku, když zjistí, co vlastně zdědila. Malá zaprášená dílna ji okouzlí a tak se pro ni snaží najít odpovídající nového majitele, který by zachoval ducha tohoto místa. Snad i díky tomu všemu hledání si uvědomí, že není kam spěchat a návrat do rodného Německa může nechat plavat. Že pravý domov našla zde v tomhle velkolepém městě.
U téhle knížky jsem strávila pár hezkých večerů, kdy jsem si ji dopřávala po kouskách. Itálie a Florencie se svými krásnými scenériemi se mi zjevovali před očima a já viděla svět jako Carli. Dívkou, která na začátku neví co chce, ale když konečně procitne a dostaví se ten bod zlomu, není k zastavení.
Její hledání toho pravého nájemníka pro svou dílnu, snažení se něco zjistit o Fabrziovi, který jí tohle místo odkázal a tím ji sem přivedl.
Máme vlastně dvojí příběh. Jeden ten o Carli a druhý, maličkatý o Fabriziovi a co ho přimělo odejít z toho kouzelného místa vonícího dřevem a barvami. Příběhem, který by mohl vydat sám na knihu, ale takhle ho bylo v knížce tak akorát, i když já toužila po trošku lepším konci.
Od knihy jsem dostala přesně to, co se očekává. Sluníčko, pohodovou atmosféru, trochu škádlení a velkou chuť na kafe pokaždé, když se tam o něm psalo.
Jedna z nejzábavnějších 7lásek z Nakladatelství METAFORA, co jsem zatím četla.
Autorka si dělá legraci ze zavedených klišé kolem romantických románů a to na tom byla jen taková malá třešnička na dortu. Je to zábavné, milé a skvěle si u toho odpočinete. K tomu ještě procházka jarní Paříží a okolí s okouzlujícím Francouzem a s hrdinčiným bývalým manželem a zápletka houstne.
Maggie je zoufalá, když se blíží termín odevzdání její poslední knihy a ona nemá ani čárku. Spásou se jí zdá být výlet do romantické Paříže, která by mohla být inspirací pro její psaní. Což se záhy potvrdí, protože jsme přeci ve městě lásky, kde se dají plnit sny a vše je tak jiné. Jaro voní jinak, jídlo chutná jinak a i láska může být jiná.
Já si knihu užila od začátku do konce a vychutnávala si každý přečtený řádek. Za mě je to jedna z nejlepších 7lásek a řadí se tak na první příčky z téhle úžasné knižní řady.
Taky máte občas pocit po přečtení knihy, že není třeba moc slov, protože by to akorát zkazilo váš dojem o ní?
Tohle jsem zažila já po přečtení Čajovny v Tokiu od Julie Caplin, kterou vydalo Nakladatelství COSMOPOLIS u Nakladatelský dům GRADA.
Vniřní klid, který jsem zažívala, když jsem poznávala krásu Japonska, byl k nezaplacení. Nejenže jsem nakoukla spolu s Fionou pod pokličku japonské kuchyně, ale poznala klid japonských zahrad, účastnila se čajového obřadu a zažila i rozkvetlé sakury.
Gabe, který byl Fioně průvodce a hlavně měl být fotografickým mentorem, mi přišel ze začátku unavený životem, ale díky Fioně a jejímu pohledu na svět, jste pomalu viděli, jak vylézá ze své nory, i když to šlo občas hodně těžko.
Haruka a její rodina to Fioně a vlastně i mě jako čtenáři ale vynahradila. Ukázala na podstatu věcí a vy jste díky tomu našli to své šibui.
Pokračování romance mezi Ellou a Sergem, které vrcholí Elliiným těhotenstvím a stěhováním na venkov. To Ella nese špatně, protože je to městská holka, ale Serge si tím plní sen.
Jenže ne všechny začátky jsou šťastné a ne všechna rozhodnutí se tváří jako ta pravá.
Tenhle příběh nebyl špatný. Ukázal nám pokračování vztahu těch dvou a zase podhalil jejich charakter. Stejně se ale přikláním k tomu, že první díl Láska a sýr v Paříži byl lepší.
Kniha mě chytla hned od začátku a splnila všechna očekávání, která jsem od ní měla.
Děj sice průhledný a místy mi to připomínalo jiné knihy ze škatulky šéf - podřízená, ale to mi vůbec nevadilo. Hlavně, že jsem u ní dokázala vypnout a odpočinout si.
Líbilo se mi, že se tam autorka nebála upozornit na kult superštíhlých těl a těch, co jsou normální.
Hezké,dojemné, veselé, ale i smutné. Konec, který nečekáte a kterému nechcete věřit.
Původně jsem tu měla 4 hvězdy, ale nakonec jsem to přehodnotila a dávám 3. Knihu jsem četla už před delší dobou a ok. Nová hrdinka je dobrá ve vyšetřování. Člověk se přesto neubrání ve srovnávání s Erikou Fosterovou, tedy pokud knihy s ní četl.
Knihu jsem nedávno zkoušela poslouchat i jako audioknihu a ač je Martin Stránský mistr slova a přednesu, tak jsem knihu nakonec ani nedoposlouchala. Už při prvním klasickém čtení jsem se přistihla, že čtu jen ze setrvačnosti. Že jsem jen zvědavá, jak to celé bude a jak se nová postava uvede. Něco mi tu prostě vadilo.
Možná jsem jedna z mála, kdo mám tyhle pocity. Hlava říká dobrý, ale srdce našeptává, že to mohlo být lepší. Vím tedy jistě, že se na další díly nechystám. Je mi to líto, ale občas se to stane i u těchto velikánů psaného slova, jako je pan Bryndza.
Knihu jsem měla rozečtenou už delší dobu, ale teprve v těchto dnech na ní plně došlo.
Opět jsem se potkala se starými tvářemi z předchozí knihy Cukrárna v Paříži. Hlavní postavou zde byla dívka správných tvarů Maddie, která si přividělává brigádou na luxusní lodi. Pasažéři na lodi jsou vesměs příjemá sebranka, ale najdou se i zde nepříjemní a hlavně nepřející hosté. Jenže ani to ji neodradí od toho, aby si užívala plavbu po Chorvatsku a kdo ví, jestli ji tam nepotká štěstí. Ať už se jedná o lásku, nebo naplnění snu o malování obrazů.
Knihu jsem si opět užívala plnými doušky. Od začátku mi byli některé osoby příjemnější než jiné. Autorka nás hezky provedla po Chovratském pobřeží a neztratila nic z toho, co předvedla u přechozích knih. To, že umí napsat hezkou knížku, která není nijak přeslazená.
Já stále přemýšlím, která z těch Romantických útěků je za mě ta nej. Nejvíc se přikláním k Cukrárně v Paříži a pak úplně první knize Kavárně v Kodani. Tak uvidíme, jestli se to nakonec nezmění po vydání další knihy, která nás čeká a to Hotýlek na Islandu.
Opět krásné čtení. Ostatně tak to mám zatím se všemi knhami z tého řady, která se opravdu Metafoře povedla.
Sama mám zkušenost z malého knihkupectví. Ne jako prodávající, ale pomáhala jsem tam. Kniha mi hodně věcí připomínala a já se musela nad stránkami usmívat.
Příběhy lidí, kteří ho navštěvují jako by vystoupili a byli živí. Příběhy plné knih, které jsem mnohdy sama ani neznala a nebo je znám, ale ještě jsem nenašla odvahu je číst. Poetická stránka i ta ze života, který by mohl být i ten váš.
Sama jsem si musela vyhledat ze zvědavosti městečko Uzes a ano - Bylinkové náměstí opravdu existuje. I s tou kašnou, která je na obálce. Třeba se tam jednou také podívám a budu hledat tohle malé knihkupectví. Kdo ví, jestli ho objevím a už jen ze zvědavosti nakouknu. Projdu se po stopách lidí a připomenu si klid, který jsem prožívala na stránkách knihy.
Přečteno a jo, doporučím
Žhavá novinka ve světě dorazila i k nám díky Nakladatelství COSMOPOLIS Nakladatelský dům GRADA.
Obálka i název láká na pohodovou podzimní romanci a tou také je, i když.... Já tu knihu považuju za roztomile pitomoučkou, ale v dobrém slova smyslu.
Jeanie převezme po své tetě Dot Kavárnu s vůní perníčků, kde chce začít nový život. Být novou Jeanie, která je jiná než ve starém životě. K tomu pocitu začne pomáhat i místní farmář Logan, který je miláčkem městečka Dream Harbour.
Městečko naštěstí novou kavárnici přijme velmi dobře, ale i tak se objeví záhada, kterou bude muset Jeanie vyřešit. Vypadá to totiž, že někdo nechce, aby byla ve své kavárně úspěšná a tak jí škodí. Jenže kdo za tím stojí?
Jak už jsem psala na začátku. Kniha je tak roztomile pitomoučká už jen z důvodu, že by vůbec nevadilo, kdyby hlavním hrdinům bylo tak o pět až deset let méně. Chvilkami jsem si totiž připadala, že čtu dívčí románek o prvních láskách, kdy se každý hned červená a je vyplesknutý z toho a toho. Já si to ale kupodivu užívala, ale je mi jasné, že jsou čtenářky, kterým tahle skutečnost bude vadit.
Děj byl jednoduchý, ale i vtipný a žhavé scény na konci knihy jsem přeskakovala. Já si na tohle nepotrpím, ale chápu, že je to trendy, ale myslím, že by se to bez nich obešlo taky. Hlavně, když jsem tak přeskakovala řádky a viděla, že u toho hodně nakecají navíc. To nesnáším při téhle příjemné chvilce ani v reálném životě a tak to prostě nebylo ono.
Doporučuji tedy těm, kterým nevadí klišé na tohle téma. Líbila se mi atmosféra malého města a lidi v něm a těším se na pokračování, kdy se setkáme s dalšími obyvateli Dream Harbour. Už jen pro to pobavení to fakt stojí za to.
Vladimír Kořen vydal u Nakladatelství Kazda svou knihu Řeka zázraků, která vás pohladí po duši.
Hra slov a slovíček vás provází malebnou češtinou jeho životem od ranných vzpomínek až po nedávnou současnost.
Jeho příběhy se mě hodně dotýkali pro místa, kde žil. Ať už je to Řepín, který mám kousek od domova, přes Terezín a řeku Ohře až do jeho Říčan u Prahy, kde jsem prožila hezký rok před cca 20ti lety.
Jeho styl vyprávění je hravý a velmi dobře se čte. Občas jsem při čtení slyšela v hlavě jeho hlas, který mi předčítal některé pasáže, protože jeho hlas je nám všeobecně známí.
Jeho vzpomínky, které jsou mnohdy podobné těm mým a místa, které on navštívil, jsou důvěrně známá i pro mé oči a duši. Až jsem z toho byla občas překvapená, kolik toho spojil dohromady a já věděla, o čem píše.
Tuhle knihu jsem přečetla před loňskými svátky. Její název láká k tomu si ji přečíst na Vánoce nebo během nich, ale věřím, že udělá radost v jakoukoliv dobu.
Je to hřejivé, laskavé a i zábavné. Vánoce, sníh, láska a splněná přání. Tak by se dal shrnout děj do pár bodů.
Belle byla ženou, kterou byste si přáli mít za přítelkyni. Byla tu pro všechny, kteří její pomoc potřebovali a sama za to nic nežádala. Její pomoc byla zabalená do laskavosti, která se jen tak nevidí. Nebo možná vidí, ale je to vzácný jev.
Oproti ní Jack byl podezřívavost a vlastně i rozvaha sama. Bál se o svou babičku, která mu oznámila, že měla nehodu a že se o něj bude starat cizí dívka. Co když ta dívka jde po majetku? Co je vlastně zač? Přeci nikdo nepomáhá jen tak, aniž by za to něco žádal nazpět.
Když se ti dva potkají, jsou obezřetní? Co má ten druhý za lubem? Belle je cizí a Jack svou babičku neviděl roky. Co od ní jeden nebo druhý může chtít?
Vše podstatné jsem shrnula na začátku. Myslím, že není co dodávat.
Vánoční knížka v listopadu? A proč vlastně ne.
Vánoční přání z Nakladatelství Baronet mě k sobě nalákalo na svůj název i malebnou obálku. Její autorku Karen Schaler jsem neznala, ale díky téhle knize silně uvažuji, že si pořídím i další její knížky.
V příběhu poznáváme Libby, která neplánuje letos slavit Vánoce vůbec. Nedávno přišla o svou mámu a tak nemá na svátky ani pomyšlení. Její maminka je milovala a vzpomínky na to akorát jitří pocity.
Když najde na půdě svých rodičů dvacet let staré neotevřené přání adresované její mámě, tak se něco změní. Zkusí najít tajemnou CeCe, která přání poslala a s tím jí pomáhá i pohledný Adam. Ten Adam, který ji nazval Grinchem, protože mu rozbila vánoční výzdobu rodičů.
Jak tohle hledání dopadne? Kdo je tajemná Cece? Najde Libby zase kouzlo Vánoc? To se dozvíte v tomhle příběhu.
Mě se kniha líbila, i když k ní mám maličké výhrady. Ty jsou ale ukamenovány tou pohádkovou atmosférou amerických Vánoc s jejich výzdobou a citem pro všechno to krásné kolem.
Začetla jsem se hned a bavila se nad výměnou názorů u Libby a Adama. To nenápadné jiskření tam prostě bylo od začátku. K tomu všeobjímající vánoční atmosféra malého města i se všemi jeho lákadly a je vymalováno.
Je prostě moc vidět, že naše autorka má tohle v malíčku. Jako scénáristka, novinářka, spisovatelka a moderátorka, která píše scénáře pro Netflix a má na kontě úspěšné vánoční filmy Vánoční kemp a další, tak se není prostě čemu divit.
Doporučuji všem, co si chtějí vychutnat kouzlo svátků, světýlek a výzdoby. Chtějí si odpočinout a nasát tu pravou atmosféru jedinečných dnů v roce.
Přečteno a doporučuji.
Je to příběh o nových začátcích, cestování po Kalábrii, která Blance učarovala a která ji přihrála do života i mladého muže Agostina.
Je to příběh ženy, která se nebála vzít osud do svých rukou a začala žít tak, jak si přála a kam ji srdce táhlo. Že to nebyla cesta jen posetá štěstím, ale bylo tam i pár slz, je už dáno osudem.
Když jsem knihu prvně otvírala, neměla jsem velká očekávání. Těšila jsem se na vyprávění o Itálii, na kterou sama moc ráda vzpomínám, i když vzpomínky jsou už mlhavé, jak je tomu dávno, co jsem zde byla. Díky Blance jsem se ale mohla vrátit.
Mohla jsem objevit kouzlo Kalábrie a i dalších míst, kam ji osud zavál díky Agimu. K tomu všemu jsem dostala i příběh o odvaze ženy, která už není nejmladší. Je to rozvedená žena, matka tří dětí a dokonce babička, ale díky svému mladistvému elánu a pohledu na svět dokázala přesto okouzlit o 17 let mladšího italského přítele.
V knize nechybí humor, ani dávka sebeironie, ale hlavně z ní dýchá láska ke všemu italskému. Jako bonus jsou tu i recepty na dobroty, ze kterých si vybere každý a může je doma zkusit.
Příběh tak voňavý a napěchovaný rodinnou historií, že vás to připoutá ke stránkám i vy pomalu odhalujete celý příběh, který se táhne roky a roky.
Je tam láska, tragické události i naděje. Je tam poučení z toho, jak se dělají parfémy a jak vznikají nové vůně. Je tam i odpuštění a světlo na konci tunelu, kde se rodí nový začátek. To celé v jednom balíčku s krásnou obálkou.
Hrad ve Skotsku od nejoblíbenější spisovatelky romantických příběhů Julie Caplin je přesně takový, jaký očekáváte. Hřejivý, voňavý, jiskrný a hlavně láskyplný.
Izzy McBrideová zdědí hrad ve Skotsku a je na ní, aby ho udržela v chodu a nespadla jí střecha nad hlavou a ona z hradu udělala romantický hotel. Naštěstí má kolem sebe lidi, kteří jí nenechají na holičkách a snaží se jí pomoci. Ať už je to její výstřední, ale přesto milující matka Xanthe, která sehnala první platící hosty, i když hrad ještě není v tip ťop stavu.
Jejich peníze ale pomůžou s zvelebováním hradu. Zbývá pár týdnů do Vánoc a hrad musí být připraven na první velké návštěvníky, kteří si potrpí na luxus.
Začíná se tedy renovovat a přátelé se nebojí přiložit ruku k dílu. Každý se snaží nějak pomoci a třeba najdou i skrytý poklad, který by měl být na hradě ukrytý. Tedy pokud vážně existuje a není to jen legenda.
Tahle kniha je přesně šitá pro tenhle předvánoční a vánoční čas. Izzy má, když nepočítám starosti s hradem, stejné problémy jako většina z nás. Co uvařit? Jaké dárky pořídit pro své milované? Jakou vánoční výzdobu vybrat? A do toho se jí pod nohy plete láska a pochybnosti, zda si to vše zaslouží.
Ještě že má kolem sebe partu přátel a svou matku, kteří jí v tom pomáhají. Ne vždy je vše dobré a přicházejí i mráčky, ale přesto si to užívá. Stejně jako mnoho z nás, kteří nadávají na tenhle čas a ve skrytu duše vědí, že ho milují a těší se na něj.
Izzy a ty ostatní jsme si zamilovala. Ostatně tak to mám při každém čtení romantických útěků. Pobavil mě i na konci knihy jeden z vánočních dárků, který se tam objeví z podobě jisté knižní série. Kterou mám na mysli, si musíte zjistit sami. Vřele doporučuji vydržet až do konce, protože Vánoce na hradě jsou prostě nej.
A to je jako všechno? Já chci víc, než jen tuhle ochutnávku, jak by to mohlo být...
Povídka je krásná. Vánoční atmosféra se vším všudy, ale krátké. Hned bych si s chutí přečetla víc o těch dvou, jak moc to bylo sladké.
Byt nad Seinou z Nakladatelství METAFORA byl přesně takový, jaký jsem si přála.
Moc často nečtu knihy z období 2. světové války, ale tady se mi to líbilo a hodně. Díky tomu, že sledujeme dvě linie příběhu - současný a ten z války, tak to do sebe hezky zapadalo a já dostala příběh plný odvahy, odhodlání, ale i smutku a zlomených srdcí.
Za hlavní příběh považuji ten o Estelle a Sophie a Aurelia - Lia byla spíš doplňková, aby se kruh uzavřel.
Lia zdědí byt v Paříži po své babičce Estelle. Nikdo z rodiny netušil, že takový byt existuje a co skrývá za tajemství. Lia je nejprve svým dědictvím otřesena, ale nakonec se přeci jen díky pomoci Gabriela, restaurátora starých obrazů, najde odpovědi na své otázky.
Příběh z období války o Estelle a Sophii nám otvírá dvířka toho, jak to mohlo v té době být. Nahlížíme do hotelu Ritz v letech, kdy Paříž byla nad nadvládou nacistů. Pohlaváři si zde podávají ruce a plní si břicha vybranými lahůdkami, zatímco obyčejný lid hladový a židé jsou odsunuti. Mezi tím vším proplouvá Estelle, kterou Němci považují jen za hloupoučkou tvářičku. Jenže tahle tvářička je odvážná a skrývá v sobě víc, než si všichni myslí. I díky tomu se její osud spojí se Sophií. K té se osud nezachoval nejlépe a tak má v sobě něco, co ji nezastaví před ničím. Ti dvě se na jeden okamžik spojí a díky tomu dokáží velké věci. Tak velké, že je to poznamená na celý život....
Jak jsem psala na začátku - příběh se hodně líbil. Nebyl tolik násilný, jako tomu občas při čtení z tohoto období bývá. Bylo to velmi poutavé a já se těšila z každé stránky. Hltala jsem příběh o velké odvaze a odhodlání. Příběh o ztrátách i nálezech. Příběh, který vychází ze skutečných událostí, ale přesto byl citlivě popsán a vy se neubráníte pocitům smutku, ale i radosti.