Medvědářka
komentáře u knih
Pozvala mě dál
Lucy Clarke
Moje první setkání s touhle autorkou proběhlo na výbornou. Čtivé už od začátku až po samí konec.
Nakoukneme nejen do života Elle, ale poznáme i její minulost a také pomalu poznáváme toho, koho si pozvala dál...
Konec jsem vytušila, ale to mi přesto nebránilo si knihu užít.
Deníček moderního fotra aneb Proč by muži neměli mít děti
Dominik Landsman
Výborná antikoncepce :-D
365 tipů pro vysoce citlivé lidi: Jak se cítit dobře po celý rok
Judith Orloff
365 tipů pro vysoce citlivé lidi je něco, s čím jsem se ještě moc nesetkala. Ráda v něm listuji a hledámn odpovědi na otázky, když se potřebuji zklidnit.
Na každý den je tam pár slov, které vás uklidní, pozvbudí a dodají odvahu pro další vaše činy. Je to příjemné číst anebo si tím jen listovat, protože je to balzám na duši.
Karel IV. - Tajný deník
Josef Bernard Prokop
Karel IV. je v našich dějinách jedna z nejznámějších postav a o jeho životě se toho napsalo hodně. Přesto se najdou ale díla, která stojí za to si přečíst a jeho Tajný deník patří jistě mezi ně.
Sám Karel nám je vypravěčem a díky jeho vzpomínkám a vyprávění jeho přítele Guillauma se vracíme do dob dávných. Nahlížíme na jeho život jako malého chlapce, který se formoval ve velkého muže a panovníka. S láskou a i trpkostí vzpomínáme na jeho rodiče Jana Lucemburského a jeho matku Elišku Přemyslovnu. Poznáváme i jeho ženu Blanku a hlavně Alžbětu, jeho poslední ženu, která byla mladinká, když si brala našeho Karla. Její tvrdohlavost, krása a chytrost si tak získala našeho krále.
Ne vždy to jsou vzpomínky hezké, ale díky nim se nám odehrává před očima obraz tehdejší doby.
Je tomu už hodně let, kdy u Fortuna Libri vyšla tahle kniha. Mě se dostala do ruky až tento rok a to ještě po dlouhém váhání. Neříkám, že mě nelákala už dříve, ale její autor a vlastně celá Lucemburská pentalogie mi byla těžce neznámá. Jenže já mám ráda tohle období našich dějin. Četla jsem už mnohé a tak jsem se nakonec odhodlala i k těmto knihám. Jak si teď gratuluji, že jsem udělala dobře.
Knihy mám doma komplet a tak jsem se pustila hned do Tajného deníku. Jenže jsem zároveň hned na začátku zjistila, že tyhle knihy jsou už i jako audioknihy a já se jim učím naslouchat.
Po poslechnutí ukázky na Onehotbook.cz jsem byla ztracená a zamilovaná do projevu Jirky Dvořáka, který knihu namluvil. Knihu jsme si v téhlé podobě pořídila a nakonec i ty ostatní, abych je měla komplet. Ten zážitek z přednesu knihy, který dokreslovala i krásná střeověká muzika, byl jedinečný. Poslouchala jsem ji s přestávkami 3 dny. Ona není dlouhá. Jen nějakých 13 hodin a kousek, ale na tohle já musím mít opravdu klid. Nesnáším vyrušování a mluvení jiných do čtení a u poslouchání to platí dvojnásob.
Nechci se tu opakovat, ale tohle si mě opravdu získalo. Bavilo mě to a zase jsem si oprášila své vědomosti, které mám v hlavě. Připomněla jsem si některá data, na která jsem zapomněla a to vše velmi citlivým pojetím. Žádné velké těžké huštění do hlavy jako tomu občas bývá v jiných knihách.
Už teď mám připravený na poslech další díl s názvem Karel IV. - Císař a Císařovna. Jak já se na to těším.
Doktor Jesenius
Jaroslava Černá
Jan Jesenius se na první pohled zamiloval do Prahy. Do toho města, které mu bylo osudným v jeho životě lékaře samotného císaře Rudolfa II.
Jaroslava Černá nám svou knihou přibližuje život toho významného lékaře od jeho přestěhování do Prahy až po jeho smrt z rukou kata Jana Mydláře.
Jeho život pestrý a i dramatický. Tedy hlavně jeho posledních letech. Život na dvoře Rudolfa II. byl zajímavý, ale i těžký. To když se jeho milosti přitížilo a on měl své záchvaty nemoci, která byla pro jeho rod prokletím. Potkal se zde se svými přáteli jako byl Tycho Brahe, Jan Kepler a další významní páni své doby. Potkal se i s rabi Lowem.
Na území Prahy pak předvedl věc nevídanou a to veřejnou pitvu. Někteří byli tím činem uchvácení, jiní ho zatracovali. Když pak Prahu zachvátí mor, je jeden z mála, kteří jej umí léčit.
Jan Jasenius proplouvá našimi dějinami až se dostaneme do osudného roku 1620. Bitva na Bílé hoře znamenala mnohé pro naši zem a nejména pak pro české pány, kteří za to tvrdě zaplatili svým životem. 21. červen roku 1621 je v našich dějinách zapsán jako den, kdybylo popraveno 27 českých pánů, kdy mezi nimi byl i náš milý Jesenius.
Za mě kniha nebyla špatná, ale asi jsem už hodně zmlsaná od pana Grmolce, kdy do svých knih vloží i pouhými pár větami vše potřebné, aby byl člověk v obraze v chodu dějin.
Nicméně paní Černá si drží svůj styl vyprávění a ten je jako vždy výborný. Kniha neměla hluchá místa. Dokázala přiblížit život na dvoře císaře Rudolfa a i nastínit, co se dělo kolem Jesenia. Velkou pochvalu má za veřejnou pitvu, kterou popsala velmi hezky a citlivě.
Císař Rudolf II., Kateřina Stradová a celý dvůr vám vyvstal před očima a vy jste jen tiše přihlíželi celému dění na dvoře. Obdivovali sbírky Rudolfa a byli i u jeho smrtelného lože.
Nesmím pak zapomenout na dění kolem roku 1620 - 1621, kdy naše vyprávění končí. Bylo to důstojné a přesto hrozné. Ne, nechtěla bych v té době žít a vidět umírat tolik lidí, kteří ještě po smrti nenašli svůj klid díky tomu, že jejich ostatky byli veřejně vystaveny po Praze. I náš Jesenius tak skončil.
Vypůjčený život
Ashley Farley
Vypůjčený život je přesně takový, jaký jsem čekala. Měla jsem sama před sebou rozhodnutí, které nebylo jednoduché a tak kniha byla pro mě dobrou terapií. Chápala jsem rozhodnutí obou našich hrdinek, kdy mi každá byla blízká něčím jiným, i když víc jsem tíhla k Leně.
Celé to bylo laskavé a dojemné. Některá rozhodnutí bývají hodně těžká a chtějí odstup, aby se pak člověk mohl zamyslet, jestl se opravdu rozhodl správně. Ne vždy jsou naše kroky tím správným směrem a člověk si to uvědomí až později. Stejně tak to bylo i zde.
Ne, nečekejte záchvaty smíchu, ale spíše jemné pousmání.Chápete, proč to ty dvě udělali a víte, že jejich cesty budou nakonec dobré na konci. Jenže i k tomu konci se musí dojít přes překážky. Ostatně tak je to i ve skutečném životě.
Smrt půvabného média: detektivka ze staré Vídně
Frank Tallis
Říkala jsem si, že bych o téhle knize mohla mluvit dlouze, ale ono u ní stačí i pár krátkých vět, které řeknou vše.
Smrt půvabného média z Nakladatelství Portál je kniha, kterou ocení hlavně čtenáři poctivých detektivek. K tomu připočteme kouzlo staré Vídně z dob Rakouska - Uherska a poetičnost celého vyprávění.
Frank Tallis je britský spisovatel a klinický psycholog. Zde své zanlosti krásně ukázal a vám naservíruje pátrání po vrahovi, který zmizel ze zamčeného pokoje. Nechal za sebou mrtvé děvče, které koketovalo se záhrobím. Jenže kdo si mohl přát smrt tak půvabného tvora?
Mě si kniha získala nejen svou obálkou, ale hlavně příběhem. Nakonec mi bylo i jedno, kdo za tím vším stojí. No tedy, jo a ne. Měla jsem podezření, ale netrefila se. Hlavně se mi ale líbila atmosféra celé knihy. Jako byste sami byli ve staré Vídni, kdy jezdí drožky, cinká tramvaj a vy si můžete po celém dni zajít třeba na oblíbený Sacher dort.
Jsem tedy moc zvědavá, jak bude tahle série pokračovat. Jedná se totiž o první díl Zápisky vídeňského psychoanalytika.
Kolem světa za 80 stromy
Jonathan Drori
Tohle je úžasná kniha plná nových, neotřelých informací ze světa stromů. Víte třeba, jak se do Irska dostala Planika velkoplodá? Kolik dosahuje výšky? Co znamená slovo basswood, a kterému stromu se tak říká? Kde je nejrozsáhlejší lesnatá oblast naší planety? Víte, že svou rozlohou výrazně předčí tropické deštné pralesy a představuje zhruba třetinu veškerých lesů na Zemi?
Nevíte? A rádi byste to věděli? Tak šup, čtetě se mnou. Protože i já jsem koukala na tyhle a ještě mnoho dalších zajímavostí - životopisů stromů s úžasem. Poznala jsem zase víc tajemství naší planety a s úctou na ní hledím.
Pac & Pussy
Albrecht Smuten
Víte kdo jsou Pac & Pussy? Jsou to dvě facebookové kočičky, které trefně komentují dění kolem nich. Jen nečekejte žádná roztomilá koťátka, které vám občas budou sami podsouvat.
Nakladatelství Epocha vydalo malý, ale obsahově velmi povedený komiks od Albrechta Smutena, který tyto dvě kočičky stvořil. Tento dnes již fenomentální webkomiks vznikl v roce 2017 na facebooku Pac & Pussy a našel si silnou základnu fanoušků. Nejen díky jednoduché kresbě kočiček, ale hlavně díky jejim mnohdy hodně úderným hláškám, kterými komentují dění kolem nás.
Já jsem s tímhle dílkem naprosto spokojená. Doma jsem ho přečetla za chvilku. Stačila mi na to má soukromá chvilka ve vaně, kde si tak ráda čtu. Jenže tady jsem si musela dávat pozor, abych se smíchem neutopila. Humor, občasná roztomlost, ale hlavně velká dávka škodolibosti a to je ještě mírně řečeno, si tu podávají ruku na každé stránce. Je to trefné nejen na naší dobu, ale myslím, že bude bavit i další, co po nás přijdou.
Blues Mrtvého muže
Ray Celestin
Už v první autorově knize jsem se přesvědčila, že to stojí za to. Zde jsem si to jen potvrdila.
Je to jiné a tak osvěžují. Ne jako současné knihy, které vycházejí a které jsou skoro jak přes kopírák a vy si musíte opravdu vybírat, pokud chcete mít požitek ze čtení.
Chicago zde je vykreslené ve své největší slávě, kdy mafie a korupce jdou ruku v ruce a jazz zažívá svůj vrchol. Jenže za tím vším se mnohdy skrývají intriky, boj o moc a nedejbože, když se třeba jen někomu znelíbíte nebo jste náhodou viděli něco, co jste vidět neměli. To si pak dejte sakra velký pozor a kryjte si záda.
Letný ostrov
Kristin Hannah
Jsou knihy,která vás dostanou do kolen s tím,že to od nich čekáte už od začátku.Pak jsou tu ty,od kterých to nečekáte.Tohle je pro mě ta druhá strana.
Kniha se mi četla strašně moc hezky.Děj do sebe vtáhl nenásilně a díky perfektně popsaným postavám matky s dcerou a rodinném tajemství,se to četlo jedním dechem.Vůbec jsem to od ní nečekala,ale kniha mě doslova pohltila.Na konci ukápla i nejedna slza,což se mi taky moc často nestává i u dojemných,k tomu psaných knih.
Štěstí jiskří jako sníh
Pauline Mai
Tuhle knihu mám přečtenou už asi měsíc a stále na ní občas myslím. Knihy téhle autorky jsou vždy příjemné na čtení a i na kochání se obálkou díky Nakladatelství COSMOPOLIS Nakladatelský dům GRADA.
Štěstí jiskří jako sníh je ale trochu jiná. Ano, máme tu romantickou linku, ale skrývá se v ní víc než si možná na první pohled uvědomíme.
Je konec roku a blíží se ten nejúžasnější čas plný kouzel a splněných přání. Jenže ne všichni si ho užívají. Madita by si nejraději zalezla do tepla své postele pod deku a vylezla z pod ní, až když je po všem. Nemá na tenhle čas hezké vzpomínky, ale bolest jí svírá tělo už delší čas. Když ji tedy děti přemluví, aby i ona napsala dopis pro Santu, netváří se na to nijak vesele, ale nakonec ho napíše. Co když se přeci jen přání mohou plnit? A dostane se dopis opravdu k Santovi, nebo nakonec skončí v koši?
Pauline Maiová není mezi čtenáři neznámá. Už její předchozí knihy dokázali, že umí psát a vytvořit pohodu. Při tomhle příběhu jsem měla ale pocit, že se do něj snaží dát i něco víc. Něco ze sebe a svých pocitů, kdy nebyli nejveselejší, ale tohle vypsání na papír pomohlo se od toho aspoň trochu odpoutat. Nejednou jsem si při čtení vzpomněla na jinou německou autorku, která se takto vypsala z bolesti hned ve třech knihách, které jí u nás vyšli. ( Nevydala knihy u Grady a tak ji tu zmiňovat přímo nebudu )
Vraťme se ale k samotné knize. Příběh se mi četl krásně. Předvánoční čas, malebná kavárna, kdy Madita tvoří vlastní čajové směsky a nostalgie. Strach i slzy, vzpomínky a ohlédnutí do minulosti, aby se s ní člověk dokázal smířit a zkusit věřit na zázraky. Takhle na mě kniha celou dobu působila. Někdo možná namítne, že toho šťourání v minulosti bylo moc, ale já si to nemyslím. Každý má vnímání bolesti jinak a jinak se s ní vyrovnává. Přesto je na každém konci tunelu světlo, jen se nebát mu vyjít naproti.
Řím: A všude na dosah je krása
Marcel Sauer
Řím - kdo by jeho kouzlu neodolal a je jedno zda ve filmu nebo i ve skutečnosti a že ta skutečnost předčí všechno.
Nakladatelství Jota vydala nedávno poeticko-obrazový průvodce tímto městem a na jeho stránkách nám tohle město ožívá v plné kráse.
Řím to je majestátnost, historie a krása v jednom. Všude na vás kouká kus dějin, lidé jsou zde přívětiví a pokud se dobře koukáte, narazíte na mnohá tajemství, která nejsou očím hned vidět.
Díky krátkým esejím se v knize nejprve naladíme na italskou mentalitu a třeba i vnímání času. Pak už nás čeká 16 různých tras, která stojí za prozkoumání. Neukazují jen oblíbená místa, ale i méně známá zákoutí, která stojí za to a která si lidé žijící v tomto městě tak moc hýčkají.
Díky bohatým fotografiím z každého navštíveného místa a vyprávění o něm vám před očima naskakuje obraz, kdy si připadáte, že jste tam také. Je jedno, zda se jedná o kavárnu s vonící kávou nebo třeba zapomenutým náměstíčkem. Vždy se naladíte na místo a vy chcete vědět víc. Zažít Řím a nikdy nezapomenout.
Mě kniha nadchla. Zpracování, fotografie a celkově vyprávění z každého místa. Díky tomu cítíte vůně, slyšíte zvuky a připadávám, jako byste tam byli. Nadchlo mě vyprávění o jídle, ale hlavně o poznávání nových míst, která jsou skrytá a nejsou tolik na očích. Řím znám jen z filmů a dokumentů. Nikdy jsem tam nebyla, ale díky téhle knize se mi přiblížil tak, že si připadám, že i já jsem nasála trochu toho Dolce Vita.
Poslední restaurace v Paříži
Lily Graham
Dočteno a asi i doporučuji.
Proč to asi? Protože se ve mě perou pocity díky konci knihy.
Je to příběh o pomstě, ale i odpuštění. Je to příběh z války, kdy zlo je obalené do hezkých gest a dobro skrývá tvář za kolaborací. A tom já vidím ten problém.
Příběh je rozdělen do tří částí. Za mě byla nejlepší ta první část, protože stojíme na začátku a vlastně víme, co se tenkrát stalo.
Ve druhé poznáváme víc naší hrdinku Marianne a co jí dovedlo nakonec do Paříže.
Poslední část je o tom, proč Marianne zavraždí své hosty a zmizí.
Celým příběhem nás provází její vnučka Sabine a Gilbert. Muž, který Marianne znal osobně. Muž, který si nese své vzpomínky na tu dobu a vidí v ní vraha. Jenže co když to bylo vlastně jinak?
Četlo se to dobře. Příběh plynul a vy jste díky druhé části pochopili, proč se to stalo. Jen já mám problém prostě s tím koncem. Někomu to asi stačit bude, ale já čekala něco jiného a to mi kazí celkový dojem z příběhu. Proto ubírám pomyslnou 5 a dávám jen 4.
Obchůdek s poklady
Rebecca Raisin
Vracíme do Paříže, do jeho uliček a odhalujeme tajemství, která před námi skrývá. Setkáváme s mladou ženou Anouk, která vlastní krámek se starožitnostmi a má mezi prodejci své jméno. Jenže v jejím okolí se začnou dít nepěkné věci. Jsou kradená vzácná díla a Anouk se to dotýká. Miluje vyhledávat skryté poklady a hledat jejich příběh. Ostatně i své zákazníky si pečlivě vybírá než jim něco prodá.
Jednoho dne se při pátrání po novém zboží setkává s tajemným Tristanem. Američanem, který je najednou všude, kde se nachází ona. Jde o náhodu nebo je v tom něco víc?
Paříž, ach ta kouzelná Paříž. Přiznám se bez mučení, že tady u téhle série moc obdivuji obálky knih. Jak lákají na to kouzlo ukryté na stránkách. I já se nechala zlákat a musím říct, že to nebylo špatné. Můj dojem ale překoná z Obchůdku s knihami, ale přesto.... Chvílemi jsem hledala ten správný čas. Knihu jsem rozečetla několikrát a zase odložila, až přišel ten moment a já se najednou přistihla, že jsem na konci. Okouzlená, ale i šťastná, že jsem dočetla. Stále mám ten svůj malý dojem, že to mohlo být o kousíček lepší, ale zase nám to přineslo něco jiného, než co jste vlastně čekali a to je taky vlastně moc fajn.
Světlo nad oceánem
Mary Ellen Taylor
Světlo nad oceánem od Mary Ellen Taylor je o naději a rozhodnutí, co dál. Prolínají se zde opět dva příběhy, jako tomu jsme zvyklí u předchozích knih.
Současná linka se nám překrývá s tou z minulosti a odhaluje to, co bylo doposud skryté a co jsme mohli jen hádat s naší hlavní hrdinou Ivy, vnučkou Ruth, po které zdědila hotelový rezort.
Každá z žen má svůj příběh a každá se s tím svým musí popasovat po svém.
Příběh na stránkách ubíhá svým jemným tempem a nechybí zde láska, smutek, ale i odpuštění. Ostatně na to jsme i čekali, že to tak bude a tak nás to ani tolik nepřekvapí.
I teď po nějaké době si vybavuji ten klid, s jakým jsem knihu četla. jak moc jsem se těšila na každou stránku a slovíčko, které si přečtu.
Osudová posedlost
Faith Martin (p)
Příjemný úvod do nové série s netradiční dvojicí vyšetřovatelů.
Ačkoliv poslední době dávám přednost spíš románům, tak jsem si přesto odskočila do vod detektivního žánru a udělala jsem dobře. Příběh se četl velmi lehce a vy jste se mohli jen dohadovat, kdo za vraždou vlastně stojí. Tohle já neuhodla vůbec a byla jsem tak napnutá jak kšandy, jak to dopadne.
Nečekejte potoky krve, ale čistokrevnou honbu za pachatelem ve stylu Agathy Christie nebo jako novějších detektivek ze stejného prostředí Vraždy v Cherringhamu.
Je to chytré a mohu jen doporučit.
Vinice ve Francii
Julie Caplin
Číst knihy od Julie Caplin je jako vracet domů do hřejivé náruče pohodlí a spokojenosti. Aspoň já to tak mám, protože její knihy jsou zárukou milého čtení, která vás pohladí.
Knihu jsem četla na sklonku loňského roku a začátkem tohoto, kdy mě skolila nemoc. Četla jsem delší dobu, ale ani mi to moc nevadilo. Mezi únavou to bylo něco, co mě uklidnilo, než mi sílu zase sebral spánek a tělo bojující s nemocí.
Vinice ve Francii je další Romantický útěk. Útěk, na který jsme si tak moc zvykli, že si bez něj už nedokáže život čtenáře představit. Nebo taky jo, pokud víte, že vám to občas nesedne. I s tím jsem se setkala, ale to odbíhám od svých hlavních myšlenek.
Zde se setkáváme s Hattie, kterou jsme poznali při našem posledním útěku ve Skotsku. Ta popadla příležitost za pačesy a vydala se do Francie do oblasti Champagne, kde stojí malý zámek uprostřed vinic. zde by s měla konat svatba její sestřenice a ona ji musí zorganizovat. Jak už to bývá, smůla se jí lepí na paty. Ještě že je tu pohledný Luc, majitel zámečku, který se jí snaží pomoci a k tomu i pár dalších postav, které známe z předešlých knih. Které to jsou si musíte zjistit sami, protože já jsem tím zjištěním byla okouzlena. Některé setkání jsem totiž ani moc nečekala a to o to bylo příjemnější.
Co říct k něčemu, co máte tak rádi? Můj vztah k téhle autorce je prostě srdeční záležitost. Ano, jsou občas věci a i příběhy, které mi nesedli úplně, ale vždy jsem na nich našla něco krásného a hřejivého. mám své oblíbené útěky, i ty méně, ale to má snad každý a tak to má být.
Tohle patří k těm oblíbenějším už jen pro moment překvapení z postav, které se zde objevují. A taky mi hlavou vrtá jedna otázka. O kom bude vlastně další útěk? Bude to někdo, koho jsme potkali už dříve nebo přijde úplně nová postava? Na to nám může odpovědět jen samotná autorka a tak nebává se jen těšit, co napíše příště a kam se s ní podíváme.
Můžu. Ale nechci
Erik Decimus
Můžu. Ale nechci. od Erik Decimus je soubor povídek a básní, které se každého dotknou jinak.
Někoho možná osloví více jeho povídková tvorba, jiný se zahloubá nad tím, co vlastně ten básník chtěl říct.
Je tu touha, sny, ale i bolest a slzy. Je to citlivé, ale i velmi bláznivé. Je to hra se slovy a písmeny, ale i to málo na těch cca 75 stránkách vás něčím osloví a upoutá. Jistě k tomu i pomáhají Erikovi ilustrace, které se v knize objevují.
Já si knihu užila, o tom žádná.
