Medvědářka komentáře u knih
Autorka opět nezklamala. Příběh hezký a dozvěděla jsem se i něco o tradičním severském festivalu a co mu předchází a zažila polární záři.
Už na konci je jasné, že bude další volné pokračování a my se tak potkáme znovu.
Doporučuji.
Pojízdné Knihkupectví šťastných konců je dalším tripem z obytňáku, který nám už přestavila u své předchozí knihy Pojízdná Čajovna splněných snů.
Tentokrát je příběh zaměřený na Ariu. Knihomolku tělem i duší, která se dosud nevyrovnala se ztrátou milovaného muže a je moc lehké skrýt svůj žal za stránky knih. Jenže když se jednou po pár sklenkách vína ocitne v náruči pohledného spisovatele Jonathana, i to nejsmutnější srdce pookřeje a začne toužit bít v rytmu toho druhého. Aby si tyto myšlenky vyhnala z hlavy, vydá se na cestu po Francii, jenže osud tomu chce jinak...
Přiznám se rovnou, že tenhle příběh se mi líbil víc. Asi to bylo tou atmosférou kolem knih nebo i toho, že se potkáváme s postavami, které jsme poznali díky čajovně.
Aria je milá dívka se zlomeným srdcem, když v brzkém věku přišla o svou lásku a je přesvědčená, že už nikdy nemůže znovu milovat. Brání se tomu, ale citům neporučíš.
Cestování v karavanu, lidi kolem karavanistů a celé to cestování je hezky popsané a příjemně to celé plyne.
Bavilo mě to a těšila jsem se z každé stránky. Tohle se prostě povedlo a já tomu dávám pomyslných 4,5 hvězdičky.
Špatné to nebylo, ale autorka to umí líp.
Za mě nejslabší díl z celé série.
Gregory a jeho vyvolená neurazí, ale nepředvedou ani nic moc nového. Tady šarm Bridgertonových mužů není takový jako u jiných bratrů z téhle rodiny.
Občas jsem si říkala, zda vůbec dočtu, ale z úcty k téhle sérii jsem knihu neodložila, protože jsem byla zvědavá, zda autorka přeci jen něčím nepřekvapí. Zda se tak stalo, si musíte zjistit sami.
Příběh nám představuje Ninu. Ukázkovou knihomolku a inrovertku, která je velmi chytrá a dokazuje to v kvízových soutěží. Nemá ráda změny a velmi ráda se drží svých plánů. Jenže tenhle její život jednou naruší právník, který jí oznámí, že jí její zemřelý otec něco odkázal a že má najednou velkou rodinu. Problém je v tom, že o otci nikdy neslyšela a o velkou rodinu nestojí. Narušilo by to přeci její klid, kterého si tak moc cení. Do všech těch zmatků kolem nové rodiny se ještě připlete láska, která se zjeví jen tak a i to ji rozhodí.
Jak si s těmi všemi novými, rušivými věcmi poradí? Odhodlá se ke změnám, které ji tak moc děsí, že je odmítá, i kdyby to mohlo být k lepšímu?
Mě to bavilo. Líbil se mi styl, jakým nám autorka Ninu a její život popsala. Práci v knihkupectví, kde bylo občas hodně veselo.
Poznávání nové rodiny, kdy ji její členové ne vždy přivítali s otevřenou náručí a k tomu láska. Ta byla takovou hezkou třešničkou na dortu.
Je mi ale jasné, že na někoho bude kniha působit chaoticky, nedobře a možná až nudně. Anotace totiž slibuje něco jiného než co dostane nakonec. Tedy mě to tak přišlo, ale nevadilo mi to. Já si to čtení opravdu užila.
Dopis slečny Sophie z Nakladatelství Alpress je pro všechny milovníky knih Jane Austenové.
Slečna Sophie je smířená s tím, že už zůstane starou pannou, ale i tak díky svému pozorovacímu talentu pomůže nejedné lásce.
Díky jejímu zásahu a dopisu, který pošle jednomu z lordů, kterému dopomůže ke štěstí a lásce, je najednou ve středu dění tamní smetánky. Tak se ze šedé myšky, která byla jen společnicí své sestřenice, se stane plnohodnotnou dívkou na vdávání, ačkoliv už sama není nejmladší.
Lidé si k ní chodí pro radu a v očích nejednoho z mužů je najednou žádoucí partií na vdávání, i když je jen pouhou chudou příbuznou. Když přijde na věc, poradit umí, ale u sebe začíná pochybovat, když se objeví dva vážnější zájemci o její srdce. Dokáže dobře poradit i sobě, nebo podlehne chvilkovému okouzlení?
Tenhle příběh jsem si představovala jinak, ale i tak jsem si ho užila. Silně mi připomínal příběhy jak vystřižené ze stránek Jane Austenové, kdy se řeší, kdo by si koho měl vzít, kdo má lepší postavení a která ze slečen je na plese nejkrásnější. K tomu přidejte příjemný humor, který se nese celou knihou a máte úplný obrázek celého příběhu.
Je to kniha na jedno odpoledne při oblíbeném nápoji a zachumlání v dece. Čas vám s ní plyne v poklidném duchu a vy s ní strávíte pár příjemných hodin.
Příběh, který se mi četl velmi dobře.
Příběh, u kterého jsem si říkala, že jsem ho četla už někdy dříve a když se tam objevila jedna postava, byla jsem si tím na 100% jistá. Tenhle příběh má totiž volné pokračování s jinou hlavní hrdinkou, ale vilka zde stále hraje prim.
Jsem hodně zvědavá, zda se vydá...
Moje zvědavost a pocity, které jsem měla přičtení, že to znám mě zavedli až na stránky autorky, kde se mé podezření potvrdilo. Jen si sakra za boha nemůžu vzpomenout, kdy jsem ho četla a pod jakým názvem.
Takové příjemné záchodové čtení :-) Člověk se pobaví nad lidskou hloupostí.
Od samotného začátku víme, kdo je obr z mlhy. Jsme u jeho zatčení hned v počátku knihy, kdy se nám představují i hlavní vyšetřovatelé Stan Mitchell a Sarah Berhampová. Oba mají své démony minulosti, na které by rádi zapomněli a snad i díky nim se jim podaří obra chytit.
Jeho řádění vystupuje z minulosti, kdy zabil několik dětí bez zjevného motivu a pak se na několik let odmlčel. Jenže v ulicích Detroitu opět mizí děti. Bez vysvětlení, bez toho, aby někdo chtěl výkupné.
Obr zmlhy je lapen a nechce vypovídat, kam je ukryl a jestli ještě žijí. Je to otázka cti je najít a očistit jméno nejen Stana, ale celého policejního sboru, který se netěší dobré pověsti. Jediná osoba, které něco řekne je Sarah. Jenže proč právě ona? Co má mladá policistka společného s přeludem z pověstí, který z nich vystoupil, aby páchal své hrůzné činy?
Loubry opět předvedl, že umí psát, i když jeho Útočiště dle mého nepřekonal. Zase tu máme zdánlivě obyčejný případ vyšetřování a následného zadržení vraha.
Jenže díky tomu se začínají vynořovat strašáci z minulosti a tím zjišťujeme, že ne vše je tak, jak se nám autor snaží namluvit. Samotný závěr pak vygraduje a pokud si nedáte pozor, možná vám unikne jedna malá skutečnost, která vám dá odpověď na celý příbeh. Ostatně u Loubryho bychom měli být ve střehu pokaždé, jak nám to předvel právě u Účiště.
Konec vás možná pak už tolik nepřekvapí, když si dáte dvě a dvě dohromady, ale přesto se autorovi podařilo i konecb okořenit něčím, co vůbec nečekáte, že nakonec bude.
Jsou to opět ty malé detajly, které vám zpestří jinak klasický vzorec příběhu.
Jak už tu psal Vendulik - kniha neurazí, ale že bych si z ní sedla na zadek, tak to taky ne.
Já chvílemi i uvažovala, jestli vůbec dočtu, protože mi to přišlo takové nemastné, neslané a spíš jen čekala, co z toho vyleze. Vadila mi i sprostá slova, která by tam nemusela vůbec být.
Tohle mi přišlo trochu slabší ze 7lásek, které mám moc ráda.
Příběh nebyl špatný. Nápad procestovat svět po stopách Philease Fogga v moderní pobobě fajn. Jen mi tolik neseděla hlavní postava Romy a ani její úhlavní nepřítel mě nějak neoslovil.
Možná už jsem jen zmlsaná, ale já čekala trochu víc. 3 hvězdy dávám za to, že se to četlo dobře a já si cestovala po světě za 80 dní.
U téhle knihy jsem měla od samotného začátku pocit, že už jsem tento příběh někdy četla a jen si stále nemohu vzpomenout, kdy to bylo a její název. Dokonce jsem se snažila hledat na internetu, ale marně.
Ať už to bylo to, jak Rosa přišla o svou sestru nebo za jakých okolností se dostala ke slečnám. Její příběh jsem prostě už zažila dříve, ale mozek odmítal vydat, kdy. Možná to byla jen náhoda, ale proč jsem tedy věděla, že se stane v příběhu to a to a jak to bude v jejím žití pokračovat do samotného konce.
Příběh je krásný. Užívala jsem si ho od prvních řádek po konečnou tečku. Objevíte kouzlo vlaštovek a dostane se vám informací kolem bot, které možná sami nosíte.
Já měla s knihou tak do půlky problém a uvažovala jsem, zda dočíst nebo ne.
Čekala jsem více pohledů na krizi kolem psaní a jak se s tím vypořádat. Sázka těch dvou tomu hodně napovýdala, ale nakonec to nebylo ono.
Četlo se to dobře, o tom žádná, ale....
3 hvězdy dávám za to, že jsem dočetla a bylo to fajn. Má očekávání byla ale jiná.
Když se řekne Provensálský , tak se hmnohým hned před očima vybaví dlouhé lány s levandulí, fialová barva, něžná vůně a léto.
Tak to mám i já, ale díky knize z Nakladatelský dům GRADA toho o něm vím zase o kus více.
Kdo by nemiloval číst příběhy z Provance. Kdo by si díky tomu nevybavil velké domy se zahradou s romantickým nádechem. Už jen to samotné slovo na vás dýchá horkým létem a pohodou.
Díky téhle knize se o tomhle stylu žití můžete dozvědět daleko víc. Proč si ho kousek nedopřát i doma. Nechat se inspirovat nejen samotnou levandulí, ale i dalšími drobnostmi, které vás udělají šťastnými.
Kniha je velmi dobře zpracovaná graficky i celkově působí na duši jako balzám jen při jejím listování.
Nejsem skalní fanoušek fantasy a tady to bylo hodně znát.
Na jednu stranu se mi kniha líbila moc. Život na vinicích a kolem mi byl blízký. Na druhou jsem ale trochu bojovala s magií.
Minimálně do půlky knihy jsem nevěděla, co si o knize myslet a jak to celé uchopit. Když se pak to vše začalo rozplétat, byla jsem i lehce na rozpacích.
Nakonec vě mě ale převažuje pocit, že to bylo fajn. Milovcíci čarodějek budou jistě nadšeni.
Tentokrát jsem to četla jako audioknihu a jen mě to utvrdilo, že je to stále můj nejoblíbenější díl z celé série.
Naučte se využívat léčivou sílu bylin.
Zrovna těchto nelehkých dnech, kdy je třeba spoléhat nejen na rady rádoby odborníků, se mnozí vrací k tomu základnímu, co je kolem nás - k přírodě. S tím nám může pomoci i tahle krásná kniha.
Bylinková Terapie je skvělým průvodcem na celý rok. Naučí vás využívat darů přírody od kořínků po květy a listy. Příroda je mocná čarodějka a tady se o její síle a magii píše moc hezky.
Kniha začíná netradičně podzimem a končí létem. Každé roční období zde popsané má svou specifickou barvu stránek a tak se v ní lehce orientujete. Nádherné kresby květin, ale i samotných bohyň jsou jen tou pomyslnou závěrečnou tečkou nad celým zpracováním téhle publikace.
Najdete zde spoustu skvělých rad k tomu, jak s rostlinami pracovat. Na co využít kteroukoliv část a ještě načerpat enegii, kterou je to celé prostoupené. Základní recpty na výluhy, odvary, všelijaké masti a syrupy a oleje jsou zde hezky popsány. Máme tu i seznam nemocí, kde jsou uvedené rostlinky a vy si je pak jen najdete v knize.
Upozorněny jsou i svátky, které jsou odpradávna spojena s ročními obdobími a které mají své magické schopnosti.
Prostě paráda po všech frontách. Leckterá moderní čarodějka bude jásat, pokud jí budem mít doma.
Četla jsem to jako audioknihu a jen díky projevu pana Kopty, který knihu nejen napsal, ale i namluvil, jsem vydržela do konce. Kniha neurazí, ale že bych se u ní smála, tak to taky ne.
Prostě - bylo to fajn, ale jednou stačilo.
Čekala jsem všechno, jen ne to co jsem nakonec na stránkách dostala. A to je dobře.
Kapitoly krátké a děj plyne s jemným posláním o životě ve tmě.
Vincent se svou slepotou a tím vším vyrovnává po svém. Jsou zde ukázány klasiké vzory pro vzdor, popírání až ke konečnému smíření a nalezení správné cesty.
Není to přeslazené, ale ani na city hrající. Je to psané tak, aby každý normální pochopil, že tohle se může stát a jak se s tím vším dá vyrovnat.
Moc se mi líbila část uvědomění svých pocitů, zvuků a všeho kolem vás, když jste uvěznění ve tmě. Připomnělo mi to můj malý zvyk, kdy ráno vstanu, otevřu hlavní dveře na dvorek a nasaju vůni probouzejícího dne. Člověk je ještě rozespalý a tak vnímá věci ostřeji. Vnímá vůni chladu i vůni deště, když náhodou prší. V každém období vše voní jinak. Ptáci zpívají jinak a tohle všechno dává obraz toho, jaký bude nový den.
Možná že i náš hlavní hrdina to tak míval....
Dům v Bretani se mi líbil více. Tohle bylo úsměvné jen místy. Oceňuji hezkou pestrost českého jazyka.