meera13 komentáře u knih
(SPOILER) Nesouhlasím s tím, že kniha nemá závěr. Nejenže hlavní hrdinka našla pochopení pro chování matky, ale sama ho svým životem rekonstruuje.
Knihu velmi sráží velké množství chyb. Snad na každé stránce je nějaký překlep, gramatická, stylistická, či jiná nepřesnost. Korektor se nevyznamenal.
Člověk, který má hloubku, nemůže být pro druhého nezajímavý. Když dočtu podobně zajímavou knihu, cítím jistou osamělost. Asi jako když se loučím s člověkem, se kterým jsem rád.
(SPOILER) Kniha je sama o sobě velmi zajímavá a plná poznatků (z recentních studií) o vlivu mikrobioty na zdraví lidí. Autor je mikrobiolog, a tak za vším vidí vliv mikroorganismů. Někdy se to zdá trochu přehnané, ale nic proti. Nicméně české vydání velmi sráží překlad a redakce.
Příklady:
1)"viru Salmonella" (str. 65) - Salmonella je bakterie, a ne vir.
2)"enzym lysozom" (např. str. 71) - Dohromady je asi 3krát uveden lysozom, přitom z kontextu jasně vyplývá, že se jedná od lysozym. Lysozym = enzym; lysozom = buněčná organela; rozdíl asi jako mezi holínkami a hodinkami.
3)"...že roku 2011 bylo téměř 80 % (30 milionů) ze 17 milionů kilogramů antibiotik..." (str. 253) - Chyba vznikla zřejmě při přepočtu, kdy v originále jsou údaje v librách (pounds), v českém vydání zřejmě byla přepočtena pouze druhá hodnota (38 mil. liber na 17 mil. kg) a první už ne.
4) V překladu je použit termín "myši bez choroboplodných zárodků", v originále je "germ-free mice", což je dost podstatný rozdíl. Termín germ-free se používá pro zvířata bez jakýchkoli mikrobů (bezmikrobní zvířata), ne pro zvířata pouze bez choroboplodných mikrobů (bakterií).
Velmi poučné. Trochu mi vadilo, že některé zkratky nejsou uvedeny ve slovníku pojmů, respektive jsou součástí jiného hesla (např. ANS), což stěžuje vyhledávání. Také některé větné konstrukce působily dost toporně, např.: "Okamžitě začal v sexuálních útocích pokračovat."
Podnětná kniha. Škoda, že se autor v závěru opět pouští do naivního ekonomického a politického teoretizování. Dokud se pohybuje v oblasti psychologie, je to perfektní.
Zajímavá kritika deníku Teorie spolehlivosti je k přečtení v knize Kritické eseje (Torst, 2000, s. 217-258) od Petra Fidelia.
Politické události domácí i zahraniční (ty myslím převažují) z tehdejšího pohledu. Pokud má někdo zájem o intimnější náhled na prožívaní komunistického marasmu, doporučuji deník Jana Zábrany (Celý život), Jana Vladislava (Otevřený deník), Rudolfa Slobody (Z denníkov) nebo Pavla Juráčka (Deník 1959 – 1974).
Varování: "Ve větších dávkách má komunistická řeč přímo hypnotické účinky...". Pokud se v knize vyskytlo více citací dobového tisku za sebou, ztrácel jsem schopnost vnímat, myšlení bylo paralyzováno.
Podle mě je anotace mírně zavádějící. Vzhledem k tomu, že deník M. A. Bulgakova zabírá cca desetinu knihy (50 stran), těžko může být řeč o nějakém vhledu do vnitřního světa. Stežejní částí knihy je deník Bulgakovovy ženy Jeleny Sergejevny. Ta spíše přibližuje okolnosti vzniku děl a způsob života Mistra. Také je přehlídkou osobností i "osobností" tehdejší kulturní scény v SSSR a dokresluje atmosféru doby. Podobně jako samotný román Mistr a Markétka. Stojí za přečtení.
Výborná kniha, autoři podávají informace, které jsou ověřeny studiemi. Skoro u každé kapitoly jsou uvedeny kazuistiky. Pro pochopení něktrých kapitol je nutná alespoň elementární znalost biochemie.
Výborné první dvě třetiny knihy (obecná stupidologie). Zbylá jedna třetina (užitá stupidologie) mě moc nebavila, je to takový přehled o bídě, hladu, válkách ve světě (toho se na mě valí z médií přehršel).
Výborná kniha. Neuvěřitelně hutně napsaná. Není to lehké čtení, ale co se toho člověk dozví. Pro každého koho zajíma jak spolu lidé komunikují. Zajímavost: Jedna kapitola je věnována hře "Kdo se bojí Virginie Woolfové?" a na komunikaci hlavních hrdinů jsou ukazovány některé patologické mechanismy komunikace. Další dvě knihy které jsem od tohoto autora četl (Úvod do neštěstí a Všechno dobré je k něčemu zlé), už jsou pouze odvary této.
Nenechte se odradit názvem knihy, který vzbuzuje pocit (alespon u mě to tak bylo), že jde o nějakou příručku "jak být štastný snadno a rychle". Je to poměrně odborně napsaný (pokud to dokážu posoudit) ale může to číst i laik.
Z toho stylu psaní je cítit, že to byl lékař a ne spisovatel, což podle mého názoru knize jen prospělo. Je taková...jak to napsat...pregnantní.