memphisz komentáře u knih

Dobře vystavěný, akční a velkolepý event! Ačkoliv uvozující komiksy byly spíše průměrné, tento stojí za to. Samozřejmě tomu vyčítám, že zejména v půlce je vidět dějový skok, který se odehrál v tie-inech, které nedostaneme (zejména War Scrolls a Strikeforce). Jinak ale super rubačkový fantasy příběh od Aarona v hlavní roli s Thorem a jeho osudovou rolí.

3 06.03.2021

Je to chaos. A proč je to chaos? Protože je k tomu zároveň nutné číst ještě Válku říší (a samozřejmě pár dalších tie-inů). Část sešitů zde obsažených se odehrává před Válkou říší, část během a část po. Dohromady to nedává žádný smysl, akorát to vyzrazuje děj eventu. Je to epizodní, nemá to začátek ani konec, a je tam nesmírné množství postav, které se zjevují a mizí bez zjevného ladu a skladu. Marvel si ve své touze po vyšším zisku sám zavařil. Tyhle velké eventy už nejde číst jinak než buď, že pouze čteme jen samotný event, nebo naopak najednou úplně všechny série, které jsou do něj zařazeny a to ve správném pořadí, čehož ale lze docílit jenom v sešitové variantě v angličtině. Tato kniha tedy nedává po všech stránkách příliš smysl. Pokud tedy čtenář čte sérii Avengers, toto může přeskočit, není dobrá ale ani na rozšíření Války říší, hodí se jen na souběžné čtení s ní, jinak to fungovat nebude.

3 06.03.2021

Tak trochu prodlužovaná rozcvička k Válce říší. Postavy dostávají minulost a psychologii. Máme tu chyby otců a rozvrácenou rodinu bohů. Nedořešené romantické vztahy a noční můry z minulosti. Aaron létá tisíciletími sem a tam a skládá mozaiku telenovely bohů. Oproti jedničce ubylo akce a přibylo řešení vztahů, ale pořád to nějak postává na místě a vlastně není jasné, co tím vším Aaron chce říct a k čemu děj směřuje (tedy kromě k explicitně vyjádřené válce).

3 06.03.2021

Zajímavý pohled na dějiny zejména od 14. století přes hlediska vytěžování přírody, práce, péče, potravin, energií a lidských životů. Popis, jak rodící se kapitalismus šel ruku v ruce s otroctvím, kolonialismem, znehodnocováním dříve hodnotných věcí a dravou těžbou přírodních zdrojů. Text se vešel zhruba na 270 stran, takže je to dost letem světem, navíc značně bráno přes příklad cest Kryštofa Kolumba do Amerik, ale celkově velmi zajímavé.

01.03.2021

Využil jsem příležitosti a poslechl si to jako audioknihu na Českém rozhlase. Snyder ve svých padesáti letech musel v USA na operaci a jeho vlastní zážitek z prostředí nemocnic pro něj byl tak šokující, že o tom musel napsat. Neodhaluje při tom ovšem nic, co by se nevědělo již desetiletí. Veřejné nemocnice v USA jsou podfinancované a soukromé sledují jen zisk. To má za následek nedostatek péče, odlidštění lékařů i pacientů a nedostupnost kvalitního zdravotnictví. Dalším problémem je lobbingem farmaceutických firem rozvinutý styl léčby v podobě: "Co vás bolí? Aha! Tady máte předpis na prášek a už běžte. Další!" A opiátová krize je na světě. Zdravotnictví v USA je na tom špatně a jak Snyder ukazuje, je to hlavně tím, že desítky let neoliberalismu zakotvilo zdravotní péči jako privilegium, když přitom musí jít o právo.

6 24.02.2021

V momentech války proti Rudému království je to skvělý. Ale nešlape to tak, jak bych v závěru čekal. Trochu mi tam chyběl lepší build up. Přesto hodnotím kladné příběh i kresbu, Mignola umí, i když toto není vrchol, který jsem si pro Baltimora přál.

3 23.02.2021

Co k tomu napsat? Anne Applebaumová podává další politologické shrnutí prostřednictvím vyprávění svého příběhu.

Vše začíná na Silvestra roku 1999, kdy se na svém rozpadajícím se zámečku sejde na party se svými intelektuálními přáteli a společně oslavují možnosti volného trhu a svobody pro zajištěné. Všichni se orientují coby liberálové, pravicově smýšlející a podporující začlenění Polska k Západu. Následně ale uplyne 20 let od této oslavy a vše je jinak. Její stáří přátelé se rozdělili, teď už spolu nemluví. Tak jako se rozdělilo Polsko samotné. Ultrakonzervativní vláda PiS, která ovládla Polsko v roce 2015, ukázala, že některým z jejích přátel by teď už ani za pozdrav nestála.

Následuje popis vzmachu netolerantních a nebezpečných populistických konzervativců (Polsko, Maďarsko, Spojené království, USA) a několik dalších menších příkladů (strana Vox ve Španělsku). Celé to ale působí, jako by Applebaumová jen nostalgicky vzpomínala na dobu, kdy svět nerušeně patřil zamožným liberálním elitám. Tím vlastně nevědomky potvrzuje to, co příznivci populistických pravicových stran konstruují na své voliče. Podtrhuje to i moment, kdy Applebaumová u nevzdělaných lidí automaticky přijímá, že sedli na lep populistům, ale když jde o její vzdělané dřívější přátelé, vždy za tím hledá ještě další a další motivace.

Applebaumová coby středová liberálka samozřejmě vždycky nezapomene uvést, že nebezpečný radikalismus je nejen na pravici, ale také na levici. Ovšem nějak jí k tomu chybí aktuální případy a tak vždy zůstane v popisu pravicových konzervativců (Orbán, Kaczynski, Johnson, Trump).

Je to pěkné shrnutí, ale bohužel zatížené nostalgií nad pádem monopolu liberálních elit. Doporučil bych proto spíše jiné knihy na stejné téma: Konec Evropy, Jak umírá demokracie, Tekuté zlo, Ne nestačí...

3 18.02.2021

Knize nejde nic vytknout. Autoři si vytyčili cíl vydat zajímavého průvodce pro laické zájemce o urbanismus - a to splnili. Rozsahem jde skutečně spíše o popularizační brožuru ve formátu knihy, ale to je jen dobře. Akademických publikací na toto téma vzniká dost. Kniha se čte lehce, je výstižná a s grafikou si autoři také vyhráli. Zejména s výborným modelem města. Za mě skvělá osvětová věc nejvyšší kvality.

3 16.02.2021

"Tady to je krutý kraj." Dramatické osudy několika propletených havířských rodin z Karviné ukazují, že život na přelomu století nebyl zrovna procházka růžovou zahradou. Líbí se mi, že se autorka nebojí pustit do sociálních a třídních problémů, národnostních problémů a dalších identitárních sporů. Občas je to tedy jen letem světem, ale to lze odpustit, jelikož je to pořád především román. Ale je velmi záslužné, že se tato témata a historie dostanou k širokému čtenářstvu a ještě takto čtivou cestou. Někdy je to také vtipně psané s vědomím toho, co se v následujících letech stane a ty skoky (střihy) to hezky podtrhují. 20. století bylo temné a ani další desetiletí tak nebudou pro obyvatele Karviné příliš světlé a dobré. Další díl této ságy tedy jistě na tempu neubere.

14 15.02.2021

Krásná niterná věc. O mládí v dnešní době. O strachu, tlaku okolí a standardů a jejich očekáváních, o úzkosti a depresi číhajících na slabou chvilku, o svůdně lákajících lahvích alkoholu, o bojujících i poražených...

3 12.02.2021

Zajímavý exkurz do rituálů různých kmenů. K čemu vůbec je rituál? Nejde o naivní víru v nadpřirozené, ale v komplexní kosmologii zajišťující fungování společnosti bez psaných zákonů a pravidel. Vše se zde točí kolem pojetí posvátného a nečistého. Autorka také ukazuje, že ačkoliv se lidem Západu může ledacos jevit směšné, tak při bližším ohledání našich rituálů, symbolů a zvyků, z toho vyjdeme obdobně. Kniha tím poskytuje větší perspektivu a dává pochopit, že primitivní není dehonestujicí pojem.

12.02.2021

Obecná esej o vztahu Zakarii k liberálnímu vzdělávání, tj. k svobodným uměním. Není tolik praktické, nemá jasné tržní využití, zdá se být méně použitelné než technické vzdělání... Tak co nám tedy dává? Zakaria tvrdí, že nás učí myslet, a myšlení spustilo a nadále točí kola rozvoje, inovací a pokroku. Humanismus je výsledkem liberálního vzdělávání. To, že žijeme ve svobodné, demokratické společnosti a umíme vnímat svět v souvislostech a poučit se z chyb minulých generací, je výsledkem liberálního vzdělání. A proto je i nadále potřebné.

Vedle toho Zakaria odhalí své vlastní zkušenosti se vzděláním, popíše historii univerzit a nabídne exkurz do americké historie vysokého vzdělávání.

08.02.2021

Shrnutí různých sociologických studií zabývajících se vlivem úrovně dosaženého vzdělání na různé aspekty života (příjmová chudoba, politická participace, sebevraždy, trvalost manželství, porodnictví, hodnotový rámec, vztah k cizincům...). Ve většině případů to je přesně tak, jak myslíte. Lidé se základním vzděláním to mají horší. Proto jsou investice do vzdělání důležité. A zvláště v méně rozvinutých regionech (Ústecký kraj, Karlovarský kraj...). Bohužel data nepřesahují rok 2016, některá ani rok 2009, takže to dnes vzbuzuje jistou pachuť rychlého zastarání publikace. Přesto zajímavé čtení.

07.02.2021

Arendtová se v roce 1961 účastnila jeruzalémského procesu s Adolfem Eichmannem - vysoce postaveným úředníkem nacistického Německa, který měl na starosti organizaci přesunů evropských Židů, nejdříve do koncentračních a posléze do vyhazovacích táborů. Proces to byl od začátku problematický. Izraelská tajná služba si Eichmanna unesla z Argentiny, která byla k nacistickým uprchlíkům otevřená, a kde se léta pod falešnou identitou Eichmann skrýval. Po převozu do Jeruzaléma odmítli svolat mezinárodní tribunál a spustili svůj vlastní proces s válečným zločincem, na který čekali od doby vyhlášení státu Izrael. Židé konečně odsoudí ukrutné zločiny spáchané na Židech.

Arendtová, sama Židovka, která emigrovala, přinesla nečekanou zprávu o banalitě zla. Obžaloba tvrdila, že Eichmann je zrůda odpovědná za 6 milionů životů, naopak obhajoba si stála za tím, že Eichmann jen poslušně vykonával státní vůli. Arendtová nepřijala ani jeden z těchto pohledů. Ve své zprávě popsala život i kariéru Eichmanna a kriticky zhodnotila možnosti člověka v jeho postavení v rámci nacistické byrokracie a administrativy. Eichmann z toho vychází jako chladný úředník s vášní pro organizování a byrokratický řád, jehož jediným cílem je kariérní posun a zasloužení si vstupenky mezi nejvyšší představitele státu. Nevraždil, jen přesouval jednotky z bodu A do bodu B, přičemž se v bodu B musely nejdříve uvolnit dostatečné kapacity. Bodem B byla Osvětim... Dělal to bez emocí a s vyhlídkou povýšení. Nedělal to ale ze sadismu nebo nenávisti. Zlo není osudové, je banální. A to je nejvíc děsivé!

Svou knihou musela Arendtová v době vydání způsobit značný rozruch (a také způsobila). Nenasednutí na vlnu prostého odsouzení Eichmanna se setkalo s odporem. I dnes je kniha ovšem vzorem pro to, že není možné propadat emotivnímu hodnocení, ale je nutné být racionální a hájit právo a spravedlnost.

Důležité jsou také popisy hrůz holokaustu v jednotlivých zemích Evropy. Ukázaly, že nebyla jen jedna cesta - podvolení se rozkazům z Německa (např. hrdinství v Bulharsku). Na druhou stranu odhalily, že ke zrůdnostem proti Židům a dalším etnikům nebylo potřeba nacistů (např. zvěrstva v Rumunsku páchané Rumuny).

3 24.01.2021

Je velmi zvláštním a svým způsobem unikátním čtenářským zážitkem číst tuto knihu v době pandemie covidu-19. Existenciální dílo se náhle proměňuje na jakousi věštbu, u které si člověk říká: "tehdy stejně jako dnes". Camus to popsal velmi dobře a obdivuji, co všechno dokázal domyslet a představit si. Bohužel zhruba v polovině to začně být poněkud rozvláčné, zvláště oproti silnému začátku knihy.

"Mor nikdy úplně nezmizí, čeká a čeká, a možná přijde den, kdy - k neštěstí i poučení lidstva - probudí své krysy a pošle je umírat do nějakého šťastného města."

7 13.01.2021

Pro mě zatím asi nejslabší Bondy. Tuhle trochu překombinovanou prózu napsal Bondy během jednoho měsíce roku 1995 a úplně nevím, co jí chtěl říct. V ediční poznámce o ní vydavatel píše: "Složitá próza se skládá ze tří základních textových vrstev, do nichž jsou navíc zamontovány ještě tři dějové digrese, vlastně jakési paralelní příběhy." Může tedy vzniknout obava, že zde forma vyhrála nad obsahem.

Hlavní děj je převyprávění života a skutků sv. Severina působícího na sklonku Západořímské říše v 5. století. Ačkoliv legendu vypráví Bondy svým typickým jazykem, komplikuje děj svým volným překladem původního latinského textu a fiktivními dopisy Severina zesnulé manželce. A k tomu pak ty digrese, z nichž nás jedna přenese do kybernetické dystopie budoucnosti. No ano...

02.01.2021

Poslouchal jsem jako četbu na pokračování Rozhlasu Plus. Velmi důležitá kniha - proto taky dostala všechna ta ocenění "kniha roku". Ukazuje, jak je klimatická krize mnohovrstevný a komplexní problém. Samozřejmě to ale znamená, že je kniha nabitá čísly a informacemi, někdy i dost detailními a specifickými. Proto se někdy hůře poslouchá/čte. Nejde ale o studii. Autor má snahu se vyjadřovat populárně naučně. Lehké čtení to tedy nebude. Je ale důležité.

Wow, tak od začátku do konce jedna velká akce! Vypadá to, že to celé směřovalo sem. Takový Flashův vlastní mini-event. Úchvatná kresba, která má správně komiksový nádech a skvělé barvy světel, blesků apod. Po delší době zase povedené. Nevadí ani deus ex machina řešení, ani naivita, ani přeslazená romantika. Komiksová zábava, jak má být!

1 14.12.2020

Ze začátku to vypadalo slibně, v prostředku docela nuda a v závěru to zase šlo (annual nepočítám). Celkově je to už dost repetetivní, ale vcelku zábava.

1 13.12.2020

Snad ještě víc utrpení než v Hroznech hněvu od Steinbecka. Sinclair představuje strašlivé poměry dělníků, zejména imigrantů ze střední a východní Evropy, v Chicagu počátku 20. století. Všudypřítomnou bídu, bezpráví, vykořisťování, nemoci a smrt, staví v kontrastu s mocí, ziskuchtivostí, korupcí a leskem paláců boháčů, velkokapitalistů a politiků. Vybral si přitom příběh jedné rodiny z Litvy přežívající nelidské poměry v jatkách a přidruženém průmyslu. Popisuje naprosté fyzické i morální vyšťavení dělníků jejich zaměstnavateli. Popisuje život, ve kterém je hlad, zima, strach o budoucnost a smrt na denním pořádku.

Sinclair, sám přesvědčený socialista, ovšem podává tento obraz velmi osobně. Oproti zmíněnému Steinbeckovi, kterému se podařilo udržet od svých postav odstup. I proto se Sinclairův román místy - a hlavně na konci - změní v román idejí propagující socialismus, zejména centrální plánování, družstevnictví, ale také osvobození žen od domácí práce robotizací, nebo změnu jídelníčku v podobě podpory vegetariánství. Jeho myšlenky tím v některých oblastech předběhly dobu o víc jak sto let. Dnes by pořád byly platné.

Celkově se, zejména co do popisu určitých praktik ve velkovýrobnách, ledacos nezměnilo. Chvilemi není rozluštitelné, jestli člověk čte 100 let starý román, nebo reportáže Hrdinové kapitalistické práce (nebo sleduje dokument Hranice práce) popisující levnou práci v drubežárnách, prádelnách apod., kterou vykonávají hlavně přistěhovalci z východu nebo agenturní pracovníci rovněž ve velmi nedobrých podmínkách.

Román Džungle ve své době pobouřil Američany. Ovšem spíše než soucit s dělníky v nich vyvolal zděšení nad strašlivou hygienou v jatkách. V reakci tehdy byly rychle přijaty zákony na ochranu zákazníka co do kvality a složení produktů. Rozesmutnělý Sinclair se nechal slyšet, že mířil na čtenářovo srdce, ale místo toho zasáhl jeho žaludek...

6 13.12.2020