memphisz komentáře u knih
Ok. Nejdřív kopec akce a pak takovej doják. Velká ztráta, vedle kopy dalších ztrát. Holt oběti války. Negan se nás pořád snaží oblbnout, ale udělal při tom už víc dobra než řada jiných dobrých duší. Jen co je jedna hrozba zažehnána, objeví se další. A myslím, že ještě bude hůř. Kirkman žádný dlouhý mír svým postavám nedopřeje.
Dvacet sedmička je díl nacpaný akcí. Jak napovídá název, válka je konečně tady a bude to nejtěžší konflikt vůbec. Všechny osady se musí spojit, protože, když prohrají první, ostatní jsou na řadě. Ale samozřejmě ne všem se chce pomáhat jiným ohroženým, když sami zatím nejsou. Jak ale jinak čelit tisícům, ano tisícům, nemrtvých? Jako bonus se Negan dostane do dojemného momentu a Carl si taky prožije své. Uvidíme, jak to bude dál...
Kirkman udělal chytrý tah, když rozšířil svůj svět o další místa a skupiny. Má teď prostoru a materiálu na X čísel. Poslední knihy dokazují, že umí posouvat děj perspektivou vybrané osady nebo postavy. Nyní přišla řada na Negana a ten si svůj získaný prostor fakt užívá a jede jak kulomet hlášek. Rickovi se mezitím dál rozpadá jeho dílo, které se snaží udržet pohromadě utahováním šroubů, propagandou a sílou. A co to tam vyvádí ten Eugene? Ani snad nechci vědět, co tím pokazí... No a ten konec? WTF?
Negan našeptává Rickovi - docela ironie, vzhledem k hrozbě šeptačů - jak se dělá politika a jak se zachází s davem. "Loajalitu si udržíš vytvořením vnějšího nepřítele. Jednoduchá dichotomie my vs. oni." Takhle nějak končí Rickova utopie a začíná tyranie.
Tak na tohle jsem nebyl připravený! V podstatě celou knihu se dozvídáme filozofii života šeptačů a Alfy ve zvířecím světě postcivilizace, myslíme si, že vše bude ok, že jim jde jen o vlastní životní prostor, a pak přijde konec. A ve vzduchu je další válka! Přemýšlím, ve kterém díle naposledy byly zombie větší hrozbou než přeživší lidé; už popravdě ani nevím.
Kirkman válí! Carl prožívá první lásku a jen co si vrzne, tak zapomene, že je konec světa a řítí se hlava nehlava za svou první "životní láskou", a ani mu nevadí, že ta má divný fetiš na masky a oční důlky. No a ostatní si zase rychle zvykli na pohodlí. Jsou v bezpečí pět minut a už vymýšlí, jak by se udělali pro sebe. Lidstvo se prostě nikdy nezmění a nepomůže tomu ani zombie apokalypsa.
Tak je tu zase další díl z ranku "klid před bouří". Komunity rostou, všem se daří, životy plynou. Do toho se ale knihou nese tradiční atmosféra očekávání blížícího se nebezpečí. A to se také nakonec objeví. Šeptá, zabíjí a hlavně se nezadržitelně blíží!
Tak a je to za námi. Skoro i slza by ukápla, kdyby ale na to měl člověk čas, zatímco obdivuje, jak dobře to je napsané. Aaron ve svých začátcích napsal zatím poslední takto naturalisticky realistickou drsnou podívanou, u které člověk vydržel celá léta.
Odznak je pěknej crossover. Batman a Flash spolu řeší případ zjeveného Komediantova odznaku, který má cosi společného s tím časovým chaosem, který si DC v posledních letech nadělalo. Jak psal milan1935, je potřeba znát první sešit DC Rebirth a především Flashpoint, jinak to asi ani nemá cenu číst, jelikož o ničem jiném se zde nemluví. Přál bych si, aby už ty alternativní časové linie a ztracené roky jednou pro vždy uzavřeli.
Nicméně komiks jako takový je solidní. Příběh je napsán dobře a umí vtáhnout. Chvílemi jsem byl skutečně zvědavý, co bude dál. Ale nic moc se nestane, ani nevyřeší. Konec ukazuje, že jde jen o prolog k většímu eventu Doomsday clock.
Konverzačka dvou dospívajících dívek v neutěšeném světě nezávislého komiksu. Docela zajímavá sbírka epizod ze života nerozlučné dvojky dívek, které se vlastními způsoby perou se světem, odcizením a pubertou.
Hnusné čtení! Několikrát jsem musel knihu odložit a občas se přemáhat k ní vrátit. A proč toto není negativní recenze, i když se tak může na první pohled zdát? Protože přesně takto se má člověk cítit, když mu velký spisovatel představí život v přílišné nespravedlnosti.
Joadovi představují malé lidi v soukolí vyšších zájmů, kterými ale není dobro, nýbrž výdělek. Bezskrupolózní, egoistický, nelidský výdělek. Příběh z velké hospodářské krize z první ruky. Trefné na tom je, že běžný farmář ani nevěděl, proč se mu to vše děje. Musely to být opravdu těžké časy. Bez informací, pochopení, sociální péče a schopnosti státu s tím něco dělat.
Tisíce lidí se vydávají na cesty, masy se dávají do pohybu. Co je zvedlo nevědí, ví jen, že musí odejít. Někdo říká, že to chtějí banky na vzdáleném pobřeží. Ano, banka, ta za to může. Ne vlastník, ne obchodník. Ti se jen všichni snaží dělat, co umí - levně nakoupit a draze prodat. Neustávající příliv chudých pracovníků snižuje cenu jejich práce, a tak vlastníci velkých sadů a plantáží více a více rozšiřují zprávy o dostupné práci. Aby šla cena více a více dolů. Budete pracovat? Ale za tuhle mzdu se neuživíme, umřeme hlady. Jestli nebudete pracovat vy, tak támhleti budou. Už čtyři dny nejedli, a mají děti, taky hladové. Bezpráví a hnus. Hrozny hněvu zrají sice k vinobraní, ale to v knize nepřijde. Jedinou útěchou tak jsou drobná dobrodiní nejchudších mezi sebou.
Na Mignolu nezvykle přemýšlivé. Dobrá jednohubka doplňující hellboyovské univerzum se skvělým temným záporákem.
Po okultismu viktoriánské Anglie nyní dostáváme western z amerického Utahu. Pulp jak řemen od sedla, ale okultismu málo. Divoký západ, zombie a jedna čarodějka. K tomu promluví kolty, které jsou také řešením všech problémů, dobře ne všech, ještě máme dynamit. Fajn komiks, ale první díl měl lepší atmosféru.
Rozhovor s novinářem Šimečkou přináší zajímavý dvougenerační pohled na politický a společenský porevoluční vývoj Česka a Slovenska. Název sice trošku klame, protože částí, které se věnují snaze ukázat, že liberálové musí vést s ostatními dialog a ne se nad ně pokrytecky povyšovat, je v knize poskrovnu. Nicméně Šimečka má natolik zajímavý životní příběh i skutečně moudré postřehy, že tak trochu jiná tématika nevadí.
Části, kde se role obrátí a Šimečka se ptá dvou mladých novinářů miléniálů, jsou velmi silné. Kluci to mají v hlavě hodně srovnané a umí ukázat na skutečné problémy naší soudobé společnosti.
V podstatě stejný příběh jako dvojka, akorát místo Batmana dobývajícího sídlo Banea, se probíjí Bane do sídla Batmana. Vcelku zajímavý je moment, kdy King ukazuje spojnice mezi Batmanovým a Baneovým osudem. Naturalisticky je změnilo právě prostředí, ve kterém vyrůstali - bohatsvtí a láska vs. tvrdé podmínky a brutalita. Chtělo to Kinga, abychom si uvědomili, že Batman potřeboval psychologa jak sůl. Jinak ta scéna z Batmekáče je vtipná :D.
Skoro to vypadá, jako by King chtěl psát něco jiného, než co mu v DC diktují. Čteme literárně kvalitní psychologické dopisy plné bolesti a snahy ukončit své utrpení na pozadí akční vybíjené v duchu osmdesátkového Ramba (1 vs. hordy). Je Batmanovou motivací vlastní sebedestruktivita? Odmítá proto tak často zapojování dalších Bat-lidí? Je to důvod, proč se chápe jako osamělý mstitel na sebevražedné misi? King si pokládá dobré otázky, ale zpracování tomu neodpovídá (zejména již zmíněný rozpor v pochodu mysli a odehrávajícího se příběhu). Ani kresba není většinou nijak oslnivá. Za mě promarněná šance.
Tímto dílem se něco uzavírá, ale víme, že něco většího teprve přijde. Dojde k dlouho očekávanému střetnutí (dokonce dvojnásobnému), které však našemu prokletému hrdinovi nepřinese kýžené uspokojení. Navíc nás čeká šokující překvapení.
Příběhy Pekelný vlak a Kostnice jsou plné atmosféry, která je pro Baltimorea i Mignolu již typická. Kresba i scénář jsou poutavé a tak celá kniha uteče velmi rychle. Jen doufám, že se tímto konečně vzdálíme od upírů a přejdeme k více zajímavým okultistickým tématům. Hodně se těším na mythos kolem Rudého krále! A velmi doufám, že přijde nějaká větší sága (obdobně jako je v Hellboyovi v č. 8, 9 a 12).
Weird adventures of Doctor Strange. O něco slabší než předchozí díl. A to zejména proto, že je to jen o tom, kdo všechno chce dát Doktorovi nakládačku. Setkáváme se tak s řadou lůzrů z minulosti, kteří cítí příležitost se pomstít za své stále se opakující prohry. Ale nebyli by to lůzři, kdyby jim Doctor Strange nedal nářez i bez podpory magie, že jo...
Investigativní pátrání po jednom arcipadouchovi. V každém sešitu najdeme jiného padoucha, který kdysi dělal ve městě neplechu, ale teď už je na penzi. Hezky to rozšiřuje univerzum, ale jinak je to spíše jednohubka. Samotný děj Černé palice to nikam neposouvá. Takže pokud to nepřečtete, o nic nepřijdete.
Sedmdesátky... když komiksy začaly být temnější. Vážně jsem se těšil na ten osudový střet konceptu hrdinů hájících zákon s konceptem, kdy se hrdinové polidšťují. Green Lantern představuje stárnoucí stříbrný věk komiksu, kdy hrdinové byli dobří a padouši jednoduše zlí. Kdy zákon byl dobrý a hrdina bojoval v jeho jménu. Green Arrow naopak představuje nově nastupující bronzový věk komiksu a svět se stává šedivějším. Zákon není automaticky dobrý, záleží na jeho aplikaci. Padouchem už není jen šílený vědec či kariérní kriminálník. Jak se USA chovají k menšinám, chudým a bezmocným? Platí zákon pro všechny stejně?
Opravdu přelomový komiks. Je ale už 50 let starý a proto se nese v typické retro naivitě. Green Arrow je ukřičený aktivista, který znázorňuje zejména "anti" postoj. Dnes už by byla tato plochost vysmívána jako laciný stereotyp. Ale znovu v roce 1970 to musel být šok. Tak co, Lanterne, pomáháš ufounům, pomáháš bělochům, ale co jsi kdy udělal pro černochy?