Měnící komentáře u knih
Stejně jako osudy některých lidí, jsou velmi zvláštní i osudy některých knih. Aspoň mi to tak připadá, že existují knihy, které byly velké, které byly na svou dobu převratné, a přitom si jich „skoro nikdo“ nevšiml. Jedna z českých knih jsou „Potíže s hlubinou psychologií“ od Rudolfa Starého. Pro několik z nás to byla zásadní životní kniha. Vím to jak z informací Rudolfa Starého (pseudonym), tak i mých osobních rozhovorů. A to samé mi přijde s touto knihou. Vyjadřuje se tak jednoduše, že to až nikoho nezaujalo, že je v tom poklad. Ann Weiser Cornell navazuje na geniální nápad Eugene T. Gendlina „Focusing“. Obě tato díla už nejsou prakticky k sehnání v češtině. Za to jiná, která přidala něco alá woodoo např. „Cesta“ jsou mnohými skvěle oceňovaná nebo aspoň ještě před pár lety byla. O co ale v knize jde? Je to jednoduché, pokud se opravdu chcete změnit, je to velmi jednoduchá cesta. Pokud máte jakýkoli přetrvávající pocit, druh stavu, nebo nálady v sobě po jistou dobu, je možné přijít na to, co je zatím. A sranda je, že to může zvládnout každý, komu to odpudivé síly dovolí. A poznáte velmi rychle prakticky během pár minut, kdo to se změnou sebe myslí vážně a kdo ne. Jen si dovolíte s tím pocitem, nebo emocionálním stavem, být a necháte tělo odpovědět, čím to je? A velmi přesně cítíte, kdy je to "Samá voda", "Samá voda" a kdy „Přihořívá“. To opravdu pozná každý. Až se během pár chvil nebo dnů dostanete ke stavu „Hoří!!“. Ale to je obvykle jen první stupeň, první opravdová zastávka na cestě za poznáním sebe sama, protože po čase zjistíte, že je možné jít hlouběji, a pak můžete třeba třikrát podobně pokračovat, a tím se můžete dostat až esenci, nebo aspoň já měl to štěstí. Je to zlomový okamžik, kdy vidíte že vše, co jste dosud žili, je jinak. Je možné dostat odpovědi, co se v mém životě vlastně stalo, co mě tak zásadně ovlivnilo, doslova „pohltilo“. A že je možné být od teď v síle a v radosti, a že opravdu existuje něco, „co je důležité a očím neviditelné“, jak píše Antoine de Saint-Exupéry v „Malém princi“. Od té doby víte, že nemusíte mít strach, že existuje "něco" co je naprosto úžasné a vše překračuje. Samozřejmě je možné o toto vědomí zase po čase přijít, a je to dost pravděpodobné, že se tak stane, ale vždy si to budu pamatovat. Vždy si budu pamatovat ten mimořádně silný prožitek a pochopení na tělesné úrovni. Má ale někdo odvahu, opravdu s tím začít?
Toto je mimořádná kniha, alespoň pro mě. Už když jsem přečetl první stránky, tak jsem cítil, jaká je to síla, kterou držím v ruce. Nepamatuji si, že by se mi to stalo s jinou knihou. Není to jen metoda, je to úplně nový směr, jak se proměnit, a proměnit své vztahy.
Někdo zmiňuje náročnost týkající se rozpoznávání pocitů. Mě osobně zasáhlo, kolik času a pozornosti potřebuji věnovat tomu, abych přišel na to, na jakých potřebách je naše společná komunikace s konkrétní osobou založena, a která z potřeb je ta hlavní. A k tomu skoro nutně potřebuji seznam těchto základních potřeb, abych si je přečetl, a v sobě ujasnil, jaká ta potřeba byla pro danou osobu důležitá, jaká potřeba se v tom dialogu (někdy nádherně) zobrazuje. Po několika týdnech uplatňování těchto několika metod, vidím jaké stereotypy ve vztazích neustále dokola vytvářím, a není to radostný pohled, ale snad pohled životaschopný.
Celý proces je o nastavení se jakému si údivu, bezprostřední otevřenosti, soucitu k sobě a druhým, ideálně bez jakéhokoliv očekávání. A cesta k něžnosti a k podpoře sebe, protože vnímat své potřeby a potřeby druhých, znamená vnímat i to nepříjemné a pořádně bolavé. A k tomu, abych to ustál, potřebuji dát sobě péči, ať už ve formě porce času, prostoru, a výživy všeho možného. Ale pak se dějí věci...
Velmi osobní výpověď o vysokých stavech vědomí. Ale kniha není určitě pro každého. Cestování po světě, vedení skupin, laskaví partneři, dům na Havaji, pobyt v nadoblačných rovinách vědomí a plavání s delfíny, je výrazně odlišný způsob života od toho mého, a tak některé pasáže byly pro mě výzvou. Přesto inspirující kniha, protože některé odstavce se mi dotkly a hodně daly. A tak uvažuji o přečtení dalších knih této autorky. Navíc jsem také vděčný za přiblížení delfínů. Ne snad z hlediska jejich morfologie nebo naturalistického popisu chování, ale v přiblížení se jejich bytostné podstatě. A to je podle mě oč tu běží.
Velká kniha, počtem svých stran i svou kompletností. Nejsem odborníkem na čínskou medicínu, a tak mám pocit, že bych neměl hodnotit, ale domnívám se, že tato kniha není vhodná pro laiky, protože od jednoho příznaku k diagnóze a pak ke komplexnímu vyléčení nemusí vést krátká a jednoduchá cesta. Co obdivuji na knize je to, že pokud jsem se předtím nedostal k popisům nějakých příznaků, tak tady jsou.
Překlad úspěšného originálu. Autorka lehkým stylem popisuje svou cestu od hodně nepříjemných stavů až k cestě z nich ven. Popis se mi zdá vydařený, obsahuje řadu dobrých rad, které podle mého opravdu fungují, a vystihuje i to podstatné, ale ta daná osoba potřebuje být na to správně nastavená, být ve správném okamžiku na správném místě, A to je i problém této knihy. Americký trh je veliký a pokud si kniha najde jednu desetinu promile čtenářů tak je to bestseler. V Čechách ale to úspěch už tak velký nebude. Já se snažím postavit traumatu už asi 10 let a tedy vím, co u mě zafungovalo a co ne, a tato kniha už mi nemá v podstatě co nabídnout. Domnívám se ale, že může pomoci někomu, kdo je na začátku cesty a teprve se rozhlíží. Může pak na tuto náročnou cestu načerpat optimismus a přibalit pár dalších věcí do baťůžku.
Knihu Kouzelná mapa mapa jsem nikdy nedočetl, skončil jsem asi ve čtvrtině, možná to znáte, když vám něco nesedí, a ne a ne to dočíst. Možná úplně neladím s autorkou. I tak jsem se nechal inspirovat a používám již několik let, a přijde mi to úžasné. Když si "náhodou vzpomenu, a "mám čas třeba v metru, ve vlaku, v autě při delší cestě jako spolujezdec :-) a nechám v sobě vyrůst živé obrazy, kde vlastně jsem - les pole hory zahrada továrna, jaké je počasí - bouře slunečno zima, a hodně překvapivé - kdo jsem a co se tam odehrává za příběh, který nechávám volně plynout třeba několik dní až týdnů. Zároveň vnímám emoce a následně poselství toho příběhu. Může to být nesmírně působivé a inspirující. A humorné, kdo všechno můžu být, v co je možné se proměnit ... Obraz obvykle vydrží třeba půl roku a pak najednou se prudce mění v něco neočekávaného a úplně jiného. Používám hlavně v době, kdy si nevím rady, když nevím, co se děje, co se to odehrává, a kde to vlastně jsem. Na druhou stranu samo o sobě toto zjištění "svého bodu na své životní mapě" není postačující jako jediná metoda, je dobré mít další, ale i tak je to velmi podpůrné, působivé, jemné a přitom posilující, hravé.
(SPOILER) Nikdy jsem nedočetl, skončil jsem asi ve čtvrtině, ale přesto používám již několik let. Jen si sednu, klidně v metru, ve vlaku, v autě, když neřídím :-) a nechám se unášet představou, kde jsem - les, pole hory zahrada továrna, jaké je tam počasí bouřka slunce zima, co se děje v okolí, a kdo v tom příběhu jsem. Nechám příběh rozvinout a vnímám, co se ve mně odehrává za pocity, co je to za příběh, a po té, co mi to má všechno říct? Je úžasné, jak je to barvité, ta různost příběhů a poselství, a že vydrží třeba čtvrt roku a pak se náhle změní v něco naprosto jiného a nečekaného.... Většinou si na tohle vzpomenu, když už si nějakou dobu nevím opravdu rady s tím, co se to děje? Na druhou stranu samo o sobě je toto zjištění "svého bodu na své mapě života" asi k ničemu, ale s použitím dalších metod to může být velmi vhodný a přitom jemný podpůrný prostředek pro zdravý psychický a spirituální rozvoj.
Přínosná kniha, která mi pomohla, uklidnila, pomohla uvést moje neduhy do souvislostí. Na druhou stranu některé mravní příkazy nejsou pro mě asi dosažitelné, a dá mi po jejich přečtení trochu práci nepropadnout do pocitu studu, který by mě určitě nepomohl. Zatím jsem pracoval převážně s knihou Nemoc jako symbol od Ruediger Dahlke, ale tato kniha obsahuje nejen jiné pohledy, ale i některé popisy navíc. Jsem za knihy pan Hrabici vděčný, i když ne vše je pro mě přijatelné a stoprocentně pravdivé. I tak beru tuto knihu jako dar, a dávám proto plný počet hvězdiček.
(SPOILER) Černá denice je silná báseň o smrti. Oceňoval ji i Luděk Munzar, viz pořad Kouzlení slovem. Báseň je samozřejmě i ve sbírkách básní, jako například Křídla lásek mých, ale mám pocit, že v tomto vydání více vynikne, i díky úvodu, v kterém je ukázka tehdejšího venkovského života, a zřejmě i popis, jak se rodiče seznámili (Co mi vyprávěla maminka). A to přibližuje jejich život a krásu života obecně. A zároveň vytváří předehru, v níž je prožitek života jako kontrast, protiváha, ale zároveň i silná souhra ke smrti a vyrovnávání se s ní. A tak mě tato kniha v tomto formátu zaujala, umocnila toto nádherné téma, a umožnila velmi intenzivní prožitek. A možná to umožní každému, kdo se potřebuje tohoto téma dotknout a projít si jím.
Tato čtvrtá kniha mi přijde ještě lepší než ta třetí. Zajímalo by mě, kolik čtenářů skončí se studiem u prvních dvou knih, které za mě nejsou nic moc - nebo spíše nepřináší nic převratného, a nové vhledy jsou u nich vykoupeny nepřehledností. Zde tomu bylo pro mě úplně jinak, jsem ohromen čtivostí a podněty textů.
Zdroj vnitřních postav jsou nedořešená témata předků. Tato kniha byla pro mě velmi objevnou cestou. Než jsem otevřel tuto knihu, tak jsem si myslel, že konstelační práci v základních rysech rozumím. Navíc některá témata uvedená v knize se mnou pěkně zamávala. Velká kniha pro všechny ty, kdo chtějí vědět víc a jsou tomu otevřeni. Jen mi přišlo, že svoboda není zadarmo!
Kniha nesplnila mé očekávání v popisu energetických upírů, ale výrazně kladně na mě zapůsobily odstavce a kapitoly o tom, jak sám sebe posílit. Velmi dobře popsané praktické a účinné rady. Z tohoto hlediska stojí za opakované přečtení.
Ano, také jsem byl natěšený, protože kniha Král Panna od stejné autorky mi přijde naprosto zásadní . Ale tato kniha mě neoslovila, nemám pocit, že složité a dlouhé popisy analytické práce by mi něco přinesly.
Přijde mi, že kniha poskytuje základní informace o vnitřním dítěti, jak o něj pečovat. Moje první kniha o tomto tématu. Na Amazonu jsou nadšené recenze, ale co mě opravdu zaujalo, byly až popisy citových vztahů na konci knihy.
Kromě úderného názvu je opravdu v knize výborně a srozumitelně popsán přenos a proti přenos. Naopak některé části knihy popisující imaginární modelové situace mě nebavily. I tak velmi hodnotná kniha, protože s přenosem se setkáváme ve své životě zcela běžně a je obohacující si to uvědomovat.
Netušil jsem, že se dá napsat kniha o duchovním rozvoji takto zábavnou formou. A také plnou humoru. V knize je navíc popsáno mnoho důležitých témat. Osobně jsem musel přečíst větší množství knih, abych se dozvěděl a pochopil mnohé z toho, co je tady v jedné jediné knize srozumitelně vylíčeno. Na druhou stranu považuji za důležitá i další témata. Např. téma odporu ke změně a z toho vyplývajícím těžkostem, téma duše, a téma těla. Pro mě je důležitá celá trojice - tělo, duch i duše. I tak volám: "Šťastní to čtenáři, kteří takto jednoduše se dostávají k důležitým tématům a jsou tomu otevřeni!"
Již několikrát mě ohromilo, když jsem zjistil, jaké skvělé texty vyšly už v padesátých letech minulého století. V této knize je to hlavně o vztahu. A tedy i o tom, jak přijmout druhé a jak to pomáhá si uvědomit, co nemám zpracováno u sebe. Nicméně v některých částech, hlavně v druhé polovině knihy, už jen ten věk je trochu znát. Celkově mi to ale přijde nádherné, srozumitelné, a některé části jsou jako živé.
Tuto knihu jsem si půjčil, protože považuji autorčiny meditace a některá její videa za velmi milá a přínosná. Ale do knihy se mi nepodařilo začíst. Je to asi tím, že na začátku knihy řešily ženy převážně problém porovnání se s druhými, což je něco, co necítím jako mé důležité téma. Ani další kapitoly resp. příběhy mě nenalákaly k přečtení. Jiní čtenáři, nebo čtenářky mohou ale v knize najít svá témata a kniha se může líbit. Nehodnotím.
Pro mě jedna z nejhezčích knih pohádek. Možná hlavně díky ilustracím od Jana Karpaše jsem se najednou ocitl v pohádkovo-poetickém světě, v kterém vše má kouzlo - včetně starého kočáru.
Toto dílo považuji za velmi užitečnou praktickou knihu, protože autorka má velkou vnímavost a dar vybrat to podstatné. Jedná se sice o psychoanalýzu a tedy analýzu především na bázi myšlení, která tedy nemůže překročit jistý rámec, ale přesto může být velmi obohacující. Alespoň pro mě je. Také jsem se i dobře pobavil. Třeba na stranách 204-205 je napsáno „Schizoidní lidé popisují sami sebe jako zaplavené emocemi, než že by je postrádali. Zdá se mi, že v některých ohledech jsou tedy v této oblasti významné rozdíly.“ To mi přijde příznačné pro tuto knihu, je to výborný a důležitý postřeh, ale jak to vlastně funguje není tak úplně popsáno a autorka to nechává otevřené. I tak to asi bylo velmi odvážné dílo. Pro někoho, kdo potřebuje pochopit příčiny případně kořeny vzniku charakterových obran bych odkázal buď na knihu ŘEČ TĚLA, autor Alexander Lowen, nebo knihy RUCE SVĚTLA, ZJEVENÍ SVĚTLA od Barbary Ann Brennan. Tyto knihy ale asi nemusí být přijaty, protože Lowen pracuje s tělem a Brenann s energiemi, a to pro mnohé čtenáře není přijatelné. Tato kniha obsahuje bohaté sdílení zásadních praktických zkušeností a pozorování charakterových obran, a proto jsem si tuto knihu koupil, po jejím předchozím vypůjčení v knihovně.