Metroušek komentáře u knih
Tak tohle bylo opravdu dobrodružné čtení... Začal jsem natěšeně na pěti hvězdičkách, celý nadšený, že konečně zase další autor akčních thrillerů umí psát. Chápu, že hrdina série musí přežít za každou cenu, a očekávám, že si to uvědomuje i autor, a tudíž mu do cesty staví překážky, které může bez znásilnění čtenářovy mysli jakž takž překonat. Pan Greaney si to bohužel neuvědomoval, a tak mé hodnocení klesalo postupně na čtyři a pak na tři hvězdičky, na nichž se posléze s bídou udrželo, protože s každým filmově detailně popsaným soubojem má trpělivost s každou větou vyprchávala. Další díly série raději vynechám, ale na film se podívám. Tam mám o něco více hroší kůži než při čtení. Škoda, pořád věřím, že Greaney by zvládl i náročnější žánr než je akční thriller. (PS: Tak ani film za to nestojí. Škoda času a peněz.)
Pro vědu je to docela typické, neboť jsem to už zažil mnohokrát. Zaměří se na nějaký úzký výsek reality, a začne ho vidět všude, ba co víc, zjistí, že objevila zázrak, pevný bod ve Vesmíru, jenž pohne Zeměkoulí. Wow, kupujte to, budete zdraví a dlouho živi! Toto je to pravé, vědecký kámen mudrců! A už to v Americe jede, a v menší míře pak ve zbytku světa, který si to může dovolit. A brzy přijde další zázrak. Wow, svět je tak úžasný! Prrr, chtělo by se zvolat. Hořčík je zajisté důležitý, a dost možná o trochu víc než vápník, kdo ví, autorka to docela logicky vyvozuje. Ale nechal bych na Přírodě, a ne na potravinářském průmyslu, aby stanovila jeho poměr k ostatním důležitým látkám. Pokud se Američané rozhodli, že budou konzumovat spíše potraviny, které se více blíží výrobkům chemického (u nás třeba Penam aj.) než potravinářského průmyslu, a megadávky potravinových doplňků, je to jejich rozhodnutí. Logicky pak časem zjistí, že jim jisté látky někde chybí a jinde zase přebývají. Takže v pohodě, dámy a pánové. Přestaňte počítat joulíky a gramy, jezte spíše méně než více, a preferujte rostlinnou, nutričně pestrou stravu, a to by možná mohlo stačit. (Abych jen tak teoreticky neplácal: Dříve jsem, já hlupáček, přikyvoval vědě, že to bez masa nejde. Minulých deset let jsem se bez něj obešel, a hodlám v tom pokračovat. Jím velmi málo mléčných výrobků a vajec. Nezjistil jsem žádné zdravotní změny k horšímu, a to ani z rozboru krve. Koneckonců, vždyť se tak odjakživa živí stamilióny Asiatů. Téměř rok už jím jen tři jídla denně, snídani, ovocnou svačinu a oběd, od cca 7:30 do 13 hodin, místo katechismem správné vědecké stravy doporučovaných pěti až sedmi (sic), a zbytek dne lačním. A jde to, protože tělo to tak chce, výživy má dost, a víc nechce. Dá se dělat leccos, když se člověk drží přírodních, nezpracovaných potravin. Tomu věřím.) Samozřejmě, pokud máte problémy se záněty nebo jiné vleklé a těžko léčitelné zdravotní problémy, možná četbou této knihy zjistíte, že to způsobuje nedostatek hořčíku. Kniha je to poctivá a dobrá. Jenom si nemyslím, že tento takzvaně vědecký přístup k výživě je ten jediný správný.
Hodně slušný thriller, psaný ovšem velmi věcným, moderním stylem, který asi každému nesedne, a kterému ke konci dochází dech, a je trochu, no trochu víc přepolitizovaný. Objektivně tak 90%. Je ale znát, že postarší autor leccos prožil a promyslel, a umí to do svého díla zapojit, a potěšil mě, navíc číst o zkázonosné epidemii v době epidemie je docela "cool". Pobavilo mě, že by dnes mohl mít boss Putin větší ambice, než zprivatizovat zajímavou část ruského národního bohatství, a předat ji svým dětem a přátelům, ale chápu, že pan Wright zřejmě rád čte Forsytha, žil mnoho let za Studené války ve strachu před SSSR, a Čínu si možná nechává na další román. Odpovědný redaktor a jazyková korektorka by se měli stydět, že pustili několik hrubek.
Žij a nech žít! Takový logický, prospěšný imperativ by měl být v každém z nás, a život by byl o tolik snazší. Po nekonečné sérii jobovek je to první pozitivní zpráva o katolické církvi, pochopitelně ze života pěšáků či spíše pěšaček církve. Od "věrchušky" a středního kléru se moc dobrých zpráv už asi nikdy nedočkáme, neboť i ten historicky tristně řídký pramínek zcela vysychá. Pro mne nejsilnější byla první, dojemná část, popisující nesnadný - a pro většinu české populace dodnes nepochopitelný - život tajných řeholních sester za socialismu. Cítím velké zadostiučinění, že alespoň v jejich případě pravda a láska zvítězily, že se pokřivené narovnalo, a že mohou otevřeně žít, mluvit, oblékat se, a modlit podle svého. A potřebným jedincům a celé společnosti opět pomáhat tak, jak samy uznají za vhodné, a to s pokorou, obětavostí a nezištností. Jak nezvyklé, zastaralé a osvěžující v době, kdy poslední dvě věty platí povětšinou spíše opačně...
Přes nepopiratelné literární kvality a originální styl mě kniha příliš nezaujala. Pokud se chce čtenář dozvědět více o budování komunismu v Číně a o dopadech tohoto kolektivního šílenství na životy obyčejných lidí, doporučuji spíše Divoké labutě nebo Hovory se spodinou.
Měl jsem to štěstí vidět po pádu sovětského impéria mnoho úchvatných děl evropského umění a architektury na vlastní oči, a moc bych si přál vrátit čas a vidět ty věci poprvé a o něco poučeněji. Tato kniha je vzácné, mistrovské dílo, byť jí ke konci dochází dech, a pomůže vám zpřístupnit řadu jiných mistrovských děl. Pokud vás umění a krása obecně zajímají, přečtěte si ji.
Na takovou reklamu, jaká je dělána této sci-fi trilogii, rád slyším. První díl je podle mnou čtených recenzí čtenářů patrně považován za nejslabší, a velice nerad jeho relativní slabost potvrzuji. Dokud nezačne atmosféra opravdu houstnout, autor podle mne spíše tápe a hledá, jak by svůj zlatonosný nápad co nejlépe zhmotnil. To, co by podle mne šlo zhustit do několika málo kapitol, se vleče většinu knihy. Střídání žánrů, návraty do minulosti, nezáživné výslechy a zbytečné dialogy obecně... Znám nespočet sci-fi autorů, kteří by to napsali mnohem lépe. Někdo si řekne, že se autor snažil podat to "jinak" než třeba space opera, ale pořád to je jen částečně povedený pokus, a můžou mu dát cen kolik chtějí. Škrtal bych jako divý. Avšak! Nápad je velice nosný, hra je skvěle rozehrána, a těším se na zbývající dva díly. Je zde autor, který je fundovaný, zjevně rozumí klasické i moderní fyzice včetně kvantové fyziky, která je skutečným darem sci-fi autorům, a nebojí se je použít! S tímto základem bude zřejmě možné se v dalších dílech odpíchnout od současného pojetí světa a dovést trilogii k podobně ohromující vizi budoucnosti, jako se to třeba kdysi povedlo Neilu Stephensonovi v památných, a snad i bezkonkurenčních sci-fi Sníh a Diamantový věk. Kéž by! Hodnotím tedy průměrně, ačkoli nápad samotný je skutečně skvělý. Provedení však není podle mne nejšťastnější. Ale možná se to bude jiným, zejména mladším čtenářům, líbit. A proč ne? (Doufám, že za sebou mají vynikající Ready Player One: Hra začíná od Ernesta Clinea. Pokud ne, tak vřele doporučuji! Film bude určitě velkým hitem.) Tak do toho, další díly čínské ságy se už překládají! Po přečtení druhého dílu čínské ságy v angličtině musím bohužel zůstat u svého střízlivého hodnocení. Slabiny přetrvávají, a kvalitní sci-fi se rodí velmi pomalu. Děj jde kupředu převážně dlouhými dialogy, a je brzděn spoustou zbytečných fakt. Někdy mi připadá, jako by autor absolvoval roční stáž v Evropské komisi, tak moc mě irituje jeho záliba ve vymýšlení a popisu práce nejrůznějších zbytečných organizací pro boj s emzáky. Číňané jsou stále hlavními hrdiny, a ostatní národy jim buď překážejí nebo jen sekundují. Naivita Pozemšťanů je bezbřehá. Jenže bitva mezi mimozemšťany a pozemskou nebeskou flotilou je vskutku originálně pojatá a výborně napsaná, a máte se na co těšit! Třetí díl má docela spád, a je myšlenkově neuvěřitelně nabitý. Líbil se mi ze všech dílů nejvíce. Celkově bych dal trilogii čtyři hvězdičky. Za přečtení stojí, zakoupení musí zvážit každý sám, osobně si nejsem jistý, zda jsem těch cca tisíc korun, které jsem za tři anglické díly dal, nemohl investovat lépe. Dílo je vskutku originální, chytře vychází z problémů, do kterých se lidstvo může díky své chytrosti i hlouposti zároveň dostat, jako dějiště si bere celou Sluneční soustavu, dobře popisuje nebezpečí, která pro sebe navzájem mohou představovat vysoce vyspělé civilizace, a ukazuje možnosti, kudy se mohou vydat. Autor si pochopitelně musel vybírat, a trochu mne mrzí, že se více nevěnoval třeba androidům nebo nanotechnologiím, a že zpracoval dílo pouze z materialistického hlediska. Jeho skepse, odvaha rozpoutat apokalypsu, a ukázky neschopnosti vlád a organizací řešit adekvátně hrozící problémy jsou však osvěžující, a doufám, že další spisovatelé budou pokračovat v autorových stopách. Vlastně nepochybuji. Touto trilogií se podle mne sci-fi zase otevřely nové obzory, a vyrojí se řada následovníků. Rád si ty alternativní dějiny budoucnosti přečtu!
Bravo a díky, Anagu! Po "pouhých" šestnácti letech od anglického vydání této převratné knihy u nás konečně vychází Pole. Velmi záslužný čin! (Ještě bych prosil vydat "The Intention Experiment".) Značná část naší odborné i laické veřejnosti dosud žije v pohodlném domnění, že se věda definitivně zarazila u Einsteina, a víc není (ta veřejnost) ochotna nebo schopna pobrat. Kvantová fyzika a další objevy zůstaly jakousi podivností, a karteziánský obraz světa se svými pilíři materialismem, mechanismem a redukcionalismem, který přece tak přesně "dokazují" jak naše smysly i s jejich přístrojovými vylepšeními, tak i náš "neomylný" selský rozum, dobyl svět a přetváří jej - naštěstí ve značné míře k dobrému (díky třeba za elektřinu!) - k obrazu svému. Nyní si tito lidé mohou přečíst o vědeckých pokusech a z nich vyplývající teorii, které ukazují skutečné lidské schopnosti, schopnosti vědomí, tedy onoho fenoménu, který je dosud vědou vysvětlen značně chatrně a dost možná i scestně. Přitom je jasné, kudy nalézání cesty k porozumění vědomí vede: přes roli pozorovatele - (spolu)tvůrce i svědka zároveň - v kvantové fyzice, zkoumání paranormálních schopností (siddhis), a seznámení se s poznatky, které za staletí, ba tisíciletí poctivé mystické práce přinesli zejména buddhisté včetně buddhistů tibetských, jogíni a taoisté, až k vytvoření nového paradigmatu, který by toto všestranné a podle mého názoru nezpochybnitelné a stupidně opomíjené poznání lidstva zohlednil a začlenil. O něco podobného se pokouší ve svých knihách, nově třeba v Síle osmi. Pro ty, kdo jsou ochotni připustit, že svět je zajímavější, tajemnější a mystičtější, než se v současné době v populární ořezané tzv. vědecké verzi vykládá, se může objevit vskutku nová cesta, a s ní nové krajiny a nová dobrodružství. Tak jen do toho! Á propós, sisyfáci, nebojte se, tato kniha vás neuštkne, a pokud ano, tak je to jen slabý, v podstatě léčivý jed, taková pseudověda. Přečtěte si ji, to přežijete!
Tolik jsem se těšil, a reklama mi přizvukovala... Milovaná Florencie, kde jsem už dvakrát byl, Dantovo Peklo, kde možná za nějaký čas budu... A takové zklamání. Fakt nesnáším, když v závěru knihy místo nadšení z vyvrcholení děje zcela ztrácím sílu ty neuvěřitelné pitomosti, které si Brown vycucává z prstu, když už mu sličné múzy nedávají ze svých prsů inspiraci sát (však vidíte, jak dlouho už nic nenapsal, aktualizováno 2020), dál číst. V Brownových dílkách bylo vždycky daleko víc řemesla než umění, ale všechno je to na jedno brdo, a pomalu se vytrácí i to řemeslo. Tuhle knížku prostě neměl zkazit, a totálně to podělal! Tiše závidím těm, kteří si ji dokáží užít. To se to pak čte...
Vážil jsem různá písma svatá, a většinu z nich jsem shledal příliš, příliš lehkými a lidskými. Bhagavadgíta je dílo, které je podle mne skutečně inspirováno Duchem, ať už jej nazýváme jakkoli. Jedno z mála, ne-li jediné. Prostě věřím, že tam promlouvá Duch Svatý sám. A také věřím, že Duch Svatý promlouvá veřejně velice, velice zřídka. Častěji mluví k jednotlivcům. O to větší důvod toto veledílo číst a promýšlet, a to v tomto kongeniálním překladu Rudolfa Janíčka. Toto je pro mne definitivní český překlad, stejně jako už nikdo nemusí překládat Egypťana Sinuheta. Bhagavadgíta, TO JE SÍLA!!!
Vynikající, inteligentní, erudovaný sci-fi eco thriller s velmi originálními nápady. Výborný je také překlad. V porovnání s tímto počinem jsou pro mne zatím ostatní díla autora bohužel relativním zklamáním.
Vynikající, inteligentní horor a thriller s pořádně hustou atmosférou v kongeniálním překladu (pan Žáček je borec!) a s nádhernou obálkou. Co víc si přát?! Snad aby autor nebo editor občas škrtali. Každé setkání s touhle partou potěší, a autor na její členy stále myslí, jak vidno z některých dalších, bohužel o třídu a víc slabších, románů (Děti noci, Ohně z ráje a Zimní přízrak), kde se vyskytují jako - životem dosti potlučení - dospělí.
Triumf imaginace. Jeden z absolutně nejlepších, inteligentních, atmosférických hororů a thrillerů, jaké znám. Navíc v novém, kongeniálním překladu. Úžasný nápad v neméně silném, byť občas rozvleklém provedení, ale na to si u Simmonse musíme zvyknout. Není to dokonalý spisovatel, znám spoustu lepších. Ale tady si přeji, aby napsal pokračování! Hladová stařenka slečna Melanie Fullerová by jistě bravurně protřídila nejedno město v Evropě a širokém okolí! Divím se, že z Hladových her ještě neudělali seriál... Takový námět! Pokud se vám bude kniha líbit, vřele doporučuji autorovo o něco slabší Temné léto. Na obě bichle si vyšetřete dostatek času, nebo začnete mít problémy v práci i v rodině. (PS: 82% na Databázi?! WTF?!! To bych si tipnul tak na Instagram...)
Další výborná česká knížka o investování. Je vhodná zejména pro začátečníky, ale zvláště kvůli zajímavým portfoliím také pro pokročilejší investory. Částečný přehled investiční literatury v češtině jsem zpracoval ve svém veřejném seznamu, který najdete na Databázi (https://www.databazeknih.cz/seznamy/popularne-naucne-knihy-o-investovani-a-financich-21140).
Moje oblíbená země a můj oblíbený průvodce. Musel bych si nafackovat, kdybych nedal pět hvězdiček.
Jednička mě opravdu oslovila a vynikající a zřejmě nedoceněný film mě v tom jenom utvrdil. Cline měl velice obtížný úkol a porval se s ním se ctí. Výhodou je zde určitě hraní počítačových her, které mě téměř minulo, a také znalost osmdesátkové hudby, filmu (a počítačových her), kde se díky svému kulturnímu rozhledu občas chytám. Cline knihu hodně přehltil, zřejmě ve snaze přiblížit přehlcení virtuální a rozšířenou realitou, které se možná díky šílenému Zuckovi a jeho Metaversu stane časem realitou, ale někdy od poloviny knihy mě přestával svými popisy bavit, a na konci mě místo uchvácení dějem spíše nudil. Překladatelkou to zřejmě není, myslím, že odvedla velice dobrou práci, zejména s ohledem na tak obtížné téma. (Zvažoval jsem si přečíst knihu v originále, ale naštěstí jsem si ji nezakoupil. I originál na mě totiž působil značně suchopárně.) Snad autora nenapadne psát třetí díl, odehrávající se někde na cestě ke hvězdám...
Svět se mění, avšak nikoli výlučně k lepšímu. Je dobré držet prst na měňavém tepu doby, ale také se snažit pochopit doby minulé. A právě tam, alespoň pokud jde o hudbu, může člověk potkat giganta jménem Frank Sinatra. Možná v tanečních uslyší jeho Strangers in the Night a určitě časem narazí na My Way nebo s trochou štěstí i na The World We Knew (Over And Over) a jiné skvělé věčně zelené "vykopávky". Každopádně to může být velice obohacující střetnutí a vřele tuto zkušenost doporučuji všem vnímavějším lidem. Zehmeho kniha je jenom takovým bonbónkem navíc. Ukazuje Sinatru takového, jaký opravdu byl. Je to fajn, ale důležité je především poznat Sinatru, jakého chceme mít. Jako báječného barytona, který nazpíval přes tisíc procítěných, starosvětských písní v dobách dávno minulých, a přece tak blízkých svou noblesou, kterou dnes bohužel můžeme postrádat.
První tři až čtyři díly jsou opojným mixem přesného, bezuzdného, pubertálního, politicky nekorektního humoru, jaký se v literatuře vyskytne pohříchu málokdy. Další díly mě nikdy nechytly. Film je chabým odvarem této báječné série a nestojí za shlédnutí.
Autorka se mi jeví jako dobrá, přesná a poměrně "intelektuálská" pozorovatelka života a složitých mezilidských vztahů. Její popis je docela odtažitý, chladný, "neženský", ale přesto pod povrchem citlivý. Nebude to sedět každé čtenářce (muži o knihu asi zavadí jen výjimečně), ale pro mě je lepší 221 poctivých stránek než stovky stran iritujících plytkostí. (Seriál je značně rozvláčný, však má bezmála šest hodin, ale hlavní hrdinka je slušná herečka, o které doufám ještě uslyšíme. Stejně jako o Sally Rooney.)
Prostě normálně upřímná zpověď píšícího cestovatelského dobrodruha, na níž se mi však nejvíce líbily občasné postřehy z toho normálně socialismu, zejména pak ty z vojenské prostě katedry. Sám si samozřejmě normálně prostě taky občas rád vzpomenu na ty pologramotné, prostě vulgární komunistické normálně důstojníky s vypitými mozky a pivními teřichy, zejména pak na podplukovníka Normálně Prostě, který dokázal přinejmenším jedno z těchto svých dvou prostě milovaných slov normálně propašovat do většiny prostě vět, které prostě normálně pronesl. Ostatní popisy autorových výstupů na různé prostě hory mi však normálně prostě dost splývaly.