Metuje komentáře u knih
Knížka skvěle zpracovává život FSF a jeho dílo, líbí se mi, jak jsou jednotlivé povídky komentovány, doplněny o původní texty, a že se čtenář dozví spoustu informací o autorově životě. První čtyři povídky mě svým dějem nezaujaly, zkusím knihu odložit a vrátit se k ní po nějaké chvíli, určitě ale zatím v knihovně zůstane, jelikož je opravdu pěkně zpracovaná.
Moje první zkušenost s rozhovorovou knihou, bohužel ne úplně dobrá. Na to, že je od novinářky obsahuje pravopisné chyby (a teď nemyslím v odpovědích, kde je zřejmě záměrně ponechán prostor originalitě), což by snad na tomto rozsahu stran neměl být takový problém (hlavně, když jde jen o otázky autorky). Výběr jednotlivých zpovídaných je zajímavý, nicméně jak tu už někdo zmiňoval, zejména u starších novinářek je patrný dost velký nátlak na znevýhodňování žen, které je zbytečně tlačeno i přes záporné odpovědi respondentek. Doporučit knihu lze maximálně samotným novinářkám studentkám, běžné populaci úplně moc neřekne. Nejzajímavější rozhovory asi Klímová a Šmuclerová, jelikož jsem dámy neznal.
(SPOILER) Tak po hrozných Lovcích hlav jsem si spravil náladu, překlad KK opět skvělý. Vzhledem ke stylu se u Šimona nabízí srovnání s HH, HH je mi určitě bližší, nejen hloubkou charakteru, což je ovlivněno počtem knih o každém z hrdinů, ale i zásadami a povahou. Harry alespoň většinu času ubližuje jen sám sobě, Šimon byl mnohem větší záporák. Zabít svého nejlepšího přítele, to už chce pořádnej žaludek. Líbilo se mi kreativní využití Markuse, díky kterému jsme nenásilnou formou mohli nahlédnout do Sonnyho soukromí. Konec nebyl tak napínavý, jak jsme zvyklí od druhého vrchního komisaře, první polovina knihy pro mě byla zábavnější. Nakonec pro mě bylo možná větším šokem odhalení pohlaví Sam, než samotného leváka. Easter egg v podobě Siverta Falkeida potěšil.
Knížka překvapila, obával jsem se nějaké nudné záležitosti, ale celkem to ubíhalo a párkrát jsem byl i napjatej. Postavy nebyly úplně výrazný, téma veteránů možná až moc protlačovaný. Překvapilo mě, že autor nemá s válkou osobní zkušenost, což u knih podobnýho typu bejvá.
Nemohu hodnotit, protože jsem knihu nedočetl, nicméně mě extrémně nebavila. První pětina je v podstatě jen popis maďarských a židovských reálií, doplněný o velmi povrchní příběh trans osoby. Nemám nic proti trans lidem ani židům, ani Maďarům, ale tohle je prostě těžká nuda. Kdyby to byl film, použil bych název dokument. Škoda, ale četlo se mi to tak těžce, že se čtením pokračovat nebudu.
(SPOILER) Tak zezačátku jsem byl spokojenej, text příjemně utíkal, Lauřino dospívání/dětství mě bavilo, přestože mi obvykle ich-forma moc nesedí. Čím víc jsme se však ocitali v budoucnosti, tím víc mě kniha začala nudit. Kéžby byla kniha časově zasazena max do přelomu tisíciletí, to by mě bavilo. Případně i později, ale třeba ve více dílech. Tím, že se autor snažil všechno nacpat do jedné knihy jsou pak desetileté skoky příliš "hrubé" a strohé. Autorova nepříliš kvalitní fantazie o budoucnosti a zkáze lidstva byla taky velmi neuvěřitelná a kvůli tomu nudná. Konec byl pro mě doslova utrpení, tolik zbytečných okrasných vět, které absolutně nic neříkají, ani nijak nerozvíjejí děj. Určitě půjde z domu.
(SPOILER) Začíná to být trochu repetititvní, líbilo se mi, že jsme víc nahlédli do situace unesených, možná bych ocenil knihu jenom o tom. Využití STEM dívek v kombinací s neodstranitelnými vlastnostmi teenagerů bylo super a paradoxně mě bavilo snad víc, než tentokrát pomalé vyšetřování Sayer. Jak se většinou podivuju ostatním komentujícím, že odhalili zápletku mnohem dříve, tady jsem asi 50 stran četl se zoufalstvím, že kdy konečně tý Sayer dojde, že to je Lukův bratr. Linka se zmrtvýchvstáním Jakea mě upřímně moc nezaujala, poslední věta knihy se taky dala čekat. Kniha se ale četla svižně a upřímně jsem zvědavý, kam se posuneme v dalším díle.
Za začátku mě přemohla lehčí nuda, první polovina/třetina byla nic moc, taková utahaná, pak už se to rozjelo a vlastně jsem to nemohl dát z ruky. Samozřejmě, Sayer se nemůže vyrovnat komplexitě HH a jeho kolektivu, nicméně na prvotinu to není špatné. Bál jsem se ukvapeného konce, ale ten byl taky důstojný. Myslel jsem, že se vyšetřování roztáhne na víc dílů, ale autorka si zřejmě pokračováním nebyla jistá a tak ho ukončila už tady. Mám doma celou (zatím) trilogii, takže určitě budu pokračovat. Negativní poznámku mám také k českému překladu, který nezvládnul americkou verzi tykání/vykání. Když pak postava pronesla: “Ahoj, vy jste…” trhalo mi to oči a rušilo mě to v soustředění.
Kniha mého dětství, jako malý jsem ji četl snad i pozpátku, teď už jsem si ji ale nepamatoval. Svoji kopii jsem dostal s věnováním na rozloučení ve školce, takže k ní mám doopravdy osobní vztah. :) Je neuvěřitelný, kolik věcí stihne Petiška za tak málo řídce popsaných stran sdělit a ještě takovou formou, že ani dospělí se nemusí nudit či stydět.
(SPOILER) První polovina Červenky byla pro mě napoprvé dost složitá, přece jen to neustálé střídání dějových linek není nejpřívětivější, při druhém čtení už to bylo lepší a dokázal jsem ocenit v podstatě odhalení zápletky v prvních pár kapitolách. Super je úvodní pasáž s Ellen v autě, bohužel jedna z posledních. :( Poprvé se potkáváme s Tomem Waalerem, při vraždě Ellen ve mě vypukla nehorázná zlost. Poprvé se také potkáváme s Ráchel, jejich setkání s Harrym na schodech při druhém čtení zahřálo na srdíčku. Ke konci si s námi Nesbø klasicky pohrál :) Při druhém čtení jsem se u staříkovy prohlídky luxusního apartmánu jen kysele pousmál. :)
První povídka skvělá, druhá trochu dlouhá a zamotaná, ale nakonec taky pěkná, ten zbytek (až možná na naušnici) nic moc.
(SPOILER) Za mě dost velké zklamání, Pulitzerova cena pro mě nadále nemá hodnotu. Kniha v podstatě o ničem, žádná snaha o worldbuilding, nějaké větší rozvinutí příběhu, postav, nic. Je vlastně neuvěřitelné, kolik stran se dá napsat v podstatě o ničem. Závidím ostatním, kteří tvrdí, že se jim kniha dobře četla, mě to dělalo docela problémy, nejspíš mi asi nesedl styl psaní. To, že je dvojice pokaždé téměř na pokraji sil a na poslední chvíli najde obrovskou skrýš potravin a zásob bylo taky trochu smutný a rušilo čtenářský zážitek.
Tady jsem doplatil na moje úmyslné nečtení anotací, kdy jsem zde očekával mnohem zajímavější knížku, než doslova kroniku, která téměř den po dni vypráví život zakladatelů firmy LEGO a jejich příběh. Chybně jsem očekával publikaci, která bude více stran věnovat součanosti a technickým/produktovým otázkám. Toho je v knize ale jen pár stran, takže pokud máte stejné očekávání, knihu si maximálně kupte v knihovně. Jinak má pěknou obálku, je na krásném tvrdém papíře, který přímo vyzývá k tisku fotografií ve vysokém rozlišení a detailu ve stylu nakladatelství Taschen.
(SPOILER) Citelně horší než předchozí knihy, vývoj postav nulový, pachatelé předvídatelní a logičtí, napětí nulové a závěr dost chabý, ještě k tomu otevřený… Nečetlo se to špatně, jen tomu oproti jistotám jako Nesbø nebo Larsson něco chybí. Čtvrtý díl ale ještě zkusím.
Podobné jako první díl, oproti jiným dílům mi zde chybí víc napětí a humoru. Hlavní dějová linka je fajn, ale kromě vyšetřování tu nenajdeme “nic navíc. Autorka sice hází rukama nohama, ale ve finále to nevyzní nijak děsivě.
Světoznámá klasika, všichni jsme to brali ve škole, někdo to měl jako povinnou četbu, já si to teď vytáhl z knihovny a zkusil to. Už jsem si ze školy nepamatoval, že to je veršovaný, ale nezavrhl jsem to kvůli tomu. Překlad Milana Dvořáka se docela dobře četl, ale vzhledem k tomu, že to je stále překlad zřejmě nemohlo být dílo čtivější pro současného čtenáře. Příběh je sice jednoduchoučkej (ne špatnej), ale fakt se mi to blbě četlo, takže se relativně krátká knížka protáhla na víc než měsíc, a to jsem se musel častokrát vracet. Zřejmě se k tomu budu muset vrátit až budu starší, třeba to víc docením.
Z dnešního pohledu hodně zestaralá kniha, čehož si je však autor sám dobře vědom a několikrát to v knize zmiňuje. ZaS to vystihl úplně přesně, mohl by to být článek a předal by informaci úplně stejně. V době, kdy kniha vyšla možná mohla někoho "šokovat" nebo mu pomoci se zvládáním tehdy nové doby, ale pro někoho, kdo je nucen se v této informační době pohybovat, kniha nenabízí nic nového.
Mám za sebou dvě předchozí knihy, tahle je úplně jiná. Stále je z toho Markéta znát, sama (i v této knize) zmiňuje, že knihy mají reálný základ v jejím životě, nicméně románová tvorba mi sedí určitě víc. Jako gen Z jsem při vzpomínání na devadesátky neoplýval nostalgií, to mi ale nebránilo si užít Markétino vyprávění. Markéty styl mám rád, kniha se dobře čte, kapitoly jsou krátké, přehledné, věty plynou. Sám v běžné komunikaci nejdu ke sprostému slovu daleko, v téhle knize jich však bylo na můj vkus až příliš. Ani ne množstvím, ale nevhodným umístěním. V jedné větě je tak možné nalézt třikrát "hovno", aniž by to bylo vtipné nebo jakkoliv jinak přispívalo ke čtenářskému zážitku.
Obsahuje pár zajímavých odstavců a myšlenek, ale jinak se hodně opakuje a opisuje jedno téma několik stran. Pro lidi, kteří si prochází uzdravením, může kniha nabídnout opravdu důležité věty, ale kvůli tomu bych si knihu nekupoval. Tahle je jenom stroj na peníze, mohla by být klidně napsána umělou inteligencí.