mfajmanova
komentáře u knih

Moc hezký, poutavý příběh, který mne úplně vtáhl do děje, jako bych v paláci sama byla. Vzhledem k tomu, že jsem si knížku půjčila v dětské knihovně, nebudu asi věkově typická cílovka, ale ohromně mě to bavilo.


Od Michaely Klevisové jsem přečetla už několik knih, tahle je však první, která mě zklamala. Chybělo mi tam napětí a sympatické postavy. Možná bylo chybou, že jsem nečetla, ale poslouchala audioknihu nebo je to tím, že jsem u autorky zvyklá na vysokou laťku.


Dočetla jsem jen proto, že nerada nechávám knížky nedočtené, ale nebavilo mě to, nepřekvapilo a další knihu autorky vyhledávat nebudu.


Vlastně mě kniha moc bavila, ale rozuzlení bylo pro mne překombinované a celý poutavý příběh mi to zkazilo. Mám z toho rozporuplné pocity a další knihu autorky si už asi nevyberu.


Krásné, milé povídky, které pohladí po duši nejen kočkomily.


Ze začátku jsem vůbec nechápala, o co jde a po pár stránkách jsem chtěla knížku odložit. Pak jsem otevřela asi v polovině, kousek se začetla a dala tomu druhou šanci zase od začátku. Po finálním dočtení mám chuť dát si to znovu, protože teď už by mi myslím ten zmatený začátek dával smysl.


Nebylo to špatné, ale tím, že jsem předem víceméně znala pointu z předchozího dílu, mě to tak nebavilo.


Příjemná oddechovka, ale něco ve stylu psaní mi úplně nesedlo. Bohužel neumím definovat, co to bylo. Co mě ale často irituje u českých překladů (a rozhodně tato knížka není jediná) je to, že hlavní postavy si 3/4 příběhu vykají a jen co se políbí, přejdou na tykání. Takhle to přeci v běžném životě neprobíhá a lidé si většinou potykají dávno před prvním polibkem. Alespoň já jsem tedy zatím nelíbala nikoho, s kým bych si vykala.


Nebylo to špatné, hezky se mi to četlo, ale celkově cítím po dočtení lehké rozčarování. Příběh byl pro mne málo uvěřitelný a místy se na mé gusto až moc "tlačilo na pilu".


"Nedočteno" Poslouchala jsem jako audioknihu, ale nebavilo mě to a po patnácti kapitolách jsem to vzdala.

Pro mě asi nejslabší čtenářský zážitek z knížek pana Palána, které jsem dosud četla. Formát rozhovorů byl jako vždy skvělý, ale osobnosti v knížce už byly pro mne až moc podivínské. Z osmi příběhů mne více oslovily pouze dva. Přečtení ale rozhodně nelituji!


Moje druhá knížka od Julie Caplin a tedy ta první (Island) se mi líbila mnohem víc. Pořád to ale bylo příjemné čtení a určitě se k autorce zase vrátím.


Pro mě těžko uvěřitelný a překombinovaný příběh, který mne celkem zklamal. První dvě třetiny knihy se mi moc hezky četly, ale ke konci jsem se začala ztrácet v postavách a rozuzlení příběhu se mi nelíbilo.


Příjemná knížka, hezky se četla. Postavy byly sympatické, ale celkově to byla trochu nuda.


Za mě zatím nejslabší z těch, které jsem od Keplera četla, ale stále nadprůměrné čtení. Konec byl pro mne příliš akční, ale u autora už jsem na to zvyklá. Beru to jako daň za to, že zbytek knížky se mi dobře čte.


Četly jsme společně s desetiletou dcerou a spokojenost. Příběh je vhodný možná spíš pro kluky, ale četlo se dobře.


Prvních pár kapitol jsem se docela bavila, ale postupně mi to přišlo pořád to samé dokola a humor mi přišel spíše už trapný. Dočetla jsem jen s velkým sebezapřením.


Super detektivka, nemohla jsem se odtrhnout. Ke konci jsem se ale už ale nemohla dočkat závěru, protože mi to nedělalo dobře.


Předchozí dvě autorčiny knížky mi sedly o trošičku víc, ale i Kdoule se mi hezky četla a pobavila mě.


Perfektní knížka, občas trochu těžší čtení, ale moc jsem si z ní vzala.
