mgeisselreiter komentáře u knih
Už ne tak nápadité a zábavné jako Stoletý stařík, někdy skoro až nudné (ale to jen výjimečně). Autor dobře zakomponovává aktuální politické události a obvykle dost přesně uhodí hřebíček na hlavičku, především Trumpa vystihuje docela přesně. Je to lehké, zábavné a oddechové čtení. Při 70% je to spíš ke 4*, protože 3* by byly opravdu málo. 13. 11. 2021.
Výborně vymyšlený příběh a taky krásně podaný, zábavný, čtivý. Celá ta politika kolem je promyšlená a nadčasová. Mike je geniální. Závěrečnou část jsem musel dočíst v kuse, nemohl jsem se odtrhnout. Plných 5*, 16. 11. 2020.
(SPOILER) Výborná sonda do automobilového průmyslu počátku 70. let 20. století. Perfektně propojené dějové linie, krásně se čte, poznáváme nejen autoprůmysl, ale částečně i celou americkou společnost s její uspěchaností, honem za maximálním ziskem za téměř každou cenu. Poznáváme, že bohatí manažeři platí krutou daň za své postavení - téměř žádný volný čas, práce je první poslední. Nahlížíme do problematiky rasismu a na život černošské populace v krutém Detroitu.
Kniha je stále aktuální i dnes. Už v době jejího vzniku se řešily požadavky na bezpečnost, na snižování emisí a v té souvislosti i na možnosti elektropohonu. Neznalý čtenář (ostatně jako i já) vidí, že ty krásné americké bouráky nejsou bez vad a že auta z Německa už v té době měla výbornou pověst, co se kvality týče. Dávám 5* při 90%, kniha mě opravdu obohatila a získal jsem díky ní nový pohled na USA (na rozdíl od knihy Rozpojené Státy Martina Řezníčka). 23. 9. 2020.
První polovina knihy je více méně dokumentární, nečte se to jako román. Naopak druhá část je čtivější, děj se rozjíždí a začíná to být víc zajímavé a víc napínavé. Bohužel autor párkrát ohnul děj tak, aby to bylo víc "americké", rozumějte nelogické, ale akčnější, to mě zklamalo. Celkově ale perfektně připravené podklady a skvěle zpracované do románové podoby. 75%, 31. 12. 2019.
Z knihy je poznat, že autor psal z vlastní zkušenosti. Je zajímavé, jak dobře jsou popsány zvyky medvědů, vyprávění i z medvědího pohledu má své kouzlo. Kniha místy působí až násilně didakticky, ale to se jí dá odpustit, protože přinášené informace i na současnou dobu jsou opravdu poučné a přínosné. 80%, 7. 4. 2019.
Nejdřív jsem byl skoro znechucen tím, jak autor, i když předem inzeroval, že jde o fikci, překroutil skutečnost. Vymyslel si architekta, majitel je vlastníkem továrny na výrobu aut v Brně (!) apod. Nejspíš to bylo pro Mawera jednodušší, než aby se držel alespoň základních faktů. Každopádně jsem víc než polovinu románu nedokázal výše uvedené vstřebat, ani děj, ani styl psaní mě nechytlo. Pak se vše ale nějak postupně změnilo a konečně jsem se dokázal z četby těšit. 70%, ale zůstanu na 3*, 14.3.2018.
Ke knize jsem se dostal až po shlédnutí Šakala z roku 1973 (3x, každé další shlédnutí je jen lepší) a z roku 1997 (dvakrát, tento remake jsem viděl ještě před originálem z roku 1973, poprvé se mi líbil, ale podruhé už jsem byl hodně zklamán). I když jsem děj již dobře znal, přesto byla četba skvělá. Úvod je sice trochu dokumentárně encyklopedický a ne tak poutavý, ale později se děj rozjede a čte se jedním dechem. Výborně vymyšlené (ono totiž dle skutečnosti je jen úvod a samotný příběh už je fikce) a tak mám jedinou výtku, kdy není objasněno, jakou měl geniální zabiják únikovou cestu. Proto "jen" 95%, 11.2.2018.
Doslov Vladimíra Nálevky stojí za přečtení, přibližuje skutečné pozadí událostí.
Eldar80 napsal svůj komentář téměř vyčerpávajícím způsobem a já s ním souhlasím a přidávám se k němu. Kniha je opravdu velmi dobře čitelná a snadno se chápe. Je velmi zajímavá už jen z pohledu informací o historii lidstva od roku 1500 po současnost. A není to nudný souhrn faktů. Ferguson v historii hledá poučení a vysvětlení, vše spojuje v teorii, proč Západ vládne světu a zda to tak bude i nadále. Poučné, zajímavé i přínosné čtení. 75-80%, 5.3.2017.
Román je překvapivě nadčasový, nic neztrácí ze svého poselství ani dnes. Čte se poměrně dobře, ale některé pasáže jsou trochu nezáživné a nudné. Autorovi se ne zcela podařilo podat poselství přirozenou cestou, je nucen doplňovat děj trochu uměle (úvahami holiče apod.). Chyběla mi tam prostě taková větší přirozenost a plynulost, i toho humoru tam mohlo být víc. Zkrátka místy kniha nemá chybu, ale nedá se to říct o celku. Přes všechny výtky jde o velmi dobrý román, který doporučuji. 75%, 28.5.2016.
Pro mě velké zklamání. Kniha se čte velmi těžce, velmi často přečtu stránku, aniž vím, co jsem četl, a musím číst znovu. Autorův styl je totiž tak nudný a nezáživný, že do četby jsem se musel nutit, abych knihu vůbec dočetl. Werfel často sklouzává do úvah a rozjímání a připadám si jako na nějaké šíleně nudné přednášce, nebo spíš uspávacího monologu. O tématu arménské genocidy se tak paradoxně ani moc nedozvídáme, protože autor to zajímavé a podstatné jednak nevystihl nebo vůbec nepopsal, druhak to utopil a rozmělnil na 750 stranách. To zajímavé by se našlo snad na méně než 100 stranách. Chopit se románu jiný spisovatel a z jiného konce, mohlo by se jednat o úchvatné vyprávění na 200-250 stranách.
Další kritiku si neodpustím na překladatele. Přestože Werfel se vyjadřuje velmi rozvláčně, literárně, Hanuš Karlach mnohdy tento styl ještě przní a používá takové obraty jako např. "Už nějakou dobu mám nevývratný pocit, že..." (str. 737).
Nevadí mi tlusté knihy, podstatné je, že jsou o něčem, že jsou zajímavé, čtivé. Ani jedno neplatí o této bichli. 40%, 14.2.2016.
Dodatečně jsem narazil na webu http://nase-rec.ujc.cas.cz/archiv.php?art=7416 na článek "Nad překladem románu Franze Werfla Čtyřicet dnů hory Mojžíšovy" od odborníků z jazykového ústavu Akademie věd. Ti poukazují na kvalitu Karlachova překladu. Pro mě a pro potencionální budoucí čtenáře je článek výbornou ukázkou, jak jazykově kostrbatý, přesto odborně správný, je originál i překlad. Pro běžného čtenáře však nečitelný, nepochopitelný (např. spojení zajíkavý krok).
Milostný, snad i trochu erotický, reálný příběh s nádechem tajemna, ale tentokrát zcela výjimečně bez nadpřirozených jevů. Pěkně se čte, délka tak akorát. Spolu s autorem jsem prožíval i své lásky ze studentských let. Aby to bylo na 5*, něco tomu ještě chybělo, ale ne moc. 8. 10. 2023.
Zase jedna dost dobrá detektivka drsné školy (ta z lepších od Hadley Chase). Krásně se čte, má to spád, příběh dobře vymyšlený. Je to sice trochu nadsazené, ale to k tomuto žánru patří - jde o zábavu a oddych při četbě, ne o líčení reality. 75-80%, 30. 6. 2023.
Čtivé i zajímavé, ale dost informací mi tam chybělo, což není chyba autora, prostě jsou tajné a nedostupné. Zdá se, že Kmenta převedl vyprávění špiona, který se mu sám nabídl, do knižní podoby, což není úplně pravda, protože musel vynaložit své pátrací schopnosti též sám. Přesto mám pocit, že to chtělo pohled z více směrů. 75%, 1. 2. 2023.
Je neuvěřitelné, že tuto rozsáhlou knihu napsal kluk ve věku 21-23 let. Čte se poměrně dobře, i když jsem se občas mírně ztrácel (ale zase se našel), ale hlavně přináší podrobný pohled na kozáky na Donu, na jejich mentalitu a život. Co je překvapující, jak i přes dobu vzniku je kniha vyvážená a nestraní budovatelům komunismu, jak by se dalo čekat. Uvidíme, jak se to dále vyvine v dílech III-IV. 70-75%, 23. 12. 2022.
Hailey se jako vždy snažil přiblížit čtenáři dané prostředí a problematiku, což v tomto případě nebylo až tak složité, neboť práce kriminální policie je již dost dobře zmapována v mnoha detektivkách a filmech. Autor přesto přináší o něco detailnější vhled, jehož výsledkem je zajímavá detektivka, která se dobře čte a čtenáři přináší i některé méně známé prvky ze zákulisí. Jedná se ale hlavně o specifické záležitosti USA, takže české čtenáře některé části nemusí zaujmout a zajímat, ale na škodu to není. 75%, 9. 10. 2022.
Po přečtení této knihy Murakamiho definitivně přidávám ke svým oblíbeným spisovatelům. Nevím, jak to autor dělá, ale prostě se mi vždycky trefí do mého vkusu. S hlavním hrdinou si perfektně rozumím, nadpřirozena a tajemna je navíc v tomto románu jen tak akorát. Trochu jsem se obával závěru, ale zbytečně. Čtivé (místy výborně, místy trochu méně), napínavé, zajímavé, prostě bezva čtení (i když asi nesedne každému čtenáři). 85%, 12. 2. 2022.
Film je můj oblíbený už hodně let a tak jsem uvítal, že u nás vyšla i tato knižní předloha. Ač působí jinak, než film, působí velmi, velmi přesvědčivě. Až mi bylo líto, že je román tak krátký. Nevím, jak to autor dokázal, ale kniha mě přitáhla jak magnet a nechtěla mě pustit. Výborné čtení za 5*. 1. 2. 2022.
(SPOILER) Zibura postoupil do dalšího levelu. Název knihy je trochu zavádějící. Může svádět k tomu, že putování po těchto zemích nebylo dobré, že už o nich nechce ani slyšet. Důležité je v titulu ovšem to slovo pěšky. Ladislav totiž dospěl k tomu, že trvat na tom, aby chodil všude pěšky, není úplně ideální a praktické. Cestuje tedy také na kole a hlavně stopem. Jeho vývoj jde ale dál i po stránce obsahové. Zibura už není ten mladý nezkušený a mnohdy naivní cestovatel. Stále víc je cítit profesionální přístup k psaní knih a to bohužel nemusí skousnout každý fanoušek jeho první knihy. Jde pořád o dobré čtení, stále prostoupené mnoha sarkasmy a vtípky, doplněné životními moudry, ale tak nějak mi to přijde už hodně se opakující. Kniha mi přišla až moc dlouhá, poslední cca třetina už skoro nudila. Tentokrát ti, Ládíku, dávám "jen" 80%. 21. 5. 2021.
McKinty opět předvádí, že dokáže psát mimořádně čtivě a poutavě. Příběh má zajímavou myšlenku, především první část se čte jedním dechem. Pak autor trochu polevuje s napětím a poodhaluje karty. Závěr je tak trochu americky přehnaný a ne úplně dopilovaný, ale to nic neubírá na celkově výtečném počtení. 5*, 27. 1. 2021.
Tennessee Williams to s psaním umí, se slovy si krásně žongluje. Také příběh je celkem zajímavý. Novela mě zaujala víc než filmová verze z roku 1961. 75%, 3. 1. 2021.