mgeisselreiter komentáře u knih

Kniha se celkem dobře čte. Hodně dějových linií knihu rozděluje a ani v závěru se nedaří části přirozeněji propojit a děj vystupňovat. Román pouze popisuje, ale nejde ani trochu do hloubky, takže postavy nemají žádnou tvář, prostředí je nijaké. Překlad občas trpí použitím nevhodných českých slov, není prostě nic moc. Takže celkově kniha sice špatná není, ale od průměru se moc neodpoutává. 65%, 30.10.2016.

30.10.2016

Moc příjemná knížka. Psána zvláštním způsobem, hutným vyprávěním muže o svém milostném příběhu. Pokud se čtenář soustředí a začte se, plyne to jak voda. Je to ze života, sice ne ze života obyčejných lidí, ale i když kde o příběh poslance a modelky, nijak se nevymyká běžnému životu, radostem, a v tomto případě spíš strastem. 85%, 17.10.2016.

17.10.2016

Malá knížečka rozsahem, ale velká svým obsahem. Přesněji řečeno: vlastně obsah není až tak důležitý, vyniká zde především forma, jak autor umí psát. Prévost vypráví prostý, obyčejný příběh, ovšem dokáže neobyčejně zaujmout. Jeho líčení prostředí ve čtenáři dokáže snadno probudit fantazii, obrazy krajiny a postav přímo vystupují z knihy. Dle mého názoru je Alain Prévost (jehož otec byl také spisovatel a zahynul ve 2. světové válce) velký spisovatel. 85%, 13.10.2016.

14.10.2016

Humorné, ale zároveň varovné, neskutečně nadčasové. Krásně se čte, má to spád, není to hloupé, ale ani přechytrané. 75%, 10.10.2016.

10.10.2016

Povedená kniha, která se dobře čte, staví na faktech, která čtenáři pěkně servíruje. Autorovi se povedlo velmi dobře touto románovou formou přiblížit čtenářům nejen Nobela, ale i dobu a historické souvislosti. 75%, 9.10.2016.

09.10.2016

Napsáno čtivě a poutavě, ale příběh, ač místy napínavý, je hodně nepravděpodobný a vykonstruovaný. prostě oddychová četba bez hlubšího smyslu. 65%, 1.10.2016.

01.10.2016

Kniha se dobře čte, přibližuje nám atmosféru Anglie, ale samotný příběh je slabý a detektivní podání je žalostné - skoro bych to zařadil do detektivního škváru. 55%, 13.8.2016.

13.08.2016

Zpočátku mě kniha nechytla. Čekal jsem spíš než román dokument. Postupně jsem se ale do příběhů nechal vtahovat a s románem se sžil. Autor píše velmi čtivě, i když často až moc rozvláčně, ale nakonec musím uznat, že vše bylo vyvážené. Kdyby to bylo víc stručné, asi by to též působilo víc nudně. Pravda, v celku se nejedná o žádný zvláštní, neobvyklý příběh, na druhou stranu není nijak přehnaný, je to takové připomenutí našeho nedávného života, ale ne z Československa, ale z NDR. S hodnocením jsem dlouho váhal, původně od 60-65% nakonec dávám 70% a přikloním se ke 4*. 26.6.2016.

26.06.2016

Knihu jsem si vybral celkem náhodně, o tau nic nevěděl. Z tohoto pohledu se jedná o výborný úvod do učení tao, ale i jen jako informace o tomto učení. Jsou zde krásné příběhy, na nichž je osvětlováno učení. Kniha nabádá k přemýšlení, po pravdě hodně toho není ani přes názorné příklady snadné pochopit. Asi to chce knihu přečíst vícekrát a celé problematice se více věnovat. Kniha rozhodně stojí za přečtení alespoň těm, kteří se chtějí něco nového dozvědět, kteří na sobě rádi pracují. Nenechte se odradit prvními kapitolami, které jsou asi náročnější, více abstraktní. 95%, 9.6.2016.

09.06.2016

Vydání z roku 2013 je velmi pečlivou prací Josefa Kolmaše. Díky jeho předmluvě a poznámkám (což možná představuje polovinu celého obsahu knihy) čtenář pochopí, o co v knize jde. Samotný obsah Knihy mrtvých odpovídá době vzniku, z dnešního pohledu západního člověka jsou to přinejmenším báchorky pro děti. Když si ale odmyslíme to strašení, odhadování, kdy přijde smrt podle dechu apod., základ je jistě zajímavý.
Celkově se jedná o náročnou četbu, která je buď pro vážné zájemce o toto náboženství, nebo pro silné povahy, které se chtějí dozvědět něco nového a neodradí je množství podivných výrazů aj. Těžko hodnotit, ale nakonec dávám 60%, 24.4.2016.

24.04.2016

Výbor třiceti povídek začíná velkou dávkou 2-5 stránkových minipovídek a přechází až v novely na 75 stranách. Krátké povídky jsou opravdu mistrovská dílka, delší povídky přinášejí trochu více hloubky. Všem je společné to, že Čechov je výborný vypravěč, dobře se čte a přináší čtenáři krásný obrázek o nevšední Rusi ze všech možných úhlů.

17.04.2016

Standardně velmi dobrý průvodce, který nemá skoro chybu. Kdo zná Lonely Planet, ví. 80%, 10.4.2016.

10.04.2016

Pečlivě připravený výběr anglických povídek (v doslovu Aloyse Skoumala je rozebírán i rozdíl mezi novelou, povídkou i románem) od roku 1881 do čtyřicátých let 20. století (seřazeno chronologicky) přináší široký záběr, takže se dá říci, že každý si svou povídku najde. Pro mě je většina nadprůměrných, ale několik mě moc neoslovilo.
Kniha je pěkně zpracovaná, každá povídka obsahuje celostránkovou barevnou ilustraci, nechybí fundovaný doslov i poznámky o jednotlivých autorech.
Celkově hodnotím 75%, 27.3.2016.

27.03.2016

London umí psát, je to pan umělec. Kniha se tedy čte velmi dobře, je poutavá i zajímavá. Já osobně bych se obešel bez občasných filozofování mezi Larsenem a Humpreyem, ale věřím, že naopak některým to vyhovuje. 80%, 12.3.2016.

12.03.2016

Turgeněv je nepochybně velký spisovatel, a co víc (to není u velikánů pravidlem), se i dobře čte. Bohužel tento román je pro dnešního čtenáře, kterého netrápí ani nevzrušuje politická situace v Rusku kolem roku 1861, spíš nezajímavý. Románu chybí jasnější směr, nemá příběh, který někam směřuje, chybí mu vyvrcholení. Děj je rozmělněn do několika směrů, dílo je opravdu spíš poplatné době, takže o něm debatují různé politické směry, ale obyčejný čtenář si ho moc neužije. 65%, 21.2.2016.

21.02.2016

Kniha je cestopisem trochu netradičně postaveným jako autorovo vyprávění zážitků z cest svým příbuzným na chalupě v Orlických horách. První polovina knihy se věnuje vyprávění z dvouletého putování od Mexika dál přes jižní Ameriku, druhá pak ročnímu "výletu" z Havaje přes Americkou a Západní Samou, Fidži, Vanuatu, Šalomounovy ostrovy na Novou Guineu. Jelikož se jedná o dost staré cesty (první není datována, druhá dle zmínky pravděpodobně z roku 1988) a kniha vychází v roce 2015 (i když nikde datum vydání v knize uvedené není), jde především o výběr těch nejzajímavějších zážitků, které nejvíc v paměti utkvěly. Kniha je tedy celkem stručná, ale není to na škodu, možná spíš naopak - krásně se zhltne za jedno odpoledne. Více zážitky nabitá je první cesta, která se mi také víc líbila, je i více rozmanitá. Druhá část jí ovšem zdatně asistuje, kde nejzajímavější je závěr na Nové Guinei. Zde mě zaujalo mimo jiné to, že nejméně dvě podrobně popsané události (získávání soli a příprava pečeného divočáka) byly téměř totožně zobrazeny v jednom starším českém dokumentu o Nové Guinei (vysíláno na ČT někdy v druhé polovině roku 2015), nepodařilo se mi ale dohledat, zda autoři dokumentu šli ve stopách Šimánka nebo to bylo jinak.
Provedení knihy je velmi kvalitní - větší formát na křídovém papíře se spoustou pěkných fotografií.
Knize není moc co vytknout a tak hodnotím na 90% a přikloním se až k 5*, 3.1.2016.

03.01.2016

Poměrně čtivé, i když nijak výjimečné vyprávění. Pro neznalce spousta zajímavého, pro znalce asi nic moc nového. Barevná příloha je bonusem, ovšem velmi chudým (8 fotek, z čehož první 2 jsou portréty Scottových dětí).
Původně kniha vznikla v roce 2008, nově vydaná v roce 2015 je doplněna o předmluvu a doslov. 75%, 29.12.2015.

29.12.2015

Autor použil pro vyprávění filmovou dramatickoou formu: kniha je psaná jakoby filmový scénář. Z tohoto důvodu není četba úplně typická - řekl bych, že se čte trochu hůře. Dá se rozdělit na část popisnou, která je mnohdy nudná i nezajímavá, ale někdy i naopak zajímavá a navozující následující scény. Druhá část jsou pak rozhovory, které se čtou velmi dobře.
Román přináší pohled na společnost začátku 20. století ve Švédsku, čtenář se tak seznamuje s prostými poměry a s bohatými vrstvami a poznává i něco ze studeného (ale v létě také teplého) severu. Při 70% jsem váhal a nakonec se přiklonil k 4*, 5.12.2015.

06.12.2015

Kniha nemá příliš jasnou dějovou linii, autor neustále odbíhá. Čtení je tak nudné, že se na ně dá jen velice těžko soustředit, takže snad polovinu knihy jsem přečetl, aniž bych vnímal, co jsem četl, protože mé myšlenky neustále odbíhaly k úplně jiným věcem. Autor prostě píše tím stylem, jako když na večírku posloucháte šíleně nudného vypravěče a vlastně vůbec nevíte, o čem vypráví a co chce říct.
Bacchelli jakoby tu hlavní dějovou linii občas doplňuje prakticky nesouvisejícím dějem (např. popisem jakéhosi útoku ve válce; přitom zrovna na této scéně ukazuje, že umí psát poutavě a zaujmout), který má zasadit děj do historických souvislostí, ale četnáři nedává poznat, o co pořádně jde.
Nudné, nezajímavé, četl jsem asi jako povinnou školní četbu s odporem, jen abych už to měl za sebou. 40%, 29.11.205.

30.11.2015

Nejdelší příběh - novela Krchňa Nikolajevna - je zároveň nejlepší a nejvíc typická pro Mládka. Při čtení přímo slyším Ivana děj vyprávět. 70% a možná i 4* (29.10.15).
Další dvě povídky mají sestupnou tendenci a obě mi ani moc nepřijdou, že autorem je Ivan Mládek. Jako by spíš někdo za něho posbíral dohromady jeho vtípky.
O zlaté rybce je celkem krátký příběh, 60% a 3* (30.10.15).
Poslední Příběhy z divokého Východu jsou dost nudné kecy, o které nestojím ani je poslouchat, natož je ještě číst. 40% a 2* (31.10.15).
Celkově překvapivě humorné možná je, ale já se skoro nebavil a téměř se ani nezasmál, a to jsem býval od malička velkým fandou Mládka, jeho muziky a jeho humoru. Nějak mi to tentokrát nesedlo nebo to není ono?
Celkově 60% a 3*.

31.10.2015