mgeisselreiter komentáře u knih

London umí psát, je to pan umělec. Kniha se tedy čte velmi dobře, je poutavá i zajímavá. Já osobně bych se obešel bez občasných filozofování mezi Larsenem a Humpreyem, ale věřím, že naopak některým to vyhovuje. 80%, 12.3.2016.

12.03.2016

Turgeněv je nepochybně velký spisovatel, a co víc (to není u velikánů pravidlem), se i dobře čte. Bohužel tento román je pro dnešního čtenáře, kterého netrápí ani nevzrušuje politická situace v Rusku kolem roku 1861, spíš nezajímavý. Románu chybí jasnější směr, nemá příběh, který někam směřuje, chybí mu vyvrcholení. Děj je rozmělněn do několika směrů, dílo je opravdu spíš poplatné době, takže o něm debatují různé politické směry, ale obyčejný čtenář si ho moc neužije. 65%, 21.2.2016.

21.02.2016

Kniha je cestopisem trochu netradičně postaveným jako autorovo vyprávění zážitků z cest svým příbuzným na chalupě v Orlických horách. První polovina knihy se věnuje vyprávění z dvouletého putování od Mexika dál přes jižní Ameriku, druhá pak ročnímu "výletu" z Havaje přes Americkou a Západní Samou, Fidži, Vanuatu, Šalomounovy ostrovy na Novou Guineu. Jelikož se jedná o dost staré cesty (první není datována, druhá dle zmínky pravděpodobně z roku 1988) a kniha vychází v roce 2015 (i když nikde datum vydání v knize uvedené není), jde především o výběr těch nejzajímavějších zážitků, které nejvíc v paměti utkvěly. Kniha je tedy celkem stručná, ale není to na škodu, možná spíš naopak - krásně se zhltne za jedno odpoledne. Více zážitky nabitá je první cesta, která se mi také víc líbila, je i více rozmanitá. Druhá část jí ovšem zdatně asistuje, kde nejzajímavější je závěr na Nové Guinei. Zde mě zaujalo mimo jiné to, že nejméně dvě podrobně popsané události (získávání soli a příprava pečeného divočáka) byly téměř totožně zobrazeny v jednom starším českém dokumentu o Nové Guinei (vysíláno na ČT někdy v druhé polovině roku 2015), nepodařilo se mi ale dohledat, zda autoři dokumentu šli ve stopách Šimánka nebo to bylo jinak.
Provedení knihy je velmi kvalitní - větší formát na křídovém papíře se spoustou pěkných fotografií.
Knize není moc co vytknout a tak hodnotím na 90% a přikloním se až k 5*, 3.1.2016.

03.01.2016

Poměrně čtivé, i když nijak výjimečné vyprávění. Pro neznalce spousta zajímavého, pro znalce asi nic moc nového. Barevná příloha je bonusem, ovšem velmi chudým (8 fotek, z čehož první 2 jsou portréty Scottových dětí).
Původně kniha vznikla v roce 2008, nově vydaná v roce 2015 je doplněna o předmluvu a doslov. 75%, 29.12.2015.

29.12.2015

Autor použil pro vyprávění filmovou dramatickoou formu: kniha je psaná jakoby filmový scénář. Z tohoto důvodu není četba úplně typická - řekl bych, že se čte trochu hůře. Dá se rozdělit na část popisnou, která je mnohdy nudná i nezajímavá, ale někdy i naopak zajímavá a navozující následující scény. Druhá část jsou pak rozhovory, které se čtou velmi dobře.
Román přináší pohled na společnost začátku 20. století ve Švédsku, čtenář se tak seznamuje s prostými poměry a s bohatými vrstvami a poznává i něco ze studeného (ale v létě také teplého) severu. Při 70% jsem váhal a nakonec se přiklonil k 4*, 5.12.2015.

06.12.2015

Kniha nemá příliš jasnou dějovou linii, autor neustále odbíhá. Čtení je tak nudné, že se na ně dá jen velice těžko soustředit, takže snad polovinu knihy jsem přečetl, aniž bych vnímal, co jsem četl, protože mé myšlenky neustále odbíhaly k úplně jiným věcem. Autor prostě píše tím stylem, jako když na večírku posloucháte šíleně nudného vypravěče a vlastně vůbec nevíte, o čem vypráví a co chce říct.
Bacchelli jakoby tu hlavní dějovou linii občas doplňuje prakticky nesouvisejícím dějem (např. popisem jakéhosi útoku ve válce; přitom zrovna na této scéně ukazuje, že umí psát poutavě a zaujmout), který má zasadit děj do historických souvislostí, ale četnáři nedává poznat, o co pořádně jde.
Nudné, nezajímavé, četl jsem asi jako povinnou školní četbu s odporem, jen abych už to měl za sebou. 40%, 29.11.205.

30.11.2015

Nejdelší příběh - novela Krchňa Nikolajevna - je zároveň nejlepší a nejvíc typická pro Mládka. Při čtení přímo slyším Ivana děj vyprávět. 70% a možná i 4* (29.10.15).
Další dvě povídky mají sestupnou tendenci a obě mi ani moc nepřijdou, že autorem je Ivan Mládek. Jako by spíš někdo za něho posbíral dohromady jeho vtípky.
O zlaté rybce je celkem krátký příběh, 60% a 3* (30.10.15).
Poslední Příběhy z divokého Východu jsou dost nudné kecy, o které nestojím ani je poslouchat, natož je ještě číst. 40% a 2* (31.10.15).
Celkově překvapivě humorné možná je, ale já se skoro nebavil a téměř se ani nezasmál, a to jsem býval od malička velkým fandou Mládka, jeho muziky a jeho humoru. Nějak mi to tentokrát nesedlo nebo to není ono?
Celkově 60% a 3*.

31.10.2015

Autor podává život pana Moliera ne jako klasický životopis, ale jako moc pěkné povídání. Čtenář se tak poutavě seznamuje nejen s osudy velkého umělce, ale např. i s jeho vztahy s králem apod. 85%, 27.10.2015.

27.10.2015

Dílo pro náročnější čtenáře. Čtivě a poutavě psané pasáže se střídají s filozofickými úvahami, které mě popravdě spíš nudily, než by mě něčím zaujaly. Autor umí čtenáře zaujmout, ale jeho cílem je spíš nějaké poselství, které ale není pro každého. Mám rád, když spisovatel představí postavy a hrdiny svého díla tak, že si je pak umím živě představit, to mi zde ovšem chybělo. Všichni byli tak trochu neurčití. Přes tyto výtky a přes mé jisté nepochopení díla dávám 75%, 14.9.2015.
Vydání z roku 1963 obsahuje době poplatný úvod od Ivana Svitáka, ze kterého už nechápu skoro nic. Sviták např. zdůrazňuje Camusovu "slabou znalost marxistické filozofie"(?).

14.09.2015

Autor umí krásně a poutavě psát. Kniha je zároveň dobrodružná, objevná i poučná. I přes své stáří má co říct. Opravdu velmi zajímavé a moc pěkné počtení. 85%. 11.9.2015.

12.09.2015

Autor začíná knihu hodně v historii u předků Sellerse (bohužel nevysvětlil, proč si Sellers změnil jméno z původního Seller) a první řekněme třetina knihy ještě není tak zajímavá. Sikov prakticky čtenáři předkládá spoustu faktů, které bylo asi hodně pracné i složité dát dohromady, ale já jsem moc dobře nevycítil, jak se v počátcích Sellersovy kariéry dostavovaly úspěchy a bohatství.
Dále se kniha již rozbíhá, je i čtivější a spousta historek je zajímavá. Čtenář už si dokáže vytvářet poměrně jasný obraz o povaze slavného herce. Abych vyjádřil svůj názor, byl to opravdu dost velký magor. Přesto byl velmi uznáván v branži jako výborný herec - profík, bohužel se s ním dost často špatně pracovalo. Výsledek jeho celoživotního díla je dle mého mnohem horší, než si zaslouží, asi proto, že točil spousty filmů, kde nevyniknul díky tomu, že ty filmy prostě za moc nestály. Neměl prostě moc dobrých filmů. Navíc pro českého diváka je velký problém ocenit jeho hlasové herecké umění, což byla jeho velmi silná stránka.
Kniha celkově podává velmi dobrý obraz o složité osobnosti velkého herce. Zájemcům o Sellerse doporučuji také životopisný film Život a smrt Petera Sellerse (The Life and Death of Peter Sellers), který sice není nelépe hodnocený, ale také ukazuje herce z jiné než herecké stránky.

Zajímavé je, že mám tuto knihu se stejným ISBN, stejnou obálkou, ale vázanou a má 496 stran. Kniha obsahuje také 16 stran černobílých fotografií na křídovém papíře. Provedení knihy je kvalitní a překlad prakticky jen s pár drobnými chybami.
Dávám knize 80%, 30.4.2015.

01.05.2015

Dle mého je tento průvodce srovnatelný s průvodci Lonely Planet a je jen na cestovateli (protože kniha je určena především individuálním cestovatelům), kterému dá přednost. Já si beru z obou to nejlepší. Tato kniha se snaží o lepší provedení, což ale ve výsledku není zcela pravda: kvalitní křídový papír má vyšší gramáž (kniha je na svou velikost extrémně težká) a při čtení se dost leskne, navíc se na něj tužkou hůře dělají poznámky. Na druhou stranu celobarevné provedení je výrazným plusem především u mapek, které jsou tak přehlednější. Obsahově jsou knihy také srovnatelné, i když bych řekl, že LP má delší historii a to je vidět na zkušenostech. LP je prostě o něco lepší.
80%, 9.3.2015.

09.03.2015

Pro mě zklamání. Je jistě originální nápad poskládat knihu ze slov a rozhovorů Hendrixe, ale na druhou stranu ukazuje, že Jimi nebyl kdovíjaký myslitel, inteligent či literát. Text prakticky bez komentářů (až na výjimky, kdy je v závorce uvedena nějaká událost daného období) tak jen ukazuje Hendrixovy názory a myšlenky, které jsou často pravdě a realitě vzdálené. Mnohem víc se mi líbila kniha Nadoraz, kde je sice Jimi vykreslen trochu idealisticky, ale podává o něm podstatně lepší obrázek.
Věřím tomu, že grafická úprava tištěné knihy je pěkná, bohužel pro elektronické vydání je to naopak veliké mínus. Je tam totiž spoustu citátů a textů tak malým písmem, že se to nedá přečíst. Střídání různých stylů a velikostí a dokonce fontů písma zde působí mnohdy kýčovitě až nevhodně. Výjimkou jsou fotky, které i v el. podobě působí pěkně.
Celkově se jedná ne přímo o nudné čtení, ale z velké části je to jen takové plácání. Zkrátka je lepší si pustit Hendrixovu skvělou muziku a raději si přečíst něco o něm, než od něho. 60% (přestože jsem Hendrixův velký fanda), 18.2.2015.

19.02.2015

Joe Girard se zapsal do Guinessovy knihy rekordů jako nejlepší prodejce aut, kdy prodal za rok 1400 vozů. Vyrůstal ovšem v chudinské čtvrti a svůj úspěch dosáhl jen díky své vytrvalosti a píli. Své zkušenosti se snaží prodat i prostřednictvím knih, toto je jeho druhá. Je to takové shrnutí zajímavých myšlenek a rad pro lidi, kteří majjí zájem na sobě pracovat. Není to sice nic světoborného, ale každý si tam tu svou část najde. Některé části tolik nezaujmou, ale vše se čte dobře a určitě se neztratí. V mnohých částech jsou cítit takové ty učebnicové poučky o prodeji, motivaci apod. Ani přes své stáří obsah nijak výrazně nezestárnul.
Kniha bohužel má dost tiskových chyb. Hodnocení je na hraně 70%, přikloním se ke 3*, 14.12.2014.

14.12.2014

Novela se trochu hůře čte, mnohdy autor jen naznačuje a není vše úplně jasné. Je ovšem vidět, že Sciascia umí pracovat s jazykem, pasáž rozhovoru kapitána s podezřelým mafiánem je perfektní. Autor bohužel musel kvůli vlastnímu krku dost mlžit (jinak by se sám vystavoval v nebezpečí od mafie), příběh tak díky tomu ztrácí.
Doslov od Jaromíra Fučíka stojí za přečtení - je především o historii a současnosti mafie.
Ilustrace jsou katastrofální, ale člověk je prostě může přeskočit.
Celkově 60%, 21.10.2014.

21.10.2014

První román Heinleina, který mě opravdu zklamal. Je to celé o ničem, i když čtivé, přesto nudné a nezáživné. Jediné oživení je až asi posledních 40 stran, kdy se něco děje. Díky tomu se u 50% přikloním ke 3*, 12.10.2014.

12.10.2014

Ač souhlasím s pěkným komentářem Pink Martini, mám na (nejen) toto dílo Hemingwaye odlišný názor. Ernest jako obvykle píše čtivě, ale pro mě jsou to jen kecy o ničem. Ano, je to z jeho života, je to trochu pravdivé, ale hlavně je to hodně nudné. Stručně: forma dobrá, obsah mizerný. A jako obvykle celé nasáklé chlastem. 50% a 3*, 5.10.2014.

05.10.2014

Zelené pahorky africké:
Kdysi v mládí jsem četl Stařec a moře (moc se mi líbilo) a pak nějaké povídky (utkvělo mně v paměti, že se mi to líbilo). A tak jako i dle různých komentářů zde jsem byl při přečtení tohoto románu zklamán. Kniha se čte dobře, ale je tak jednotvárná, že často ztrácím soustředěnost a vůbec nevím, co čtu. Filozofování o literatuře a spisovatelích mi do knihy už vůbec nepasuje. Hemingway umí psát (forma), ale co píše (obsah), není nijak zajímavé (tedy v tomto románu). Připadá mi to asi tak, že psal, aby něco napsal. Z celé knihy bylo zajímavých asi tak 20-30 stran před koncem, kdy lov a stopování bylo opravdu podáno poutavě a zajímavě. Pro nudný a plytký zbytek nestojí za to knihu vůbec číst. Ještě dodám, že román dost realisticky odráží to, jak Ernest měl rád pití. 29.9.2014, 60%.

Mít a nemít:
Román se rozjíždí velmi slibně, je psán čtivě a poutavě. Bohužel později se v kompaktním příběhu Harryho Morgana začíná objevovat úplně jiný příběh nějakých lidí. Z románu začíná být pěkná slátanina a to, co vypadalo na 75%, je najednou degradováno na nějakých 55%. Také mi vadí to, že z knihy přímo čpí pach alkoholu - je cítit, jak se autor sám s tímto démonem potýká a přenáší to do svých děl. Celkově 70% a 3*, 3.10.2014.

Pátá kolona:
Ač souhlasím s pěkným komentářem Pink Martini, mám na (nejen) toto dílo Hemingwaye odlišný názor. Ernest jako obvykle píše čtivě, ale pro mě jsou to jen kecy o ničem. Ano, je to z jeho života, je to trochu pravdivé, ale hlavně je to hodně nudné. Stručně: forma dobrá, obsah mizerný. A jako obvykle celé nasáklé chlastem. 50% a 3*, 5.10.2014.

Celkově kniha 60% a zklamání. Doufám, že je to jen nešťastným výběrem ranějších (?) děl, ale asi hodně dlouho po další knize od Hemingwaye nesáhnu. 5.10.2014.

Ještě dodám, že doslov od Josefa Škvoreckého rozhodně stojí za přečtení. Mnohé objasňuje, např. že román Mít a nemít neměl Hemingway čas dopracovat, proto je takový, jaký je, a také že hru Pátá kolona sám Hemingway v roce 1951 prohlásil za své nejslabší dílo. Také se dovíme, že Ernest trpěl traumatickou neurózou z války a psaním se vlastně léčil. Svá díla psal těžce a své texty mnohokrát přepracovával...

29.09.2014

Všechny povídky se strefují svou kritikou, většinou otevřenou, do tehdejší sovětské společnosti, kde slušný člověk měl strach jen promluvit a pšenka kvetla všivákům, lenochům a podrazákům. Ve směs se jedná o léta 1921-25 a budiž mladým čtenářům poučením a varováním, jak se může režim zvrtnout. Myslím, že jsou stále aktuální a vhodné i ke školní četbě. 75%, 13.9.2014.

13.09.2014

Zajímavý pohled s humorem a nadsázkou na českou konzumní společnost. Humor jistě není špatný, ale mě tentokrát zrovna úplně nesedl, i když jsem se občas zasmál. Na knize mi spíš trochu vadí, že je to jen takový slepenec humorných skečů trochu ve stylu televizního sitkomu a nejde tak moc o nějaký zajímavý příběh. Proto dávám na rozhraní při 70% jen 3*. 18.7.2014.

20.07.2014